Úvodní stránka arrow Historie arrow Muzeum gulagu - to už tu bylo Saturday, October 31 2020  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Muzeum gulagu - to už tu bylo
Neděle, 21 červen 2020

Na jaře 1942 v největších městech nacisty dobyté Evropy otevřely své brány muzea s výřečným názvem "Sovětský ráj". Mimo jiné nacisté v kinech promítali "upoutávku" na výstavu s názvem "na vlastní oči uvidět bídu, žebrotu, úpadek a rozklad sovětského Ruska".

"Exponáty" pro výstavu dali dohromady vojáci wehrmachtu a SS během skoro ročního pobytu na východní frontě. Z trofejí po "práci" enisatzgrup, spálenišť, byly poskládány "rekonstrukce" "ruských vesnic", které obsahovaly "zemljanky kolchozníků" (div ne z nor). Jeden ze sálů výstavy byl zařízen jako neexistující předválečná ulice v Minsku (válkou nejvíce zasažená republika SSSR).

V pamfletech věnovaných výstavě se mnohokrát říkalo, že demonstruje "konečný výsledek vítězství židovstva". Právě proto nebyl vchod na výstavu ozdoben ničím jiným než následující instalací:

Tvůrci pamfletu z Goebbelsova ministerstva, jehož přebal je na fotogragii, u toho neskončili: "Dnešní sovětský stát není nic jiného než ztělesnění židovského spiknutí. Židé fyzicky zlikvidovali ty nejlepší, aby ze sebe udělali absolutní vládce státu, odkud se chystali drát ke světové nadvládě. Podle dat GPU (Státní politické správy, pozn. překl.) od roku 1917 do roku 1921 byly zastřeleny 2 miliony lidí. Přímým důsledkem revoluce byl strašný hlad, v jehož důsledku v letech 1917 - 1934 zemřelo 19 milionů lidí".

Po řečech o "divadýlku" a "strašných životních podmínkách v sovětském Rusku" autoři končí své výmysly:

"Pokud se ve vší té hrůze někdo pokouší hledat viníky, vždy najde pouze židy. Zajímavé je, že antisemitismus je v Sovětském svazu zločin, který se trestá nucenou prací nebo dokonce smrtí. Ačkoliv, když se podíváte na složení sovětské vlády, bude vám všechno jasné".

Při procházení "ulice Minsku" mohl návštěvník nahlédnout do pokoje ubytovny (soudě dle příručky, všichni sovětští dělníci žijí v ubytovnách). Průvodce říká, že tento pokoj patří správci ubytovny, a proto je vybaven mnohem bohatěji než pokoje, kde bydlí dělníci.

Dle názoru tvůrců pamfletu, "bolševismus" je když:

Ohromné masy migrují do měst za prací ve zbrojních závodech. Migrující na ubytovny mají za to, že jejich život je mnohem lepší než život kolchozníků. Netuší o existenci vnějšího světa, a proto jsou se svým postavením spokojení. Dvě třídy - inteligence a střední třída (sic!) jsou plně nerovnoprávné. V divokých (sic!) zemích se využívá otrocká práce, miliony těchto otroků umírají na podvýživu a špatné životní podmínky.

Výstava se samozřejmě neobešla bez gulagu. Velkou pozornost autoři průvodce věnovali zvláštní gardě bolševiků "GPU" (sic!). Zde byl plný servis: karcer, mučení proudem, mučení oběšením, mučení ostny, cela určená k zastřelení ...

Překvapivě připomínající jisté jiné cely.

Nevinně odsouzení, pokud přežili mučírnu "GPU", byli posláni do pracovních táborů. Goebbelsem jmenovaná a dobře známá Vorkuta, která se sice, kdoví proč nachází dle názoru autorů ve Střední Asii.

Mimo jiné sál, který představuje gulag, je zachycen v biografii Kajetana Kluga a vypráví jeho "neštěstí v SSSR". Kdo je Kajetán Klug a proč ho německá propaganda tak milovala? Pohodlně se usaďte:

Kajetan Klug se narodil v roce 1895 v Rakousku. Po první světové válce a utrpěném zranění pracoval jako četník. Člen Sociálně demokratické strany Rakouska. V roce 1927 byl propuštěn ze služby kvůli krádeži, strávil několik měsíců ve vězení. Po propuštění vstoupil do Republikánského ochranného sboru. V únoru 1934 byl zatčen rakouskou policií, ale za několik dní byl propuštěn bez objasnění důvodu nebo kauce. Poté se váže k mládežnické organizaci Komunistické strany Rakouska. Na podzim roku 1934 je mládežnické křídlo KSR plně zničeno a Klug utíká do Československa. Do Sovětského svazu přijel v roce 1935. V roce 1936 vznikly otázky ohledně okolností, statusu v rakouské komunistické straně, četnické minulosti atd. Mezinárodní rudá pomoc mu odříká pomoc a Komunistická strana Rakouska anuluje jeho stranickou knížku. 9. října 1936 je Klug odsouzen k pěti letům nápravných prací za kontrarevoluční činnost. V dubnu 1941 si odbyl svůj trest. Do Moskvy se vrátil několik dní před napadením Sovětského svazu Německem a na německém velvyslanectví požádal o politický azyl. Po napadení SSSR 22. června byl evakuován spolu s  diplomatickou misí nacistického Německa. Po příjezdu do Berlína kontaktuje Karla Neuschelera, redaktora "Volkischer Beobachter" a píše sérii článků, posléze i knihu "Největší otroctví ve světové historii". V období války vystupuje s přednáškami o hrůzách gulagu po celém Německu. Po válce se vrací do rodného Rakouska a znovu vstupuje do Sociálně demokratické strany Rakouska. Zemřel v roce 1977.

Goebbels pokračuje:

"Všude kam se podíváte: bída, žebrota, rozklad a hlad. To platí jak pro venkov, tak i pro města. Atmosféra bolševických měst je taky temná a skličující ...

... Podívejte se na ty uličky. Tmavý obchod s nejprimitivnějšími věcmi: papírovým oblečením (a to v době míru!), chlebem, několika sklenicemi a lahvemi. Skromná zásoba věcí denní potřeby. Je to vládní obchod. Vládní proto, že "sovětském ráji" nejsou majitelé obchodů, přinejmenším v našem slova smyslu. Také nejsou žádní řemeslníci a podnikatelé, neboť soukromé vlastnictví je zlikvidováno. Vedle je ševcovská dílna soukromníka, výjimka ze zákazu soukromého vlastnictví, jelikož pracuje sám a není tedy členem pracovního kolektivu. Nicméně velmi vysoké daně ubírají značnou část jeho skromného příjmu, který nestačí k tomu, aby zabezpečil rodinu.

Za hromadou odpadků v ulici v centru Minska je schovaná restaurace, také státní. Je příšerná. Hosté si musí přinést vlastní příbory. Jinak by je dávno rozkradli. A není to místo pro chudé. Často jej navštěvují úředníci a nomenklatura. Správce má speciální místnost pro své oblíbené hosty s několika ošoupanými odřenými židlemi. Jídlo sem přichází z fabriky a vždy stejné, na což si návštěvníci neustále stěžují. A to v době míru!

Společně s prestižními budovami univerzity se zde nachází početné dělnické ubytovny. Jeden pokoj z takové ubytovny je součástí expozice. Žilo zde šest rodin. Každý jednotlivý pokoj sloužil jako ložnice, kuchyně i spíž zároveň. Nebyl tu vodovod a ženám se nikdy nepovedlo uklidit mezi hromadou krámů. Přesto měli za to, že jsou to dobré pokoje, protože tu bylo aspoň sucho. Mnozí jejich soudruzi žijí ve vlhkých sklepech, v jeskyních (sic!) nebo obecně nemají střechu nad hlavou, poněvadž úřady se o bezdomovce nezajímají. Všude zpustošení a apatie."

Obecně to stačí k přibližnému zhodnocení stupně sovětofobie a pokrytectví. Ano, při čtení podobných pamfletů a představení si před sebou instalací, vystavených v nejlepším duchu "muzea totalitarismu", chtě nechtě chápeme, kde mají kořeny dnešní "utajené dokumenty". Je tu, vskutku, jedno "ale" - na rozdíl od občana Romanova, Goebbels peníze mamonil i na kopie archivních dokumentů. Proto v expozici nejsou. Vůbec. Věřte každému slovu, že kolchozníci žijí v zemljankách a vězni "středoasijského gulagu ve Vorkutě" v iglú.

8. května se výstava otevřela i v hlavním městě Třetí říše - v Berlíně. Ale 18. května byla zapálená ilegální komunistickou buňkou Herberta a Marianny Baum. Nehledě na to, že kompozice utrpěla pouze částečně, nacistické vedení zuřilo. Během následujících dnů byla ve výsledku operací gestapa celá buňka zatčena. 28 lidí bylo umučeno k smrti nebo popraveno.

Pozoruhodné je, že tresty členů skupiny Baum byly vykonány téměř výlučně oběšením nebo setnutím.

Zatímco se někdo ptá "Jakou cenu má lež?", připomeneme, že takovou cenu má pravda, za kterou bojovali a do posledního dechu stáli pokrokoví myslitelé dokonce v nesnesitelných podmínkách.

PS: Nejnečekanější efekt vyvolalo toto muzeum gulagu v Praze. Nejvíc místní obyvatele zajímal sál, kde byly vystavené zbraně zabavené v SSSR a po čemž u návštěvníků opadaly veškeré pochybnosti o neodůvodněnosti a propagandistickém charakteru výstavy a rozšiřovaných informačních pamfletů. Je zřejmé, že "kolchozníci žijící v jeskyních" by jen stěží mohli vyrobit tak skvělé modely zbraní (o znamenitosti se mluvilo i v samotných informačních brožurkách). Ukořistěný tank KV-2, který jel na expozici volným tempem uličkami Prahy, Češi nazvali "pevností na pásech". Dával naději na brzkou porážku německé válečné mašinerie na Východě. Taky se ve společnosti rozšířily zvěsti o porážce nacistů v zimní akci pod Moskvou.

Výstava, která si nezískala velkou popularitu díky své nevkusnosti, byla v létě roku 1942 zlikvidována.

Poznámka KSM: Výstava "Sovětský ráj", která byla okupanty pořádaná v období před zabitím Reinharda Heydricha a heydrichiádou, skutečně zanechala tento efekt v českém obyvatelstvu. Julius Fučík reaguje ilegálně šířenou brožurou "Průvodce po výstavě Sovětský ráj a po sovětské skutečnosti", kde dokládá úsilí vložené nacisty do povinných návštěv této výstavy obyvateli tehdejšího protektorátu i tajený obdiv lidí k ukázkám sovětských zbraní. A tak četné antikomunistické výstavy a muzea v Praze (včetně toho plánovaného) mají svůj vzor v tomto Goebbelsově počinu.


Zdroj: https://vk.com/@tankies-muzei-istorii-gulaga-uzhe-prohodili

Překlad KSM

 

 

Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2020 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.