Brno proti papeži

Podrobnosti

Vytvořeno 29. 9. 2009

Twitter

Dne 27. září 2009 zavítal k nám do Brna papež a je jasné, že takovou "slávu" si Levicová platforma Brno nemohla nechat ujít. Přes noc nejprve obě dvě zúčastněné organizace počítaly ztráty, tedy těch několik lidí, kteří "zaručeně dorazí" a nakonec nedorazili. Když obě organizace konstatovaly, že všichni, bylo jasné, že o zábavu bude opravdu postaráno.

Po zhruba dvou hodinách spánku jsme se vypravili na sraz s poznávacím znamením, inzerovaným na facebooku - tedy červeným deštníkem. Ten se v průběhu dne stal slavným a jeho sláva u mnohých pochůzkářů mnohdy předčila slávu samotného papeže. Celá mobilizace na facebooku nám přinesla jednoho nového účastníka našeho protestu. Po ztrátě dalších cenných minut během čekání na další oddíl platformy, který taktéž nedorazil, jsme se vypravili na letiště v Tuřanech, kde měl pan velebný otec promluvit ke svým stádům a posvětit zde i nejroztodivnější předměty. Pro věřící vypravoval dopravní podnik města Brna speciální autobusy, které jezdily v minutových intervalech a to zadarmo. Asi má DPMB po zvýšení jízdného dost peněz na rozhazování. Dle nám doručených informací se zde již měli nacházet "kondomáři", kteří protestovali proti snahám katolické církve o zákaz používání antikoncepce rozdáváním kondomů s karikaturou papeže.

Na naší pětičlennou skupinku protestujících již čekalo na hlavním nádraží pod hodinami několik desítek policistů a tajných, kteří nás okukovali, jako bychom přišli z Marsu a hlásili své kódy do vysílaček. Přípravy na naše skromné shromáždění vyhodnotily některé choré mozky patrně jako hrozbu na úrovni mezinárodního teroristického útoku a jak jsme později zjišťovali, informace o poznávacím znamení "červený deštník" se patrně dostaly do svodek všech v ten den sloužících policistů, městských strážníků i zaměstnanců DPMB.

Když jsme  vystoupili z autobusu, místní hlídka přestárlých skautíků s kloboučkem, šátkem, reflexní vestičkou a kanadama, zhruba ve věku 20 - 30 let, ihned snadno identifikovala jako potížisty (jasně, červený deštník - to jsou oni). A tak jsme se  od této karikatury, která by si nejraději možná hrála někde na písečku dozvěděli, že jakási náboženská sekta rezervovala celé letiště v Tuřanech včetně rozlehlého okolí, tedy několik desítek čtverečných kilometrů veřejného prostranství, kde měly jmenované oddíly Hitlerjugend ve svých hnědých oblečcích právo vykázat každého, kdo by se snad znelíbil jim, kléru nebo papežovi. O tom, s jakou rychlostí to činili, svědčil fakt, že kondomáře stihli deportovat do pár minut, než jsme z nádraží na letiště dorazili my.

Vzhledem k tomu, že jsme jednak nechtěli tříštit síly a současně že linčování statisíci důchodci zfanatizovanými Papežem a hypnotizovanými svatými obrázky za podpory Policie ČR a Papežjugend, chtěli jsme se vydat na další cestu. Jenže tento moment rozhodně nepředpokládal DPMB a tak to již vypadalo, že osamocení zůstaneme trčet na jakési pámbíčkářské sešlosti, proti které nám bylo za úplatu z našich daní zakázáno projevovat svůj názor. A tak jsme znova začali rozmotávat prapory a transparent, aby alespoň bylo vidět, že my věřící opravdu nejsme.

A znova nastoupili skautíci a opět spustili. Duchapřítomně se nakonec zachoval drsňák z antikonfliktního týmu, který nám domluvil deportaci samostatným autobusem.

Autobus nás "vyklopil" někde kdesi. Protože se nám nepodařilo zjistit, kde jsou kondomáři, ani kde můžeme proti papežovi protestovat, řešili jsme, co dál dělat. Skautíci pro nás připravili skvělou fáborkovanou, protože ještě daleko za tuřanským letištěm stály po sto metrech dvoučlenné hlídky příslušníků policie a dopraváků z DPMB. Takže jsme se vypravili zase zpátky a s každou hlídkou jsme hodili řeč. Snažili jsme se zjistit, kde jsou ty masy protestující proti největší sektě na světě. Náš průchod budil zjevně patřičnou pozornost ? jeden zaměstnanec DPMB dokonce ?proflákl? onen rozkaz (který zněl jasně: Skupina s červeným deštníkem nesmí projít!), když nám na konci rozhovoru řekl, že si hned všiml toho deštníku a bylo mu jasné, že jdeme protestovat. K tomu jen dodávám, že jsme šli s několika rozvinutými prapory ? drobný, snadno přehlédnutelný detail. A tak nás i s deštníkem nakonec fáborky v podobě policejních hlídek zavedly na obrovské parkoviště, kde prý můžeme beztrestně protesovat, protože na pronájem tohoto místa již kléru patrně nestačily prostředky.

Kromě obrovské spousty aut jsme zde narazili pouze na dlouhou řadu chemických záchodů a zhruba desetičlennou skupinu příslušníků z městské i státní policie, kteří byli evidentně naštvaní, že kvůli našemu červenému deštníku musí vstávat a ?dávat pozor, abychom něco neprovedli?. Padaly návrhy uskutečnit diverzní akci a obsadit chemické záchody, čímž bychom mnohým svíčkovým babám způsobili nemalé potíže. To, že na některé účastníky našeho protestu začínalo působit sluníčko a žízeň, bylo prvním startovním signálem pro urychlený přesun zpět na hlavní nádraží do podchodu.

Zde jsme rozvinuli náš transparent a začali rozdávat letáky. Mnozí občané se zapojovali i do rozhovorů, dokonce jeden náboženský fanatik nám začal zvěstovat slovo boží a příslušníci se začali obligátně shlukovat a pokukovat po nás, jestli teda vytáhneme tu bombu, nebo co jako bude. Provokativně jsme jim zamávali červeným deštníkem.

Všechny reakce od občanů byly jednoznačně na naší straně - i oni nesouhlasili s tím, co dělá katolická církev a že návštěva jejího představitele, financovaná z jejich daní, paralyzuje jejich město. Jeden se  dokonce do protestu zapojil aktivně rozdáváním letáků a vydržel s námi i po ukončení protestu.

Krásné bylo i setkání s kondomáři, kteří patrně absolvovali obdobnou strastiplnou cestu jako my a nakonec i je zavedla jejich cesta do podchodu. Vítali jsme se s nimi, vyměňovali letáky za kondomy a byli jsme rádi, že jsme v celém protestu nakonec nezůstali osamocení.

Gavroša

• < Předchozí
• Další >