header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Pokušení boje

Shodou okolností jak v Řecku, tak v České republice proběhnou „za pár“ komunální volby. Nabízí se zajímavé srovnání. Je možné vysledovat mnoho společného. Hlavně, co se týče taktiky buržoazních stran. „Místní problémy nejsou politické. Volte osobnosti,“ proklamují buržoazní politici a uchazeči o posty v městských radách. Ohánějí se svou zkušeností, schopností, čistotou a etikou. Neměli bychom se nechat zmást povrchní platností jejich provolání. Obvykle vyzývají, abychom usilovali všichni společně a osočují nás z individualizmu, když jejich praktiky kritizujeme nebo, potřebují-li naše hlasy, lákají nás ke spolupráci. Snaží se nám také často vsugerovat nad prázdnou obecní pokladnou, že právě oni umí lépe řídit, kontrolovat a hospodařit.

Volají po nových trávnících, cyklisteckých stezkách, více odpadkových koších a parkovisštích. Ohromné problémy s ekologií vyřeší pár květináčů na náměstí? Naše životní nejistoty, okrajování lidských a demokratických práv snad vyřeší vodotrysk na náměstí? Nechceme nic šmahem zavrhovat, ale skutečné problémy jsou hluboce politické. Stejně jako je politický náš hlas. Hlasujíc pro sociální demokracii (PASOK) nebo ODS (Nová demokracie) v komunálních či senátorských volbách (v Řecku senát neexistuje) podporujeme ty, kteří odhlasovali elastickou pracovní dobu, kteří jsou pro zlikvidování strategických státních podniků (elektrorozvody, telekomunikace, komunikace, vodovodní síť atd.), hlasují bez vyjímky o amerických základnách na našem úemí, posílají naše občany bojovat na Střední východ, do Afganistátu. Jsou to ti samí, kteří usilují o soukromé školství a zdravotnictví. Kdyby byl problém obcí ve špatném zacházení s přidělenými financemi, tak by přece na tom nebyly všechny obce zle. Jen mi řekněte: všude v Řecku volili lidé špatně a na radnici mají „tupce“? Co ti, kteří nám slibují lepší budoucnost a celá desetiletí sedí na radnicíc? Letos je osvítil duch svátý nebo nějaká jiná vyšší inteligence? Co různí doktůrci, právníci, herci, kteří na radnici „nepáchnou“ jak je volební období dlouhé? Bojovat za sociální, demokratickou společnost, za mír, za pracovní práva, za odborová práva a pak volit jednu z buržoazních stran znamená znehodnocovat vlastní boj, plivat na vlastní oběti. My jsme zásadně proti tomu, aby se obce chovaly jako podniky, aby si obecní či krajské školy, nemocnice, knihovny, muzea musela vydělávat na vlastní činnost. Považujeme za nepřípustné, aby jinou úroveň mělo kupř. školství v centru Atén a jinou v Rafíně či Nause plné nezaměstnaných. Odmítáme dalšímu zdaňování pracujících, k čemuž se obce chystají či již provádějí. Na základě zákona o obcích EU dostávají obce v Řecku peníze pouze na platy zaměstnanců, ostatní prostředky si obec musí získat sama. Např. pronajímaním paraplat a lehátek na pláži. Obec pronajímá, prodává a zastavuje majetek. Např. chce-li město podniknout nějakou investice (postavit bazín, parkoviště, divadlo), může pouze ve spojení se soukromým faktorem. Je na bíledni, že tento posléze bude požadovat návratnost své investice.
Dá se také předpokládat, že počet obcí se bude postupně zmenšovat a budou vznikat celky lépe vyhovující kapitalistům ohánějícím se konkurence schopností. V Řecku je tato tendence již naprosto zřejmá. V roce 1998 byl aplikován zákon zv. Kapodistrias, který zrušil malé obce a přiřadil je k bývalým okresům, které tak získaly naopak titul obce. Tato reforma však nebrala zřelet na vůli lidu a mnoho bývalých obcí je nespokojeno se svou současnou pozicí. Dnes již vyhlášená obec Vrachasi a Anoja (obě na Krétě) bojovaly o svou samostatnost 7 let a na svém kontě mají dokonce mrtvé. Také v České republice převody kompetencí na kraje a posilování jejich funkcí signalizují změny v budoucnosti. Lze předpokládat, že po volbách se začnou ozývat první hlasy, že malé obce nevyhovují a v nových podmínkách nemohou přežít.
