Říká se nemluvte špatně o mrtvých, ale kdybych si měl vybrat kandidáty do Síně slávy zla, musel bych takové rady ignorovat; zesnulý Donald Rumsfeld by byl na prvním místě mého seznamu.
Začal jako další konzervativní kongresman z konzervativní chicagské čtvrti a připojil se ke gangu, který se stavěl proti čemukoliv společenskému v programech prezidentů J. F. Kennedyho a Lyndona B. Johnsona a ve všeobecném útoku proti Fidelu Castrovi. Ale chytrý, pohledný, dobrý řečník a spolehlivý pravičák se posunul dál a prezident Nixon ho jmenoval do čela Úřadu pro hospodářské příležitosti, federálního úřadu pro boj proti chudobě, kde měl mnohem větší šanci postavit se proti čemukoliv sociálnímu pro neprivilegované.
Denis Rogatyuk hovoří s Reném Gonzálezem
René González je jeden z Kubánské pětice, dlouho vězněné v USA za zpravodajskou činnost, potírající ultrapravicové teroristické skupiny z Miami. Pro časopis Jacobin hovořil o blokádě a o tom, co mu jeho proces řekl o zájmu USA o lidská práva na Kubě.
René González je bývalý člen kubánské sítě »Wasp Network«, sestavené, aby bojovala s terorismem, dlouho mířeným ultrapravicovými miamskými exilovými seskupeními proti ostrovu. Po zavraždění více než dvou set Kubánců během vytrvalých útoků na kubánské sektory civilního letectví, lodní dopravy a turistiky - organizovaných lidmi jako byl agent CIA Luis Posada Carriles - se tato zpravodajská jednotka snažila infiltrovat a narušit teroristické prostředí. (Pro ty, kteří snad nevědí - je to přece jen už pár let: působila na Floridě, tedy na území USA, se souhlasem americké vlády. Ta ovšem bezprostředně poté, co její členové předali floridské centrále FBI důkazy o činnosti miamských skupin proti Kubě, nezakročila a naopak skupinu známou jako Kubánská pětice zatkla. O celém případu informoval v ČR krom Haló novin a několika webů pokrokové mládeže pravidelně a podrobně čtvrtletník Venceremos, periodikum SČKP vydávané nakladatelstvím Orego; pozn. překl.)
González, zvěčněný filmem Wasp Network společnosti Netflix z roku 2019, je nejznámější jako jeden z takzvané Kubánské (nebo, chcete-li, Miamské, jak ji pojmenovali angličtí aktivisté při zahájení kampaně za jejich propuštění; pozn. překl.) pětice. Poté, co FBI síť Wasp Network v roce 1998 rozbila, González a jeho čtyři spolupracovníci byli postaveni před Floridský soud v procesu, mezinárodně odsuzovaném proto, že to náležitý proces nebyl. Byl odsouzen na patnáct let vězení a vrátil se na Kubu v roce 2013.
Dnes žije v Havaně. 11. července viděl z první ruky demonstrace, jež připoutaly mezinárodní pozornost. V rozhovoru pro knihu Voces sin Fronteras, (Hlasy bez hranic aneb naše příběhy, naše pravda), vedeném dopisovatelem Jacobinu Denisem Rogatyukem, mluvil o současné situaci v Havaně, dějinách amerických útoků na ostrov a o šedesátileté hospodářské blokádě, zasahující dokonce obchod Kuby se třetími zeměmi.
Každoroční vrchol německých novinářů je opět tady; další kulaté výročí nám připomíná, jak strašný byl pro nás, ubohé duše, život v té hrozné staré východoněmecké demokratické republice. Letos je 60. výročí (pádu) Berlínské zdi. Pro mě byly takové ukázky vhodným připomenutím, abych koupil květiny nebo čokoládu; 13. srpen byl od roku 1955 naším výročím svatby. Ale vždy jsem si byl vědom toho, že po celých 28 let většina nenacházela nic příjemného v ohavné bariéře, kde 100 až 150 lidí přišlo o život, když se jí snažili překonat, pod ní nebo přes ni.
