Úvodní stránka arrow Ze zahraničí arrow Posílení úlohy KPRF při výchově mládeže Thursday, November 15 2018  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Posílení úlohy KPRF při výchově mládeže
Pondělí, 29 říjen 2018

20. 10. 2018 proběhlo v Podmoskevské oblasti VI. plenární zasedání ÚV Komunistické strany Ruské federace (KPRF), na kterém byly posouzeny úkoly v posílení úlohy strany při výchově mládeže

Projev předsedy strany Gennadije Zjuganova

Každodenně proběhne ve společenskopolitickém životě Ruska mnoho důležitých události. Ovlivňují mnohé v osudech mládeže. Letošní rok vejde do dějin mimořádně dramatickou událostí: "vládní strana Jednotné Rusko protáhla přes Státní Dumu tak zvanou důchodovou reformu".

Se svými likvidačními důsledky stojí tato reforma ve stejné řádě se stejnými akty, jako je "Deklarace o státní suverenitě Ruska", která rozbila SSSR a se zákony o zlodějské privatizaci a Jelcinovým dekretem číslo 1400, který umožnil krveprolití na ulicích Moskvy v říjnu 1993. V dnešních dnech již proběhlo 25 let od těchto krvavých událostí. Před čtvrt stoletím Jelcinova klika provedla státní převrat, rozstřílela sovětskou moc a rozdupala lidovou ústavu. Zejména tehdy došlo k upevnění systému, který nyní pokračuje v rozbíjení naší vlasti, zbavovat pracující lid sociálních práv a mladé pokolení budoucnosti.

Postavit se na odpor rozvrácení státu

Ke stanovení úkolů strany v oblasti výchovy mládeže je především potřeby vyhodnotit stávající situaci a základní tendence rozvoje společnosti. Dnes vláda pokračuje v okrádání občanů, odebírá jim čestně zasloužené důchody a to proti ustanovením platné Ústavy a slibům prezidenta. Zrádná "reforma" potvrdila připravenost moci přitvrdit protilidový směr, stala se jasným příkladem odmítnutí naslouchání společnosti. Vládnoucí kruhy nezastavilo ani masové hnutí pracujících.

KS RF se svými spojenci zorganizovala v období květen-září 2018 tři rozsáhlé protestní akce, kterých se po celém Rusku zúčastnily miliony občanů. Lid vystoupil proti kanibalské reformě a na podporu referenda k této otázce. Naše akce jasně ukázaly, že občané rozhodně požadují změnu sociálně ekonomického kurzu. To nakonec potvrdily i výsledky voleb v září 2018. Ukázalo se, že se autorita KS RF upevnila, roste důvěra společnosti k programu obnoveného socialismu a vládní strana "Jednotné Rusko" ztrácí podporu. V průběhu voleb došlo až k trojnásobnému zvýšení počtu přívrženců KS RF.

Reprezentanti strany "Jednotné Rusko" utrpěli velkou porážku. Projevilo se to zejména v Přímořském a Chabarovském kraji, v Chakasii a ve Vladimírské oblasti. Voliči se přesvědčili o tom, že ani otevřené falšování voleb neumožní politické moci kontrolovat situaci. Trpělivost lidu mizí. Napětí v politické situaci se zvyšuje. Krize narůstá a zhoršuje se i pod vlivem vnějšího protivníka Ruska. Na 73. Zasedání Valného shromáždění OSN prezident Trump promluvil o připravenosti upevňovat hegemonii Washingtonu ve světě. Rusko se již dávno stalo hlavním cílem globalisace. Globalismus určil Rusku úlohu surovinového přívěsku. Dále se zvyšuje počet provokací proti Rusku, roste počet sankcí a válečných vyhrůžek. Pro západ je výhodná eskalace ruské krize a destabilizace. Tomuto vývoji nahrávají protilidové, liberální "reformy". Vláda se chvástá "úspěchem" v ekonomice. Růst ruského HDP je však zanedbatelný, pohybuje se v mezích statistické chyby. Odborníci předpovídají nadcházející zhroucení Rublu a inflační skok. Ceny benzínu a motorové nafty se zvyšují. Producenti potravin hovoří o zvyšování cen chleba a masa. Snižování reálných příjmů občanů pokračuje. Za školní docházku jednoho dítěte zaplatí rodina 21 tisíc Rublů. Při tom u 30 milionů občanů nečiní měsíční příjem ani polovinu této částky. Trvale dochází ke snižování průmyslové výroby ve všech odvětvích. Ale i tato "ekonomika" může dále bankrotovat. Za poslední dva roky nebylo otevřeno ani jedno naleziště ropy nebo plynu. Staré zdroje jsou vyčerpány. Sankce uvalené na Rusko brání přístupu k novým technologiím těžby surovin. Domácí oligarchie odmítá vyvíjet nové technologie. Ministr energetiky Alexandr Novak nedávno přiznal, že pokud nedojde ke změně, dojde v roce 2022 k prudkému spádu těžby ropy. Jak bude pak vláda financovat sociální sféru?

Vedení KS RF trvale navrhuje posilování ekonomické samostatnosti Ruska. Pouze tak bude možné zajistit bezpečnost státu, zaručit jeho suverenitu a zvýšit vliv Ruska ve světě. K tomu je nezbytný inovační průryv, rozsáhlá obnova výroby, růst státních investic a další rozvoj.

