header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Vladimír I. Lenin 1870-1924

Z referátu z kulturně politické akce k připomenutí 100 let od úmrtí Lenina

Lenin (Vladimír Iljič Uljanov) se narodil 22. dubna 1870 v tehdejším Simbirsku (dnešním Uljanovsku) do rodiny Ilji a Marie Uljanovových. Ilja Uljanov, otec, byl učitel fyziky, později školní inspektor. Lenin studoval na gymnáziu, kde shodou okolností byl ředitelem Fjodor Kerenský, otec pozdějšího předsedy pozatimní vlády, kterou svrhla Leninova Říjnová revoluce Alexandra Kerenského. Fjodor Kerenský považoval Vladimíra za vynikajícího studenta.

Číst dál...

Velká tragédie – Berlín 1919

Blíží se 105. výročí reakčního masakru německých komunistů v lednu 1919, mezi nimiž jsou nejznámějšími Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová, kteří byli mučeni a zavražděni v Berlíně 15. ledna. I letos se konají v Berlíně velké manifestace a konference, kde se schází zejména mladí lidé aktualizovat revoluční odkaz těchto revolucionářů.

K tomuto výročí zveřejňujeme překlad kapitoly „Velká tragedie“ knihy „Ve stínu revoluce – Berlín, Varšava, Ankara 1920“, kterou napsal předseda Komunistické strany Turecka (TKP) Kemal Okuyan a je k dispozici i v angličtině zde https://www.tkp.org.tr/en/international/under-the-shadow-of-the-revolution-berlin-warsaw-ankara-1920/

Kniha zkoumá dynamické a turbulentní období pěti let po 1. světové válce. Nabízí některé nové zajímavé náhledy na toto období, na strategii komunistického hnutí a třídní zápasy v kontextu proletářského a antiimperialistického boje. Klade si za cíl prozkoumat důvody zastavení poválečné revoluční vlny, která byla zahájena v roce 1917 v Petrohradě vystoupením dělníků a rolníků pod vedením bolševické strany a Lenina a pokračovala revolučním vřením a bojem v dalších zemích. Zatímco poválečné období začíná revoluční ofenzivou, budováním Komunistické internacionály jako světové revoluční strany, končí orientací na budování a obranu socialismu v jedné zemi, její zajištění jako nejlepší záruky pro další revoluční postup a obranu všech pracujících proti reakci. Tato orientace přinesla plody v další světové válce, kde se první dělnický stát pod vedením Stalina dokázal ubránit německému nacismu, porazit ho a rozšířit socialismus i o dalších zemí, včetně té naší.

Okuyan ovšem ukazuje, že zastavení této revoluce v hranicích bývalého Ruska nebyl zcela nutný a dějiny se mohly pohybovat jiným způsobem.

Jednou z linií knihy je revoluční období v Německu 1918-23. Po první světové válce byly i v dalších zemích, jako bylo Německo, obdobné podmínky pro revoluční přeměny jako v Rusku. Analogie byly i v dějinných událostech. Přesto se reakce – kapitalisté, imperialisté - se poučila a pružně využila slabiny a nepřítomnost revolučních organizací. Stejně tak se orientovala na zprofanované sociální demokracie, které vytvářely zdání pokrokového vývoje a odvedly část krvavé práce proti revolučnímu proletariátu. V Německu v roce 1918 byly revoluční nálady, vystoupení vojáků a dělníků, vytvářely se zárodky dělnické moci – Rady dělníků a vojáků. Byl svržen císař a vyhlášena republika. Generalita a kapitalisté pochopili, že musí obětovat císaře, a využít existující Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) ke zklidnění dělníků. Uvěznění revoluční vůdci byli propuštěni, ale revoluční strana chyběla. Revolucionáři Spartakovci vytvořili svou Komunistickou stranu Německa (KPD) až na samém konci roku 1918. Ta si do roku 1919 nesla mateřská znaménka včetně sociálnědemokratických přežitků a strachu z organizační práce. Tak začínají lednové dny 1919 v Berlíně – spojené s revolučním vzestupem a strašlivou tragédií zavraždění revolučních vůdců.

