Historie pod kaštany

Podrobnosti

Vytvořeno 10. 4. 2023

Twitter

Protože 145. výročí založení Sociálnědemokratické strany českoslovanské v hostinci U Kaštanu vzbudilo nejednu reakci (viz například zde), vracíme se k události výňatkem z líčení otištěného v Rudém právu v roce 1958. Autorem je Jan Smíšek, který je autorem několika popularizačních textů z dějin marxismu a dělnického hnutí a čerpal z archivních materiálů. Věříme, že je poučné se vrátit k složitosti úkolů, které vyvstaly před představiteli hnutí dělnické třídy a i některé postupy jsou inspirativní dnes.

Starosti studenta Vyhnala

Vladimíra Vyhnala nezajímala toho dne málem šestistyletá historie hospody. Více ho zajímal jeho strýc Karel, ctihodný hospodský-nájemce. Na něho měl Vyhnal mladší, takto studující práv univerzity pražské, vymyšlený přesný plán. Studenti z jeho kruhu se chtějí pobavit a nestojí při tom o jinou společnost než svou, bude jich vícero a i počinek pěkný nechají. Najde se pro ně místnost, tichá a stranou lidských pohledů? Našla se. A Karel Vyhnal, hospodský a strýc, seriozní a diskrétní, půl roku potom ještě věřil, že hostil skupinu veselých studentům, kteří měli hodně šprochů a ani mnoho nepili. A proč také by o tom pochyboval? Vždyť všichni ti, co se sešli v sále nahoře, byli studentsky mladí...

Mnoho tajnému sjezdu předcházelo.

Mnoho dělnické bídy a ústrků, celé nevyčerpatelné moře utrpení, celé hory neuvědomělého, bezcílného odhodlání.

Česká kotlina se proměnila ve vývařiště kapitalistické industrialisace, bezohledné a dravé. Marxismus pronikl i do tohoto vývařiště, zahaleného ještě parami zrodu a ovštlil cestu, která vedla od propagandy k organisaci a dál od organisace k propagandě. Byla to cesta plná trní a nástrah, ale byla to cesta.

O rudých sociálech a živém telegrafu

Po založení celorakouské sociálně demokratické strany dělnické, na kterém měli čestný a podstatný podíl dělníci z Čech a Moravy, se po prvé pokusili dělníci založit sociálně demokratickou stranu v roce 1876.

V hospůdce u Zuzany Čápové, v žlutém domku, v pátém domě naproti malované malostranské Frágnerově lékárně, se sešli v září šestasedmdesátého členové vydavatelstva dělnických novin s delegáty z Brna, Vídně, Buben, Duchcova a Ústí nad Labem. Ledva schůzi zahájili, byli zatčeni. Jak poněkud zlomyslně vzpomíná účastník, podařilo se jim program schůze přece jen projednat - ve vězeňské vazbě. Tady bylo na příklad rozhodnuto, že redakci časopisu Budoucnost převezme Ladislav Zápotocký. Ale úřady, i když se snažily sebevíce, zhola nic protizákonného nenašly a tak byli účastníci nedokončeného sjezdu po čase bez soudu propuštěni.

Založení strany viselo ve vzduchu a policie bystřila své, poněkud tupé smysly, jak mohla. Ale život razil cestu.

V lednu 1878 začal vycházet časopis Organisace, do jehož prodejní ceny byl započítán příspěvek pro stranu, tedy jakési první členské příspěvky. A pak padlo rozhodnutí: sjezd bude na jaře. Kde a kdy, to bylo po všech zkušenostech s pražskou policií a se všemi jejími protizákonnými manýrami ponecháno na vůli dvěma soudruhům. Kováři Bernáškovi a strojníkovi Procházkovi.

