V rukavičkách

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 2. 2007

Twitter

Tak si říkám, že v těchto dnech, kdy se rozhodujeme, zda půjdeme říct své NE americkým základnám, stojíme před rozhodnutím, zda něco podniknout či nedělat vůbec nic. Nedělat nic, podvolit se - to je těch 15 let havlovské výchovy. To se od nás očekává. Radši zůstat doma, nechat rozhodování na těch "osvícenějších". Nebo říct, že oni ví co dělají, že je to dobře, atd. Prostě jak jsme to slýchali, tak podle toho taky žít. Raději sedět doma a říkat, že pan exprezident to vždycky s námi myslel dobře, zamavát si americkými praporky a žít v iluzi , že tak je to jedině dobře. 15 let havlovské výchovy o tom, že je vždycky nejlepší jednat v rukavičkách - hlavně se nikoho nedotknout nebo nedělat raději vůbec nic. Bez ohledu na zájem vlastní země.

Však co je nám po ní? V USA nám to vždy nějak vyloží, poklepou nám po rameni a my budem skákat jako spokojení čoklíci. Jenomže každý občan tím čoklíkem není. Každý nechce žít v iluzích, které mohou skončit katastrofou.

Toto není nějaká "osvícená" diktatura - 10 milionů občanů si může a především MUSÍ rozhodnout o své budoucnosti. Zároveň také musí odhodit těch smrdutých nejméně 15 let a jít cesou skutečné občanské angažovanosti, kde je to "slušné" jednání v rukavičkách nahrazeno hlasitým NE!

A to NE říkat pokaždé, když se vlastní země ocitne před podobnou zkouškou, zda se podvolí či ne. To, že naše reprezentace páteř nemá a nikdy neměla, to že je dobrá tak leda na pokládání věnců k pomníkům TGM (přitom co on by na ně asi řekl? Dobře by mu dnes nebylo),to nás nemusí děsit. Lidé přicházejí a odcházejí , národ zůstává. A ten si dnes musí uvědomit, zda chce vzpříma stát či s hlavou skloněnou pod diktátem cizí země!

Martin Peč

• < Předchozí
• Další >