Článek matematického logika a marxisty Piera Paglianiho (na stránkách KSM jsme publikovali překlady některých jeho textů) hodnotí všeobecnou krizi, která postihuje západní imperialismus. Popisuje to, čemu říká v návaznosti na diskuze „kognitivní odtržení“ nebo „poznávací odtržení“, neschopnost vnímat realitu vcelku a nahrazovat obraz skutečnosti svými přáními. Nebezpečný vývoj, vzhledem k tomu, že eskalace vede svět na práh jaderného konfliktu. Kapitalistická logika je akumulací bez cíle a konce, která při srážce s kvalitativními omezeními a poklesem návratnosti nutí jen k další expanzi. Je to přirovnáno k závodu Červené královny z Lewisovy knihy Alenka za zrcadlem. Vedoucí země ovšem mají dost zdrojů na přizpůsobení se změnám ve světě, ale adaptace je ovládána třídní logikou. Tou samou, která do této krize svět zavedla... Článek je napsán na přelomu dubna a května a od té doby se popsaný proces prohloubil.
Piero Pagliani
Západ nemá žádnou strategii. Jeho experti s vavřínovými listy místo neuronů mají pouze statický pohled na realitu, krátkodobý pohled, stejně jako jeho politici.
Dívají se na jednotlivé záběry, nikoli na film, a rozhodují se na základě posledních snímků, které viděli, tj. na základě útržkovitého vnímání reality, od níž následně zůstávají odtrženi.
Protože realita je dynamická a nelze ji zachytit žádnou z jejich rovnic, ani politickou, ani ekonomickou.
Jsou intelektuálně intrikáni, stejně jako ti, které cenzurují. Jsou jejich převráceným zrcadlovým obrazem.
Kognitivní odtržení je dnes mezi našimi rozhodujícími činiteli (a mezi intrikány, i když to má vzhledem k jejich bezvýznamnosti mnohem méně neblahé důsledky) konstantou.
Kognitivní odtržení se živí samo, protože se samo ospravedlňuje. Je to chybný analytický klamavý zkrat. Kognitivní odtržení, které se projevuje jako kognitivní disonance.
Prohlášení Pankyperské odborové federace (PEO)
Vážení soudruzi, drazí kolegové,
V roce 2024 si připomínáme 50 let od dvojnásobného zločinu z roku 1974 proti obyvatelům Kypru, kyperským Řekům, kyperským Turkům, Arménům, Maronitům a Latinoameričanům. Vzhledem k této příležitosti bychom vás rádi informovali o současné situaci týkající se kyperského problému.
Státní převrat proti zvolené vládě prezidenta Makariose z 15. července 1974 a následná invaze do Turecka z 20. července byla bezprecedentní tragédií pro obyvatele Kypru, s tisíci uprchlíků, mrtvých a pohřešovaných a pokračující okupací 37 % ostrova Tureckem.
NATO i USA nesou obrovskou odpovědnost za vzniklou situaci, protože tragédie na úkor kyperského lidu byla výsledkem jejich širších imperialistických plánů pro oblast východního Středomoří.
Elizabeth Borrego Rodríguezová 11. července 2024 z New Yorku
Více než 300 kardiostimulátorů se dostane do kubánských institucí díky kampani ve Spojených státech a v Evropě zaměřené na podporu zdravotnického systému v jedné z jeho nejnaléhavějších potřeb. Iniciativa, kterou koordinují neziskové organizace Global Health Partners (GHP) a MediCuba Europe, je podle Boba Schwartze, viceprezidenta prvně jmenované organizace a s dlouhou historií solidární práce s ministerstvem veřejného zdraví (Minsap), jedinečnou snahou. V rozhovoru pro Prensa Latina Schwartz popsal projekt jako jeden z nejcennějších, které GHP za tři desítky let práce v antilské zemi prosazoval.
Na začátku května obě organizace oznámily záměr získat 150 000 dolarů na odeslání 300 kardiostimulátorů do pěti nemocnic za čtyři měsíce, ale cíle bylo dosaženo v polovině tohoto období. Ve druhém měsíci částka přesáhla 187 000 dolarů.
BINOY KAMPMARK 31. října 2023
Země rozvrácená neustálými zahraničními intervencemi, její tyranské režimy opřené o zadní korouhev Spojených států (když nezasahovaly, aby ji upravily), poznamenaná děsivými přírodními katastrofami, vypráví smutný příběh o ochromeném haitském státě. Politická existence Haiti je látkou a nádivkou pornografického násilí, berličkou, na niž mohou moralisté vždy ukazovat jako na konec, zkázu a zoufalství, které potřebuje změnu. Každý hlavolam potřebuje svého dotěrného vysvoboditele, i když tento vysvoboditel nutně situaci zhorší.
Zásadní projev Sevim Dagdelenové, poslankyně Bundestagu, na summitu „Ne NATO – ano míru“ ve Washingtonu DC 6. července 2024
NATO těsně před 75. výročím odhodilo masku. A summit NATO ve Washingtonu je v tomto zjevení jedním zvlášť poučným okamžikem. Dějiny osvícenství nás učí nikdy nepřijímat sebeobraz člověka nebo organizace za bernou minci. Totéž platí o raných zdrojích osvícenských myšlenek ve starověkém Řecku. Už Řekové měli tento vnitřní náhled. Nad Apollónovým chrámem byla vepsána poučka: Poznej sám sebe.
Bereme-li toto přikázání ne lehce jako jemnou připomínku mezí lidského myšlení, ale také jako význam toho, na čem trval předsokratovský řecký filozof Herakleitos – totiž že „Všem lidem náleží poznávat sebe sama a uvažovat.“ – pak musíme sebepoznání považovat za základní lidskou vlastnost, která by se snad měla vztahovat i na naše organizace.
Následující stať je projev kubánského velvyslance v Irsku Bernarda Guancheho Henandeze na letošní vzpomínkové slavnosti na památku Jamese Connollyho v Arbour Hill v Dublinu:
„Všichni soudruzi, jsem toto odpoledne velice poctěn, že mohu vzdát hold památné postavě Jamesi Connollymu, významnému marxistovi a bojovníku, jehož příklad a myšlenky jsou stále platné ve stále nerovnějším a militarističtějším světě.
Před 80 lety, 23. června 1944, začala operace Bagration. Vztahuje se na ni mnoho přívlastků v superlativech: největší porážka německé armády v její historii, jedna z největších zpravodajských chyb v dějinách válek, nejúspěšnější akce sovětského letectva proti nepříteli v celé válce.
Existují však ještě dvě věci, které činí operaci Bagration jedinečnou samu o sobě. Za prvé je to přechod od série neúspěchů k oslnivému úspěchu ve stejném strategickém směru. Po celou zimu 1943-1944 se fronta v Bělorusku prakticky nepohnula. Proběhla řada pozičních bojů, které nepřinesly úspěch. Stavka vrchního velení požadovala dosažení Minsku, ale nebylo možné se přesunout ani k Orši a Bobrujsku. Za druhé, "Bagration" měl obrovský vliv na pohyb celé fronty od Finského zálivu k Černému moři. Stažení záloh z jiných armádních uskupení, obejití silných obranných linií - to vše předurčilo celé letně-podzimní tažení roku 1944 a pohyb celé fronty. Německá obrana se rozpadla od Baltu až po Rumunsko.
V těchto dnech si připomínáme 80. výročí hrdinské smrti komunistického revolucionáře a bojovníka proti fašismu Karla Aksamita. Vzpomínáme jej jako člověka, který zasvětil celý svůj život zápasu za lepší svět a právem patří k mimořádným osobnostem historie naší strany.
Karel Aksamit se narodil 11. dubna 1897 v Košťanech nedaleko Teplic do početné dělnické rodiny jako sedmé z osmi dětí. Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala do nedalekých Trnovan. Zde prožil dětská léta, navštěvoval českou školu a poznal i tvrdou realitu tehdejšího života naprosté většiny společnosti, ke které patřila soustavná bída i hlad. Když ve čtrnácti letech dokončil školní docházku, měl stejný výběr zaměstnání jako ostatní děti z místních dělnických rodin: továrna nebo šachta. Pracoval tedy nejprve jako nosič skla v Inwaldově sklárně, později známé jako Rudolfova Huť, v Dubí a následně jako dělník v malé továrně na papírové zboží v domovských Trnovanech. Když se však rodina přestěhovala do Nového Dvora, stal se, stejně jako jeho otec horníkem na dole Labe IV. Už v této době se začal politicky angažovat. Četl dělnický tisk, účastni se schůzí, vstoupil do řad sociálně demokratické mládeže a zároveň se stal také aktivním členem Dělnické tělocvičné jednoty.
Italský komunista a dlouholetý bojovník za mírové a socialistické východisko Roberto Gabriele z Fora italských komunistů nabízí zhodnocení výsledků voleb do Evropského parlamentu. Posuny, které se udály v Itálii jsou podobné, jako ty v ČR. Je nutné ovšem ocenit, že výsledek české koalice Stačilo! ukončila dosavadní setrvale sestupný trend českých komunistů v měřítcích počtu hlasů. Zajisté tomu napomohl i programový posun komunistů, od hledisek “za lepší Evropu” k reálnějšímu vyslyšení mírových a protivládních lidových hlasů i nasazení kandidátů a aktivistů. Přesto jsou tu podstatné styčné body mezi českou a italskou realitou i pro “komunistický prostor” (area comunista), jak ho Gabriele popisuje, kdy ve “společnosti, která byla „normalizována“ kolaboračním institucionálním systémem a většinou občanů, kteří se odmítají politicky angažovat, ... otevírání průlomů bez hlubokého objektivního povědomí o rozporech, s nimiž je třeba se potýkat,“ může vést k zahození obrovské šance, kterou voliči tentokrát dali. A stejně tak i u nás, nemůžeme cestu zkracovat a „musíme trvat na určité metodě práce a rekonstrukce, která má teoreticky a organizačně konsolidované základy a která může představovat reálný prostor, jímž lze působit v politickém a třídním boji.“
Domníváme se, že po volební slavnosti do Evropského parlamentu pro komunistický prostor (area comunista - omlouváme se, pokud budeme i nadále používat takový pojem, ale vyplývá to z našeho odmítání odkazovat na struktury, které nedávají představu o tom, co ve skutečnosti jsou) se již nelze vyhnout potřebě podívat se na italskou realitu správnou optikou a pokusit se vyvodit správné závěry.
Komentátor Pepe Escobar poukazuje na nebezpečnou cestu další eskalace války v Evropě, kterou si zvolily vládnoucí třídy v NATO. Vývoj, kterého bychom se měli v Evropě obávat.
Plutokracie věří, že si pak bude moci koupit všechno za hubičku, zatímco mouchy budou dál klást vajíčka na mrtvoly Evropanů.
Jak se tedy dalo předpokládat, Le Petit Roi z Paříže byl v evropských volbách poražen. Vyhlásil předčasné parlamentní volby a rozpustil Národní shromáždění ve slepém a nejapném aktu pomsty vůči francouzským občanům, čímž fakticky zaútočil na francouzskou institucionální demokracii.
To však mnoho neznamená, protože vzory "svobody, rovnosti, bratrství" si již dávno uzurpovala hrubá oligarchie.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.