Je to právě 85 let od úmrtí Antonia Gramsciho (1891-1937) – revolucionáře, komunisty, výrazného marxistického intelektuála, který byl zahuben v italském fašistickém vězení.
Antonio Gramsci pocházel ze Sardínie, z italského Jihu, který byl postižen dlouhodobou chudobou a útlakem, a který poskytoval pracovní sílu pro průmyslový Sever. Proto problém Jihu v rámci myšlenek o italské dělnické revoluci a rolnictvu zůstával trvalým tématem jeho uvažování. Během svých studií v Turíně se setkává s dělnickým hnutím a spolupracuje s dalším velikánem italských komunistů Palmirem Togliattim pod vlivem Říjnové revoluce na vydávání časopisu Ordine Nuovo. Ten podporuje hnutí dělnické třídy za politickou moc skrze dělnické rady. Stojí u zakládání Komunistické strany Itálie, bojuje jak s pravicovým oportunismem, tak s abstraktním radikalismem. Ve dvacátých letech cestuje do SSSR a pracuje v Komunistické internacionále. V roce 1924, už po nástupu Mussoliniho fašistické diktatury, se stal tajemníkem Komunistické strany Itálie a je také poslancem. V roce 1926, v rámci utužení diktatury režim Gramsciho zatkl. Při soudním procesu státní žalobce prohlásil: „Na dvacet let musíme zastavit tento mozek“. To se ovšem nevyplní. Ve vyhnanství i ve vězení se snaží dále studovat (a vytěžit z omezeného množství dostupné literatury maximum) a promýšlet široké spektrum teoretických a politických otázek. Z té doby pochází sešity jeho poznámek, které obsahují analýzy a vyjadřované psané často, aby se vyhnul cenzuře a zabavení, „ezopovským“ jazykem, opisy, metaforami (například marxismus je zde „teorie praxe“, Marx je popsán mimo jiné jako „zakladatel filosofie praxe“, Lenin jako „Ilič“ nebo „největší moderní teoretik filosofie praxe“). Ve vězení ovšem trpí svou neléčenou nemocí, které v roce 1937 podlehl. O záchranu jeho textů se postaral antifašista a pozdější prezident Itálie Alessandro Pertini
Jeho myšlení a odkaz je předmětem mnoha dezinterpretací a snahy odcizit ho Leninovi, světovému proletariátu. Je to mimo jiné způsobené mnohostranností a víceznačností textů. Přitom jak vyplývá z každé věty, je Gramsci odpůrcem každé strnulosti a abstraktnosti v onom špatném smyslu – tedy neschopnosti se dívat na každou situaci ve svém konkrétní plnosti a hloubce, v souvislostech a s vědomím důsledků činnosti. Komunistická strana se má stát subjektem i teoretickým vyjádřením změny italské společnosti, novým "vladařem", který ukončí vykořisťování a ovládání člověka člověkem. Ovšem k tomu musí být zakořeněna v dělnické třídě, lidových masách v jejich národních specifikách i internacionálních důsledcích. Je potřeba probojovávat sérii zápasů, z kterých se strana poučuje, nanejvýš kriticky hodnotí veškeré své předchozí kroky, postupuje vpřed.
Nechme proto k tomuto výročí promluvit jeho nejbližšího spolupracovníka a následníka ve vedení Komunistické strany v době boje proti fašismu i po protifašistickém vítězství, představitele Komunistické internacionály, Palmira Togliattiho. Jeho rozsáhlé teze „Leninismus v myšlení a činnosti Antonia Gramsciho“ a referát byly příspěvkem na konferenci, která proběhla v roce 1958.
Vybíráme z českých výborů vězeňských sešitů "Poznámky o Machiavellim, politice a moderním státu" a "Historický materialismus a filosofie Benedetta Croceho". Do češtiny byla přeložena jen část Gramsciho sešitů z vězení, z větší části Lubomírem Sochorem. Dopřeložení plánoval Miloslav Ransdorf, v čemž mu zabránila předčasná smrt.
