header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Otevřený dopis papeži od jedné Abuela de Mayo (babičky z Plaza de Mayo)

Ctihodný Františku:

Jmenuji se Sonia Herminia Torres a jsem jednou z mnoha babiček z Plaza de Mayo z Argentiny. Žiju v Cordobě a tento dopis píšu dnes 26. března, protože tento den před 37 lety se můj život změnil nečekaným brutálním a definitivním způsobem. Toto datum rozdělilo můj život na dvě části. 26. března, přesně před 37 lety, vojáci nejpříšernější diktatury, která poznamenala naši zemi, odvedli navždy pryč moji dceru Silvinu Monicu Parodi, která byla v té chvíli sedm a půl měsíce těhotná a jejího manžela Daniela Francisca Orozca. Bylo jí pouhých 20 let a jemu 23. Celá rodina s láskou a radostí očekávala příchod nového dítěte. Od odpoledne 26. března je hledám.

S jistotou vím, že Silvina přivedla ve vězení na světlo světa svého syna v posledních dnech června či prvních dnech července toho strašného roku. Vím také, že to byl syn a že ho oddělili po narození od matky a celé jeho rodiny. Jako tomu bylo v případě tolikerých dětí zatčených žen, udělali z nich vojáci předmět, dali je jiným rodinám a odsoudili je kráčet životem poslepu, aniž by znali svůj biologický původ a aniž by věděli, že tahle babička a její rodina ho milují a neúnavně ho hledali. A že v tomto hledání pokračují.

Věřte mi, Excelence Františku, že násilné zmizení těchto tolik milovaných bytostí se stalo nepopsatelnou bolestí, která nás od té doby provází. Je mi už 83 let a každý den vstávám s nadějí, že najdu svého vnuka. Že zaklepe na moje dveře a řekne mi: "Ahoj babičko, tady mě máš!"

Nechci odejít, aniž bych zahlédla jeho tvář. Aniž uvidím v jeho gestech gesta jeho rodičů, mých dětí, které z černobílých fotografií, které my babičky nosíme stále při sobě, na mě hledí. Protože, zastavené v čase, jejich pohledy jsou prosbou, jako naše cesta bez oddechu.

Františku, Váš příchod do Vatikánu obnovil naděje v to vše, co může učinit nekonečná moc boha a jeho církve. A proto se obracím na Vás jako nejvyššího představitele církve, abych Vás požádala, abyste jednal vůči těm, kteří vědí, kde jsou naši vnuci a vnučky, komu je předali a kam zahrabali jejich rodiče.

Jsem přesvědčena, že Vy v tomto historickém, neopakovatelném momentě můžete oslovit jejich svědomí, aby mohli napravit určitým způsobem škody, které způsobili. Po letech smutku a demoralizace, které zanechaly hluboké stopy v mé mysli a v mé duši vkládám ve Vás celou svou naději, Svatý otče. Nezbývá mi mnoho času. Chtěla bych Vás poprosit, abyste mi před mou poslední cestou pomohl setkat se s mým vnukem, abychom společně mohli uctít jeho rodiče květy, abych mu mohla vyprávět jeho příběh, svůj vlastní a spojit se ve věčném objetí, které je možné pouze s láskou. Naučit ho, že láska tvoří světy nebo je znovu rodí na jejich troskách. Mám důvěru ve Vaše srdce a ve Vaši inteligenci a v místo které si bůh zvolil pro svůj život. Vím, že pro boha neexistují nemožné věci, a když ho vezmeme za ruku, bude možné dojít k tomu, co si tolik my přejeme, my babičky z Plaza de Mayo. Je to právě tato jistota, která mi dala impuls, abych Vám napsala z mého pokorného postavení matky a babičky. Se vší úctou a s velkou nadějí Vám posílám přání hodně úspěchů ve Vaší transcendentní misi.

Sonia Heminia Torres patřící ke Cordobské pobočce Abuelas de Plaza de Mayo.

26. března 2012 - Pagina 12

 

Chudá církev papeže Františka?  

Rozmluva dvou papežů

Františku, mluv s těmito zvířaty!

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .