Krize monopolního kapitalismu: Jak vznikají a jak je řešit

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 2. 2010

Amerika je o pár krůčků vpředu před Českou republikou, a to v dobrém i zlém, teď hlavně ve zlém. Proto je zajímavé pokusit se získat z USA zkušenosti a z nich vyvodit, jak se pravděpodobně bude vyvíjet situace v České republice. Monopolní kapitalismus zničil placenou práci.  Díky strojům, které nahrazují fyzickou i mentální práci, právě obojí typ práce chybí. Přesněji řečeno, chybí placená práce. Už od dob parního stroje přes dieselový motor a silné stroje ubývalo potřeby platit za manuální práci.

Totéž se děje i s intelektuální prací, která je kromě vrcholných výkonů nahrazena silikonovým mozkem. Z práce zůstalo asi 40 % dobře, tedy předkrizově placené práce, pak dalších 30 % podstandardně placené práce a dalších 40 % placené práce už úplně chybí. Čísla o nezaměstnanosti ukazují, že jsme v hluboké krizi, a to jsou přitom čísla velmi nepřesná a podhodnocují skutečný stav nezaměstnanosti. Na každé dva nezaměstnané existuje třetí, který úmyslně není evidován mezi nezaměstnanými. Tudíž pokud je hlášena 10procentní nezaměstnanost, tak skutečná nezaměstnanost se pohybuje okolo 15 % a často i toto číslo převyšuje. Je jasné, že krize číslo 1 (krize je třeba začít číslovat) ještě naplno nedospěla do České republiky, zatímco v USA začíná krize číslo 2. Nezaměstnanost, skutečná, pokud by evidovala lidi, kteří již z oficiální evidence vypadli, se pohybuje okolo 20 %.

 

Prosím, neplést si práci se slušně placenou prací. Základem definice slušně placené práce je taková práce, za kterou zaměstnanec dostane tolik, aby on a jeho rodina mohli bydlet a jíst. V USA vznikají města za městy, města stanů, města, kde lidé, i třeba velké rodiny, bydlí v autech. Česká republika se zatím této fázi krize vyhýbá, nicméně i pro Česko platí zákony monopolního kapitalismu. A je zločin říkat, že krize už končí, nebo že není děsivá. Falešný optimismus je stejně vražedný jako ten, který zabránil vybavit Titanik dostatečným počtem záchranných člunů.

Důvody krize leží hlavně v sobeckosti bohatých kapitalistů, kteří odsáli kapitál pro své osobni účely. Řešení je jasné, je to odebrání kapitálu ze soukromých rukou. Kapitál v soukromých rukou se ukázal nebezpečný. Jelikož netolerujeme atomové bomby v soukromých rukou, nesmíme tolerovat ani kapitál, který se ukázal být také zbraní hromadného ničení.

Další důvod je systematický nedostatek placené práce, tedy nedostatek zájmu, který by zaměstnavatele donutil k rozumnému vyplácení pracujících. Je to systémový problém, na který našel řešení jen předlistopadový režim, a to tím, že snížil požadavky na výkonnost pracovníků. Jinými slovy, nedřel je z kůže. Nelidské podmínky, které existují dnes, přinášejí sice zvýšení výkonnosti na osobu, ale také napomáhají k úbytku pracovních míst.

Řešením je snížit produktivitu, ať již zkrácením pracovního týdne, pracovního dne anebo jen uvolněním nesmyslných a často krutých požadavků. Touto aplikací by vzniklo více placených míst a současně by se zlepšil celkový zdravotní stav lidi, kteří dnes obětují svoje zdraví a životy jen proto, aby vydělávali více dolarů a korun svým ?chlebodárcům?.

 

Kapitalismus je řetěz krizí.  Zprávy o konci krize jsou lží, která vede k dalšímu odstraňování záchranných člunů na Titaniku. Monopolní kapitalismus je nepřetržitý řetěz krizi, které brzy dosáhnou obludných rozměru. To, čemu se nepřesně říká krize, je série krizí, které vznikají jako malé víry okolo velkých vírů. Ekonomika padá dle schodového modelu, kde za zdánlivě vyřešenou krizi začíná další, která vzniká odsátím zdrojů pro řešení předchozí krize.

 

Řešením je skutečně jen vyvlastnění kapitálu, který v soukromých rukou není používán optimálně. Dále snížení vykořisťování lidi, vykořisťování, které vede k zhoršujícím se zdravotním podmínkám a k nedostatku placené práce.

 

Monopolní kapitalismu je nejhorší nepřítel demokracie.  Nahromadění bohatství v rukou pár lidí vede k zničení demokracie. Pár lidí rozhoduje o věcech, které se týkají všech. Kapitalismus ničí demokracii a způsobuje vznik plutokratického zřízení. Dochází k masivnímu třídnímu rozdělení podobně jako ve starém Římě. Jediným východiskem je demokracie, lidé by měli mít přímou možnost hlasovat formou plebiscitu o důležitých věcech, mezi které se počítá zdanění a vlastnění kapitálu.

Oběť je Demokracie. Řešení je Demokracie. Máme republiku, pokud si ji dokážeme udržet. Většina lidi nechce, aby republika padla a změnila se v oligarchii. Řešením je přímá demokracie, kde lidé formou referend přímo rozhodují i o zákonech. Lidé si mají právo říci o to, co chtějí, a to formou zákona, ne žebráním.

 Situace v USA se odráží v Moorově filmu Capitalism: A Love Story. Moore je jeden z mnoha, kteří chápou krizi monopolního kapitalismu. Česko se může poučit anebo pokračovat dále ve schodovém sešupu zpět do středověku.

George MANSFELD, ekonom, USA

• < Předchozí
• Další >