Úvodní stránka arrow Z domova arrow Kohout mezi čísly Tuesday, February 20 2018  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Kohout mezi čísly
Středa, 07 únor 2018

V souvislosti se snahou vymazat vzpomínky lidí na socialismus produkují se jak na běžícím pásu články pomlouvající socialismus. Jedním z takových je starší článek ekonoma Pavla Kohouta "Náš účet za komunismus" (1). Reagujeme na něj, protože je ukázkou ideologického zatížení při snaze dokázat převahu kapitalismu.

S ekonomy jako poradci a odborníky je to složité. Jejich názor je brán stejně vážně jako názor fyziků na jaderný reaktor nebo geologů na doutnající sopku. Ovšem víc než jiné případy připomíná článek vtip, kde se ptají ekonoma na otázku, kolik je jedna a jedna - ekonom se rozhlédne, zavře dveře, zamrká a zeptá se: "Kolik chcete, aby to vyšlo?"

Pavel Kohout založil finanční poradenskou společnost Partners, provozující server penize.cz. Působí dále ve správní radě české Transparency International, dříve působil v Kellnerově PPF i jako poradce ve vládách. Z jeho názorů se zdá, že mluví ve prospěch kapitalistů sídlících v této zemi proti kapitálu zahraničnímu a eurounijnímu. Avšak hydra socialismu je pro něj protivník největší, proti kterému je ochoten vytáhnout v plné zbroji.

Pavel Kohout se rozhodl dokázat, že socialismus hospodářství uškodil, že kapitalista je pro rozvoj nenahraditelný, a že komunisté vlastně lidu dluží. Nechceme naznačovat, že tento článek je psán na objednávku. Zajisté snaha přihnout si realitu má původ v přesvědčení autora.

Objektivistická kontrolka poblikne "srovnání je komplikováno metodickými problémy", a zas pohasne s přesvědčením, že to nějak vyjde. Přejde totiž na výše naznačenou metodu a začne srovnávat nesrovnatelné. Bere údaje z roku 1924 zveřejněné v Rakousku o tři roky později ve statistickém atlasu. Na vrcholu konjunktury v Československu a s nadhodnoceným kurzem Rašínovy reformy klade Československo v národním důchodu na hlavu ve zlatých markách před Německo (postižené poválečnou krizí a versailleskými reparacemi) i tehdy polofeudální Japonsko. Když se pak z Československa odečetlo Slovensko a Podkarpatská Rus (postihnuté kapitalistickým vykořisťováním hůře a agrarizované faktickou kolonizací), prý byla "vyspělost" srovnatelná s Francií nebo Švédskem. Ovšem odhlížíme od faktu, že výše domácího produktu neznamená ani zdaleka vysokou životní úroveň všech vrstev a tříd obyvatelstva. Za první republiky byla právě ze Slovenska a Podkarpatí největší ekonomická emigrace v celé historii těchto zemí. Také zde ve 30. letech policie střílela do hladových stávek.

Navíc jiné odhady týkající se roku 1929 kladou československé hospodářství ve srovnání s jinými zeměmi níž. (2)

Pavel Kohout pak zapomene na následující krizi a velkou depresi 30. let. Zapomene se na válku a na vše, co se kolem děje. Kohout se posune o bez mála půl století a vytáhne z rukávu čísla z roku 1980 zveřejněné Mezinárodním měnovým fondem - institucí mezinárodního monopolního kapitálu. Podle nich byl domácí produkt Československa na hlavu v té době 4,4 krát menší než ten francouzský. Nebere se v úvahu, že podobný údaj se u nás tehdy nepočítal, že byl odhad přepočítán na dolary krajně spekulativním způsobem (navíc po vyskočení dolarových cen vlivem ropné krize) a že má vypovídací hodnotu asi jako údaj o počtu vysokoškoláků v Nepálu od Miloše Zemana.

A další skok o další desetiletí: "Podle údajů z roku 2002 pak činil francouzský HDP na hlavu 3,4násobek české ekonomické výkonnosti." Ten údaj už je ověřitelnější a jasně není pravda. Podle (3) byl poměr mezi oficiálním HDP na hlavu mezi Francií a ČR v roce 2002 2,6 násobný (v roce 1990 2,3 násobný - což ukazuje na hluboký propad v 90. letech jako prvnímu "úspěchu transformace"). V paritě kupní síly - při srovnání cenových hladin - byl tento odstup dokonce pouze 1,6 násobný (a 1,4 násobný v roce 1990). Imperialistický kapitalismus užívá cenové rozdíly k získávání mimořádného zisku a jeho odtoku do zahraničí. Nevíme, co vedlo Kohouta k zfalšování čísel - snad by mu dvojnásobný rozdíl nikdo nevěřil, snad chtěl ukázat vývoj v dalších desetiletích v ještě lepším světle.

Navíc podle daleko střízlivějších odhadů (4) byla i s přednostním rozvojem Slovenska (a bez kapitalistického parazitního užití části produktu) dynamika HDP v letech 1970-1990 srovnatelná s ostatními evropskými zeměmi.

Na konci si Kohout vyzkouší pohádku coby-kdyby: "Kdyby ekonomický vývoj České republiky nebyl v roce 1945 přerušen znárodněním klíčového průmyslu, faktickým zničením finančního systému a o tři roky později komunistickým převratem, byli bychom dnes na úrovni Francie, Švédska nebo Rakouska." Takže vývoj byl v roce 1945 přerušen! Čím? Osvobozením? Skutečně, jako součást Třetí říše by si Böhmen und Mähren vedly (po příslušné arizaci a s otrockou prací) asi stejně jako výše jmenované země.

Pavel Kohout o stavu zdejšího hospodářství soudí na základě své gymnaziální návštěvy průmyslového podniku. Ponechme mu tuto "hlubokou" znalost.

Podívejme se na konkrétní příklady. V těchto dnech v souvislosti s pomluvami socialismu reprízují na České televizi pořad "Zašlapané projekty", v pondělí 29. 1. to byl díl "Lokomotiva u ledu" (5). Na základě rozhovoru s pamětníky vzpomínají na případ dvou lokomotiv (za celé období existence socialismu) pražského podniku ČKD, v jejichž výrobě se v rámci dělby práce v socialistické soustavě nepokračovalo. Viněn je zdejší a sovětský "bolševik". Co se divák nedozví je, že po roce 1989 došlo prakticky k likvidaci ČKD a tedy nerealizaci celé řady slibných projektů lokomotiv. Že došlo ke ztrátě trhů, zařízení, infrastruktury (ikonické a postapokalyptické prázdné haly ČKD ve Vysočanech a jinde) i zručných dělníků a techniků. A to nejen těch podniků, které byly založeny za období budování socialismu, ale i těch, které vznikly ještě v 19. století. To je také výsledek kontrarevoluce: likvidace širokospektrálního průmyslu a relativně soběstačného (vzhledem ke klimatu) zemědělství a nahrazení závislou úzce specializovanou výrobou z většiny vlastněnou v zahraničí a citlivou na výkyvy trhu.

Takže sen o bohatství v případě zvrácení vývoje a kapitalistické cesty v roce 1945 je jen halucinace.

Komunisté tedy rozhodně nic nedluží. Podařilo se řídit rozvoj země bez vrstvy příživníků a při zapojení dříve zanedbávaných vrstev, v zájmu těch, co bohatství vytvářejí. Podařilo se zemi oddlužit včetně státního dluhu z období první republiky. Vláda a lid této země měla k dispozici státní rezervy. To vše za podmínek ekonomických blokád a válečných hrozeb.

 

Odkazy:


(1) https://www.penize.cz/ekonomika/244016-nas-ucet-za-komunismus

(2) Václav Průcha a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa, díl I. - 1918-1945. Doplněk 2004

(3) https://tradingeconomics.com/czech-republic/gdp-per-capita

(4) https://www.czso.cz/documents/10180/32912826/32019716q1004.pdf/8e3b48ad-e5d0-49f1-bdff-392ba786974d?version=1.1

a https://kest.vse.cz/veda-a-vyzkum/vysledky-vedecke-cinnosti/odhady-hrubeho-domaciho-produktu-ceske-republiky-za-roky-1970-1989-v-esa-1995/

(5) http://www.ceskatelevize.cz/porady/10209988352-zaslapane-projekty/409235100061004-lokomotiva-u-ledu/

 

 

Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2018 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.