Národní bezpečnostní poradce USA Zbigniew Brzezinski letěl do Pákistánu, aby shromáždil rebely. Chtěl vyzbrojit mudžahediny bez odhalení americké role. Na afghánské hranici naléhal na boží bojovníky, aby zdvojnásobili své úsilí. „Víme o jejich hluboké víře v boha a důvěřujeme ve vítězství jejich boje… Ta země tam, je vaše. Vrátíte se jednou do ní, protože vás boj zvítězí. A budete mít své domovy a mešity opět zpět. Protože vaše věc je správná. A bůh je na vaší straně.“
Vzpomíná: „Cílem koordinace s Pakistánci bylo nechat sověty krvácet hodně a dlouho“
Video staré 40 let z cesty britské premiérky Margaret Thatcherové do Pákistánu, kde podobně jako Američané oficiálně i neoficiálně podporovala islamisty v boji proti afghánské revoluci.
Na setkání s afghánskými mudžahediny v Pákistánu jim ministerská předsedkyně Thatcherová přislíbila 2 miliony liber navíc. Zdůraznila, že Západ podporuje bojovníky odporu (proti afghánské revoluci a sovětským vojskům). „Chci říct, že srdce svobodného světa jsou s vámi. A s těmi vašimi krajany, kteří zde zůstali“
V roce 1982 vyhlásil americký prezident Ronald Reagan 21. březen Dnem Afghánistánu. "Sledovat odvážné afghánské bojovníky za svobodu, jak bojují proti modernímu arzenálu jednoduchými ručními zbraněmi, je inspirací pro všechny, kdo milují svobodu," prohlásil Reagan v roce 1983. "Jejich odvaha nám dává velkou lekci - že na světě existují věci, které stojí za to bránit."
Přebíráme text z webu colonelcassad s pohledem na poslední události v Afghánistánu z perspektivy afghánské revoluce a pomoci sovětských internacionalistů v 70. a 80. letech. Proti těm stála reakce bohatě podporovaná imperialismem, z které vzešel právě Taliban.
Z hlediska ČR, téměř 20 let (téměř stejně, jako členství ČR v NATO) trvalo, než se naplno projevilo neživotaschopnost toho, co imperialismus do země přináší. Nyní se prokázalo, že američany a NATO dovezený politický systém nedokázal získat jakoukoliv sociální základnu a hroutí se okamžitě po odchodu interventů. Armáda ČR se mezitím naučila zabíjet, a jak vychází na povrch, i mučit Afghánce. Podle sociálnědemokratického ministra Kulhánka se "ukazuje, že nedávným vývojem byli zaskočeni všichni spojenci." Podporovatelé této imperialistické mise na české buržoazní pravici i na tzv. levici (včetně Miloše Zemana a Andreje Babiše) dostali materiální důkaz své porážky. Do poslední chvíle obhajovali přítomnost Armády ČR, než americký vládce zavelel k ústupu a po něm automaticky došlo i ke stažení všech armád NATO. Znovu se ukázalo, že NATO je pouze nástroj amerických zájmů.
V jiném světle vystupuje také Afghánská demokratická republika, která podstupovala ostrý třídní boj s velkostatkáři, náboženskou reakcí, vyzbrojovanou a podporovanou imperialismem, trpící samozřejmě také kontrarevolucí v SSSR a vnitrostranickým bojem. Přesto vláda byla schopna přežít několik let i bez podpory Sovětského svazu.
Poznámka redakce
Následující očité svědectví z nedávných protivládních protestů na Kubě přišlo od Kathryn Guerrerové, dopisovatelky kanadského pokrokového periodika People’s Voice.