Naše strana (míněna KKE, Komunistická strana Řecka) tedy začleňuje volební boj před komunálními volbami do širokého rámce boje proti stávajícímu systému, do boje za společnost demokratickou, sociálně a politicky spravedlivou, za socialismus. Ve své kampani sledujeme dvě základní linie. První je snaha osvobodit lid z tenat dikomatizmu a dodat jim důvěru ve vlastní síly. Tedy vysvětlit, volit ty silné není jediná možná cesta, že tzv. místní samospráva již dávno není samospráva, ale pouze úřad konající požadavky kapitalistů, meších či větších, ale vždy bojujících mezi sebou. Druhou linií je boj za vybudování lidové fronty. Ne na základě účelových spojenectví s kýmkoliv, kterému by se zrovna „šikly“ naše hlasy, ale budované na základě konkrétních požadavků. Je zřejmé, že ti, kteří se účastní naší fronty s námi nemusí souhlasit ve všem. To zní troch paradoxně či nepochopitelně, ale uvedu konkrétní příklad vesnice Elunda, kterou jistě mnozí znáte (jedná se o známé a luxusní letovisko), možná jste ji sami navštívili a tak potvrdíte, že městečko není nic moc. Elundě chybí základní – napojení na vodovodní síť, na čističku odpadních vod, chodníky, parkoviště, dětské hřiště, park, pořádný úklid atd., přesto, že podnikatelé Elundy přizpívají do obecní pokladny částkou celých 50% celkového výnosu z městských daní (každý podnikatel musí odvádět 2% z tržby městu). Vrací se prakticky nulová částka. Občané Elundy svolali lidové shromáždění a rozhodli bojovat za samostanou obec a nepodpořit žádnou ze stran. Sociální demokracie i pravice začaly okamžitě intrikovat a slibovat jednotlivým voličům a kandidátům všechno možné, začaly apelovat na stranickou disciplínu ve snaze rozbít lidovou jednotu. My máme celkem vliv v Elundě a tak z taktických důvodů pro nás toto rozhodnutí nebylo výhodné, ale zhodnotili jsme situaci následovně: lidé sami rozhodli, neseděli pasivně čekajíce na pomoc od jiných, neprosili. Jedná se o demokratické rozhodnutí, o lidovou aktivitu, o demokracii zezdola a to je to, o co my bojujeme. Posun v jejich myšlení je velmi pozitivní. Když se naučí sami rozhodovat a ověří si vlastní sílu v boji, těžko se to budou odnaučovat. Oficiálně jsme prohlásili, že rozhodnutí lidového shromáždění je pro nás svaté, že mnoho bodů našich programů je společných a že my kandidovat v Elundě nebudeme a ani nebudeme agitovat v této lokalitě. Donutili jsme tak obě buržoazní uskupení, aby prohlásila totéž. I když to úplně nedodržují, přece jenom je jejich síla velmi oslabena. Počítáme, že v Elunda kontroluje kolem 90% svých občanů! Nabídli jsme spojenectví, které nebylo přijato. Přece jenom se lekli spojení s komunisty. V průběhu kampaně si však ověřili, že my hrajeme přímou hru, že se nebojíme a že ti, kdož jdou s námi opravdu se netěší žádnému osobnímu prospěchu, spíš naopak. Výsledkem bylo oficiální prohlášení kandidáta na starostu, který řekl doslova: „nevěděl jsem, že takoví frajeři. Šel bych do toho s vámi. Kdyby se stalo a dostali jste se do druhého kola, hlasy Elundy jsou vaše.“ To je velké vítězství.
