K jednomu "šlehu"

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 6. 2008

Twitter

V pátek 30. května t. r. vyšel v Haló novinách, v příloze „juniorproject.eu“, mimo jiné článek, nazvaný „šleh josefa zahradníka“. Podotýkám, že tento název není výmyslem autora zmíněného článku, nýbrž názvem stálé rubriky. Nechám na čtenáři, aby sám posoudil, do jaké míry seriózně takový název působí, a do jaké míry reprezentativní pro komunistické hnutí je sám název přílohy (působící dojmem podpory imperialismu Evropské unie a amerikanizace českého jazyka, tolik typické pro současnou epochu a levicovou mládeží obecně vnímanou negativně), její grafika (s vyobrazením mladých lidí bez obličejů!) nebo psaní jmen autorů s malými písmeny.

Nyní k článku samotnému: jeho autor, člen ZO KSČM v Lounech, děkuje v úvodu za skvělou organizaci VII. sjezdu strany, a píše: „Setkal jsem se tu s herečkou, členkou strany paní Jiřinou Švorcovou“. Soudruhu, cožpak nevíš, že se členové komunistického hnutí oslovují „soudruhu a soudružko“, a povětšinou jsou na to oslovení právem hrdi…?
Zajímavější věci však teprve následují: „Už v době zahájení sjezdu českou hymnou mi tekly slzy.“ Nějak příliš prožíváš hraní hymny buržoazního státu, který prosadili pravicoví politici za pomoci západních imperialistů, aby oslabili kdysi významné Československo! Mně připadá hraní hymny tohoto státu na sjezdu komunistické strany, jakož i na jiných jejích akcích, pod její úroveň. (Leda, že bys to myslel tak, že Ti tekly hořké slzy, ale to se mi, soudě dle následujícího textu, nezdá…).
Dejme opět slovo soudruhu Zahradníkovi: „Pak následovalo vystoupení čelních představitelů strany a našich klubů. Jediná věc, která mi trochu pokazila zážitek, byla vystoupení některých delegátů sjezdu, především z Prahy, i já jsem se přihlásil do diskuse, ale bylo málo času. Tak mohu reagovat až tady. Připadal jsem si v tu dobu ne jako na VII. sjezdu KSČM, ale na XVII. sjezdu KSČ! To, co říkali někteří již zmiňovaní delegáti sjezdu, se s mým názorem neztotožňovalo už proto, že výrazy marxismus-leninismus, buržoazie nebo oportunisté mi nic neříkají a nemám ani čas je studovat, a hlavně proto, že na tyhle výrazy a fráze nové voliče, nestraníky a mladé lidi a rodiny nepřitáhneme, jim tyto výrazy nic taky neříkají!“ Jak by se slova marxisticko-leninských delegátů ztotožňovala s Tvým názorem, soudruhu Zahradníku, když ses právě odhalil, že vůbec komunistou nejsi, když nechápeš ani nejzákladnější principy marxismu-leninismu, nechceš je chápat a ještě se tím chlubíš! Zdá se mi, že sis spletl politickou stranu, ve které chceš působit. Odmítání marxismu-leninismu, revoluční minulosti KSČ a komunistické rétoriky je typické pro jinou stranu, považující se za levici – pro sociální demokracii. Pokud v tomto smyslu vystupují členové KSČM, je nasnadě, kterému hnutí jsou názorově blíže, zda komunistickému (jehož cílem je odstranění kapitalismu a nastolení socialismu) nebo sociálně demokratickému (jehož cílem je zachování a „polidštění“ kapitalismu)! Pokud veřejnost komunistické rétorice a programu nerozumí, je třeba jí ho vysvětlit, a ne od něj ustupovat…!
„Podruhé jsem brečel, když hrála na konci Internacionála…“, píšeš. Opět neuvádíš, proč jsi brečel, jestli snad proto, že jsme se ještě nedokázali zbavit tohoto „přežitku minulosti“, nebo Ti snad učarovala slova o „velké straně dělnické“. V takovém případě bych plakal také, ale smutkem a zlostí, jak málo dnes z té „velké strany dělnické“ zbývá…
„…a pak jsem se šel vyfotografovat s předsedou strany Vojtěchem Filipem, který mi dokonce řekl, že moje slova byla to nejlepší, co ten den slyšel na sjezdu (a to jsem měl pouze technickou připomínku s potleskem na jejím konci).“ Tady se Tě konečně mohu zastat! Tvá „technická připomínka“, že „se nechceš vrátit do 50. let“, byla dobrá. Žádný rozumně uvažující komunista se nechce vracet o 50 let zpět. V úspěších z minulosti lze čerpat inspiraci, neúspěchů se lze snažit pro příště vyvarovat. I když, zdá se mi, že z hlediska společenského pokroku je „návrat do 50. let“, do období lidové demokracie, ze současného fašizujícího imperialismu vlastně velkým krokem vpřed!
„Myslím si, že začínáme od začátku, a pokud ta parta lidí ve vedení se dá dohromady, tak výsledky budou lepší a budou hlavně vidět, jenom lépe naslouchat a učit se...“, zakončuje svůj „šleh“ soudruh Josef Zahradník. Ano, to byl šleh, šleh přes záda všech komunistů, kteří pracují pro komunistické hnutí vedeni svým vědeckým světovým názorem marxismem-leninismem, a jejich cílem je dosažení socialismu. Nejsem sám, komu připadá, že tito komunisté jsou ve vlastní straně šleháni stále intenzivněji a otevřeněji.
Jaké budou výsledky (nebo důsledky) VII. sjezdu, ukáží příští léta. Ale obávám se, že deklarace tohoto sjezdu k mládeži, ve které je obtížné přes její délku postřehnout nějaké poslání, a mládež nabádá místo odporu proti imperialismu a boje za socialismus k „lidskosti a mezigenerační solidaritě“ a k poskytování partnerství „všem potřebným, všem postiženým asociální nelidskou politikou vládnoucích stran“, k čemuž bude (strana v čele s Komisí mládeže) „pomáhat prostřednictvím tzv. dobrovolných komunitních center všude tam, kde k tomu budou alespoň základní podmínky, zájem a dobrá vůle“, čímž sklouzává z pozice komunistické strany až k pozici katolické nadace, mnoho nových mladých lidí straně nezíská. Stojí za zmínku, že pro deklaraci k mládeži nehlasoval téměř nikdo z mladých delegátů sjezdu, a že byly připraveny i jiné materiály k mládeži, které však návrhová komise odmítla sjezdu předložit.
Myslím si, že spíše než řečmi o „komunitních centrech“ bychom mladé členy a voliče strany získali třeba jednoznačným vyjádřením podpory rozpuštěnému Komunistickému svazu mládeže, který byl dle materiálů minulého, VI. sjezdu strany, spojencem KSČM, nebo rozumně a s rozmyslem používanými „výrazy a frázemi“ kritizovanými soudruhem Zahradníkem. Tyto „výrazy a fráze“ jsou totiž vyjádřením komunistického programu a samotné identity komunistického hnutí. Právě bez jasného programu a bez identity získáme nové lidi těžko!

Leopold Vejr

• < Předchozí
• Další >