Text je částečně také odpovědí na článek Romana Janoucha v Naší pravdě, který oprašuje staré klišé a uměle klade Rosu Luxemburgovou proti Vladimíru I. Leninovi a komunistickému hnutí. Přechází zde právě všechny detaily tohoto bouřlivého období.

Pro nás zůstává v platnosti heslo z fotografie v záhlaví článku „Luxemburg Liebknecht Lenin – Niemand ist vergessen! Aufstehen und widersetzen!“ „Nikdo není zapomenut! Povstat a vzdorovat!“

Číst dál...

Karafiáty pro soudruha Stalina

Dnes se připomínají narozeniny velkého revolucionáře Josifa V. Stalina – historického představitele sovětského a světového komunistického hnutí, revolucionáře, vůdce prvního socialistického státu, vítěze nad nacismem.

I letos si prostí lidé připomínají tento významný den, a vyjadřují vděčnost za výdobytky i smutek za to, co nebylo uhájeno - jak v Rusku v rámci akce „Dva karafiáty pro soudruha Stalina“ tak i u nás. Míst pro připomenutí se najde dost, jako například místo bývalého Stalinova pomníku na pražské Letné.

Článek k nedávnému 70 výročí úmrtí J. V. Stalina http://ksm.cz/historie/4959-70-let-od-umrti-josifa-v-stalina

 

106 let od Říjnové revoluce

Dnes si připomínáme 106. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, která proměnila Rusko i celý svět. I v našich národech Říjen zarezonoval a jedním z ozvů byl i vznik Československé republiky. Trvalo ovšem Dalších 30 let, okupace a nacistické hrůzy, než se podařilo navázat na cestu Vladimíra I. Lenina, pracující lid převzal svůj osud do svých rukou a budoval socialismus i u nás. Jedině komunisté dokázali dovést socialismus do realizace a ubránit ho před zahraniční intervencí a reakcí.

Dnes, po závažných porážkách, kdy socialismus dočasně není světovým blokem, jasně vidíme, že kapitalismus nemůže vyřešit problémy, s nimiž se lidstvo potýká, bloudí v bludném kruhu a reprodukuje dávno známé zlořády a hrůzy – vykořisťování, fašismus kolonialismus, útlak a války.

Revoluce v roce 1917 a socialismus byly odpovědí na slepou uličku kapitalismu. Tuto odpověď dalo jako první Rusko, a následovaly je další země a národy. A nutnost boje za jedinou možnou budoucnost pro celé lidstvo pokračuje dodnes.

Den osvobození

V roce 2020 jsme přinesli prohlášení k 75 výročí vítězství nad hitlerovským fašismem. Ukazuje, jak komunisté varovali před vyostřením válečného štvaní, podporou fašismu a krizí. Tyto přípomínky jsou aktuální právě 9. května, v den osvobození naší vlasti a úspěšného zakončení lidového boje s nacismem. Varování z tohoto prohlášení se žel naplnilo a ožebračování se spojuje se zbrojením a válečným štvaním, rozbíháním vraždící válečné mašinérie. Rehabilitace fašismu za poslední roky nabývá nových forem, nejen likvidací protifašistických a instalací fašistických pomníků.

Úkoly doby se ovšem nemění:

Pryč s fašismem! Pryč s válkou!

Socialismus místo barbarství!

http://ksm.cz/dokumenty-ksm/4304-75-let-od-vitezstvi-nad-hitlerovskym-fasismem

Ocitujeme z našeho prohlášení:

"Pro Československo a jeho národy platí poněkud jiná datace této strašné války, než nám podsouvají. Válka pro nás nezačala v září 1939, ale již Mnichovskou zradou v říjnu 1938, které pro české země následovalo okupací v březnu 1939. Stejně tak, ještě 9. května 1945 se zbytky nacistických vojsk bránily a v bojích umírali antifašisté, jako velitel tanku gardový poručík Ivan G. Gončarenko, který bojoval od prvního dne Velké vlastenecké války, a byl smrtelně raněn při boji na pražském Klárově. Příjezdem Rudé armády, jíž velel maršál Koněv, do Prahy byl dovršen revoluční antifašistický boj českého lidu.

