header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Humberto Vázquez Viaňa zemřel

Humberto Vázquez Viaňa zemřel 1. května na nádor v 10 hodin večer v přítomnosti své ženy a soudružky Loly.

Ztrácíme jednoho z posledních svědků, kteří se zúčastnili gerilového boje Ernesta Che Guevary v Bolívii a přicházíme o výjimečný příklad intelektuála schopného říkat pravdu, celou pravdu, nehledíce na nepřátele a na to, co by mu mohli způsobit (a co mu skutečně po mnoho let způsobovali). 

Ztrácíme dobrého člověka, nezištného, čestného, ale houževnatého, bojovného a polemického. Ztrácíme výjimečný příklad zaujetí pro věc revoluce, netečného k výhodám, které by mu mohl zajistit svět zábavy v Evropě stejně jako v Latinské Americe. Ztrácíme příklad intelektuálního života, kterým by se měly inspirovat nové generace historiků a badatelů revolučního hnutí.

Humberto Vázquez Viaňa se narodil v roce 1937 v La Pazu, žil v Santa Cruz de la Sierra. Byl synem slavného bolívijského historika Humberta Vázqueze Machicada. Studoval v Německu, Rumunsku a ve Francii; byl vědeckým pracovníkem Latinskoamerického institutu ve Stockholmu, kde žil několik let a vystudoval v roce 1971 politické vědy a v roce 1972 na Pařížské univerzitě VIII sociologii. V roce 1966 byl jako student v Bukurešti, když ho jeho bratr Jorge ("El Loro", "Bigotes" - slavný partyzán, který byl pak zabit) nakontaktoval, aby společně s Robertem Coco Peredou, Rodolfem Saldaňou a Juliem Méndezem organizovali gerilu Che v Bolivii. 

Humberto byl členem městské sítě společně s Taniou, Loyolou Guzmanovou a některými dalšími. V prosinci 1966 to byl právě Humberto, kdo cestoval na argentinskou hranici pro Maria Monjeho, aby ho doprovodil na schůzku s Che do Ňancahuazú. Prvního ledna 1967 si Che poznamenal do svého deníku, že Humberto měl zůstat v La Pazu, aby pracoval v městské síti spolu s Loyolou, Taniou a Rodolfem. A byl to Humberto, který dopravil Fidelovi Guevarovo zašifrované poselství č. 2 a rozšířil dvě výzvy ELN.

Po smrti Che se Humberto uchýlil do Mexika a pak na Kubu, kde byl vycvičen jako partyzán a zůstal zde do roku 1969. Po smrti Inti Pereda ale Humberto pochopil, že už nebyla žádná možnost jak v Bolivií vybudovat partyzánské hnutí. Vystupuje z ELN, které se už blížilo k tragickému závěru, jenž je spojen s událostí nesoucí název gerila v Teoponte. Píše Bolivia. Ensayo de Revolución continental (kniha byla vydaná v Paříži v roce 1971). Od tohoto momentu začíná jeho úsilí o hluboké pochopení a zdokumentování událostí bolivijské gerily, což z něho učinilo osobnost teoreticky heterogenní, nepohodlnou a upřímnou až do takové míry, že mu to přineslo mnoho nepřátel. Ale Humberto věřil, že pouze pravda je revoluční, a věnoval jí zbytek svého života. Ztratili jsme jednoho z posledních,, kteří přežili gerilu Che, ale také hlavního badatele o celé události. Je to kus dějin, které s ním odcházejí... Pro pochopení úsilí Humberta stačí uvést názvy jeho posledních prací : Una guerrilla para el Che (2000), Dogmas y herejías de la guerrilla del Che (2011); "Mi campaňa junto al Che" atribuido a Inti Peredo, es una falsificación (2012, psáno na základě prvního textu z roku 1970); Combas, Collas y Chriguanos en la guerrilla del Che (2012); Del Churo a Teoponte. El traumático nacimiento del nuevo ELN (2012). 

A kdo mu byl nablízku, ví, že tyto práce byly dokončeny v době, když už Humberto byl téměř zcela slepý, díky pomoci jeho odvážné ženy a soudružky Loly, ale i díky lékařské podpoře vlády Švédského království, země, ve které nalezl politický azyl. Humberto byl členem Nadace Guevara a nadšeným spolupracovníkem Sešitů nadace. Zúčastnil se třech výročních zasedání v Itálii, v zemi, kde si po Švédsku a Bolivii vybudoval třetí vlast. Zastupoval též Bolivií v mezinárodní redakci sdružení Utopía Roja.

Humberto je mrtev, ale jeho knihy jsou živé a budou žít, dokud muži a ženy, kteří chtějí změnit svět, budou cítit potřebu nalézt racionální vysvětlení tolika porážek v minulosti, mezi kterými je ta zásadní, porážka Che v Bolívii.

Humberto querido

Hasta siempre...

 

Zdroj: www.utopiarossa.blogspot.com

Překlad: Komunistický svaz mládeže

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .