header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Před 145 lety: U Kaštanu se sešel zakládající sjezd Československé sociálně demokratické strany

7. dubna 1878 se v pražském Břevnově v hostinci "U Kaštanu" konal ilegální zakládající sjezd české části Rakouské sociálně demokratické strany, Českoslovanské sociálně demokratické strany. Tento "břevnovský sjezd" se konal dva roky po té, co první pokus českých dělníků (Svatováclavský sjezd) policie rozehnala. Zúčastnilo se ho 15 delegátů a předsedali mu Ladislav Zápotocký (otec pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého) a Josef Boleslav Pecka-Strahovský. Sjezd se přihlásil k Manifestu Komunistické strany i I. internacionále. Přestože byli krátce poté představitelé strany pozatýkáni a odsouzeni buržoazní mocí monarchie (Ladislav Zápotocký odsouzen na rok a půl, poté byl vykázán z Prahy do rodné obce Zákolany), znamenal sjezd významný pokrok ve vývoji dělnického hnutí v českých zemích. Zahájení této cesty neukončilo diskuze o vlastních zájmech dělnické třídy v zápasech za sociální a politická práva lidových vrstev, tato cesta byla plná hrdinství, utrpení vůdců i prostých členů, stejně jako zrad a sejití z cesty. Přesto byl sjezd mezníkem na cestě k socialismu jako budování státu bez vykořisťování člověka člověkem.

Potřeba vlastního organizačního vyjádření hnutí pracujících v zápasu za svá práva i ostrá represivní reakce moci proti těm, kdo se o tato práva zastávají, jsou dodnes znaky kapitalismu a s jeho krizí nabývají na významu. Některými okolnostmi, jako ostrým pohrdáním mocných plebejci, bezradností mocipánů v krizi, represí, sociálním ohrožením širokých vrstev obyvatelstva, stejně jako ohrožením národní existence, se dnešní situace přibližuje té před 145 lety.

Před 70 lety zemřel Klement Gottwald

Před 70 lety, 14. března 1953, zemřel Klement Gottwald. Pouhých 9 dní po představiteli Sovětského svazu a komunistického hnutí Josifu V. Stalinovi, odešel i československý prezident Klement Gottwald.

Gottwald představoval nový typ politického představitele: na rozdíl od jiných politiků pocházel z lidu, z dělnické třídy, a nastupující komunistické hnutí, inspirované Říjnovou revolucí, umožnilo projevit jeho vynikající organizační talent a schopnost zachytit hybné síly dějin. V roce 1929 se postavil do čela skupiny prosazující potřebnou změnu politiky v Komunistické straně Československa, bolševizaci, proti oportunismu, politice přizpůsobení se kapitalismu. V té době se stává i nejvyšším představitelem KSČ a v právě probíhající katastrofické kapitalistické krizi, ožebračující široké vrstvy obyvatelstva, se chopí vedení třídních zápasů, hospodářských i politických. Třicátá léta, nástup fašismu a uchopení moci nacismem v Německu vedou k přeorientování komunistické politiky na protifašistický boj. V době vzedmutí národů proti fašismu se orientuje na lidovou obranu a protifašistickou frontu. Zrada imperialistických spojenců (Francie, Británie) a vládnoucí třídy Československa, snaha využít fašismu k porážce Sovětského svazu, okupace, donutily Klementa Gottwalda k emigraci a k vedení dalšího zápasu ze Sovětského svazu. Zde pomáhal organizovat odboj doma i zahraniční osvobozenecké jednotky. Citlivě vytváří politickou orientaci na antifašistickou revoluci. Vstupoval přitom v jednání i s buržoazními představiteli, u kterých si získal respekt. Po osvobození Československa Rudou armádou a vítězných volbách se staví za další prohlubování antifašistických a lidových přeměn. Pokus buržoazních představitelů pokrokové přeměny zastavit v únoru 1948 byl právě schopnou Gottwaldovou politikou a se vtažením širokých mas do politické reprezentace zamezen. Klement Gottwald se stal v roce 1948 prezidentem země, první, který pocházel z dělnické třídy. To představovalo revoluční stupeň v socialistických přeměnách, které se dočkaly zuřivé nenávisti od vnitřní i zahraniční reakce – hospodářské blokády, válečného nebezpečí, nárůstu špionáže a sabotáží. Přes veškeré problémy, Gottwaldovo vedení nastartovalo socialistický rozvoj našich národů, na kterém bylo možné později vyvinout širokou průmyslovou základnu a relativně soběstačné hospodářství a zemědělství. Další vývoj Československa na těchto revolučních přeměnách stavěl. Proto buržoazní ideologie vkládá tolik energie do pomluv a snahy vymazat socialistické výdobytky, včetně sociálního systému.