Hlavní tíhu vítězných bojů s nacismem a zásluhu na jeho porážce nesla Rudá armáda pod vrchním velením Josifa V. Stalina. V těžkých bojích ztratil Sovětský svaz přes 9 milionů rudoarmějců. Jen při osvobozování Československa zemřelo 140 tisíc Sovětů, 33 tisíc Rumunů, přibližně 10 tisíc Čechoslováků, 351 Američanů a příslušníci dalších národů. 49 tisíc rudoarmějců padlo jen při pražské operaci. Připomínáme si také hrdiny československého sboru pod vedením Ludvíka Svobody, kteří přímo přispěli k osvobození.

S hitlerovským fašismem bojovali a v tomto boji umírali naši předchůdci - mladí komunisté - na frontách a v odboji. Připomínáme si české organizované odbojové skupiny, jejíž členové pokládali své mladé životy, jako je Národní hnutí pracující mládeže, Komunistický svaz mladé generace, nebo Revoluční skupina předvoj. Připomínáme si Mladou gardu a další bojovníky s fašismem.

Fašismus je především výsledkem kapitalismu a imperialismu, je tím nejreakčnějším, co kapitalismus stvořil pro svou záchranu v době své krize. Šlo o vražednou a kolonizátorskou mašinérii, která usilovala o likvidaci a zotročení celých národů. Zanechal po sobě desítky milionů mrtvých, jen v Československu 360 tisíc. A toto řádění by bez porážky narůstalo, jak bylo vyjádřeno v nacistických plánech pro české země a východní Evropu.

V návaznosti na velká antifašistická revoluční vystoupení - Slovenské národní povstání a Květnové povstání českého lidu - otvírala porážka fašismu v Evropě cestu pro budování socialismu a komunismu i v naší zemi. Pro období, kdy poprvé produktivní síly země patřily pracujícím, kdy bylo zrušeno vykořisťování člověka člověkem a kde pro fašismus nebylo žádné místo.

...

Pro nás, mladé komunisty, zůstává 9. květen dnem osvobození, dnem vítězství. Pro nás je revoluční minulost inspirací, zdrojem poučení pro lidové boje budoucnosti. Rudý prapor v Berlíně je výzvou k pokračování v antifašistickém, antiimperialistickém a protikapitalistickém boji. V boji za osvobození pracujících mas.

My komsomolci zůstáváme vděční Rudé armádě, národům Sovětského svazu za jejich přispění na osvobození.

Naopak úsilí o vymazání vzpomínek na tyto velké boje je úsilím o rehabilitaci fašismu a udržení nespravedlivého, vykořisťovatelského systému. Opět je tu kapitalistická krize, válečné a fašistické nebezpečí.

Proti těm budeme bojovat jako naši předkové. Podobně oni v květnu 1945 říkáme:

Nikdy více fašismus! Nikdy více válku!

Socialismus místo barbarství!"

205 let od narození Karla Marxe

Před 205 lety, 5. května 1818 se narodil Karel Marx, jehož dílo ve filozofii, ekonomii, i revoluční politicko-organizační práci zahájilo skutečnou revoluci v sociálních poměrech i vědeckém paradigmatu. Jeho myšlenky se staly bohatstvím dělnické třídy a všech kdo bojuje proti kapitalismu a imperialismu, za společnost bez vykořisťování - komunismus, inspiroval a nadále inspiruje práci a zápas miliard lidí.

Některé texty Marxe a o Marxovi naleznete na webu KSM:

Bedřich Engels: Řeč nad hrobem Karla Marxe

Vladimír Iljič Lenin: Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu)