(KSM)
Zveřejňujeme zvláštní reportáž předsedy Společnosti přátel Luganské a Doněcké lidové republiky Jaromíra Vaška z okamžiků a jednání strávených společně s komunistickou mládeží Luganska během výročí narození revolucionáře a zakladatele prvního dělnického státu Vladimíra I. Lenina.
V centru Lugansku se 22. 4. 2022 konaly oslavy 152. výročí narození V. I. Lenina, kterých jsem se zúčastnil. Na prostranství před sochou V. I. Lenina se na centrálním Divadelním náměstí shromáždili luganští komunisté a komsomolci, aby uctili památku vynikajícího ruského revolucionáře, zakladatele sovětského státu a pokračovatele díla Karla Marxe a Bedřicha Engelse.
Ve středu 20. dubna 2022 se na půdě velvyslanectví Kubánské republiky v ČR v Praze-Košířích konalo na pozvání pana Velvyslance, Danila Alonsa, jednání s představiteli Komunistického svazu mládeže (KSM). Kubánští diplomaté pořádají přátelské setkání např. s Levicovými kluby žen, Komunistickou stranou Čech a Moravy, a především s tematicky orientovaným spolkem – Společností česko-kubánského přátelství, která o Kubě často pořádá různé besedy a akce pro veřejnost, stejně tak i veřejné solidární akce na podporu zrušení nespravedlivé ekonomické blokády Kuby ze strany USA.
Prohlášení předsedy Ústředního výboru Komunistické strany Ruské federace
Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell řekl, že konfrontaci mezi Ukrajinou a Ruskem „vyhrajeme na bitevním poli“.
Borrell je vytrvalým nepřítelem Ruska. Ještě v květnu 2019 nazval naši zemi „starým nepřítelem“. Jeho aktuální vyjádření má ale kvalitativně nový charakter. Borrell veřejně oznámil záměry západních stratégů, které až dosud pečlivě tajili: Toto není válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Toto je válka NATO proti Rusku, ve které je ukrajinský lid používán jako potrava pro děla.
https://www.youtube.com/watch?v=qq81CEYc4Ag Video se zabývá brutálním zacházením s přistěhovalci v Evropě
(převzato ze stránek Marxisticko-leninské strany Kanady)
V reakci na skandální skandální výroky členů stávající vlády o možném umístění vojenských základen USA na našem území vznikla petice proti přítomnosti cizích vojsk na území České republiky. V té se jednoznačně konstatuje: „My, níže podepsaní občané, rozhodně nesouhlasíme s jakoukoliv cizí vojenskou přítomností v České republice a vyzýváme představitele naší země, aby odmítli rozmístění cizích vojsk, základen a zbraní na našem území.“
V petičním výboru této petice jsou zasloužilý umělec a předseda Unie českých spisovatelů Karel Sýs, mluvčí iniciativy Ne základnám Eva Novotná, kandidát na prezidenta České republiky Josef Skála, novinářka Monika Hoření a předseda Českého mírového hnutí Milan Krajča. Petice je stažení na adrese:
http://ksm.cz/images/Petice_cizi_voj22.pdf
Odhalující článek deníku „Rizospastis“ (oficiální list KS Řecka; pozn. překl.)
„Rusko možná vyhraje palebnou válku. Ale Ukrajina vítězí v informační válce. To je klíčem k získání podpory a sympatií spojenců.“
Výše uvedené vyslovil Sean McFate, starší člen euroatlantického „think tanku“ (expertního týmu) pojmenovaného „Atlantická rada“, jenž před několika dny hovořil s deníkem The Washington Post o úspěších ukrajinské vlády v informační válce.1)
Tato kampaň je založena na dobře vedené propagandistické mašinérii, zahrnující - kromě personálu ze států a imperialistických organizací - přes 150 společností komunikačních a pro vztahy s veřejností, jež spolupracují s ukrajinským Ministerstvem zahraničí s cílem, aby na informačním poli převládl euroatlantický obraz dění.
