Co africké velitelství armády USA nechce, abyste věděli

Podrobnosti

Vytvořeno 27. 12. 2022

Twitter

Co dělá americká armáda v Africe? Je to záhada, zabalená do hádanky, v utajení a spoutaná byrokracií. Nebo by alespoň byla, kdyby to záleželo na Pentagonu.

Před deseti lety jsem se pustil do hledání odpovědi na tuto otázku v TomDispatch, zaznamenával jsem růst americké vojenské přítomnosti na tomto kontinentu, budování logistických kapacit i základen a možnost, že se toho děje daleko víc mimo dohled. „Nespouštějte oči z Afriky,“ uzavřel jsem. „Americká armáda tam bude tvořit zprávy ještě několik let.“

Věděl jsem, že mám příběh, když velitelství USA pro Afriku (AFRICOM) nedokázalo poctivě odpovědět na základní otázky. A reakce velitelství na článek mi řekla, že mám také nový rytmus (beat).

Nedlouho po zveřejnění napsal AFRICOM mému redaktorovi Tomu Engelhardtovi dopis se stížností, ve kterém se pokoušel zdiskreditovat mé vyšetřování. (Odpověděl jsem bod po bodu v následujícím článku.) Velitelství tvrdilo, že USA na tomto kontinentu dělají málo, mají tam jednu mizernou základnu a jsou transparentní ohledně svých operací. „Chtěl bych vás a ty, kteří mají zájem o to, co děláme, vyzvat, abyste si prohlédli naše webové stránky www.AFRICOM.mil a novou Zvláštní webovou zprávu ministerstva obrany o velitelství U.S. Africa Command na tomto odkazu http://www.defense.gov/home/features/2012/0712_AFRICOM/ ,“ napsal jeho ředitel pro veřejné záležitosti plukovník Tom Davis.

O deset let později je odkaz mrtvý; Davis je funkcionářem na Pima Community College v Tucsonu v Arizoně; a já stále dohlížím na AFRICOM.

Před několika měsíci jsem ve skutečnosti odhalil existenci dosud neznámého vyšetřování leteckého úderu v Nigérii, při kterém zahynulo více než 160 civilistů, ze strany AFRICOM. Dříve tajný dokument Africa Command z roku 2017, který jsem získal, vyzýval k prošetření této „americko-nigerijské“ operace, která nebyla nikdy prozrazena Kongresu, natož veřejnosti.

Od té doby AFRICOM vytrvale odmítá poskytnout věcný komentář k úderu nebo k vyšetřování, jež následovalo, a dokonce ani neřekne, zda zpřístupní příslušné dokumenty členům Kongresu. Minulý měsíc, s odvoláním na mé zpravodajství, vyzvala skupina zákonodárců z nově vytvořené organizace Protection of Civilians in Conflict Caucus (orgán na ochranu civilistů v konfliktu) ministra obrany Lloyda Austina, aby předal spisy o útoku a odpověděl na klíčové otázky týkající se tohoto útoku. Pentagon zatím mlčí.

Byl tedy AFRICOM, jak Davis před tak dlouhou dobou tvrdil, transparentní? Je jeho webová stránka kontaktním místem pro informace o amerických vojenských misích na tomto kontinentu? Zůstalo tam jeho působení nepatrné a neškodné? Nebo jsem na něco přišel?

A Kinder, Gentler Combatant Command

Podle prvního velitele, generála Williama Warda, měl být AFRICOM od svého vzniku „jiným druhem velení“: méně tvrdého jádra, více mírových sborů. „AFRICOM se spíše než na válčení zaměřuje na předcházení válce,“ řekla v roce 2007 náměstkyně ministra obrany pro africké záležitosti Theresa Whelanová.“

V roce 2012 řekl Wardův nástupce, generál Carter Ham, výboru Sněmovny reprezentantů, že „malé týmy“ amerického personálu provádějí „širokou škálu střetnutí na podporu amerických bezpečnostních zájmů“. O několik let později by měl o těchto „střetnutích“ poskytnout jasno brigádní generál armády ve výslužbě Don Bolduc, který v AFRICOM sloužil v letech 2013 až 2015 a do roku 2017 vedl Velitelství speciálních operací Afrika. V letech 2013 až 2017, jak vysvětlil, se americká komanda zúčastnila bojů nejméně ve 13 afrických zemích: Burkina Faso, Kamerun, Středoafrická republika, Čad, Demokratická republika Kongo, Keňa, Libye, Mali, Mauritánie, Niger, Somálsko, Jižní Súdán a Tunisko. Jak dodal, američtí vojáci byli zabiti nebo zraněni v akci nejméně v šesti z nich.