Vláda předložila Státní Dumě ke schválení návrh státního rozpočtu na roky 2019-2021. Vláda slibuje, že rozpočet bude ziskový. To však znamená pouze jedno: biliony Rublů z rozprodeje surovin nebudou investovány do rozvoje Ruska. Budou uloženy do tak zvaného "Fondu národní sociální péče". Ministerstvo ekonomického rozvoje již navrhlo, neukládat tyto prostředky v Rusku, ale za hranicemi. Maxim Oreškin napsal prezidentovi, aby tyto prostředky byly investovány do zahraničních projektů. Takto představitelé vlády přímo vystupují jako agenti nadnárodního kapitálu. V Rusku nebude překonána krize, pokud liberální extremisté neodejdou z ministerstev, institucí a největších bank. Letos v létě byl v osmnácti regionech Ruska vyhlášen režim mimořádného stavu kvůli počasí. Objem zemědělské produkce se snížil o 11%, ale za takové situace zahrnuje návrh rozpočtu, aby došlo ke snížení výdajů na financování státních programů rozvoje zemědělství o miliardy Rublů. Program trvalého rozvoje venkova chce vláda zcela ukončit. Není to pouze hloupá politika, ale skutečná zrada Ruska.

7. 5. 2018 byl zveřejněn dekret prezidenta Putina, ve kterém se uvádí: "Rusko musí porazit chudobu, dostat se mezi pět největších ekonomik světa a dosáhnout ročního růstu HDP 3,5%. Za této orientace a za takových vykonavatelů dekretů jde o lživé sliby. Připomínám, že ještě v prosinci 2002 vydala strana "Jednotné Rusko" manifest. Který, v něm uvedených slibů byl alespoň částečně splněn?

Ceny za elektřinu se zvýšily 10x. Nyní chce vláda zavést tak zvanou "sociální normu" spotřeby elektřiny, lépe řečeno "barbarskou normu", kdy platby za odběry, převyšující tuto normu budou neúměrně vyšší.

Přírodní bohatství Ruska nelítostně vykořisťuje úzká skupina oligarchů, která vlastní 90% národního bohatství. Jejich celkový kapitál převyšuje tři roční státní rozpočty Ruska. "Na Moskevském ekonomickém fóru" ovšem ministr financí Siluanov prohlásil, že současná daňová stupnice bude platit ještě alespoň 6 let.

Úroveň reálné nezaměstnanosti dosahuje asi 20% a schválení nových zákonů armádu nezaměstnaných dále rozšíří.

Občanům vláda slíbila zvýšení životní úrovně. Místo toho byl zvýšen věk pro odchod do důchodua je připravováno další vydírání a ponižování pracujícího lidu.

Každé ruské rodině vláda garantovala byt. Nyní 80% Rusů pociťuje deficit bydlení. Ve frontě nabyty čeká přes 200 000 ruských sirotků. Opotřebování bytů přesahu 60%

Bylo slíbeno překonání demografické krize. Ale pouze v letošním roce se počet obyvatelstva snížil o 170 000. Poprvé tento úbytek nenahradil ani příliv imigrantů. Porodnost klesá a úmrtnost se zvyšuje.

Nadále není zaručena bezpečnost občanů. Vyjadřujeme svou upřímnou soustrast všem obětem a jejich příbuzným a blízkým atentátu v Kerči a požadujeme důsledné vyšetření a potrestání zločinců.

"Manifest" strany "Jednotné Rusko" sliboval Rusku světové vedení v ekonomice. Ale opotřebení strojů ve výrobní sféře již překonalo 50%. Místo modernizace nastoupil přímý spád investic do rozvoje, rychlé omezování inovací a technologická degradace.

Za posledních 10 let se úroveň ekonomiky zvýšila o pouhá 4 %. Americký HDP se zvýšil o 16% a čínský o 101%. Rusko vlastní všechny zdroje k tomu, aby dosáhlo stejných výsledků. Brání tomu pouze selhání vládní politiky, nenažranost oligarchů a nedostatek tvůrčí vůle ve vedení státu.

Není doba na zdržování

Maxim Gorkij říkal: "Někdy lépe než pravda odhalí člověka lež." Nyní je v Ruskustále méně lidí, kteří důvěřujívládě a ztotožňují se s její orientací. Lidem se otevírají oči. Provládní sociologové tvrdí, že se protestní nálady lidu utišují. Ovšem dotazy nezávislých sociologů ukazují, že počet těch občanů, kdo jsou připravení vyjít do ulic, představuje více než 50%. Růst těchto nálad potvrzují i zkušenosti KS RF.

Průzkum veřejného mínění provedený "Centrem Levada" ukazuje, že nespokojenost ve společnosti se ostře zvýšila. Dotazování lidé jsou nespokojení s růstem cen, nezaměstnaností, chudobou, nemožností důstojně vychovávat a vzdělávat své děti. Dokonce i po hromadném vymývání mozků občanů zůstává 75% lidí odpůrci důchodové reformy. Jejich názory není možné vyvrátit.

Zákonitě poklesla důvěra občanů k vládě.

Práci vlády schvaluje pouze třetina dotázaných občanů. Stranu "Jednotné Rusko" chce volit méně, než 30% obyvatel. Prezidentův rating je na historickém minimu. Dokonce i státní agentura "VCIOM" (Všeruské centrum průzkumu veřejného mínění) uvádí, že prezidentovi důvěřuje pouze 36% občanů.

Stupeň nespokojenosti s vládou přibližuje zemi k sociálnímu výbuchu. Vláda svou politikou cynicky narušuje zbytky sociální stability. Při tom senikdy nezmíní o to, že k udržení stability by bylo potřeba změnit sociálně-ekonomický směr. Ve jménu ochrany divokého, banditského kapitalismu, vláda hovoří o tom, že se snaží udržet politickou stabilitu. Společnost si je však vědoma, že politika degradace bije po občanech a nahrává nepřátelům Ruska. Zvyšování odporu proti této politice je nevyhnutelné.

Zachránit ekonomiku a Rusko před úplným rozpadem může pouze rozvoj založený na zásadách obnoveného socialismu. Tomu výborně rozumí i vnější nepřátelé Ruska, kteří rozvrátili SSSR. Především se však obávají rychlého ekonomického rozvoje ČLR. Na posledním - 73. zasedání VS OSN vyzval Trump podporovaný Velkou Británii k vyhlášení "křižáckého tažení" proti komunismu. Tím znovu potvrdili, fakt, že jak pro nepřátele Ruska v NATO, tak i pro ruské politiky uvnitř země, je hlavním nepřítelem společnost sociální spravedlnosti. Jejich společným úkolem je: nedopustit toho, aby v Rusku a jiných zemích zvítězil socialismus. Ale zejména zřeknutí se oligarchického kapitalismu je hlavní otázkou historického přežití Ruska.

Proto KS RF trvá na tom, že se nelze vyhnout znárodnění surovinové základny a strategických odvětví průmyslu. Musíme prosadit nové daňové zákonodárství, které donutí boháče platit více a chudinu osvobodit od placení daní. Je potřeba snižovat nepoměrně vysoký počet úředníků. V Rusku je jich nyní 2x více, než bylo v celém SSSR, Velmi důležité je zaměstnat talentované mladé lidi a nevytlačovat je za hranice Ruska.

Je potřeba ukončit únik kapitálu a vrátit Rusku jeho finanční zdroje. Pouze za posledních šest měsíců bylo vyvedeno ze země 4,5 bilionů Rublů. Současně s tím zakoupila Ruská centrální banka oficiálně americké cenné papíry za 248 miliard USD

Změna kurzu vlády, s cílem záchrany Ruska vyžaduje sjednocení všech vlasteneckých sil. KS RF má vlastní program ochrany práv a zájmůpracujícího lidu nazvaný - "Deset kroků k důstojnému životu". Vyzýváme všechny, aby na této platformě pomohli vytvořit širokou lidově-patriotickou koalici a přispěli ke zformování "Vlády národní důvěry". Nemáme čas na čekání se změnami.

Psanci buržoazní společnosti

Existují univerzální indikátory, které přesně ukazují stav společnosti. Jejich nestranná analýza umožňuje vyhodnotit selhávání státního organizmu. Jedním z nich je situace mládeže.

V Rusku je 31 milionů mladých lidí ve věku 14-35 let. Jde téměř o pětinu obyvatelstva. Největší skupinu tvoří lidé ve věku 29-34 let - asi 15 milionů. Nejméně je těch, kteří se narodili po pádu socialismu za Jelcina a Putina - 4 miliony. Mladí lidé zaujímají samostatné sociální postavení, mají svoje zájmy, hodnoty, psychologické zvláštnosti. Mladí lidé nežijí ve vakuu. Jejich problémy jsou součástí celé společnosti. Na jedné straně jsou spojení s celosvětovými procesy urbanizace, informatizace a globalizace. Na druhé straně jsou pod vlivem ruské skutečnosti a vládní politiky mládeže.

Život jednotlivých pokolení nestojí na místě. Ruský myslitel Vissarion Bělinský napsal: "Každé nové pokolení je zárodkem budoucnosti." I současná mládež zestárne. Ideje, hodnoty a životní podmínky, které nyní nasávají, zformují jejich vnitřní svět a jejich životní postoje. Budou pracovat, rozhodovat se, vládnout zemi. O tom, jaká budou jejich rozhodnutí, se rozhoduje již v současnosti.

Situace mládeže ve společnosti je přímo závislá na existujícím společenském řádu. V Rusku došlo k upevnění periferního kapitalismu v jeho nejhorší formě. Jeho důsledkem jsou hluboké vlastnické rozdíly a neexistující záchranné sociální sítě. Nadměrným vykořisťováním netrpí jen námezdní pracující. Pod diktaturou oligarchického kapitalismu trpí zvláště děti, mládež a staří lidé. Každodenní okrádání občanů, jako v případě "důchodové reformy" - je Kainovým znamením kapitalismu.

Značná část mladých lidí, která vstoupila do dospělého života po roce 1991, jsou "ztracenou generací". Současný život mladých Rusů je charakterizován nízkými mzdami a platy, nezaměstnaností, nedostatkem bytů, rozbitým rodinami, zločinem a všeobecným zhrubnutím hrubostí. Práce nepřináší uspokojení a radost. Mládež si neklade vysoké životní cíle.

Téměř třetina ruských nezaměstnaných je ve věku 14-29 let. O jedno volné místo usiluje 8 mladých odborníků.

1) Hlavní příčinou nezaměstnaností mladých je deformace struktury ruské ekonomiky. Po rozbití SSSR se snížil počet pracovních míst ve výrobě a zvýšil se ve službách, ve kterých funguje velké množství šedých a černých mzdových schémat.

2) Zaměření absolventů neodpovídá realitě. Mnozí chtějí být specialisty vysoké úrovně a při tom jim jsou nabízena místa kurýrů, prodavačů, ochránců, pojišťovacích agentů a podružných herců.

3) Další příčinou rostoucí armády nezaměstnané mládeže je omezení přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Na sovětských VŠ bylo studium zcela bezplatné. Nyní se rovněž snižuje počet zaměstnaneckých míst financovaných státním rozpočtem. V roce 2000 jich bylo 2,8 milionů a v roce 2017 pouze 1 milion. Za posledních 5 let se počet státních vysokých škol snížil o 17% a jejich filiálek o dvojnásobek. Vláda mladým lidem odepírá možnost získat vzdělání doma, při tom velký počet nemá finanční prostředky k dojíždění do škol. Na mnoha vysokých školách má vzdělání nízkou úroveň. Na sovětských vysokých školách a v průmyslovkách probíhala výuka jak v posluchárnách, tak i na budoucích pracovištích. Nyní je tento systém rozbitý a nefunguje.

Vláda přestala poskytovat mladým rodinám byty. Hypotéky jsou pro většinu nedostupné. Od roku 2005 si hypotéku vzalo pouze 7 milionů rodin, přestože bylo uzavřeno 16 milionů manželství. Samotné hypotéky představují systém nelítostného vykrádání rodinných rozpočtů. Vláda se nesnaží řešit problémy oklamaných dlužníků, lidí s hypotékou a vkladatelů do bank. Není se pak třeba divit, že téměř třetina ruské mládeže chce opustit zemi a hledat štěstí v zahraničí.


Pod tlakem morální krize

Došlo k vyostření situace v ideově-morální sféře. Po roce 1991 bylo v Rusku uzavřeno 25 tisíc klubů a domů kultury, 15,6 tisíc knihoven. Ze 77 tisíc kin zůstalo pouze 7 tisíc. Milionům mladých lidí je odpírán přístup ke znalostem a plnohodnotnému duchovnímu rozvoji. V devadesátých létech vlády tyto postupu omlouvaly nedostatkem financí ze státního rozpočtu. Ale ani nástup bohatších let na počátku nového tisíciletí, tento trend nezměnil, naopak došlo k jeho urychlení. Podstata tedy nevězí ve financích, ale v obsahu státní politiky. V současnosti je jejím cílem výchova nemyslícího spotřebitele. Probíhá odlidšťování a demoralizace umění. Normy vysoké kultury jsou nahrazovány masovou spotřebou. Probíhá změna orientace mládeže od kolektivních hodnot k sobecko-egoistickým.

Zlom v hodnotových orientacích konstatují i sociologové. Na dotazy provedené "Fondem společenského mínění (FOM)" na životní cíle - 53% mladých odpovědělo, že materiální bohatství. Pouze 19% uvedlo vzdělání a 17% práci a kariéru.

Podle průzkumu "Ruské akademie vzdělání" byla altruistická orientace vlastní 58% mladých lidí a nyní pouze 15%. Více než polovina mládeže uvádí, že je ochotna přestoupit normy morálky a spravedlnosti, aby dosáhla úspěchů a snadného obohacení. To, co se děje je přirozené. Kapitalismus již dávno uložil do archivů své lidské hodnoty, ideje svobody rovnosti a bratrství. Nastoupilo období ideologického, duchovního a kulturního úpadku a barbarství. Kontrolu nad vzděláním považuje za cynické umrtvování lidu prostřednictvím "masové kultury". Nástroje této antihumánní činnosti jsou dobře známy: tisk, televize, biograf, show byznys, sociální stě atd.

Celý buržoazní propagační aparát je zaměřen na formování postavy primitivního spotřebitele. Na výstupu vzniká individuum, které bezmyšlenkovitě opakuje fráze, které mu byly vnuceny a tomu přizpůsobuje i své normy chování. Nejbohatší chrám kultury a umění je nahrazován úzkým zákoutím věcí a služeb. Známý švédský spisovatel Per Wahlöö napsal: "Tvůrci masové kultury chytře využívali obecný trend moderních lidí, kteří se dívají na obrázky namísto čtení textu, a pokud čtou, pak nic smysluplného, nikoliv články, které by je nutily myslit, přijmout určitou pozici. Tento jev se nazývá mozková lenost a je, jak se říká, nevyhnutelným důsledkem ... televizního věku." K tomu je třeba dodat i počítačového věku. Bezmyšlenkovité ponoření mladého člověka do textů v Internetu, paralelně s jeho nezralým vědomím vyvolává nebezpečí vzniku plné závislosti a snad i mozkové schizofrenie. Únik od rozporů reálného světa do virtuální reality, ve kterém běží nekonečný karneval - to je způsob, jak přitahuje mládež "masová kultura". "Nemysli, oddej se potěšení, bastarde!" To se snaží dostat do myšlení mládeže. Spotřební hodnoty nevyhnutelně ovlivňují životní strategii mladých lidí. Probíhá znehodnocení smyslu lidského bytí a morální degradace osobnosti. Realizuje se rozpouštění hodnotových zásad a tradičních forem společenské morálky. Dochází k rozbíjení mechanizmů kontinuity kultury. Snižuje se zájem mládeže o dějiny a hrdinství předků. Jde o přímé ohrožení nejen vlastenecké kultury, ale i ruské státnosti.

Duchovní ochuzení lidových mas vede k marginalizaci mládeže. Miliony lidí mají představu, že mohou realizovat své cíle pouze přestoupením právních a morálních limit. Od počátku devadesátých let zjišťují sociologové ostrý nárůst antisociálních forem seberealizace mládeže. Dochází ke zvyšování napětí a agresivity, kriminálních jevů a extrémismu.

Ve velkých ruských městech se až 30% nebezpečných činů dopouštějí děti ve věku do čtrnácti let. V roce 2017 se v Rusku tyto děti dopustily čtyřiceti tisíc zločinů. Zvlášť nebezpečná je situace na Dálném Východě, na Sibiři, na Urale a v celé řadě dalších samostatných republik a oblastí. Zvyšuje se závažnost trestných činů. Masakry ve školách byly až dosud jevem pouze v USA. Nyní jsou stále častější i v Rusku. V lednu 2018 napadli v permské škole číslo 127 dva výrostci vyzbrojení noži žáky čtvrté třídy a jejich učitelku. K analogickému zločinu došlo i v Ulan-Ude.

Na seznamu ministerstva zdravotnictví Ruska je zapsáno 800 tisíc narkomanů. 2x více než v roce 2000. Narkomanů je však ve skutečnosti asi 8 milionů. Měsíčně umírá na předávkování asi 5 tisíc narkomanů.

Tragédie ruské školy

Dokonce i v řadách mládeže z prosperujících vrstev panuje chaos, roztržitost, pesimismus a nedůvěra v budoucnost. Úroveň vzdělání a morálně-mravnostní úroveň mladých lidí se za posledních 30 let podstatně snížila. Podstatnou úlohu v tom sehrály změny ve středoškolském vzdělávání - hlavní instituci socializace. Snižuje se kvalita vzdělání na všech úrovních. V SSSR se výdaje na školství nikdy nesnížily pod 7% HDP a v roce 1950 činily dokonce 12%. Současné výdaje činí pouze 3,5%. Podle prvního náměstka předsedy vlády Siluanova budou regiony v létech 2019-2020 nuceny samy získávat prostředky na platy zaměstnanců, placených z rozpočtu. Což je principiálně nemožné.

V souladu s usnesením vlády mělo být v roce 2018 vydáno na stavby nových škol 250 miliard Rublů. Ovšem státní rozpočet uvádí pouze 25 miliard - 10x méně. Zdá se, že program vytvoření šesti milionů nových studijních míst nebude k roku 2024 splněn.

Snižování počtů škol a vzdělávacích zařízení se snižuje. "Optimalizace" pokračuje "seriózně" a dlouhodobě. Od roku 1990 ubylo v Rusku 50 tisíc mateřských škol a 28 tisíc škol.

Věnujte pozornost této skutečnosti. V roce 1930 bylo otevřeno přes 25 tisíc nových škol. Po Velké vlastenecké válce muselo být asi 20 tisíc škol obnoveno, nebo znovu postaveno. Nynější škody, které způsobili tržní reformátoři, jsou vyšší než ty, které způsobil Wehrmacht.

Počet učitelů pracujících na dvě směny se za poslední dva roky zvýšil a dvojnásobně a dosahuje 13%. Vznikly obrovské rozdíly v platech učitelů. Pokud v Jamalo-Něněcké autonomní oblasti činí plat učitele průměrně 96 tisíc, tak v Altajském kraji pouze 20 tisíc. Dochází k hrubému narušování principu stejného platu za stejnou práci. Analogická situace je i v mateřských školách, profesionálních učilištích a na vysokých školách. Školství prorostlo administrativou. Každá škola musí ročně vyplnit 300 dotazníků s 12 tisíci ukazateli. Ruští učitelé dosahují světové rekordy ve vyplňování dotazníků. Jejich doba, kterou mají věnovat výuce je tak omezována.

Mění se ideologická úroveň školství. V období výstavby socialismu bylo ve středoškolském vzdělávání hlavní úlohou formování plnohodnotné osobnosti - intelektuálně a morálně rozvinuté, odpovědně a orientované na kolektivismus. Nyní poskytuje škola minimum vědomostí a úloha duchovně-mravnostní výchovy je odsunutá. Nicméně ruská škola není odideologizována. Její misí je formování pokorného příslušníka buržoazní společnosti.

V obsahu humanitních předmětů sehrává hlavní úlohu idea o tom, že nyní neexistují třídní rozpory ve společnosti. Z učebnic byly odstraněny takové pojmy, jako "nákup a prodej pracovní síly", "vykořisťování práce", "rozpor mezi práci a kapitálem". Do vědomí mládeže je vsunována idea o "harmonii práce a kapitálu" o "sociálním partnerství dělníka a vlastníka" atd. Buržoazní vzdělání prosazuje myšlenky o normalitě bohatých a chudých, ospravedlňuje individualistický obraz života s jeho principy: "Člověk člověku - vlkem", "V konkurenčním boji přežívá silnější" atd. To vše odporuje kolektivnímu principu životního způsobu ruského lidu: "Sám zahyň, ale svého soudruha zachraň." Probíhá zhoubné předělávání velikého národa socialistického světa na periferní národ světa buržoazie. To je důvod, proč je potřeba pochopit podstatu toho co vyslovil Stalin: "Sociální, třídní otázka je hlavní, národní otázka je druhotná."

V učebnicích literatury je potlačována anti buržoaznost ruské klasické literatury. Je to i pochopitelné, protože v současnosti ožili ve společnosti hrdinové Gogola, Saltykova - Ščedrina a Někrasova. Úředníci pracující v odvětví literatury všestranně převracejí podstaty tvůrců ruské literatury. V učebnici ruské literatury pro 10. třídu je uvedena myšlenka, že hlavní podstatou v tvorbě N.A. Někrasova, velkéhoruského spisovatel, a humanisty a bojovníka se sociální nespravedlností bylo dodržování kanonických dogmat pravoslavného náboženství. Zejména odporné je tvrzení, že básník se obával ruské vzpoury a byl proti ostře vyjadřovanému lidovému hněvu.

Druhou linií vyučování v humanitních předmětech je antisovětismus. Propaganda v učebnicích literatury, historie a společenských věd je vedena velmi pečlivě a promyšleně. Stratégové školního vzdělávání si promysleli metodické postupy a zaměřili se nato, aby texty vyvolaly v myslích žáků a studentů zdání objektivity. Na příklad žákům vyšších ročníků podsunují celé sbírky dokumentů sovětských dějin. Autoři předstírají, že žákům nic nevnucují, že předkládají pouze fakta. Neuvádějí ovšem, že výběr dokumentů je krajně tendenční a odpovídá oficiálním doktrínám státní moci. Někdy předkládají žákům otevřené lži. Na příklad v učebnici dějepisu je uveden dopis V.I. Lenina tajemníkovi VKS(b) Molotovovi o nutnost vystřílení duchovních, kteří se postaví proti zabavení církevních pokladů, které mají být využity pro boj s hladem. Při tom je dokázáno, že takový dopis nikdy neexistoval.

Mimořádnou pozornost věnují autoři učebnic smutečním obřadům po smrti V. I. Lenina. Tehdejší tisk informoval nejen o desetitisících lidí vstupující do komunistické strany, ale i o zádušních modlitbách. Patriarcha ruské pravoslavné církve Tichon napsal: "Lenin nebyl vyloučen nejvyšší radou z církve. Měli jsme sice ideově rozdílné názory, ale mám důkazy o tom, že to byl dobrý člověk s křesťanskou duší."

Ruský vzdělávací systém se rozdělil na vzdělání pro "masy" a pro "elity". Tato koncepce dvou přístupů je pro buržoazní země charakteristická. Upevňuje společenské rozvrstvení. Proti "obyčejným" školám stojí školy pro elitu, ve kterých vyučují vysocí odborníci. Dětem z bohatých rodin v nich slouží drazí lektoři a kurzy. V okamžiku ukončení školy mají absolventi odlišnou úroveň vědomostí. Tato třídní selekce je upevněna nedávno zavedenou "jednotnou státní maturitou", která určuje, kdo nastoupí do škol na průmyslové obory a kdo bude pokračovat v elitních školách.

Neznamená to ovšem, že v současném školním systému je všechno beznadějné. Dosud existují sovětští pedagogové, kteří prosazují humanitní a tvůrčí tradice duchovního a mravnostního vzdělávání. Formují osobnost, která má vztah ke kolektivismu, využívají při tom světem uznávané zkušenosti A. S. Makarenka. I v mladé generaci pedagogů lze nalézt pokračovatele těchto tradic. Výjimky však nemění pravidla. Státní škola je v hluboké krizi: trvale se zhoršuje úroveň vědomostí a kulturnosti studentů. Je to zákonitý důsledek rozbití sovětského systému vzdělání, které bylo nejlepší na světě a jeho násilná amerikanizace.

O aktivní vliv na školu usiluje i pravoslavná církev. Je potřeba připomenout, že od konce dvacátých let minulého století nebyli přijímání věřící do řad komunistů. Tato praxe byla realizována až do konce KSSS. Obrozená KS RF přijímá do svých řad i věřící, ale nedává jim právo vést uvnitř strany církevní propagandu. Rozpory mezi programem strany a náboženskými názory jsou osobním problémem každého člena strany.

KS RF neodmítá takové dějinné reality, jako jsou náboženství a církev. Strana má respekt ke staletým náboženstvím všech národu Ruska, k té významné úloze, kterou sehrálo pravoslaví při vytváření ruské kultury a výstavbě mohutného ruského centralizovaného státu. KS RF nebojuje proti náboženství a církvi. Staví se pouze proti tomu, jak je buržoazní moc mění v ideologický nástroj vykořisťování pracujících. KS RF vystupuje proti všem, kdo prosazují militantní antisovětismus a rusofobii. Věřící komunisté jsou vyzývaní, aby přesvědčovali své souvěrce, že pro KS RF není jiná významnější úloha, než zachování našeho mnohonárodnostního státu a obrana nezávislost naší země, boj za osvobození Ruska od nadvlády nadnárodního kapitálu.

Východisko ze slepé uličky

Stav mládeže je přímo svázán se situací ve společnosti. V zemi se nadále prohlubují sociální rozdíly. Miliony mladých lidí zbavuje perspektivy chudoba jejich rodin. Moc je zbavuje všeho, počínaje dobrým vzděláním, dobrým zaměstnáním a nakonec i důstojných důchodů. Slábnou výchovné funkce školy i rodiny. Mnozí rodiče nevěnují dostatečnou pozornost dětem. Jedni jsou zmožení úsilím o přežití, jiní jsou ochromení sociálním zlem. Sport a tvůrčí činnost se pro děti a mládež staly drahým přepychem. V těchto podmínkách je naprosto zákonitá destrukce mládežnických subkultur, která vede až k sebevraždám.

Za 27 let od rozbití SSSR nebyla v Rusku vytvořena státní politika mládeže. Nejde o náhodu. Moc se vyhýbá systémovému přístupu k řešení problémů mládeže. Tím, že odmítla socialistické plánování, zbavila se i povinnosti zabezpečovat práci a dostupné bydlení. Mladým lidem vnucuje, aby přežívali samostatně. Nevznikl ani federální zákon o mládeži. Většina regionů si vytvořila takové zákony sama. Mají však omezené možnosti. Kromě toho je nutný jednotný přístup k řešení základních problémů. V současnosti se zabývá otázkami mládeže dvacet státních agentur. Jejich činnost však není koordinována. Důsledkem takové politiky jsou celé řady opatření a jednorázových akcí. V roce 2015 vláda schválila tak zvanou "Strategii rozvoje vzdělání na období do roku 2025". Ve stejném roce schválila i "Státní program vlastenecké výchovy občanů do roku 2020". Tyto rozsáhlé dokumenty však jsou sestaveny z nic neříkajících frází. O systematické práci nelze hovořit.

Politika s mládeží je financována na zbytkovém principu. Vláda nemá finance na dětské sekce a sociální byty, ale má dostatek peněz na tak zvané provládní organizace. Organizace "Jdeme společně" a "Naši" byly nahrazeny organizací "Mladá garda Jednotného Ruska". Buržoazní moc organizuje pro mládežnické aktivisty fóra a letní tábory. Chce vytvořit zdání aktivní činnosti, ale při tom vnucuje mládeži svou ideologii. Vyostřené, dávno uzrálé problémy nejsou řešeny. Konstruktivní programy nenavrhuje ani liberální opozice. Zatahuje je na své "protestní" akce, ale tím vystavuje mládež pouze útokům policejních obušků. Předstírá tak pouze boj s režimem.

Ani v jediné zemi světa nedokázaly buržoazní síly vyřešit problémy mládeže. Oslavujíc vykořisťovatelský systém, pomáhají buržoazní vlády vytlačovat za okraj společnosti miliony mladých občanů. Chudoba, nemožnost získat kvalitní vzdělání a dobrou práci se stávají dědičným stigmatem. Společnost stále více připomíná systém dělení na kasty s nepřekonatelnými hranicemi mezi třídami.

Ale roztrhnout kruh zla je možné. To potvrzuje zkušenost komunistických stran. Zejména tato zkušenost SSSR je pro nás rozhodující.

Velkou pozornost je věnována mladému pokolení v ČLR. Rozhodující je "Zákon o mládeži ČLR". V zákoně jsou stanovena opatření pro zajištění zaměstnání, bytů, pomoci mladým rodinám, výplatě příspěvků, podpoře společenských organizací. Komunistický svaz mládeže ČLR má 90 milionů členů. Komsomol, Asociace mladých vědců, Společnost mládeže k podpoře ekonomického rozvoje a ještě dalších 50 organizací tvoří "Federaci mládeže". Ta realizuje celou řadu významných programů pro podporu vzdělání, pomoc dělníkům ve městech i mládeži na venkově, podporuje boj proti AIDS atd. Federace pomáhá mládeži v zajišťování zaměstnání, iniciuje konkurzy pro studenty a mladé vědce. Komsomol se aktivně podílí na rozpracovávání mládežnické politiky komunistické strany.

Aktivně brání zájmy mládeže i opoziční levicové strany. Řecká komunistická strana a Komunistická mládež Řecka se orientují na práci se studenty a pracujícími. Bojovým oddílem se staly odbory "Bojová studentská fronta". Komunistická strana se usnesla na strategii prosazení jednotné 12-leté školy. Komunisté vedou boj proti snižování nákladů na školství a zavírání škol. Komunisté systematicky realizují hudební, divadelní a filmové festivaly, činnost vyvíjejí i kulturní a sportovní organizace.

Připomínat si velký vzor

Karel Marx napsal: "Budoucnost lidstva plně závisí na vzdělání a výchově mladého dělnického pokolení." Mládežnické komunistické hnutí zůstává velkým vzorem, navěky zapsaným do dějin. Slavný Leninský Komsomol slaví sto let. V průběhu staletí mládež s horoucími srdci a odmítáním lží bojovala se zlem.

Mladí dělníci a rolníci, studenti a zaměstnanci stáli v avantgardě revolučního hnutí. Po vzniku vědeckého komunismu se stali jeho energickými následovateli. Bolševickou stranu tvořili mladí lidé. V roce 1917 bylo Leninovi pouze 50 let. Deset let předtím uvedl Lenin v práci "Krize menševizmu" slova Bedřicha Engelse: "Cožpak to není přirozené, že v naší revoluční straně má většinu mládež? Jsme stranou budoucnosti a budoucnost patří mládeži. Jsme stranou novátorů a za novátory jde vždy mládež nejochotněji. Jsme stranou nesobeckého boje se starou hnilobou a donesobeckého boje půjde vždy jako první mládež."

Po únorové revoluci 1917 vznikaly v Rusku početné kroužky a svazy pracující mládeže. Bolševici se je snažili sjednotit v boji za ekonomická a politická práva. VŘSR změnila zásadním způsobem osud mladého pokolení. Poprvé na světě se pracující stali hospodáři země, získali reálná práva. Otevřely se před nimi dveře škol a univerzit. Vytváření nové společnosti vyžadovalo sjednocení mládeže.

29. října 1918 byl zahájen "První všeruský sjezd dělnické a rolnické mládeže". Sjezd založil "Ruský Komsomol", pracující pod vedením Ruské komunistické strany (bolševiků). Za hlavní cíl hnutí označil sjezd "šíření myšlenek komunismu a zapojení dělnické a rolnické mládeže do aktivní výstavby Sovětského Ruska".

Příklad Komsomolu ovlivnil činnost komunistické mládeže v jiných zemích. V roce 1919 založili delegáti ze třinácti zemí "Komunistickou internacionálu mládeže - KIM", která se stala mládežnickou sekcí Kominterny.

Strana přikládala vlivu na novou generaci pracujících velké úsilí, zejména na vytváření jejího třídního vědomí. V. I. Lenin předložil na II. Sjezdu RSDDS návrh rezoluce "O vztazích ke studující mládeži". Zdůrazňovalo se v ní, že k prosazování socialistického světového názoru potřebuje spontánně rostoucí mládežnické hnutí podporu proletářských revolucionářů. Později, ve své práci "Internacionála mládeže" trval Lenin na organizační samostatnosti "Svazu mládeže", bez kterého se nezdaří udělat ze sebe dobré socialisty, ani se připravit na vedení socialismu vpřed. Na III. Sjezdu Ruského Komsomolu vyzval Lenin mládež, aby pomohla straně budovat komunismus.

Tato slova se stala hlavním heslem Komsomolu. S činnosti Komsomolu jsou spojeny všechny úspěchy dvacátého století. Mladí bojovníci přesvědčeně budovali sociálně spravedlivou společnost. Před mládeží se otevíraly nejrozsáhlejší perspektivy.

Pod leninským praporem bojovali komsomolci se zahraniční intervencí, obnovovali národní hospodářství, likvidovali negramotnost, prováděli propagandistickou práci. V roce 1922 se Komsomol postavil do čela Pionýrské organizace. Komsomolci se účastnili staveb socialismu, jako jsou "Dněproges", Magnitogorský metalurgický závod (Magnitka), Turkestansko-Sibiřská magistrála (Turksib), Staligrandský traktorový závod, Moskevská a Gorkovská automobilka. Komsomolci se zapojili do stachanovského hnutí atd.

Ihned po přepadení SSSR hitlerovským Německem povstal Komsomol k obraně vlasti. Již v prvním roce války vstoupilo do Rudé armády přes 2 miliony komsomolců. Je potřeba připomenou hrdinství Zoji Kosmoděmjanské, Alexandra Matrosova, Timura Frunze, Lizy Čajkinovové. Uctíváme nesmrtelné hrdinství "Mladé gardy" a mnoha dalších hrdinů. Po Velké vlastenecké válce obnovovali komsomolci národní hospodářství, budovali Minsk, Stalingrad, Smolensk, Charkov a Sevastopol, renovovali Donbas, zvedali z popela kolchozy a sovchozy. Při výstavbě socialistického státu se podíleli na dobývání kosmu, zúrodnění "celiny", výstavbě Bajkalsko-Amurské magistrály a gigantických hydroelektráren. Osud Komsomolu byl těsně svázán s osudem státu. Činnost Gorbačeva, Jakovleva, Jelcina a ostatních zrádců vedla k porážce KSSS i Komsomolu. V září 1991 byla na vlně pogromně-liberální hysterie komsomolská organizace rozpuštěna. Tento krok se stal součástí řady hrozných zločinů. V prosinci 1991 byl rozbit SSSR a v roce 1993 byla rozstřílená sovětská moc. V hrozných devadesátých letech 20. století umírala mládež na narkotika a alkoholismus, ve zločinných masakrech a bojištích Čečenské války. Od této doby dodnes nepředložilo vedení země ani jeden program práce s mládeží. Ne všichni se však s tím smířili. Již od počátku devadesátých let se začaly obnovovat komsomolské organizace, které si vybraly všechno nejlepší z našich dějin. Sjednocuje mladé lidi, soudobý Komsomol čelí protilidové politice, propaguje ideje socialismu, chrání paměť velké sovětské epochy. Ruku v ruce s komunisty bojují Komsomolci za zájmy mládeže a uskutečňují program komunistické strany.

Slavná historie vítezství Komsomolu nemůže být zapomenuta. To je i naším úkolem. Velká zkušenost musí být využívána i dnes. My so dobře pamatujeme Leninova slova na III. Sjezdu Komsomolu: "Být členem Svazu mládeže znamená dávat celou svoji práci, všechny své síly ve prospěch společného díla...Svaz komunistické mládeže se musí stát údernou sílou, která v každé práci jde na pomoc a projevuje svou iniciativu."

Překlad: K. Kluz

 

 

Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2018 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.