Jak to potvrzují zkušenosti, musí správná politická praxe spočívat na pevném teoretickém základě - zvláště v dnešních nesmírně komplikovaných společenských poměrech. Nejnaléhavějším teoretickým úkolem současnosti je rehabilitace socialismu. Jejím předpokladem musí být vyrovnat se s minulostí tzv. "reálného socialismu", která nesmí sloužit nepřátelskému démonizování socialismu, a pokud je objektivní - ani sloužit nesmí. Ve stejné míře, v jaké se věnujeme svým vlastním problémům a tzv."reálnému socialismu", musíme útoky na nás obrátit proti kapitalismu a jeho přímým či nepřímým zastáncům.
Způsob, jakým se porovnává socialismus s kapitalismem, je falešný. 1. Srovnává se kapitalismus, který má za sebou staletí vývoje, se socialismem, který se teprve začal vyvíjet a nikde ještě nedosáhl svého dovršení. To je jako srovnávat dospělého člověka s dítětem. Aby bylo porovnávání správné, musily by se vedle sebe postavit buď a/ dnešní, už dávno se plně rozvinuvší kapitalismus, s budoucností jednou plně rozvinutého socialismu; nebo b/ teprve začínající socialismus a dávno v minulosti teprve začínající, nezralý kapitalismus.
Jak se projevuje globalizace kapitálu v praxi? Jedna z možných odpovědí říká, že na tak zvaném globálním měnovém trhu každodenně mění svého majitele asi 800 až 1000 miliard dolarů. Někteří znalci hovoří dokonce až o 2000 miliardách dolarů. To je opravdu obrovský nepoměr mezi vyspekulovanými penězi a reálně vytvářenou hodnotou vyprodukovaného zboží a služeb. Hodnotě 1 dolaru v oběhu v produktivním světovém hospodářství tak odpovídá 20 až 50 dolarů, které cirkulují pouze v čistě finanční sféře.
Máme před sebou jeden referát z Mezinárodního komunistického semináře z Bruselu, který se konal v květnu 1998. Napsal ho belgický soudruh Jean Pestieau a nazval jej „Změny ve složení dělnické třídy a proletariátu“. Autor si dal za cíl obhájit historickou úlohu dělnické třídy v kapitalistických průmyslových zemích i v tzv. třetím světě. To je jistě cíl žádoucí a správný, ale způsob, jakým autor o tématu pojednal, vnáší do hlav čtenářů spoustu zmatku. Je nutné přivést řadu tezí na správný základ – skutečné Marxovo a Leninovo pojetí tříd a poukázat na vývoj ve společnosti na samém konci 20. století.
Tvrzení, že dělnická třída v průmyslových zemích zaniká s rozvojem monopolistického kapitalismu, není správné. Naopak, vyvíjí se jako odpověď na rozvoj technologií, které ke zbožní výrobě připojují stále více duševní práce. Dělnická třída nastupuje i v odvětví služeb. Musíme zdůraznit vedoucí úlohu průmyslového proletariátu - v industrializovaných krajinách i v třetím světě - když se to týká uvědomování, organizování a sjednocování pracujících jako celku v boji za socialistickou revoluci.
To, že ve světě dochází ke sbližování, respektive zkracování vzdáleností, je objektivní proces daný novými komunikačními technologiemi, informačními technickými prostředky (internet, satelitní vysílání a další multimédia aj.) a také rychlejšími dopravními prostředky. Přestože se toto “sbližování” nedotkne stovek milionů lidí, zejména obyvatel zemí “třetího světa”, můžeme uznati, že jde o obecně probíhající trend, související s vývojem ve světě. Globalizace je ale pouze kapitalistickým řešením, kapitalistickou alternativou tohoto sbližování, zkracování vzdáleností.
Po druhé světové válce bylo třeba zničit prestiž SSSR jako hlavního vítěze nad fašismem. I vymysleli si na Západě pohádku o rovnosti komunismu a fašismu... Přitom je to klasická demagogie... Všimněme si základních rozdílů, které jsou pro vztah fašismu (nacismu) a komunismu typické. Tyto rozdíly počínají vzahem k historickému dědicktví a týkají se všech stránek společenské praxe a duchovní sféry. Základní rozdíl je v tom, že komunisté jsou přesvědčenými a důslednými bojovníky proti nespravedlivému společenskému uspořádání, který dnes ztělesňuje kapitalismus. Fašismus sice navenek vystupuje jako antikapitalistický, s hesly o "rudém" a "zlatém" (kapitalistickém) ohrožení. Je však vlastním produktem kapitalismu, výsledkem neřešitelnosti jeho rozporu a snah velkého, zejména finančního kapitálu, čelit s jeho pomocí i těmi nejkrajnějšími prostředky ohrožení a nebezpečí zániku systému.
Rezoluce "Imperialismus, fašizace a fašismus" byla schválena na Mezinárodním komunistickém semináři v Bruselu, 4. května 2000 a je výsledkem tématické diskuse zástupců více než 70 komunistických a dělnických stran. Jednoznačně ukazuje vrozenou tendenci imperialismu k fašismu.
Protože pro mnohé není jasné, co je komunismus a co je socialismus, přinášíme aspoň jejich stručnou charakteristiku... Jakmile byl člověk schopen vyrobit více, než sám spotřeboval, mohl se jeho nadvýrobku zmocňovat druhý, který se stal jeho vykořisťovatelem a utlačovatelem. A existence těchto poměrů byla nevyhnutelná, dokud produktivita lidské práce nebyla schopna zajistit člověka důstojné životní podmínky pro všechny...
Prvním bodem, u kterého bychom se měli zastavit, je proč vlastně potřebujeme ekonomii. Nahání nám strach povýšenecký výraz pánů v televizi, kteří mluví o příliš vysokých mzdách, vysokých daních z příjmu a o inflaci. Pánové pak mají vystavený vycpaný ideální model člověka, naprosto egoistického a vypočítavého, tak zvaného racionálního agenta. Proč bychom my měli stavět utopie naprosto volného trhu a ekonomiky, když tyto báchorky považujeme tak jako tak za nespravedlivé, ba přímo nebezpečné.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.