A tak se rodí spolupráce, na místním i mezinárodním poli. V boji, v zápase. Pokládajíce společné snahy a oběti. Řeknete: s 1200 hlasy z Elundy svět nespasíte. To opravdu ne. Ale tento výše uvedený příklad obsahuje veškerou dialektiku blížící se společenské změny, která přijde zákonitě zezdola, z lidu. Nebude to pannenský zrod. Musí se budovat pomalu, postupně. Je záležitostí každého z nás. Tlaky, kterým čelíme jsou velmi silné, promyšlené. Současný poměr sil je prozatím velmi nepříznivý. Změnit jej, je velký závazek pro každého z nás. Nesmíme ztrácet čas. „Čím hůř, tím lépe,“ by bylo neodpustitelné heslo do našeho programu. Naopak: „učte se bojovat“. Víte jak chutná společná bitva, naděje před ní, výhra, někdy porážka, jak bolí chyby, kterým jsme mohli předejít? Společný boj je jednou z největších slastí života, dávám za pravdu K. Marxovi.
Před pár dny jsme oficiálně otevírali volební centrum v Agios Nikolaos. Účast byla výborná, ale hlavně jsme dokázali strhnout svým nadšením a bezprostředností. Ukázali jsme, že se nebojíme. Viděla jsem chlapíka, který nás nikdy nevolil, opovrhoval námi, jak se pomalu přesunul z nedaleké kavárny blíž k nám, za chvíli už stál v první řadě. Má tři dcery, které pracují v turistickém ruchu. Tři měsíce otrocké práce jim nestačí ani na nezaměstnaneckou. Mají ohromné ekonomické problémy. Když mluvil náš kandidát na starostu o tom, že pro nás rozvoj turismu neznamená zvyšování zisku pro velké hotelové řetězce, ale pracovní podmínky, které dovolí plnohodnotný a hrdý život zaměstnancům, už stál a tleskal se zvyženýma rukama. Plivl tak do tváře těm, co mu celý život jenom slibují, probudil se v něm cit, začal nenávidět, ale také milovat. Nechal si pomoci vytáhnout se z pavučiny.
Doufám, že se nezlobíte na obsáhlý příklad z malého městečka na konci světa. Ale vyjmout příklad z obecného rámce a zase ho zasadit zpět je charakteristikou našich analýz.
Sebelepší rozhodnutí politbyra nebo výkonného výboru je cancár papíru, pokud není aplikováno prostřednictvím každé základní organizace. Zde nemáme na mysli pouze vyplnění nějakého úkolu typu: „roznes letáky.“ Máme na mysli tvorbu konkrétní politiky na základě obecného, taktiky na základě strategie. Každá základní organizace musí přistupovat tvůrčím a aktivním způsobem k centrální politice strany, neboť základna zná nejlépe problémy, které žije a které ji obklopují. Své zkušenosti naopak postupuje výše, aby tak opět byly zobecněny vyššími orgány. Svou činností bezprostředně ovlivňuje taktiku (i strategii) strany. Ne nadarmo začínají stanovy KKE větou: „základní organizace je stranou v místě působení.“ (což podle mého názoru KSČM poněkud chybí). Samozřejmě dochází k chybám, ke špatnému pochopení taktiky či strategie, někdy pácháme „grandiózní voloviny“. Ale kritiky ani sebekritiky se nebojíme. Konec konců, kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Dovolte mi ohřát si trochu literátské polívčičky a podělit se vámi o báseň, kterou jsem si oblíbila právě ve dnech volebníh boje:

Z ničeho nic jsem ztratil duši
vzala mi ji čarodejnice, která mě dotykem
změnila v ptáka z ohně
jehož smyslem je být světlem

Když se probouzím z hlubkého sna
se jménem, které ona mi dává
jsem delfín, netvor nebo stín
mrtvý jako živý, co na svém trvá

Od děcka a blázna pravdu
jako král co vybuchne a stane se září
pokušení boje se přibližuje
slyšíš ho a těšíš se na smrt

Zdravím tímto jejího autora Jorgose Kakulídyse (kandidát ve volbách v obci Kesajraný - aténský kraj), kterého uvítáme zanedlouho v České republice.


Věra Klontza-Jaklová

 

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .