K dnešnímu výročí útoku na kasárna Moncada, začátku kubánského revolučního procesu 26. července 1953, zveřejňujeme překlad eseje o významu Kubánské revoluce, její specifičnosti i obecnosti podle významného antiimperialistického myslitele Samira Amina (1931-2018 https://cs.wikipedia.org/wiki/Samir_Amin ). Autorem článku pro Monthly Review je Justin Theodra.
K tomuto výročí také Gianni Fresu: Kuba a hegemonistická válka Západu proti "darebáckým státům" http://ksm.cz/4886
Samir Amin byl jedním z největších antiimperialistických marxistických intelektuálů 20. století. Na jiném místě jsem ho nazval "globálním organickým intelektuálem", protože své závěry čerpal z bohatství primárních dat, která mainstreamová akademie málo zohledňuje; konkrétně z upřímných teoreticko-politických úvah radikálních intelektuálů "třetího světa", s nimiž vedl neustálé diskuse, a to na sedmi kontinentech po více než pět desetiletí (Theodra 2019). V předvečer 67. výročí kubánské revoluce se tak stává příhodným projít si Aminovy komentáře ke Kubě. Doufám, že to podnítí diskusi mezi soudruhy s protiimperialistickým a tvůrčím ("bezbřehým") marxistickým povoláním o zásadních otázkách týkajících se dnešní Kuby; konkrétně (1) zda existuje kubánský "model" a užitečnost "modelů" jako takových (zejména ve vztahu k širším postkoloniálním útokům proti univerzalismu obecně), (2) jak vypadá současný politický spor uvnitř Kuby a jak bychom měli číst vývoj ekonomických reforem v této zemi a (3) poučení, které si můžeme vzít od revolučních osobností jako Che Guevara a Fidel Castro.
Lidice, jméno tohoto místa je celosvětově synonymem pro německé fašistické barbarství proti českému lidu. Dělnická vesnička nedaleko Prahy se stala cílem pomsty okupačního režimu před 80 lety, 9.-10. června 1942. Po úspěšném atentátu na Obergruppenführera SS a generála policie Reinharda Heydricha, zvaného „kat“ v Říšském protektorátu Böhmen und Mähren, bylo v Berlíně rozhodnuto o následujícím „nápravném opatření“:
1. všichni dospělí muži mají být zastřeleni,
2. všechny ženy mají být odsunuty do koncentračního tábora,
3. děti mají být shromážděny a, „nemohou-li být uvězněny“, dány do rodin SS v Říši. Zbývající mají být dány k jinému vzdělání,
4. vesnice má být vypálena a srovnána se zemí.
Před 80 lety, 80. června 1942, němečtí fašisté v slepém teroru a jako pomstu za útok na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha vyhladili obec Lidice. Vesnici nacisté srovnali se zemí, obyvatele povraždili, nebo poslali do koncentračních táborů. Zabito bylo 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Vyhlazení provedli zcela veřejně a s účelem zastrašit, proto se Lidice stalo symbolem pro antifašistický zápas.
Nezapomeneme! Neodpustíme!
(foto sousoší lidických dětí z Památníku Lidice, Wikipedia, autor J. Groh)
Dvacátého sedmého května roku 1942 parašutisté, kteří přiletěli z Anglie, uskutečnili atentát na zastupujícího říšského protektora, generála SS a šéfa všemocného Hlavního říšského bezpečnostního úřadu Reinharda Heydricha. Ten zosobňoval hrůzovládu, brutální teror proto českému národu, i bezohlednou germanizaci naší země. Smrt nacistického netvora, na němž lpěla krev nejen českých lidí, byla všeobecně přijímána jako dílo spravedlivé odplaty. Za tento individuální čin však dolehly na český národ nejstrašlivější důsledky. Hitlerovští okupanti rozpoutali hromadné mučení a vraždění, jež předčilo všechny jejich předchozí zločiny.
