Výsledky izraelských voleb

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Letošní izraelské volby předcházela volební kampaň, která podle některých analytiků stála více jak 1300 lidských životů, převážně dětí.  Soudí se, že prosincové a lednové útoky na pásmo Gazy, kdy i podle AI se Izrael dopustil válečných zločinů minimálně použitím zakázaných zbraní (munice na bázi bílého fosforu), měly sloužit k získání voličů pro některou z kandidujících stran. V Haló novinách, dík Václavu Jumrovi si bylo možné přečíst hodnocení těchto voleb z pera Uriho Anveriho, židovského občana státu Izrael.  My Vám přinášíme  hodnocení palestinského analytika, kterým je známý bojovník proti izraelské okupaci Omar  Bargouti.  Na rozdíl od Anveriho Bargouti nezastává názor, že řešením problému jsou dva státy, ale jeden skutečně demokratický stát. Podobný názor zastávali i představitelé antiimperialistických organizací na loni konané konferenci v Bejrutu o jejímž průběhu a výsledcích Vás budeme v příštích číslech informovat.

V listu Haaretz můžete nalézt podrobnou analýzu volebních výsledků všech stran seřazených na základě jejich pozicí vůči mezinárodnímu právu a respektování základních lidských práv.
Myslíme si, že pouze tato univerzální kriteria by měla být použita i v Izraeli, stejně jako všude na světě pro určení, kdo se může definovat jako ?levice", ?pravice" a ?střed". Způsob běžně používaný v Izraeli pro definování ?levice", ?středu" a ?pravice" a pro popis stran jako je Strana práce, Likud a Kadima jsou zcela nepřesné a chtěně klamavé, a to od chvíle, kdy se nezakládají na jakémkoli objektivním kriteriu pro definování toho, co se myslí pod pojmy ?pravice" a ?levice". Bohužel tyto typicky izraelské nálepky, bez  skutečného obsahu, jsou ještě opakovány, slovo za slovem, zpravodaji, včetně těch nejpokrokovějších, aniž by byla učiněna nějaká reflexe o jejich exaktnosti nebo vhodnosti.

Když použijeme objektivní parametry pro hodnocení, výsledky izraelských voleb nemohou než ukázat následující  stav:

Extremní pravice: Strany které otevřeně zaujímají  rasistické nebo fašistické postoje zakládající se na násilném vyhnání nebo etnických čistkách palestinských občanů v Izraeli. Strany, které ospravedlňují nebo se dopouštějí válečných zločinů a vážného porušování mezinárodního práva, které neuznávají rezoluce OSN a mezinárodní právo jako základ pro dosažení spravedlivého míru; které neuznávají tři základní práva vyhrazené podle mezinárodního práva pro Palestince:

(1) právo na ukončení okupace a stažení se Izraelců do hranic platných  v roce 1967 (včetně  rezoluce RB OSN č. 242, týkající se také okupovaného východního Jeruzaléma);

(2) Organizací spojených národů uznávané právo uprchlíků na odškodnění a na možnost vrátit se do svých původních obydlí;

(3) právo na úplnou rovnost v rámci Izraele a na ukončení institucionálního rasismu uskutečňovaného proti všem ?nežidovským" občanům.

Extrémní pravice je představována následujícími politickými stranami:
Yisrael Beitenu: 15 křesel v   Knessetu
Národní svaz: 4

Shas: 11
Židovský domov: 3
Likud: 27
Kadima: 28
------------ --------- ------
CELKEM (Extremní pravice) : 88 křesel (73% z celkového počtu křesel v Knessetu, nebo 80% z počtu židovských křesel v Knessetu)
 
Pravice: strany zcela v linii s principy na kterých stojí extrémní pravice s jedinou výjimkou, že se otevřeně nehlásí k etnickým čistkám jako politické platformě. Jsou zde i přirozeně výjimky, kdy se řada významných vůdců Strany práce odvolávala na etnické čistky, ale nikdy jako k opravdové součásti jejich politického programu, což je odlišuje od stran extrémní pravice.
Strana práce: 13 křesel v Knessetu
Sjednocený judaismus Tóry: 5

Meretz: 3
  ------------ --------- -------
CELKEM (Pravice): 21 křesel (16% z celkového počtu a 19% z židovských křesel)

Střed: Strany, které podporují úplné stažení z území okupovaných v roce 1967, ale staví se proti právu na rovnost pro všechny občany státu a  proti právu na návrat Palestinců do země, z níž byli vyhnáni. Může se zdát, že je to velkorysé definovat je jako ?střed", ale...nezískaly ŽÁDNÉ KŘESLO

Levice: Strany které podporují úplné stažení z území okupovaných v roce 1967, požadují rovnost pro všechny občany státu a právo vyhnaných Palestinců na návrat. Angažují se za řešení založené na existenci dvou států s mírovými vztahy mezi nimi, v souladu s mezinárodním právem a principy všeobecných práv člověka.
Sjednocená arabská kandidátní listina: 4  křesla v Knessetu

(zcela palestinská strana) - politicky levicová, s pravicovou sociální politikou.
Hadash (komunisté): 4 křesla (je třeba poznamenat, že pro ně hlasovalo méně než 1% izraelských židů, většinu jejích voličů tedy tvoří Palestinci, a proto statisticky může být považována za palestinskou stranu.)
Balad (národní demokraté ): 3 křesla (strana zcela palestinská).

 ------------ --------- --------
CELKEM (Levice) : 11 křesel (9 % z celkového počtu)
Je velmi důležité poznamenat, že na základě prvních informací poskytnutých médii se zdá, že polovička palestinské populace v Izraeli  bojkotovala volby a že se jednalo o největší bojkot v dějinách. Pokud by to byla pravda, znamenalo by to, že výše uvedené palestinské strany reprezentují méně než polovinu Palestinců majících volební právo v Izraeli!

Hlavní závěry:
(1) Převažující většina židovské populace v Izraeli hlasovala pro extremní pravici (když vezmeme v úvahu i značné zvýšení podpory fašistické pravici).

(2) Izraelská (sionistická) levice jako politická síla v Izraeli neexistuje.
(3) Jediné levicové strany v Izraeli jsou strany kompletně palestinské
 (4) V Izraeli funguje silný židovský konsensus (jediné výjimky jsou představovány některými morálně integrovanými a odvážnými jedinci a malými antisionistickými skupinami), který se pohybuje PROTI každému základnímu předpokladu nezbytnému pro dosažení spravedlivého míru, tak jak je vyjádřen v rezolucích OSN a podporovaný většinou vlád světa.
(5) Poprvé v dějinách izraelských parlamentních voleb palestinští voliči odmítli volit sionistické strany, jak k tomu docházelo v minulosti. Rozhodli se volit palestinské strany.

Co se dá dělat?

Právě v tomto momentě je zásadní, a to více než kdy dříve, opustit koncepci dvou států, která je mrtvým řešením, nemorálním a dnes nemožným, a přiklonit se ke koncepci jednotného státu. Pouze odmítáním každé formy rasismu, apartheidu, etnocentrismu, religiosního fundamentalismu a kolonialismu a úplným přijetím naprosté rovnosti a demokracie, včetně práva na návrat uprchlíků, můžeme uvést v život spravedlivý a udržitelný mír.

Řešení zakládající se na požadavku vytvořit dva státy se dnes stalo skutečnou železnou oponou, které se používá ke krytí a legitimizování pokračující sionistické okupace a apartheidu.

Omar  Bargouti