Ústřední rada Komunistického svazu mládeže České republiky vítá velkou mobilizaci řeckého lidu proti imperialistickým plánům NATO v Řecku, Evropě a celém světě během eskalace probíhající války na Ukrajině. Tato eskalace, vysílání zbraní, žoldáků, uplatňování ekonomické války na straně neonacistických sil na Ukrajině úzce souvisí s nárůstem reakce, fašismu, antikomunismu, nacionálního šovinismu, ničením památek a vzpomínek na velké antifašistické a pokrokové dějiny v našich zemích. Konkrétně oceňujeme velkou mobilizaci v Soluni pod heslem "Soluň je přístavem národů, nikoli odrazovým můstkem imperialistů".
Hluboce odsuzujeme násilný útok policejních sil na protest, perzekuci protestujících aktivistů, včetně členů vedení KKE a KNE. Nespravedlivě zatčení byli propuštěni na základě požadavku lidové demonstrace následujícího dne.
Zveřejňujeme text italského marxisty píšícího pod jménem Piotr, navazujícího na teorii imperialismu Giovanniho Arrighiho. Jeho texty jsme už několikrát překládali pro náš web, například v době imperialistického útoku v Sýrii. Dnes se naplňují jeho obavy, že upadající mocenské centrum dnešního kapitalismu – USA – stahuje do války Evropu a nejen jí. V textu lze ztotožnit tristní situaci v Itálii a nahradit ji za ČR a její nápomocnou roli v plánech impéria, vyměnit Řím za Prahu. Mechanismus zůstává, zbraně se nakupují a spotřebovávají v smrtícím zápase. A jak Řím, tak Praha byly vmanévrovány do boje na stejné straně, jako neonacistické ozbrojené jednotky, s dlouholetým seznamem válečných zločinů na krku. Ty jsou očištěny a mluví se o nich v západních médiích jako o "obráncích národa". Jako "vedlejší škody" jsou hanobeny, baleny a strhávány antifašistické pomníky, hroby vojáků, rehabilitováni kolaboranti a fašisté se stávají součástí hlavního proudu. Fabrikované zprávy (nikdo se neomluví, když se o pár dní později říká něco jiného) slouží k ospravedlnění toho, co je pokusem ustupujících USA nechat vykrvácet národy Evropy a zbylého světa ve válce a krizi. (KSM)
Jsem rád, že mohu hostit tento nový příspěvek mého přítele Piotra o současné válce. I když tentokrát nemám pocit, že s tím, co píše, stoprocentně souhlasím. Abychom si porozuměli: nelze než soucítit s jeho bolestným výkřikem nad zločinnou idiocií rozhodnutí evropských vlád, které se poslušně zapřahají do smrtící hry vyvolané Spojenými státy, která se zoufale snaží zachovat si svou hegemonistickou roli. Stejně jako naprosto souhlasím s jeho analýzou základních příčin - rekonstruovanou na základě přednášky Giovanniho Arrighiho - toho, co se děje. Nicméně i když jsem sám v posledních letech mnohokrát sehrál roli Kasandry, když jsem předpovídal blížící se katastrofu, která (pro každého, kdo má zdravý rozum: nebylo nutné být geopolitickým géniem) byla vepsána do faktů, a vlastně právě proto, že vše bylo racionálně předvídatelné, zdá se zbytečné odvolávat se na zdravý rozum (neřku-li dobrou vůli!) odpovědných osob, aby se zabránilo nejhoršímu. Piotr píše, že je nesprávné - a ekonomistické - připisovat vše válečnému keynesiánství, aniž bychom chápali, že jakmile jsou zbraně vyrobeny, budou také použity. Jde o to, že tyto dvě věci nejsou v rozporu: jak nás učil Marx, ekonomická racionalita kapitálu je prodchnuta „cupio dissolvi“: když v krizi (a čím je krize vážnější) kapitál bojuje o okamžité přežití za každou cenu, jeho heslem se stává po mně potopa, nebo, chcete-li, ať Samson zemře se všemi Filištínskými. Nezbývá než doufat v jediný zdroj racionality, který dnešní svět nabízí a který žije v Pekingu, a že v tomto smrtelném boji o přežití se kapitalismus v nejšílenější hegemonické inkarnaci, jakou za pět století svého života zažil - v té s hvězdami a pruhy - dopustí tolika chyb, že bude poražen.
Carlo Formenti
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2022 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.