Den 9. května je pro nás jeden z nejvýznamnějších svátků - připomínáme si výročí velkého lidového vítězství nad nacismem, kdy byla osvobozena Praha a kdy poražené nacistické Německo kapitulovalo. S hrdostí neseme odkaz našich předků, kteří v boji proti nacismu nasazovali či obětoval své zdraví a životy. Boj s nacismem je pro nás odkazem a úkolem, který má nanejvýše internacionální rozměr a aktuální platnost.
A to především dnes, kdy nacismus s celou svou reakční tradicí a zločinností zvedá v Evropě hlavu. Kdy vojenské jednotky na Ukrajině, které jsou (přes veškeré úsilí propagandy jí očistit) založeny na neonacistické ideologii a které mají za osm let působení na svědomí množství válečných zločinů, získávají nyní již otevřenou podporu, výzbroj, finance i ze strany vlády ČR, stejně jako imperialistických struktur NATO, EU a USA. Především dnes, kdy v naší zemi a EU vrcholí ničení památníků antifašistického vítězství a pomlouvání a vymazávání skutečných osvoboditelů z oficiálních dějin. A kdy naopak jsou kolaboranti s nacismem rehabilitováni – právě v květnových dnech se objevila zpráva o znovuotevření případů odsouzených českých kolaborantů s nacismem s cílem jejich rehabilitace. Antifašistický boj proto musíme důsledně vést i proti sponzorům a kořenům této ideologie.
5. května 1945 a pod dojmem vítězící Rudé armády, sebevraždy Adolfa Hitlera v obklíčeném Berlíně, vypuklo Pražské povstání. Přes celkovou porážku projevili nacisté znovu svou reakční teroristickou stránku a snažili se uniknout postupující Rudé armádě na západ. V cestě jim stáli povstalci, kteří se hrdinsky bránili. Osvobození bylo dokončeno příjezdem sovětské Rudé armády 9. května 1945.
Je důležité si připomínat antifašistická vítězství právě v dnešní době, kdy dějiny lidových zápasů proti reakci se stávají obětí kapitalistických a imperialistických zájmů. Fašismus a kolaborantství s ním je rok za rokem čím dál víc rehabilitováno, a osvoboditelé a antifašisté jsou očerňováni.
V roce 1949 a na motivy povídkové knihy Jana Drdy natočil Otakar Vávra film Němá barikáda, který zachycuje události Povstání v pražských Holešovicích.
8. dubna 1857 – 8. března 2022: o 165 později
Když před 165 lety vstoupily dělnice v newyorských textilkách 8. března 1857 do stávky a demonstrovaly za „desetihodinovou práci, světlé a hygienické dílny, mzdy rovnající se mzdám textilních dělníků (mužů) a krejčích“, rozhodně si nepředstavovaly, že v roce 2022 budou všechny tyto požadavky ještě vyžadovány.
Před 165 lety si rozhodně nepředstavovaly, že v roce 2022, s takovým pokrokem ve vědě a technice, v podmínkách tzv. 4. průmyslové revoluce, povede práce žen k pružné pracovní době, s rozděleným rozvrhem a nepravidelnou pracovní dobou, podzaměstnaností, zaměstnáním i během mateřské dovolené díky práci na dálku a rozvoji výpočetní techniky.
Článek KSM k 70 letům od Vítězného února http://ksm.cz/historie/4098-70-let-vitezneho-unora
Youtube kanál signál k výročí stávky v Duchcově a vražedné střelby prvorepublikových četníků do dělníků u duchcovského viaduktu 4. února 1931.
Před 110 lety, 18.-30. ledna 1912, v Praze pod Leninovým vedením proběhla VI. všeruská konference Sociálně demokratické dělnické strany Ruska, která měla charakter sjezdu – a vešla do historie pod názvem Pražská konference.
Konference se scházela po opadnutí ruské revoluční vlny z let 1905-1907 a po stabilizaci carské reakce. Přes ústupky v podobě svobod buržoazii a části středních tříd, svolání dumy jako parlamentního orgánu, bylo revoluční a dělnické hnutí potlačováno carskou mocí. Úsilí ruské buržoazie a velkostatkářů akumulovat pro rozvoj průmyslu bylo provázeno extrémním vykořisťováním rolnictva i dělníků.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.