Karel Marx, Bedřich Engels: Manifest komunistické strany

Karel Marx: Cena, mzda, zisk

Karel Marx: Dopis Rugovi

Karel Marx: Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844 1. část

Karel Marx: Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844 2. část

Karel Marx: Kritika Gothajského programu

Karel Marx: O kapitálu a jeho krizích

Karel Marx: Teze o Feuerbachovi

Karel Marx: Všeobecné stanovy Mezinárodního dělnického sdružení

123 let od narození Maurice Thoreze

Před 123 lety, 28. dubna 1900, se narodil v severofrancouzském hornickém městě významný představitel francouzského a mezinárodního komunistického hnutí, revolucionář, politik, státník, odborář a komunista Maurice Thorez. Maurice Thorez od 12 let pracoval jako horník a znal tak zblízka těžký život dělnické třídy. Od 19 let byl aktivní v dělnickém hnutí, vstoupil do Socialistické strany a později do Komunistické strany Francie (PCF). V roce 1930, v jeho 30 letech se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Francie a tuto nejvyšší pozici zastával až do své smrti. Úzce spolupracoval s představiteli mezinárodního komunistického hnutí, jako s Klementem Gottwaldem, Jiřím (Georgiem) Dimitrovem, nebo Josifem V. Stalinem. V roce 1932 se stal poslancem francouzského parlamentu. Ve 30. letech vedl stranu v politice antifašistické lidové fronty, která podporovala i protifašisticky orientovanou vládu. V těžkých letech války a okupace organizoval odboj ve Francii. Během války, organizací odboje a díky roli SSSR na porážce německého fašismu, získali francouzští komunisté podporu mezi širokými masami. Po válce proto zasedl Thorez a PCF do vlády Charlese de Gaulla a Thorez se stal prvním místopředsedou první poválečné vlády Francie. Na přímé americké vydírání, co se týče ekonomických vztahů s Francií, podvratných akcí a dezinformací, ale i účastí francouzské armády na koloniálním útlaku ve Vietnamu, přešli komunisté do opozice v roce 1947. Maurice Thorez zemřel v roce 1964 na parníku cestou do SSSR. Na jeho poslední cestě se přišly rozloučit statisíce lidí. Po něm nese jméno město Torez v Doněcké lidové republice.

Historie pod kaštany

Protože 145. výročí založení Sociálnědemokratické strany českoslovanské v hostinci U Kaštanu vzbudilo nejednu reakci (viz například zde), vracíme se k události výňatkem z líčení otištěného v Rudém právu v roce 1958. Autorem je Jan Smíšek, který je autorem několika popularizačních textů z dějin marxismu a dělnického hnutí a čerpal z archivních materiálů. Věříme, že je poučné se vrátit k složitosti úkolů, které vyvstaly před představiteli hnutí dělnické třídy a i některé postupy jsou inspirativní dnes.

Číst dál...

Před 145 lety: U Kaštanu se sešel zakládající sjezd Československé sociálně demokratické strany

7. dubna 1878 se v pražském Břevnově v hostinci "U Kaštanu" konal ilegální zakládající sjezd české části Rakouské sociálně demokratické strany, Českoslovanské sociálně demokratické strany. Tento "břevnovský sjezd" se konal dva roky po té, co první pokus českých dělníků (Svatováclavský sjezd) policie rozehnala. Zúčastnilo se ho 15 delegátů a předsedali mu Ladislav Zápotocký (otec pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého) a Josef Boleslav Pecka-Strahovský. Sjezd se přihlásil k Manifestu Komunistické strany i I. internacionále. Přestože byli krátce poté představitelé strany pozatýkáni a odsouzeni buržoazní mocí monarchie (Ladislav Zápotocký odsouzen na rok a půl, poté byl vykázán z Prahy do rodné obce Zákolany), znamenal sjezd významný pokrok ve vývoji dělnického hnutí v českých zemích. Zahájení této cesty neukončilo diskuze o vlastních zájmech dělnické třídy v zápasech za sociální a politická práva lidových vrstev, tato cesta byla plná hrdinství, utrpení vůdců i prostých členů, stejně jako zrad a sejití z cesty. Přesto byl sjezd mezníkem na cestě k socialismu jako budování státu bez vykořisťování člověka člověkem.

Potřeba vlastního organizačního vyjádření hnutí pracujících v zápasu za svá práva i ostrá represivní reakce moci proti těm, kdo se o tato práva zastávají, jsou dodnes znaky kapitalismu a s jeho krizí nabývají na významu. Některými okolnostmi, jako ostrým pohrdáním mocných plebejci, bezradností mocipánů v krizi, represí, sociálním ohrožením širokých vrstev obyvatelstva, stejně jako ohrožením národní existence, se dnešní situace přibližuje té před 145 lety.

