Mohl se ohánět stejnými výmluvami jako ti, kteří se velmi rychle rozhodli přijmout obvinění a spolupracovat s úřady. Po dlouhých letech odloučení měl u sebe Olgu a malou Irmu a sotva čtyři měsíce se těšil z novorozené Ivette. Co dělat? Držet se zásad, nechat ty tři samotné v cizí zemi a před sebou mít další roky odloučení? Nebo "uzavřít obchod", dát jim, co žádají, výměnou za milost a nový život? V jeho mysli nebyla nikdy nejmenší pochybnost a v jeho chování sebemenší zaváhání.

Prokurátuři věděli, že toho proti němu mají velmi málo a snažili se ho svést z cesty různými nabídkami. Zlobilo je, že se jim vysmál, a pomstili se mu. Nikdo ho neviděl plakat, když ho odtrhli od Olgy a děvčat a uvrhli do cely. Možná plakal tiše jako my všichni, z rozhořčení a bolesti, když na nás ta zpráva dopadla, ale nikdy jsme ho neviděli ani v nejmenším zlomeného. Důstojně si den za dnem odpykával svůj trest a ven vyšel s hlavou stejně vztyčenou hlavou,  jako když vcházel. Ale před sebou měl ještě strádání ze samoty, ztráty bratra a otce.

Dnes jsme se dozvěděli, že je René na Kubě a zůstane tam. Dnes je každý z nás pěti o něco svobodnější. Kousek z nás se prochází ulicemi našeho ostrova a téměř dokáže vdechovat tamní vzduch a cítit žár jeho slunce.

Kdosi se mne zeptal, jak si teď budeme říkat, když už nás není pět, nýbrž čtyři. Omyl! Je nás pět a stále nás bude pět! Musíme-li dnes pokračovat v boji, není to jen za ty čtyři ostatní, je to také za Reného, protože my ho známe a víme, že nebude opravdu svobodný, dokud nebudeme zpátky doma všichni. Rozdíl je v tom, že bitva, která bude vedena dále za Pětici, má ode dneška nového praporečníka.

Blahopřejeme, René! My čtyři, tvoji bratři slavíme s tebou, a jsme hrdí!

Do konečného vítězství!

Gerardo Hernández Nordelo

Federální věznice Victorville, Kalifornie

3. května 2013