V letech 2015 až 2017 došlo jen v západní Africe k nejméně 10 nehlášeným útokům na americké vojáky. Měsíc po tomto náletu v lednu 2017 totiž americká námořní pěchota bojovala proti radikálům z al-Káidy v bitvě, o které AFRICOM stále nechce přiznat, že se odehrála v Tunisku. Toho dubna údajně americké komando zabilo ve Středoafrické republice člena armády odporu lorda Josepha Konyho. Následující měsíc byl během poradenské, pomocné a doprovodné mise zabit osmatřicetiletý člen Navy SEAL (zvláštních sil am. námořnictva pro všestranné použití) Kyle Milliken a další dva Američané byli zraněni při náletu na tábor radikálů v Somálsku. Téhož roku údajně jeden člen Navy SEAL zastřelil a zabil muže před objektem plujícím pod vlajkou Islámského státu (ISIS) v Kamerunu. A toho října byl AFRICOM konečně nucen opustit fikci, že americké jednotky neválčily na kontinentu poté, co radikálové z ISIS přepadli americké vojáky v Nigeru, čtyři zabili a další dva zranili. „Nevíme přesně, jak jsme na tom ve světě, vojensky, a co děláme,“ řekl republikánský senátor Lindsey Graham, tehdy člen senátního výboru pro ozbrojené složky, po setkání s představiteli Pentagonu ohledně útoku.

V roce 2010s bych vlastně pomohl odhalit, že USA provedly nejméně 36 vyjmenovaných operací a akcí v Africe – více než kdekoliv jinde na zemi, včetně Blízkého východu. Mezi nimi bylo osm programů 127e, pojmenovaných pro rozpočtový orgán, jenž umožňuje silám speciálních operací používat zahraniční vojenské jednotky jako náhradníky v protiteroristických misích. V poslední době jsem referoval o 11 z těchto proxy programů používaných v Africe, včetně jednoho v Tunisku, s krycím názvem Obsidian Tower a nikdy nepřiznaného Pentagonem, a dalšího s notoricky hrubou kamerunskou vojenskou jednotkou napojenou na masová zvěrstva.

Pět z těchto programů 127e bylo provedeno v Somálsku americkými komandy, která cvičila, vybavovala a řídila jednotky z Etiopie, Keni, Somálska a Ugandy v rámci boje proti islamistické militantní skupině al-Shabaab. V roce 2018 byl zabit šestadvacetiletý Alex Conrad z armádních speciálních sil při útoku na malou americkou vojenskou základnu v Somálsku.

Takové základny byly dlouho předmětem sporů mezi AFRICOM a mnou. „USA udržují v Africe překvapivý počet základen,“ napsal jsem ve zmíněném úvodním článku TomDispatch v červenci 2012. Plukovník Davis to popřel. „Kromě naší základny v Camp Lemonnier v Džibutsku,“ tvrdil, „v Africe vojenské základny nemáme.“ Trval na tom, že jsem tento článek podal dříve, než mi AFRICOM mohl poskytnout další materiál o základnách. „Kdyby počkal, poskytli bychom požadované informace, které by lépe oznámily jeho příběh.“

Začal jsem požadovat informace ten rok v květnu, v červnu a červenci jsem předložil další otázky a pak jsem je (podle požadavku) dal písemně. Navázal jsem na to devátého, zmínil se o mém blížícím se termínu a bylo mi řečeno, že ústředí AFRICOM by pro mě mohlo mít nějaké odpovědi 10. července. Ten den přišel a odešel, stejně jako 11. TomDispatch nakonec článek zveřejnil 12. července. „Zdvořile tvrdím, že rázný svobodný tisk nemůže být držen jako rukojmí a čekat na informace, které by nemusely nikdy dorazit,“ napsal jsem Davisovi.

Když jsem později navázal, ukázalo se, že Davis je na dovolené, ale mluvčí AFRICOMu Eric Elliott napsal v srpnu e-mailem: „Podívám se, co vám mohu dát jako odpověď na vaši žádost o kompletní seznam zařízení.“

Pak AFRICOM na několik týdnů potemněl. Následný e-mail z konce října zůstal bez odpovědi. Další z počátku listopadu vyvolal odpověď mluvčího Davea Hechta, který řekl, že žádost vyřizuje a do konce týdne poskytne aktuální informace. Jsem si jistý, že nebudete šokováni, když se dozvíte, že to neudělal. Tak jsem na to znovu navázal. 16. listopadu konečně odpověděl: „Všechny otázky mají nyní odpovědi. Jen potřebuji, aby je šéf přezkoumal, než je budu moci zveřejnit. Doufám, že vám je dodám do poloviny příštího týdne.“ Dostal jsem je? Co myslíte?

V prosinci Hecht konečně odpověděl: „Všechny otázky byly zodpovězeny, ale stále jsou přezkoumávány, aby byly zveřejněny. Doufám, že tento týden vám budu moci vše poslat.“ Poslal? Cha!

V lednu 2013 jsem obdržel odpovědi na některé své otázky, ale nic o těchto základnách. V té době už zmizel i Hecht a já jsem musel jednat s šéfem mediálního oddělení AFRICOM Benjaminem Bensonem. Když se mě ptali na mé otázky, odpověděl, že kancelář veřejných záležitostí nemůže poskytnout odpovědi a já bych měl místo toho podat žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím (Freedom of Information Act, FOIA).

Abych to shrnul, o šest měsíců později mi Benson doporučil začít znovu. A v dobré víře jsem to udělal. V roce 2016, o tři a půl roku později, jsem konečně obdržel částečnou odpověď na tuto žádost FOIA: jednu stránku částečně redigovaných – nemluvě o zbytečných – informací o (jo!) Camp Lemonnier a ničem jiném.

Strávil jsem roky zkoumáním základen, o kterých Davis tvrdil, že neexistují. Pomocí uniklých tajných dokumentů jsem osvětlil síť afrických základen bezpilotních letounů, které jsou nedílnou součástí amerických vražedných programů na kontinentu, jakož i existenci tajné sítě odposlouchávacích základen Národní bezpečnostní agentury v Etiopii. Pomocí dříve tajných dokumentů jsem odhaloval ještě větší síť amerických základen po celé Africe, dál a dál. Použil jsem málo sledované informace z otevřených zdrojů, abych upozornil na aktivity v těchto zařízeních, a zároveň jsem pomohl odhalit vraždy a mučení místními silami na základně bezpilotních letounů v Kamerunu, vybudované a navštěvované Američany. Také jsem si všiml výstavby základny bezpilotních letounů za 100 milionů dolarů v Nigeru, dosud neoznámené základny v Mali, již zřejmě obsadili ozbrojenci po převratu v roce 2012, který tam provedl důstojník vycvičený USA, rozšíření stínové základny bezpilotních letounů v Africkém rohu a její role ve smrtících úderech proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii, stovek úderů bezpilotních letounů od Libye po Somálsko a z toho vyplývajících civilních obětí a zmítání se v neúspěšné americké válce proti teroru napříč Afrikou.

Není divu, že webové stránky AFRICOM nikdy neměly o takových zprávách moc co říci, ani jste tam nemohli najít články jako:

“The AFRICOM Files: Pentagon Undercounts and Ignores Military Sexual Assault in Africa” (Soubory AFRICOM: Pentagon podceňuje a ignoruje vojenský sexuální útok v Africe)
“Pentagon Document Shows U.S. Knew of ‘Credible’ Reports of Civilian Casualties After Its Attacks in Somalia” (Dokument Pentagonu ukazuje, že USA věděly o „věrohodných“ zprávách o civilních obětech po útocích v Somálsku)
“New Data Shows the U.S. Military Is Severely Undercounting Civilian Casualties in Somalia” (Nové údaje ukazují, že americká armáda silně podhodnocuje počty civilních obětí v Somálsku)
“Pentagon Stands by Cameroon — Despite Forensic Analysis Showing Its Soldiers Executed Women and Children” (Pentagon stojí při Kamerunu – navzdory forenzní analýze, která ukazuje, že jeho vojáci popravovali ženy a děti)
“U.S. Troops in Africa Might be in Danger. Why Is the Military Trying to Hide It?” (Americké jednotky v Africe mohou být v nebezpečí. Proč se to armáda snaží skrývat?)