Přes změny taktiky v různých fázích politického třídního zápasu, Gottwaldův cíl zůstal týž: porazit reakci (která sahala i k těm nejextrémnějším metodám) a vybudovat společnost bez vykořisťování, chudoby a krizí, zapojit přitom lidové vrstvy, pracující do správy a řízení.

První parlamentní projev (1929) http://ksm.cz/literatura/173-klement-gottwald-prvni-parlamentni-projev
Sjednotit se - bojovat - zvítězit! (1933) http://ksm.cz/literatura/179-klement-gottwald-sjednotit-se-bojovat-zvitzit
O stávkovém hnutí a o boji nezaměstnaných v Československu (1933) http://ksm.cz/literatura/3833-klement-gottwald-o-stavkovem-hnuti-a-o-boji-nezamestnanych-v-ceskoslovensku
Nedáme si rozbít republiku! (10.9.1938) http://ksm.cz/literatura/549-klement-gottwald-nedame-si-rozbit-republiku
Po mnichovském diktátu (11. 10. 1938) http://ksm.cz/literatura/548-klement-gottwald-po-mnichovskem-diktatu
Chtěli jsme bojovat (26.12.1938) http://ksm.cz/literatura/4233-klement-gottwald-chteli-jsme-bojovat

70 let od úmrtí Josifa V. Stalina

Před 70 lety, 5. března 1953 zemřel Josif V. Džugašvili, který byl ve své roli revolucionáře, vůdce prvního dělnického státu a budování socialismu, vrchního velitele osvoboditelské Rudé armády spojovaný spíše se jménem Stalin. V mládí byl známý i jako Koba – podle románového obránce rolníků.

T. Svatopluk (Svatopluk Turek), autor slavného sociálního románu Botostroj (kterým se dostal do soudního křížku se samotným Baťou a státní mocí), svým nezaměnitelným a lakonickým způsobem v Rudém právu z 8. března 1953 vzpomíná na to, jak prožívali těžká léta okupace a války a čekali zprávy z front po invazi do Sovětského svazu, těžkých ústupech a ztrátách a konečně zprávy o obratech u Moskvy, Stalingradu, Kursku. A shrnuje podmínky porážky německého fašismu, vzedmutí sovětského lidu proti útočníkům. Podmínky jako jsou Stalinovo vedení, budování socialismu a idea vetkaná v Rudou armádu, která Stalinovy slovy „nezná a nemůže znát rasovou nenávist k jiným národům, a to ani k německému národu, že je vychována v duchu rovnoprávnosti všech národů a ras, v duchu úcty k právům jiných národů.“ Právě tento rozdíl s rasismem německého fašismu (a stejný prvek podněcuje každý imperiální kolonialismus) přispěl k těmto těžce vybojovaným úspěchům.

Svatopluk vzpomínku končí líčením momentů osvobození:

„Boj pokračuje. Orel, Kursk, Kijev, poražen kruh kolem Leningradu, Dněpr, Dněstr překročen. Karpaty, Dunaj. Nacisté začínají žvanit o tajných zbraních. Osvobozeno Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko. Rudá armáda je před Berlínem, ještě jeden úder a nad Reichstagem vlaje rudý prapor.

Osvobozena Praha. Bleskem. Celá naše vlast. Pravda, povstali jsme i my, a slavně, tím slavněji, že s holými rukama, ale co by z nás bylo, nebýt Rudé armády? Čím by byl svět bez nich, bez té jejich ocelové pěsti? Bez sovětského lidu, bez Moskvy?

Bez Stalina?“

Tato porážka fašismu, porážka kapitalismu v jeho nejreakčnější podobě, vítězství pracujících zformovaných ve státní moc, pracujících celého světa, kteří viděli svou naději v symbolu vůdce tohoto sovětského státu, pomohlo dějinám v těžkých porodních bolestech - k budování socialismu v naší zemi, stejně jako sociálnímu pokroku, dekolonializaci, antiimperialistickým bojům po celém světě.

Dnes masová média věnují mnoho energie pro očerňování 70 let mrtvé osobnosti, jeho díla a doby. Ovšem, dnes opět pracující v místních zbrojovkách pracují naplno, aby mohli posílat těžké zbraně, tanky a děla ostřelující města, do vražedné války na východě. Opět jsou omezovaná vydobytá sociální a pracovní práva, aby válečný stroj běžel naplno. Svoboda projevu pomalu okrajovaná, soudy pracují, aby zakázaly i jen diskuzi o Stalinově době. Je zasívaná národnostní nenávist a ozbrojený fašismus je reálnou silou.

K výročí znovu publikujeme část předmluvy knihy Domenica Losurda „Stalin – historie a kritika jedné černé legendy“, kde ukazuje pohledy na Stalina v době jeho úmrtí.

U článku ukázka z francouzských novin z března 1953 se Stalinovým portrétem od slavného avantgardního malíře Pabla Picassa a články jaderného fyzika Fréderica Joliota-Curie (Stalin – marxismus a věda) a spisovatele Louise Aragona (Stalin a Francie). Dále portrét Fridy Kahlo se Stalinem, těsně před jejím úmrtím v roce 1954.

Stalin a Hitler - dvojčata nebo úhlavní nepřátelé?
http://ksm.cz/teorie/3835-domenico-losurdo-stalin-a-hitler-dvojcata-nebo-uhlavni-nepratele

Stalin, Trocký - politika lidové fronty a válka
http://ksm.cz/historie/1047-stalin-trocky-politika-lidove-fronty-a-valka

Stalin a Velká vlastenecká válka
http://ksm.cz/historie/1462-stalin-a-velka-vlastenecka-valka

Stalinova politická a filozofická závěť
http://ksm.cz/teorie/4368-h-h-holz-stalinova-politicka-a-filozoficka-zavet

Ústava SSSR z roku 1936
http://ksm.cz/teorie/4369-h-h-holz-ustava-sssr-z-roku-1936

Losurdo: Obrat v historii Stalinova obrazu
http://ksm.cz/4374

Komplexní a rozporný průběh Stalinovy éry
https://sturmovatnebesa.blogspot.com/2022/12/domenico-losurdo-komplexni-rozporny.html

Che Guevara: Přišel jsem ke komunismu kvůli Stalinovi
http://ksm.cz/4393

Zde naleznete bezprostřední spisovatelský odraz Stalinova úmrtí v Rudém právu v dílech Vítězslava Nezvala, Marie Pujmanové, Jana Drdy, Jarmily Glazarové, T. Svatopluka
https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/3/8/4.png

 

Číst dál...

75 let od Vítězného února

Před 75 lety, 25. února 1948, byl učiněn v Československu zásadní pokrok v revolučních přeměnách, zahájených protifašistickým květnovým vítězstvím 1945. Pod vedením Komunistické strany Československa a Klementa Gottwalda došlo k zásadnímu střetu s představiteli reakce, kteří chtěli udržet starý kapitalistický řád a vykořisťování. Pracující – dělníci i rolníci - tehdy zasáhli a ukázali svou sílu a jednotu. Rozhodli, že přebírají zodpovědnost za své osudy a osudy své země, továren, půdy, státní moci a obrany. Zahájili socialistické přeměny a budování země s širokospektrální produkcí a v zásadních hlediscích i soběstačností.