Jako Kanaďanka s rodinnými příslušníky žijícími na Kubě, která byla na Kubě během protivládních protestů, k nimž došlo 11. července, jsem se ocitla v jedinečné a znepokojivé situaci, kdy jsem mohla vidět a cítit rozpor mezi tím, co hlásily zavedené sdělovací prostředky doma, a tím, co se na Kubě skutečně dělo.
Dcera Ernesta Che Guevary o posledních událostech na Kubě
Žiju na Kubě, miluji svůj lid a budu hájit naši revoluci. Jsem internacionalistka, lékařka, a jsem na to hrdá. Vidím realitu dnešní Kuby a jsem kritická. Chápu, že tu je hodně věcí, jež musíme zlepšit, a mnoho dalších, jež musíme změnit. Mé ideály hluboce ovlivnil kubánský velký národní hrdina a básník José Martí, jenž řekl, že i když slunce má své skvrny, my je přehlížíme, protože nám dává tolik tepla a světla. Martí nás učil respektovat každou lidskou bytost; nemyslíme si všichni totéž, ale všichni máme právo být slyšeni a především bráni v úvahu. Ale musíme si ono právo také zasloužit.
K ostatním příspěvkům na brněnském semináři "Buď socialismus, nebo barbarství - Současná levice, charakter a možnosti" 19. června 2021 doplňujeme ten od Petr Hampla .
Další příspěvky na konferenci:
Věra Klontza Jaklová http://ksm.cz/nazory-a-polemika/4691-jak-prezit-anthropocen
Karel Klimša http://ksm.cz/nazory-a-polemika/4692-kam-se-podeli-volici-a-proc
Radim Valenčík http://ksm.cz/nazory-a-polemika/4693-nekolik-otazek-k-levicove-politice
Josef Skála http://ksm.cz/nazory-a-polemika/4707-sance-a-dluhy-parlamentni-levice
Zveřejňujeme červencové číslo Mladé pravdy, časopisu Komunistického svazu mládeže. Časopis můžete stáhnout v pdf kliknutím na obrázek
Následující řádky napsal Jeffrey St. Clair, šéfredaktor časopisu CounterPunch. Překládám jeho statě poměrně často, takže soudím, že podle drsnějšího slohu než obvykle byl dost naštvaný. Odstavce, které se nedotýkají Kuby, jsou obžalobou těch kruhů americké společnosti, jež blokádu ostrova zplodily, takže jsem jich většinu zachoval. Halo noviny otiskly jeho esej „Tiché umírání americké levice“ (http://www.halonoviny.cz/articles/view/7671599 ) V. S.
+ Nenávist vládnoucí třídy USA vůči Kubě je druh politické neurózy. Je pudová, nerozumná a násilná. Kuba nepředstavuje pro USA hrozbu, vojensky ani ekonomicky. Přesto se zdá, že její samotná existence dohání tvůrce americké politiky k šílenství. Tento týden (2. týden v červenci; pozn. překl.) starosta Miami, republikán a Trumpův odpůrce, naznačil, že bude možná nutné bombardovat Havanu. Proč? Protože existuje. Dobrá, nebylo by to poprvé. USA Kubu přepadaly, financovaly četná povstání, podnikly desítky pokusů o atentát na její předáky, použily biologické zbraně k vadnutí její úrody a otrávení jejího dobytka, vysledovaly a odpravily Che Guevaru, zasypávaly ostrov hysterickou propagandou, vyřvávaly proti němu v OSN, financovaly, cvičily a chránily tlupu výtržníků, kteří plánovali a zosnovali výbuch bomby v kubánském civilním letadle (zabili 73 civilistů), zinscenovali operace s falešnými vlajkami k obvinění Castrovy vlády a uplatnily desítky let trvající embargo (jež by ztěží zlomila i Čína), jež by ochromilo téměř každý jiný národ. Skutečnost, že Kuba stále trvá, byť během doby trochu vratce, ale stále vzdoruje, prostě dohání USA k šílenství. Je to živoucí příklad jiného způsobu organizování společnosti, což nelze tolerovat, zvlášť tak blízko domova.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2025 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.