Před 70 lety zemřel Klement Gottwald

Před 70 lety, 14. března 1953, zemřel Klement Gottwald. Pouhých 9 dní po představiteli Sovětského svazu a komunistického hnutí Josifu V. Stalinovi, odešel i československý prezident Klement Gottwald.

Gottwald představoval nový typ politického představitele: na rozdíl od jiných politiků pocházel z lidu, z dělnické třídy, a nastupující komunistické hnutí, inspirované Říjnovou revolucí, umožnilo projevit jeho vynikající organizační talent a schopnost zachytit hybné síly dějin. V roce 1929 se postavil do čela skupiny prosazující potřebnou změnu politiky v Komunistické straně Československa, bolševizaci, proti oportunismu, politice přizpůsobení se kapitalismu. V té době se stává i nejvyšším představitelem KSČ a v právě probíhající katastrofické kapitalistické krizi, ožebračující široké vrstvy obyvatelstva, se chopí vedení třídních zápasů, hospodářských i politických. Třicátá léta, nástup fašismu a uchopení moci nacismem v Německu vedou k přeorientování komunistické politiky na protifašistický boj. V době vzedmutí národů proti fašismu se orientuje na lidovou obranu a protifašistickou frontu. Zrada imperialistických spojenců (Francie, Británie) a vládnoucí třídy Československa, snaha využít fašismu k porážce Sovětského svazu, okupace, donutily Klementa Gottwalda k emigraci a k vedení dalšího zápasu ze Sovětského svazu. Zde pomáhal organizovat odboj doma i zahraniční osvobozenecké jednotky. Citlivě vytváří politickou orientaci na antifašistickou revoluci. Vstupoval přitom v jednání i s buržoazními představiteli, u kterých si získal respekt. Po osvobození Československa Rudou armádou a vítězných volbách se staví za další prohlubování antifašistických a lidových přeměn. Pokus buržoazních představitelů pokrokové přeměny zastavit v únoru 1948 byl právě schopnou Gottwaldovou politikou a se vtažením širokých mas do politické reprezentace zamezen. Klement Gottwald se stal v roce 1948 prezidentem země, první, který pocházel z dělnické třídy. To představovalo revoluční stupeň v socialistických přeměnách, které se dočkaly zuřivé nenávisti od vnitřní i zahraniční reakce – hospodářské blokády, válečného nebezpečí, nárůstu špionáže a sabotáží. Přes veškeré problémy, Gottwaldovo vedení nastartovalo socialistický rozvoj našich národů, na kterém bylo možné později vyvinout širokou průmyslovou základnu a relativně soběstačné hospodářství a zemědělství. Další vývoj Československa na těchto revolučních přeměnách stavěl. Proto buržoazní ideologie vkládá tolik energie do pomluv a snahy vymazat socialistické výdobytky, včetně sociálního systému.

Přes změny taktiky v různých fázích politického třídního zápasu, Gottwaldův cíl zůstal týž: porazit reakci (která sahala i k těm nejextrémnějším metodám) a vybudovat společnost bez vykořisťování, chudoby a krizí, zapojit přitom lidové vrstvy, pracující do správy a řízení.

První parlamentní projev (1929) http://ksm.cz/literatura/173-klement-gottwald-prvni-parlamentni-projev
Sjednotit se - bojovat - zvítězit! (1933) http://ksm.cz/literatura/179-klement-gottwald-sjednotit-se-bojovat-zvitzit
O stávkovém hnutí a o boji nezaměstnaných v Československu (1933) http://ksm.cz/literatura/3833-klement-gottwald-o-stavkovem-hnuti-a-o-boji-nezamestnanych-v-ceskoslovensku
Nedáme si rozbít republiku! (10.9.1938) http://ksm.cz/literatura/549-klement-gottwald-nedame-si-rozbit-republiku
Po mnichovském diktátu (11. 10. 1938) http://ksm.cz/literatura/548-klement-gottwald-po-mnichovskem-diktatu
Chtěli jsme bojovat (26.12.1938) http://ksm.cz/literatura/4233-klement-gottwald-chteli-jsme-bojovat

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .