BRICS a finanční revoluce

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 8. 2023

Twitter

Vzpoura světa proti nadvládě Západu v těchto dnech činí rozhodující krok. Hovoříme o více než 80 % světové populace, přibližně 50 % světového HDP a více než 73 % PPP, tj. HDP na kupní sílu, což je údaj, který se skutečně počítá. (1)

Nespokojenost s globálním finančním systémem a jeho institucemi byla ve světě patrná a rozšířená již několik desetiletí, zejména v důsledku vážných finančních krizí a následných hospodářských propadů, které charakterizovaly prvních dvacet let tohoto století. Potřeba revoluce v systému se však stala naléhavě zřejmou po náhlém rozhodnutí Západu zabavit prostředky ruské centrální banky uložené u mezinárodních bankovních institucí, jak jsem upozorňoval ve svém článku v září loňského roku. (2) Drzá arogance USA a jejich západních lokajů využívat finanční instituce jako politický nástroj vyvolala v nezápadních zemích paniku a důsledky se projevily okamžitě. Od bankrotu banky Silicon Valley, z níž byly náhle staženy desítky miliard vkladů Arabů, Indů a Číňanů, až po bankrot banky Credit Suisse, kterou saúdská centrální banka odmítla dále podporovat poté, co z ní přes noc stáhla desítky miliard vkladů, což způsobilo její kolaps pro nedostatek likvidity. Dva přesné signály vyslané dominantnímu finančnímu systému, aby vyjádřil svůj nesouhlas s politickým řízením financí a zmrazil situaci do doby, než se situace vyvine. A pak pokračující prodej amerických státních dluhových cenných papírů, kterým byla agentura Standard & Poor nucena zrušit historický rating trojitého A, a to kvůli neustálému zvyšování úrokových sazeb, které bylo americké ministerstvo financí nuceno podporovat, aby tyto cenné papíry prodalo do celého světa ve snaze zabránit financializaci svého veřejného dluhu. Opakované a směšné poklony Yellenové před Si Pingem, stigmatizované celým americkým tiskem, byly ikonografií amerických proseb čínským měnovým autoritám, aby přestaly prodávat americké státní dluhové cenné papíry na trhu, a to v situaci, kdy i tradiční napajedlo japonských investorů vysychá v důsledku nedávného zvýšení úrokových sazeb japonskou vládou. Moc o tom nevíme, ale zdá se, že to dopadlo špatně, protože Čína na trhu nadále nakupuje méně amerických dluhových cenných papírů, než kolik jich prodává. Dokonce i stoletý Kissinger přiletěl do Pekingu, kde byl přijat se všemi poctami, aby se pokusil za svou zemi orodovat, ale bez většího výsledku. Na druhou stranu USA vyhlásily Číně hospodářskou válku, sankcemi omezily obchod a hrubě útočí na její vývoz a opakovaně jí vyhrožovaly skutečnou válkou, a je přinejmenším paradoxní očekávat, že Číňané pak válku proti nim finančně podpoří.

Že se potřeba vytvořit alternativu k dolaru a MMF stala naléhavou záležitostí, se ukázalo, když se v prosinci loňského roku v Rijádu konal summit čínského prezidenta Si Pchinga a dvaadvaceti zemí Ligy arabských států, jehož cílem bylo právě projednání tohoto tématu a přijetí naléhavých kroků k jednání o obchodování již nikoli v dolarech, ale v jüanech a arabských měnách, dokud nebude navržen jiný systém regulace obchodu mezi zeměmi. Byla to epochální událost, kterou ovšem západní mediální systém zcela ignoroval, jako by šlo o setkání starých přátel ze školy. Psal jsem o ní v tomto článku (3), na který vás odkazuji pro podrobnější diskusi. Jiná politická třída by tento summit brala velmi vážně a snažila by se útěku kapitálu a zdrojů ze Západu, k němuž ve světě dochází, nasadit určitou uzdu, ale až na několik vzácných hlasů znepokojení arogance a hloupost vrcholných politických představitelů západního světa tyto události zcela ignorovala. O špatné kvalitě západních politických tříd budu hovořit v některém z příštích článků, je to téma, nad kterým je třeba se vážně zamyslet, protože kultura je v těchto konfliktních situacích rozhodujícím prvkem.

To nás přivádí k summitu BRICS, který se v těchto dnech koná v Jihoafrické republice. Summitu, kterého se účastní nejen pět zakládajících zemí, ale také dalších zhruba padesát zemí světa, z nichž některé požádaly o vstup do organizace a další tak brzy učiní. Jednak proto, že země BRICS mezitím založily vlastní banku, která otevřeně a nepokrytě konkuruje Světové bance, bance, která již během několika měsíců vyplatila v místních měnách přibližně patnáct miliard dolarů, a jednak proto, že všichni hledají alternativu k dominanci dolaru z důvodů, které jsem zmínil výše. Cílem setkání je navrhnout obchodní systém, který by přijal jinou měnu než dolar (stejně jako euro a libru šterlinků), a podpořit - možná - novou měnu a určitě nový SWIFT.

Pokud jde o fungování rozšířeného BRICS, existuje samozřejmě mnoho rozdílů a problémů, které je třeba vyřešit: zdá se, že nejvíce se prosazuje návrh na vytvoření nové měny založené na koši měn zemí, které do systému vstoupily, a nějakým způsobem navázané na zlato, jehož jsou země BRICS producenty a držiteli ve velkém množství. Obnovení zlatého standardu, jemuž bohužel vděčíme za dvě světové války a který by, obávám se, žádné problémy nevyřešil, by nebylo žádným velkým problémem. Nakonec by z toho nutně vyšla dominantní země, stejně jako z toho v letech velké krize vyšly jako dominantní USA, protože soustředěně vlastnily "všechno zlato světa".

Jsem však přesvědčen, že se nakonec objeví jiné, mnohem funkčnější a životaschopnější alternativy. Na druhou stranu již před nějakými patnácti lety guvernér čínské centrální banky navrhl MMF přijmout mechanismus podobný "Bancoru", který navrhl Keynes v Bretton Woods a který odmítli Američané, kteří se ovšem tvářili, že chtějí prosadit dolar jako tehdejší měnu se zlatým standardem. Tímto způsobem "pomohli" evropským zemím k rekonstrukci a vnutili svou nadvládu nad zbytkem světa pouhým tisknutím dolarů. Abychom se vrátili ke guvernérovi čínské centrální banky, byl to Čou Siao-čchuan, který v březnu 2009 napsal (4) krátkou úvahu, v níž doslova napsal: "Žádoucím cílem reformy mezinárodního měnového systému je proto vytvoření mezinárodní rezervní měny, která nebude spojena s jednotlivými státy a bude schopna zůstat dlouhodobě stabilní, a odstranit tak přirozené nedostatky způsobené používáním národních měn založených na úvěrech", a výslovně citoval Keynesův návrh Bancoru: "Již ve 40. letech 20. století Keynes navrhoval zavést mezinárodní měnovou jednotku s názvem 'Bancor', založenou na hodnotě 30 reprezentativních komodit." Bylo to v době po krizi amerického podhoubí a svět se nějakým způsobem snažil napravit finanční kolapsy, které v oněch a následujících letech zdevastovaly ekonomiku a finance.

Bancor je v podstatě návrh měny s mechanismem záporných sazeb. Měny v koši mezi sebou kolísají podle různých parametrů, z nichž hlavním je platební bilance: když jedna měna "příliš roste" ve srovnání s ostatními, spustí se jakási daň, kterou Keynes označil jako Gesellem navržený mechanismus záporného kurzu, který snižuje váhu této měny v koši. Tímto způsobem je zaručena rovnováha, aniž by bylo nutné devalvovat měny, práci nebo ceny. Pokud se skutečně navrhuje vytvořit decentralizovaný systém bez vedoucí měny, jakou byl od Bretton Woods dolar (a po roce 1971 petrodolar), pak je to nakonec jediný způsob, jak zaručit skutečně rovnostářský a vyvážený mechanismus, který bude schopen podnítit rozvoj a financování nové myšlenky globalizace, kterou se snaží vybudovat země zbytku světa.

O nutnosti zavést zápornou sazbu, abychom se vymanili ze smrtícího sevření finanční moci, píši již více než dvacet let a Keynesův návrh Bancor je prvním krokem tímto směrem. Směrem, který je nezbytný, má-li se zabránit tomu, aby se situace urychleně zvrhla v konflikt, který by byl zničující pro celý svět a který by mohl být posledním, který se povede. Doufejme, že ještě není pozdě.

Domenico  De Simone https://domenicods.wordpress.com/intervista/

De Simone se narodil v Římě v rodině s jižanským původem a kulturou a asi třicet let vykonával právnickou praxi. Po pokračování a prohloubení studia ekonomie a filozofie se od roku 2000 věnoval psaní a šíření myšlenek obsažených ve svých knihách. Vydal devět knih, z nichž čtyři jsou volně ke stažení v digitální podobě na těchto stránkách pod svobodnou licencí Creative Commons.

La Moneta del Comune (2015): FAZ (Financial Autonomous Zone)
Il debito non si paga! (2011)
Crac! (2011)
Dialoghi (2009)
Dove va l’Economia? (2004)
Parmacrack (2004)
Un’Altra Moneta (2003)
Dove andra’ a finire l’economia dei ricchi? (2001)
Per un’economia dal volto umano (2001)
Un milione al mese a tutti: subito! (1999)

Poznámky

(1) Krátký příklad pro ty, kteří si nepamatují rozdíl mezi HDP a PPP: dělník ve Švýcarsku vydělává 3 000 franků měsíčně, zatímco v Itálii 1 000 franků (zjednodušuji, aby byly účty srozumitelnější). Někdo si řekne: jéje, dělníci ve Švýcarsku jsou třikrát bohatší než dělníci v Itálii! Problém je v tom, že pak káva v Luganu stojí 3 franky a v Římě 1. A podobný poměr existuje samozřejmě i u velkého koše zboží nezbytného k životu. Jinými slovy, 3 000 franků sotva stačí na slušný život ve Švýcarsku, stejně jako 1 000 franků v Itálii a 500 franků v Bulharsku, kde život stojí víceméně polovinu toho, co u nás, nebo v Číně, kde se slušně žije za 500 eur měsíčně. Existují tedy metody měření domácího produktu země, které očišťují údaje od peněžních zkreslení a ukotvují je na, skutečnou částku potřebnou k životu.
Což je pak funkcí domácího produktu, tj. množství bohatství, které je v zemi vyprodukováno jejími obyvateli k uspokojení jejich potřeb.

(2) https://domenicods.wordpress.com/2022/09/14/lerrore-fatale-del-potere/

(3) https://domenicods.wordpress.com/2022/12/11/un-evento-epocale/

(4) https://www.bis.org/review/r090402c.pdf

• < Předchozí
• Další >