Ostatní z delegátů nevěděli, kdy budou na sjezd zavoláni a do poslední chvíle nevěděli ani, kam vlastně jdou. Nejdříve byli povoláni mimopražští soudruzi, kteří přespali u pražských. Potom jim bylo sděleno, že se mají sedmého dubna nenápadně dostat za Strahovskou bránu. Tam je čekal nenápadný človíček, který je poslal o kus dál k dalšímu nenápadnému člověku při cestě. Od jednoho k druhému se dostali až před hospodu, aniž věděli, kde cesta končí, a když už byli před hospodou, prošli hospodskou kuchyní a uzounkým zadním schodištěm do patrového sálu.

Nenápadní lidé, stojící od Zelené brány stromořadím ke Kaštanu neopustili svá místa. Dál hlídkovali, a jak vzpomíná kovář Bernášek, tvořili pro případ nebezpeční jakýsi živý telegraf, který měl být rychlejší než blížící se policie. Jména těch lidí nikdo už nezjistí. Ale buď zapamatováno: byli to bubenští dělníci.

Jednání bylo dobře připraveno, a proto proběhlo rychle. Předsedal zástupce z Vídně, jednatelem byl slévač a redaktor Pecka-Strahovský. Aby policie nevyčuchala, co neměla, bylo na závěr usneseno, že ještě na místě účastníci spálí všechny své poznámky a zbytečné papíry. Proto také se nepsal protokol, jak se tehdy říkalo zápisu. Účastníci se mezi druhou a pátou rozešli, hospodský Vyhnal přepočítal nepříliš tučný výdělek, a jedna z kapitol dějin dělnického hnutí mohla být uzavřena, kdyby - nu kdyby poslední usnesení o zničení listinného materiálu neporušil právě jednatel sjezdu Pecka.

Když se vrátil do svého domova na Malé straně, napsal ještě v noci za čerstvé paměti pro paměť budoucím protokol, který se nesměl psát.

Ponižovaní a vítězní

Uplynulo bezmála půl roku. Policie nevěděla i věděla. Byl tu otištěný program, byl tu ale především viditelný rozmach hnutí. Něco se muselo stát. Tajní slídili, prohlídky se rozhojnily a zostřily. Něco se stalo, ale měsíce ubíhaly, pozorná bdělost uhasínala do bezstarostnosti v důvěře, že neohlášená schůze je už jako trestní delikt promlčená.

A tak jednou, při náhodné prohlídce v bytě J. B. Pecky, udělala policie velký lov. Ve starém, žebráckém kožíšku Peckova otce našla protokol, který se měl stát historickým dokumentem, ale stal se především dokumentem soudního přelíčení. Účastníci sjezdu šli od výslechu k výslechu a v lednu příštího roku zasedl soud.

Co to je za jména? Na příklad takový Balibar. Soudní rada, možná vyžraný, možná z paragrafů vysušený, důstojný předseda soudního senátu, určitě tehdy důstojný. Socialisty soudil najednou. A co dál? Kdo na něj vzpomene jinak než s útrpným úsměvem? Co chtěl a proč se namáhal?

A co je tohle za jména: Pecka, Zápotocký, Bernášek, Zoula, Schwarz, k nim Hybeš a další. Ta řada nekončí, nekončí ani jejich dílo, protože život pokračuje, roznáší živoucí myšlenky z člověka na člověka jakýmsi živým telegrafem, protože na živý telegraf Bubenských z bělohorské kaštanové aleje navázali lidé všech cest a pěšin, co jich naše vlast má.

Ponižovaní se stali vítěznými. Mohli je zavírat, šupem posílat do domovských obcí, ničit je existenčně i mravně. Ale svým vlastním životem symbolizovali boj svého ponižovaného lidu...

Před 145 lety: U Kaštanu se sešel zakládající sjezd Československé sociálně demokratické strany http://ksm.cz/4969
Odkaz hrdinů od Kaštanu a teatrálnost dnešních Mladých sociálních demokratů http://ksm.cz/4972

• < Předchozí
• Další >