Mírový emisar OSN Lachdar Brahimi se pokouší prosadit v Sýrii (před OSN navrhovanými volbami) sestavení přechodné vlády. Nejenže jde o úsilí vynaložené naprázdno, ale jde o aktivitu zcela pokryteckou. Navrhnout přechodnou vládu uprostřed bojů, kterou vedou bezpečnostní síly a armády naprosto legální vlády a jejího prezidenta proti vnější intervenci, prosazující zahraniční zájmy, financované a vyzbrojené arabským a západním imperialismem, je v rozporu nejen s platnými zásadami mezinárodního práva, ale přímo narušuje Chartu OSN. 

LA Times uvádí v článku "Lachdar Brahimi usiluje o oživení syrského mírového plánu": ("Lakhdar Brahimi works to revive Syria peace plan" )

"Mírový emisař Lachdar Brahimi učinil ve čtvrtek 27. 12. nový krok k zatažení představitelů syrské vlády a rebelů do jednání, zaměřeného na oživení plánu na sestavení přechodné vlády a voleb, který selhal pro nesouhlasná stanoviska týkající se budoucnosti prezidenta Asada."

Je skutečností, že současný režim měl a má politickou opozici (ostatně jako každý stát). Je však potřeba zdůraznit, že tato opozice nikdy nepozvedla zbraně - ostatně neměla k nim nikdy přístup - proti současnému režimu. Intervenční válka, která je proti režimu vedena, nemá nic společného s revolucí nebo lidovým povstáním, za jakou se ji pokouší vydávat nejen světová pseudolevice, ale pokrytecky i OSN a až do konce prosince 2012 v podstatě s tímto postupem souhlasilo i Rusko. Lavrovovi však nahrál sám vůdce Američany sestavené "Národní koalice syrských revolučních a opozičních sil", Ahmed Moaz al-Chatib, který nejdříve přijal Lavrovovo pozvání k návštěvě Moskvy, pak ho však 28. 12. odmítl. V interview pro Al-Džazíru pak potvrdil, že mu skutečně nejde o mírové vyřešení stávajícího konfliktu. Aby mohla americká administrativa obviňovat Moskvu z nezájmu o mírové řešení, navrhl Chatib Lavrovovi (po poradě s Američany), aby se s ním setkal v některém arabském státě, za předpokladu, že mu předloží přesný plán obsahu jednání. Jako jednu z hlavních podmínek pro svou účast na jednání požadoval Chatib, aby Rusko přestalo podporovat syrskou vládu, omluvilo se za vměšování do vnitřních záležitostí Sýrie a odsoudilo zvěrstva, kterých se dopouští Asadův režim. Není třeba pochybovat o tom, že tato podmínka je pro ministra zahraničí Ruska jako velmoci nepřijatelná.

Ministr zahraničí Lavrov k tomu uvedl, že byl ochoten s Chatibem jednat a to i přesto, že nesouhlasí s politickými cíli "Koalice", kterými jsou svržení režimu o odmítnutí dialogu.

Je evidentní, že "Koalice" je představitelkou teroristických uskupení, vysílaných imperialistickými tajnými službami s úkolem svrhnout současnou vládu a zavraždit prezidenta Asada. Uskupení se dopouštějí nepředstavitelných válečných zločinů a zločinů proti lidskosti vůči syrskému lidu. Mnoho příslušníků těchto teroristických uskupení, dokonale vyzbrojených Spojenými státy, státy NATO, Izraelem, Saudskou Arábií a Katarem vraždí přesně v souladu s dlouhodobým plánem (a long standing plan ) změny režimů v Sýrii a Íránu. Západní (i český) tisk a ostatní média nejen že podporují pokrytecké úsilí OSN, ale samotná dlouhodobě vytvářejí představu, že jde o spravedlivé úsilí syrské opozice, a osočují všechny síly, které odmítají tyto vyzbrojené teroristy podporovat. Je evidentní, že plán prosazovaný Brahimim je dalším pokusem o vnucení představy o konfliktu jako o politickém boji (spravedlivém ze strany opozice) a nikoli o zahraniční imperialistickou intervenci.

Proces, který nyní vrcholí v Sýrii, a je evidentní, že bez otevřené intervence imperialistických států skončí vítězstvím sil prezidenta Asada, započal již v roce 2003.

Syrská "revoluce"

V poslední době se na stránkách buržoazního a pseudolevicového tisku objevují svojská, trockistická hodnocení "barevných revolucí" v Severní Africe a na Blízkém a Středním východě. Všechna hodnocení mají jedno společné: lid má právo na revoluci, jakmile ho však chce využít, je vzpoura zneužita globálním kapitalismem, který ji využije k násilnému prosazení svých zájmů a nastolení neokoloniální diktatury. Levicoví žurnalisté nevěnují pozornost dlouhodobě připravovaným pučům, organizovaným západními tajnými službami a jakoby "nevládními" organizacemi typu Human Rights Watch, Amnesty International a jinými.

Příprava svržení režimu v Sýrii, nyní kromě Íránu posledního samostatného muslimského státu světa, je detailně popsána na http://www.champress.net/index.php?q=en/Article/view/86507 . Zde je podrobný popis plánu destabilizace Sýrie, připraveného bývalým Saudským velvyslancem v USA princem Bandarem bin Sultanem a bývalým velvyslancem USA v Libanonu Jeffreyem Feltmanem. Princ je významným představitelem saudské královské rodiny. Do konce roku 2009 byl předsedou bezpečnostní rady Saudské Arábie a přítelem rodiny exprezidenta Bushe.

Jeffrey Feltman je členem americké izraelské lobby a Úřadu speciálních plánů Pentagonu, který připravil plán intervence do Iráku v roce 2003.

Jako asistent ministryně zahraničí USA sehrál Feltman hlavní úlohu v realizaci přípravy protestů, po kterých následovalo vyslání teroristických uskupení, a nyní by měla následovat válečná intervence imperialistických států.

V plánu bylo teritorium Sýrie rozděleno do tří oblastí: velká města, provinční sídla a vesnice. V souladu s plánem pak vzniklo pět operativních sítí:

• Mladí příslušníci nezaměstnané inteligence, vyvolávající masové protesty.
• Mnohokrát trestání násilníci a kriminální živly, vedení pohlaváry podsvětí, připravovaní na vyvolávání provokačních střetů s policií.
• Náboženské a etnické sekty.
• Podnikatelé, obchodníci a bankéři z Damašku, Aleppa a Homsu.
• Část důležitých syrských médií, včetně významných žurnalistů financovaných Západem.

Každá skupina měla plnit úkoly přesně stanovené plánem: Pučistické síly jsou složeny z občanů mladších 22ti let. Rozhodující úlohu v ovlivňování veřejného mínění měl sehrávat světový i domácí tisk.

Již v první fázi převratu organizované skupiny nezaměstnané inteligence, složené podle velikosti města nebo sídla z pěti set až pěti tisíc osob, započaly organizovat demonstrace. Krytá demonstracemi zasáhla druhá skupina, vyvolávající násilné incidenty, proti kterým musela zasáhnout policie a armáda. Demonstrace byly doprovázeny předem připravenou dezinformační kampaní.

Ve druhé fázi došlo k vystupňování chaosu, na kterém se nejzáslužněji podílela média. Na plánovaném vystupňování násilí se podílely zejména zločinné živly, které začaly zabíjet nejen pořádkové síly, ale i demonstranty, což bylo využito médii k obviňování režimu z násilí.

Chaosu, který zavládl, využili vůdci sektářských skupin k vyvolání střetů ve všech oblastech religiózního a národnostního napětí.

Pak nastoupila poslední fáze, charakterizována vznikem "Svobodné syrské armády" (SAS) v Turecku a podobně jako v Libyi "Národní rady". V této fázi mělo dojít ke vzpourám v ozbrojených silách a komplexnímu rozpadu celého vládního systému.

Vše mělo proběhnout tak, jako by šlo o "revoluci" zaměřenou na svržení režimu a nastolení "demokracie".

Vedení tajných služeb USA a NATO si však brzy po zahájení puče uvědomilo, že využití pouze syrské byť i dobře organizované opozice nestačí. Muselo přistoupit k plánu "b", který byl připraven již v roce 2007, kdy vyšlo najevo, že USA plánují svržení syrské vlády, za použití zahraničních teroristických skupin, financovaných reakčními arabskými státy, hlavně Saudskou Arábií a Katarem, která měla mít dokonalou kamufláž, aby nedošlo k odkrytí amerických záměrů a puč se měl veřejnému mínění jevit jako revoluce utlačovaných Syřanů proti diktátorovi.

V roce 2007 uveřejnil proslulý americký žurnalista Seymour Hersch v New Yorkeru zprávu s názvem "Přesměrování" ("The Redirection" ), ve kterém odhalil utajovanou přípravu na svržení prezidenta Asada jako součásti přípravy intervence na Středním Východě, zaměřené na dobytí Íránu a ovládnutí Kaspického regionu a Střední Asie.

Hlavní úloha byla přisouzena Al-Kájdě a s ní spojeným uskupením, jakými jsou syrská Al-Nusra a libyjská LIFG (Libyjská Islámská bojující skupina). Jejich spojení s Al-Kájdou organizovala saudská tajná služba. Podle Hersche saudská vláda se souhlasem Washingtonu zajistila fondy a logistické zabezpečení s cílem likvidace režimu vedeného prezidentem Asadem. Do financování zahrnula Saudská Arábie i svou frakci v Libanonu, která vytvářela teroristická uskupení a jejich vedení podřizovala Al-Kájdě. Tato uskupení pronikají od poloviny roku 2011 přes libanonské hranice do Sýrie, kde se spojují zejména s libyjskou LIFG. (Militant groups are now crossing over the Lebanese-Syrian border ). Jak dokazuje Hersch jde o konspirativní akci vytvořenou na základě saudsko-americké spolupráce k prosazení nového uspořádání BSV a nikoli o prosazování "amerického způsobu demokracie" k ochraně lidských práv Syřanů.

Selhání OSN a zejména jejího generálního tajemníka - uznat zdokumentované spiknutí Západu a reakčních muslimských států zaměřené na svržení zákonné vlády Sýrie a eventuálně Íránu znovu potvrzuje zneužití nejvýznamnější mezinárodní organizace k prosazení imperialistických cílů. Pokus OSN prosadit "mírový plán" založený na jednání zákonné vlády s mezinárodními teroristickými uskupeními, označovanými za "opozici", nemá žádnou legitimitu. Syrská vláda a její spojenci musí znásobit své úsilí k ovládnutí konfliktu a porážce zahraniční intervence. Lachdar Brahimi, stejně jako před ním Kofi Annan získávají pouze čas pro realizaci imperialistických záměrů.

Karel Kluz