Když jsem před několika dny četl zprávy o zničení výstavy v Galerii Hl. města Prahy, začínal jsem se sám sebe ptát, jaká je dnes svoboda tvorby, když o umění rozhodují defacto vandalové. A to ať už je za tím skupina Ztohoven či nějaký neonacista. Takže nám bylo zas a znovu ukázáno, co se nosí a co ne. Co se smí vystavovat a co "veřejnost" v podání exhibicionistů či fašistických fracků schválí. Já nevím, ale celá situace se zničením výstavy mi trochu smrdí elitářstvím neschopných - ať už myšlenkově či po tvůrčí stránce. Stejně jako umění nekončí pozérstvím, tak světonázor nekončí vulgárním pořváváním a vandalismem. U někoho to tak možná je.
Jeho věc. Ovšem pouze do doby, než své mindráky začnou přenášet na jiné a nutit je nahlížet na svět pod stejným (tupým) úhlem jako oni.
Je naprosto samozřejmé, že zde nejde o protest civilizovaného člověka. Jde o exhibici obyčejného prasete, jenž si pro svou kulturnost chodil tak možná do Německa 30. let. Či se jedná o něco "víc"?
Možná by bylo, pánové, lepší, vyložit hned karty na stůl, za nic se neschovávat a rovnou mezi svými jalovými řečmi o zločinech komunismu a ráji kapitalismu udělat seznam toho, co se tvořit smí a co ne. Odpověď by přišla obratem.
Martin Peč
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.