Víte, že jste na cíl, když se vám dostane hodně kritiky  

V následujících letech přicházela a odcházela přehlídka tiskových úředníků AFRICOM, kteří odpovídali do té doby známým způsobem. „Nicku, nebudeme odpovídat na žádnou z vašich otázek,“ řekl mi v říjnu 2017 korvetní kapitán Anthony Falvo, šéf jeho odboru pro veřejné záležitosti. Je přesvědčen, ptal jsem se, že AFRICOM nemusí odpovídat na otázky novinářů obecně nebo jen ode mě? „Ne, jen od tebe,“ odpověděl. „Nepovažujeme tě za legitimního novináře, opravdu.“ Pak zavěsil.

Téhož měsíce jsem byl nechtěně uveden za zavřené dveře kanceláře AFRICOM pro veřejné záležitosti. Když jsem se pokoušel zavěsit, jeden člen štábu mě omylem pustil na hlasitý odposlech a najednou jsem zjistil, že poslouchám, co se děje, od banálních žertů až po ječivé výlevy. A věřte mi, nebylo to nic hezkého. Velení sice pravidelně prohlašovalo, že jeho personál chová ke svým místním protějškům maximální respekt, ale já jsem například zjistil, že přinejmenším někteří tiskoví důstojníci mají o některých svých afrických partnerech pozoruhodně nízké mínění. V jednu chvíli se Falvo zeptal, zda existují nějaké „nové zpravodajské informace“ týkající se vojenských operací v Nigeru po přepadení v roce 2017, při kterém zahynuli oni čtyři američtí vojáci. „Nemůžete dát Nigerijce a zpravodajskou službu do jedné věty,“ odpověděl někdo z kanceláře. Následoval smích a já zveřejnil nechutné detaily. Ještě ten měsíc Anthony Falvo odplul (doslova skončil v kanceláři pro veřejné záležitosti na letadlové lodi USS Gerald Ford).

Dnes se nový spolek pracovníků AFRICOM zabývajících se veřejnými záležitostmi vyptává v terénu, ale Falvův nástupce, náměstek ředitele pro veřejné záležitosti John Manley, skutečný profesionál, se zdá být k dispozici vždy, když jsou mé otázky obzvláště problematické. Přísahá, že to není pravda, ale jsem si jistý, že nebudete šokováni, když se dozvíte, že mé dotazy k tomuto článku zodpověděl.

Poté, co plukovník Tom Davis – který z AFRICOM odešel do velitelství speciálních operací (kde mě v soukromém e-mailu nazval „krocanem“) – neodpověděl na mé žádosti o rozhovor, zeptal jsem se AFRICOM, zda je jeho systém odložení a odepření nejlepším způsobem, jak informovat americkou veřejnost. „Nebudeme komentovat procesy a postupy zavedené před deseti lety ani poskytovat názory na pracovníky, kteří v té době v kanceláři pracovali,“ řekl Manley.

„Naší odpovědností je poskytovat včasné, přesné a transparentní odpovědi na dotazy obdržené od všech členů médií,“ řekl mi. Ano, mně, reportérovi, který od roku 2012 čeká na odpovědi o oněch amerických základnách. A podle standardů AFRICOM to možná není tak dlouho, vzhledem k jeho nekonečným selháním při potlačování terorismu a podpoře stability v místech, jako je Burkina Faso, Libye a Somálsko.

Přesto dávám Manleymu hodně zásluh. Není alergický na kritiku nebo urážky ani se nebojí mluvit a nabízí odpovědi, i když se někdy zdají tak přitažené za vlasy, že nemůžu uvěřit, že je vyslovil s vážnou tváří. I když souhlasil, že o svých odpovědích bude dále diskutovat, pochyboval jsem, že by jeho dotírání kohokoliv z nás někam dostalo, takže tu jeho poslední nechám stát jako digitální památník mého desetiletého vztahu s AFRICOM. Když jsem se zeptal, zda byl úřad pro veřejné záležitosti vždy tak vstřícný, přímý a nápomocný s mými dotazy, jak jen to bylo možné, spustil dokonalý vrchol mého deset let trvajícího tance s velením USA pro Afriku tím, že nabídl jediné slovo: „Ano.“

Nick Turse 24. 10. 2022  

Nick Turse je šéfredaktorem TomDispatch a spolupracovník Type Media Center.  Původně zveřejněno na TomDispatch (https://TomDispatch.com)

ze serveru https://countercurrents.org přeložil VS 16. 12. 2022

• < Předchozí
• Další >