Z destrukce a roztříštění zděděných z dob 2. světové války, byla vybudovaná vyspělá země, která neživila třídu parazitů ani nevyvážela zisky, ale která musela čelit ekonomické blokádě (zažitý nástroj velkých kapitalistických zemí proti těm, co se znelíbili) a hrozbě války. Přes všechny chyby a problémy došlo k obrovským úspěchům a udržení míru v Evropě, bohatství Československa vzrůstalo, příjmy obyvatelstva rostly a zajištěný byl bohatý sociální systém.

Od přelomu 1989-90, kdy socialismus nejen u nás, ale v celé Evropě, utržil porážku od reakce a imperialismu, vrátila se na kontinent válka, stejně jako opakující a prohlubující se krize. Kapitalismus naplno prokazuje své barbarství, sílu vykořisťování, ničení, zabíjení. Vláda v krizi opět sahá na sociální výdobytky – důchody, zdravotnictví, vzdělání. Poklonkuje těm, kdo stojí jen o ekonomické a mocenské pozice, před americkým impériem, pro který jsme jen políčko na šachovnici.

Před tři čtvrtě stoletím dělnická třída prokázala, že se obejde bez kapitalistických manažerů a pijavic finančníků, těch domácích i nadnárodních.

Kapitalismus nemá co nabídnout. Lid musí znovu převzít zodpovědnost do svých rukou. Socialismus je jediná perspektiva.

Článek k 70. výročí http://ksm.cz/4098

Julius Fučík 120 - ve fotografii

Texty Julia Fučíka na webu KSM

Černá lavina na severu http://ksm.cz/2739
Armáda havířů táhne http://ksm.cz/2746
Generální stávka a krveprolití na severu http://ksm.cz/2749
Jednota - Stávka - Vítězství http://ksm.cz/2760
Božena Němcová bojující http://ksm.cz/4880

Jaroslav Ježek, Julius Fučík a Jan Werich v Moskvě 1935

Číst dál...

Před 110 lety se narodil Gustáv Husák

Před 110 lety, 10. ledna 1913, se narodil významný činitel českého a slovenského komunistického hnutí, jeden z představitelů Slovenského národního povstání, prezident Československé socialistické republiky v letech 1975-1989, Gustáv Husák.

"Poctivý človek je naivný donekonečna. ... Vieš, kde končí ich cesta, kde končila toľko ráz v histórii dávnej, i veľmi blízkej? Viera vo vývin, vo víťazstvo pravdy v budúcnosti, viera v dejinnú spravodlivosť. Bojuješ sám so sebou viac ako s druhými. Potom príde diablovo pokušenie v inej, zľav aspoň trochu z tvojej tvrdohlavosti. Horko-ťažko poviažeš uzlíky roztrhaných nervov a vzoprieš sa znova - nie nijakú faloš. Socializmus - myšlienka ľudskej spravodlivosti a šťastia - to nie je podvod...Zanechaj pravdu, ideu, česť, zásadu, ako ju ty poznáš, ako si jej veril celý život...cena je krk... Bez krku nie je život. Cenou je život." Gustáv Husák

Před 100 lety vznikl Sovětský svaz

Před 100 lety, 30. prosince 1922, byl vytvořen Svaz sovětských socialistických republik. Sjednocením sovětských republik Ruska, Ukrajiny, Běloruska a Zakavkazska tak došlo k události opravdu historického významu. Spojením sovětských republik vnikl z iniciativy bolševické strany a konkrétně i vůdce ruské revoluce Vladimíra Iljiče Lenina státní útvar zahrnující celou šestinu světa. Vznik Sovětského svazu byl jedním z klíčových důsledků Velké říjnové socialistické revoluce, vítězství Rudé armády v následné občanské válce a v zápase mladých sovětských republik proti kontrarevoluci a zahraniční intervenci. Během následujících sedmi desetiletí existence Sovětského svazu došlo k obrovskému, v dějinách lidstva nevídanému, revolučnímu skoku od politické, hospodářské a kulturní zaostalosti k všestrannému rozvoji národů tohoto socialistického státu.

Číst dál...

Modernost Říjnové revoluce

Marco Pondrelli, Marx21.it

7. listopad pro nás zůstává důležitým datem. Bohužel v této části světa ztratila svůj význam, protože dnes píše dějiny politika, a to do té míry, že před několika lety Evropský parlament odhlasoval rezoluci, která přisuzuje Sovětskému svazu spoluzodpovědnost za vypuknutí druhé světové války (mějme stále na paměti, že pro tuto rezoluci hlasovala i Demokratická strana 1), která dnes křičí o fašistickém nebezpečí). Současně sílí postoje těch, kteří by chtěli tzv. holodomor uznat zákonem, uzavřít historickou debatu a parlamentním hlasováním stanovit pravdivost faktů.

Není divu, že pokud se bude 7. listopad připomínat, bude to z toho důvodu, že podle nich představuje zrod tyranie, nacismus a komunismus poznamenaly 20. století, ale že liberální demokracie naštěstí zvítězila. Dnes už se zapomnělo i na učení Norberta Bobbia, který nebyl komunistou - demokracie podle nich existuje jen taková, která je liberální, a protože je to nejlepší ze všech možných systémů, máme morální právo ji vyvážet.

Číst dál...

Osmdesát let Mladé gardy

Ve městě Krasnodonu v Ukrajinské SSR byla 30. září 1942 založena ilegální komsomolská organizace Mladá garda, která bojovala s německými fašisty – okupanty. Celkem bylo členy této organizace 71 odvážných mladých lidí (se spolupracovníky 110), 47 chlapců a 24 děvčat. Nejmladšímu členu bylo 14 let, 55 mladým lidem bylo méně než 19 let. Členy štábu Mladé gardy byli Oleg Koševoj, Ivan Turkenič, Viktor Treťjakevič, Ivan Zemnuchov, Ljubov Ševcovová, Uljana Gromovová, Sergej Ťulenin. Mezi největší akce Mladé gardy patřilo vypálení burzy práce, čímž zachránili 2500 krasnodonců od nucených prací v Německu. 7. listopadu 1942 na počest Velké říjnové socialistické revoluce vyvěsili mladogvardějci na veřejných budovách rudé vlajky. Osvobodili vojenské zajatce, přeřezali telefonní vedení, útočili na vojenská auta, sebrali fašistům 500hlavé stádo skotu a rozehnali je po okolí. Psali letáky a rozvěšovali je po městě. Zradou svého člena Jevgenije Počepcova byla organizace vyzrazena a 1. 1. 1943 začalo zatýkání mladogvardějců. Po krutých výsleších a mučení jich bylo 15.1.1943 49 popraveno a shozeno do šachty dolu č. 5 v Krasnodonu, další byli na stejném místě popraveni ještě 16. a 31. 1. 1943. V Roveňkách bylo popraveno dalších pět mladogvardějců, z toho dva členové štábu Mladé gardy (Oleg Koševoj a Ljubka Ševcovová). Zachránilo se jen několik členů Mladé gardy. Na místě popravy mladogvardějců v Krasnodonu byl postaven památník Mladé gardě Nepokoření. V roce 1946 napsal sovětský spisovael Alexandr Fadějev román Mladá garda, který byl dvakrát zfilmován (1948, 2015).

Číst dál...

Hasta la victoria siempre, Comandante!

Před 55 lety, 9. října 1967 ve 13:10, byl v Bolívii na rozkaz pracovníka CIA zavražděn latinskoamerický revolucionář Ernesto „Che“ Guevara.

Ernesto Che Guevara (14. 5. 1928-9. 10. 1967)

Vždy až do konečného vítězství!

"... a především vždy hluboce prožívat jakoukoli nespravedlnost spáchanou na komkoli kdekoli na světě. To je nejkrásnější vlastnost revolucionáře." - z dopisu svým dětem na rozloučenou

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .