Co všechno ukázaly letošní volby?

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 11. 2008

Twitter

Letošní krajské a senátní volby přinesly porážku vládních stran a velké vítězství ČSSD. KSČM udržela tři senátory, ovšem v krajských zastupitelstvech oproti volbám minulým ztratila více než 40 mandátů. Jako volič a sympatizant KSČM patřící věkově k mladé generaci, zároveň ovšem nestraník bych rád svým názorem také přispěl do diskuse svým pohledem na výsledky letošních voleb. Opakují se stále kritické hlasy, že KSČM trvale ztrácí své pozice. V roce 2006 ztratila v Poslanecké Sněmovně 15 mandátů oproti předešlým volbám z roku 2002 a asi jeden tisíc mandátů v zastupitelstvech obcí a měst oproti roku 2002 Nyní více než 40 mandátů v krajských zastupitelstvech oproti volbám minulým v roce 2004.

Osobně se domnívám, že v současné situaci to není důvod k jásotu, ale ani za vyložený neúspěch to považovat nelze. Přesto se s tímto konstatováním nelze spokojit, spíše je to pobídka k další práci. Mnoho již bylo řečeno o tom, že KSČM stárne členská základna a tedy i početně oslabuje. To však nesmí býti jedinou omluvou či dokonce výmluvou některých nedostatků i chyb, které se v kampani vyskytly. Je zřejmé, že nemalou část voličů dokáže ovlivnit masivní a velmi nákladná kampaň plná bilboardů a jednoduchých hesel, tak jak letos i v roce 2006 předvedla ČSSD. Účinnou kampaň lze však jistě udělat i bez mnohamilionových nákladů. Práci v terénu, založenou na přímém oslovení občanů - voličů v jejich přirozeném prostředí totiž nenahradí ani tisíce bilboardů, ani vystoupení pochybných celebrit, které budou za peníze sloužit komukoliv a pro cokoliv na náměstích našich měst.

Je nutno přiznat, že volební výsledky v krajích z let 2000 a 2004 byly pro KSČM mimořádně příznivé a velmi je ovlivnila i nižší volební účast než letos a také tehdejší situace ve společnosti. V roce 2000 byli lidé znechucení opoziční smlouvou mezi ODS a ČSSD a mnozí volit vůbec nešli, v roce 2004 zase svoji roli sehrála mimořádně slabá a nedůvěryhodná Špidlova vláda. To vše tehdy nahrávalo nejen tehdy opoziční ODS, ale i KSČM. Toto je nutno otevřeně uznat. Letos však situace byla podobně příznivá. Velká část veřejnosti je znechucena arogantním chováním současné vlády, aférami jejích politiků a samozřejmě asociálními reformami (zdražování, poplatky u lékaře apod.). V takové konstalaci se dalo očekávat, že komunisté alespoň udrží v krajích svoje pozice z roku 2004. Podmínky pro toto byly poměrně příznivé. Někteří dokonce hovořili i o posílení pozic. Realita je jiná. I přes výše uvedené příznivé okolnosti naopak došlo k oslabení pozic. A zde je nutno hledat příčiny. Proč k tomu došlo? Pracovali členové krajských zastupitelstev snad tak špatně nebo málo? Nikoliv, spíše neměli v pravicových vedeních krajů příliš velké zastoupení ve výborech a komisích odpovídající jejich volebnímu výsledku. Proto také byli logicky lidem ? voličům méně na očích a méně viditelní. To ale není jediná příčina toho, proč volební výsledek nebyl lepší. Příčinou byla i masivní kampaň ČSSD, která na svoji stranu strhla mnoho nespokojených voličů, kteří by jistě mohli dát svůj hlas i KSČM. Přesto raději volili velkou stranu. Důvody jsou celkem jasné ? jednak uvěřili jednoduchým heslům, např. o rušení poplatků v nemocnicích, ale mnozí považovali hlas ČSSD za zkrátka lépe investovaný, jelikož řada lidí má zafixovaný názor, že s komunisty nikdo nechce stejně spolupracovat a dát jim hlas je tedy neúčelné. Mnozí takový hlas dokonce považují za předem ztracený. Ano, opakovaně jsem se setkal i s tímto názorem. Je nutno se s tímto umět napříště lépe vypořádat.

Komunisté pokud si chtějí udržet současné pozice a ty postupně posilovat, musí se naučit dostatečně rychle a účinně reagovat na základní změny probíhající ve společnosti. Naše společnost se skutečně viditelně polarizuje, zejména sociálně. Bohatí bohatnou, ostatní jsou ohroženi zdražováním, inflací nebo nezaměstnaností skutečnou či potenciální. To vede k posilování obou velkých stran na levici i pravici na úkor ostatních. Ostatně například výsledky lidovců a zelených to jasně prokazují. Navíc lze předpokládat, že tato společenská polarizace a s ní jdoucí posilování dvou velkých stran bude v různé intenzitě pokračovat i nadále. Je nutno na tuto dnes již jasně viditelnou situaci rychle a účinně reagovat. Jakékoliv váhání je dnes již neomluvitelné a povede jen k dalším ztrátám mandátů, poslaneckých, krajských, ale i těch komunálních. KSČM má nyní stále početně silnou členskou základnu, avšak ta trvale klesá. Na tento prostý fakt je nutno reagovat stálou aktivitou směrem k občanům. Ti musí vědět, že komunisté stojí na jejich straně při obhajobě zejména jejich sociálních práv.

KSČM se ale především musí umět viditelně odlišit od ČSSD. A to ne nějak uměle, to by při volbách nemělo žádný efekt. Musí se odlišit přirozeně. Rozdíl mezi politikou a chováním obou stran je přitom zřejmý. ČSSD umí dobře používat levicovou rétoriku ve volební kampani, po volbách jí naopak umí rychle opustit a zase znovu a jak vidno, volič si to zatím příliš neuvědomuje. Ale proč? Důvod je jasný, nikdo mu to konkrétně dost zřetelně nepřipomíná. I přímo ve volební kampani. Nabízím zde jen dva jednoduché možné příklady ve formě volebních hesel, která je možno například také použít: Volte levici bez přeběhlíků ? volte KSČM, Volte levici, která je levicí i po volbách ? volte KSČM. Pro voliče je takové sdělení nejen srozumitelné, ale navíc je sám může konfrontovat se skutečností. Jde ale jen o jeden příklad, následovat musí i další nutné kroky.

Druhá podstatná skutečnost, která ovlivňuje a bude i v budoucnu ovlivňovat volební kampaně je snaha obou velkých stran o oslabení vlivu stran ostatních. ČSSD se dlouhodobě netají tím, že chce komunisty vytlačit na okraj a ovládnout více než dosud levicový prostor. Vlastní nedůsledností a nevýrazností jí to komunisté bohužel usnadňují. Komunisté často stojí v zákrytu za ČSSD a jen pasivně dávají své hlasy jejich návrhům. Dobře je to vidět třeba často v Poslanecké Sněmovně. To není dobrá politika. Podpora musí být vzájemná a široké veřejnosti dána zřetelně najevo. Nemějme o ČSSD přehnané iluze, pro komunisty je sice přirozeným spojencem, ale zároveň soupeřem! Navíc často soupeřem velmi nevyzpytatelným, dá se bez nadsázky říci, že i zákeřným, který umně manévruje tu více směrem k lidovcům a zeleným, tu zřetelně v levicovém prostoru za účelem oslovení levicových a nespokojených voličů siláckou rétorikou, která však zůstává často pouze u slov a proklamací. ČSSD mnohdy vyslovuje plány, které nemá vůbec v úmyslu v praxi realizovat (z minulosti ale i současnosti lze připomenout třeba tyto - např. nezvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu, zamezení celkovému omezování sociálních výdajů či zavedení školného na vysokých školách nebo snižování daní a rušení daňové progrese). Osobně jsem se setkal s konkrétním jednáním volených představitelů ČSSD na komunální úrovni a to v Třebíči a v Tovačově. Moje zkušenost ohledně spolupráce levicových stran s těmito lidmi je veskrze negativní. Moje zkušenost je v souhrnu takováto ? ČSSD jde za všech okolností především o získání moci a vlivu, což je jistě oprávněným cílem každé strany. Avšak, a to je důležité, ČSSD i když k tomu existuje prostor však často skutečně vůbec nechce s KSČM spolupracovat. Znám některé sociální demokraty, kteří jsou ochotni za získání moci spolupracovat s kýmkoliv a přitom popřít program, za který byli zvoleni. V podání ČSSD jde však o účelovou snahu uzavírat koalice i se stranami proti kterým se před volbami výrazně programově vymezuje. Jde o tzv. princip velkých koalic, tak jak ji v letech 1998 ? 2002 provozovali pánové Zeman a Klaus na celostátní úrovni, jen s tím rozdílem, že ji ČSSD praktikuje na úrovni krajské či komunální. Takových příkladů najdeme dost a dost v mnoha našich městech. Příkladem budiž například Ostrava, Karviná, Chomutov, Přerov, Třebíč, Prostějov, Kroměříž, Jihlava apod. Z toho vidíme, že takovéto velké koalice na úrovni měst existují ve všech regionech napříč ČR. Hlavním důvodem takovýchto účelových spojenectví ? velkých koalic je přitom jednoduchý ? tzv. vládnout a nenechat se u toho rušit silnou opozicí. Jde především o přístup k rozhodování o různých veřejných zakázkách, kde jde o vysoké finanční sumy. Jak trefně poznamenal jeden novinář ? mnozí komunální a krajští a komunální politici ODS i ČSSD si na systém úplatků zvykli natolik, že jsou na něm závislí doslova jako toxikoman na své pravidelné dávce heroinu. Silná slova, ale pravdivá. Přitom snaha dostat se k možnosti rozhodovat o veřejných zakázkách a tedy možnosti směrovat značné finanční částky je skutečně hlavní motivací obou velkých stran pro účelové uzavírání programově zcela nesourodých koalic. A to na úrovni měst i krajů. Program, neprogram. I to by měli komunisté umět veřejnosti důvěryhodně a přitom stručně, srozumitelně sdělit. Slibů je hodně, realizace často zůstává v pozadí. Uvědomme si tyto skutečnosti dříve než bude pozdě! KSČM má k tomu ještě dost sil i možností, zatím. Varujme se příkladu komunistů v Itálii, Francii nebo Španělsku. Jejich až příliš těsné spojenectví se socialisty je přišlo hodně draho. Ztratili mnoho voličů a vůbec není jisté, zda se ještě kdy dokáží vrátit zpět na své bývalé pozice! Ať si to uvědomí zejména všichni ti, kteří s ČSSD navazují spojenecké svazky v krajích! Dokáže strana v těchto koalicích uchovat svoji identitu a být voličům srozumitelná a zároveň odlišná od ČSSD? Je to závažná otázka, kterou však nelze odbýt bez hlubší úvahy a analýzy. Pokud chtějí komunisté pokračovat v často skutečně až příliš přikyvující politice vůči ČSSD i na krajské úrovni, ať se nediví, že v příštích volbách bude výsledek opět o něco horší.

Až do té doby, až už dál nebude moci být ještě horší. Že to není možné a jde o přílišný pesimismus? Jistě, že je toto možné. Podívejme se pro příklad do Itálie, kde se komunisté poprvé od 2. sv. války nedostali do parlamentu. Společenská situace tam a u nás je samozřejmě v řadě ohledů odlišná, ovšem jako varující příklad nám sloužit může. A nejen může, domnívám se, že i musí.

Jak tomuto posilování velkých stran lze vůbec čelit? Je to vlastně jednoduché ? je nutno stát vždy jednoznačně a bez kompromisů na straně obhajoby práv obyčejných lidí, zaměstnanců, důchodců, nezaměstnaných či sociálně slabých. KSČM nesmí v základních programových prioritách ustupovat. Jinak se její politika stane ještě více nečitelnou než dnes. Velké strany si to dovolit mohou, jelikož jejich voličská základna je poměrně široká. Část voličů někde ztratí, jinde je získají zpět. Strany silně ideově orientované jako lidovci, zelení či komunisté si toto dovolit nemohou, jejich voličský elektorát je v tomto směru omezený. Odstrašujícím příkladem a varováním jsou zelení, kteří díky své podpoře pravicové politiky stojí přímo nad propastí své vlastní existence. Proto je nutno více než dosud podporovat i odboráře v jejich úsilí za obhajováním práv zaměstnanců. Je nutné důrazně podporovat důstojný život na venkově. KSČM musí být vidět a slyšet všude tam, kde se bojuje o práva obyčejných lidí a musí umět pozvednout hlas proti omezování zejména sociálních práv. Toto je hlavně dnes stále více aktuální. Ať vznikají pro občany při okresních a krajských sídlech KSČM různé bezplatné právní poradny, kde se lidé mohou obracet se svými problémy. Ať vznikají v těchto sídlech poradny finanční, kluby pro nezaměstnané, důchodce, zdravotně postižené apod. Prostory a prostředky se jistě najdou, jen je lépe a efektivněji využít. Neslouží stále ještě mnohé prostory KSČM pro neplodné schůzování? Pracují všichni honorovaní zaměstnanci sekretariátů skutečně na plný výkon? Nechtělo by to oživit stranickou práci novou krví a přílivem nových neotřelých myšlenek? Mnohé kraje nemají ani řádně fungující a aktualizované webové stránky, což je nedostatek zásadní. Je to opravdu s podivem. Jak chce KSČM oslovit mladé, kteří používají internetu denně a je to pro ně často jediný komunikační prostředek? Jinak než moderní komunikační formou se to nepodaří.

Další možností či dnes již nutností je pokusit se o postupné integrování menších stran (jejich voličů), které sice ve volbách získávají okolo 1% voličských hlasů nebo ještě méně, ale přesto tyto malé strany volí stále tisíce či desetitisíce (v celkovém souhrnu) voličů. Což již je určitě zajímavý voličský elektorát, který by neměl být ponechán bez povšimnutí. Vždyť tyto hlasy dlouhodobě propadají ve prospěch celkového přerozdělení. Přitom tito voliči malých stran nejsou většinou nijak zásadně antikomunisticky zaměřeni. Spíše je lze řadit mezi politický střed i levici. Jde např. o bývalou Stranu důchodci za životní jistoty ? dnes Strana důstojného života, Republikány, Stranu venkova, moravistické strany. Někteří jejich bývalí voliči se zařadili mezi velkou skupinu nevoličů. Mnozí i proto, že je žádná strana neoslovuje. Myslím, že komunisté by měli zaměřit pozornost vůči těmto nevoličům či voličům malých stran a pokusit se je přitáhnout programem, který je jim blízký. Jde zejména o podporu venkova, drobných živnostníků, principů přímé demokracie, regionálních ekologických, sociálních nebo rozvojových projektů, apod. V současné situaci je nutností, pokusit se tyto voliče oslovit a výrazným představitelům menších stran nabídnout místa na kandidátkách, samozřejmě jako nezávislým nestraníkům. Komunisté potřebují nejen obohatit svůj program, ale i členskou základnu nebo základnu sympatizantů i těch potenciálních.

Navíc už tyto krajské volby ukázaly, že pokud se jednoznačně hájí programové zásady, lze skutečně oslovit nové voliče a mezi nimi i mladé lidi. Což je důležité. Řada voličů, kteří by komunisty jinak nevolili jim dala svůj hlas zejména kvůli jejich jednoznačnému odmítavému postoji v otázce případné výstavby vojenského radaru USA na našem území. Právě tento jasný postoj k důležitému a aktuálnímu problému, který vnímá mnoho občanů, ukázal, že lze oslovit i nové voliče. Ti dají raději hlas straně, která se drží svých zásad, nežli straně, která věčně lavíruje. Příkladem negativním mohou dobře posloužit lidovci nebo zelení. Řada voličů vůbec neví co vlastně tyto strany prosazují. Jejich výsledky z posledních krajských voleb jsou jasnou odpovědí na jejich programovou nečitelnost. Pokud chtějí komunisté posilovat svoje pozice a společenskou autoritu musí být programově jasně vyhranění a čitelní.

Všechny uvedené kroky, které jsem zde nastínil a samozřejmě i mnohé další by přitom měly být realizovány ve vzájemné shodě, tak aby se vzájemně překrývaly a získaly tak na síle. Vím, že v mnoha zde uvedených příkladech nejde o nic nového, jistě jsou tyto záměry nějak konkrétně zpracovávány. Jde však o urychlení praktické realizace. Čas běží velmi rychle, vždyť za necelý rok budou volby do evropského parlamentu a za necelé dva roky pak důležité dvojí volby: do Poslanecké Sněmovny a volby komunální. Otálet v této situaci je přímo sebevražedné, ostatně ti kdo nesou odpovědnost, si to snad uvědomují.

A ještě na závěr chci dodat jeden zajímavý poznatek ? žiji v téměř třítisícovém městečku v olomouckém kraji, okres Přerov. Před volbami se zde nekonal žádný mítink kandidátů KSČM, neviděl jsem zde ani jeden předvolební plakát a ve schránce jsem nenašel žádný předvolební materiál komunistů. Jak je toto možné? Nepochybuji o tom, že takovýchto míst bylo více. Je to jen další z důvodů, proč volební výsledek je pro mnohé zklamáním.

P.S. : To, že ČSSD se jinak chová před volbami a po nich ukazuje jeden z posledních takovýchto aktuálních příkladů. Jejich rozhodnutí v ústeckém kraji z dnešního dne (pátek 14.11. 2008) uzavřít koalici s ODS, tedy hlavním soupeřem, je jasnou zradou programových zásad a tedy i voličů. Ti bohužel jako už poněkolikáté naivně uvěřili slibům ČSSD, že s ODS nechce mít nic společného a nebude s ní uzavírat povolební koalici. Přitom právě v tomto regionu dali voliči levici tolik hlasů, že by zde mohla vládnout s velmi silným mandátem. Paradoxem celé situace je i to, že tato nová koalice jedná i s přeběhlíkem z hnutí Severočeši, kteří před volbami ostře kritizovali jak ODS tak i ČSSD. Proč vznikla právě tato koalice je přitom vcelku jasné. V nedávné době se podařilo vypátrat některé nepříjemné kauzy (proběhlo to i sdělovacími prostředky), ve kterých právě v ústeckém kraji figurují zdejší politici ODS i ČSSD (např. kauza se skandálním pronájmem areálu kamencového jezera v Chomutově nebo využívání - zneužívání veřejných prostředků na výstavbu komunikací ve čtvrti kde bydlí čelní politici ODS v Ústí nad Labem).Tato velká koalice má mimo jiné zamezit řádnému vyšetření uvedených kauz a potrestání viníků. Takto uzavřená velká krajská koalice je snad jasnou, přímo křišťálově jasnou ukázkou ?důvěryhodnosti? ČSSD jako údajně levicové strany. ČSSD velmi brzy zapomněla jak se k ní ODS zachovala po minulých krajských volbách ve smyslu vítěz bere vše. Komunisté mají další důvod navíc být vůči této pseudolevicové straně více než ostražití. Podobně se ČSSD zachovala i v olomouckém kraji nebo v kraji jihočeském. I zde voliči dali jasný signál v podobě většinové podpory levicových stran. I zde podvedla neuvěřitelně ČSSD svoje voliče a bude vládnout ve velké koalici se svým údajně hlavním ideologickým soupeřem ODS. Před volbami soupeři na ostří nože, po volbách největší spojenci. Pokrytectví na entou, jinak to nazvat nelze. V ČSSD v regionech působí mnoho tzv. mladých pragmatiků, kteří za podíl na moci jak se ukazuje klidně zradí i své voliče. Dovolím si jen jeden příklad, tím je jihočeský volební lídr ČSSD v krajských volbách pan Zimola. Tento bezcharakterní kariérista je přímo odpudivou ukázkou toho, jak opravdu nemá vypadat skutečný levicový politik. Bylo by samozřejmě možno v tomto výčtu pokračovat dál, ale zde na to není prostor, ano jedno jméno zde ještě zaznít musí, tím je Petr Benda z ústeckého kraje. Také on je příkladem chladnokrevného a bezohledného kariéristy, který půjde za mocí i cestou zrady voličů a programu, na který je jeho strana falešně nalákala.

Pro všechny odpovědné komunisty jsou tyto skutečnosti i do budoucna zřetelným varováním, že na ČSSD jako přirozeného partnera je jen málo spolehnutí. Zároveň jde o potvrzení skutečnosti, že dlouhodobou a trvalou přízeň voličů nelze koupit ani drahými volebními kampaněmi, ale jen a pouze poctivým plněním programových zásad. Ostatně KSČM má nyní dobrou příležitost tyto velké koalice na úrovni krajů již v nejbližších volbách v roce 2009 a v roce 2010 využít jako jasného příkladu zrady levicových voličů, kteří byli lapeni na silná hesla a ihned po volbách obelháni výměnou za posty pro pár mocichtivých straníků. Úplně závěrem bych zde chtěl jen připomenout moje hesla či stručné slogany, které jasně říkají jaký je skutečný postoj ČSSD ke svým voličům a plnění programu:

VOLTE LEVICI BEZ PŘEBĚHLÍKŮ ? VOLTE KSČM VOLTE LEVICI, KTERÁ JE LEVICÍ I PO VOLBÁCH ? VOLTE KSČM.

Miroslav Pořízek

• < Předchozí
• Další >