Úvodní stránka Monday, December 11 2017  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Československá stopa na Kubě
Pátek, 15 září 2017

Československá stopa na Kubě byla tématem diskuse dalšího setkání členů a sympatizantů brněnské pobočky Společnosti česko-kubánského přátelství Lázara Kruze, které se uskutečnilo v úterý 12. září 2017 v Brně.

Začátek setkání byl věnován informacím o přírodní katastrofě, kterou způsobil hurikán Irma v Karibské oblasti. Podle aktuálních zpráv přišlo o život v Kubánské republice během hurikánu deset lidí a republika také utrpěla značné hmotné škody.

Další část setkání patřila hostům. První se slova ujala paní Dagmar Součková. Paní Součková byla členkou skupiny experimentálních botaniků Československé akademie věd. Posláním skupiny pracovníků pod vedením Dr. Langa, vyslaných v roce 1965 na Kubu, bylo šlechtění zeleniny. Kubánské podnebí je velice vhodné pro takový účel, jelikož je během roku možné vypěstovat několik generací rostlin. Pobyt skupiny vědců trval 16 měsíců. Během pobytu byl prostor i pro mimopracovní aktivity. Jedním ze zážitků, o který se paní Součková podělila, byl výstup české skupiny na Pico Turquino, horu v pohoří Sierra Maestra.

Panu Jaroslavu Stříteckému, dalšímu hostu, otevřela cestu na Kubu závažná událost. Tou událostí byla Karibská krize. V té době byla dávána příležitost přednostně vysokoškolsky vzdělaným pracovníkům, ale z důvodů mezinárodního napětí byl problém získat v Československu absolventy ochotné cestovat na Kubu. Pan Střítecký, zaměstnanec brněnské pobočky Geologického průzkumu Ostrava, této příležitosti využil a odcestoval na Kubu v roce 1962. Většina Čechoslováků mířících v delegaci na Kubu prý zvládala jediné španělské slovo - sí. Po příletu do Havany byli pracovníci ubytováni v luxusním hotelu Habana Libre (dříve Hilton). Výtah v hotelu byl obsluhován zaměstnancem, který čekal na jejich povel, do kterého patra mají namířeno, což špatně jazykově vybaveným Čechoslovákům značně komplikovalo pohyb po hotelu. Řešením bylo vytěsnit "liftboye" a zmáčknout číslo podlaží.

V roce 1962, teprve tři roky po vítězství revoluce, bylo problematické najít prostory vhodné pro hlavní náplň pobytu - výzkum nerud. Aby mohl vůbec výzkum začít, musela být vybudována zcela nová laboratoř. Na Kubě byla objevena ložiska kaolínu, proto se pracovníci orientovali na výrobu produktů z této suroviny. Vzpomněl také na svého kubánského spolupracovníka, jehož předešlou profesí bylo pěstování grapefruitů, proto musel být řádně zaškolen. Za tímto účelem byl Kubánec vyslán do Československa, do Karlových Varů.

V roce 1973 navštívil Kubu tehdejší prezident Československa, JUDr. Gustav Husák. Jedním z bodů jednání během jeho návštěvy bylo vyslání československých techniků na karibský ostrov. Toho roku byla zformována brigáda mládeže, která měla 55 delegátů. Jedním z delegátů byl další host, pan Stanislav Sedláček. Delegáti byli pracovníky největších československých strojírenských podniků, a to elektrikáři, svářeči, projektanti a další průmysloví dělníci. Po absolvování čtrnáctidenního rychlokurzu španělštiny odletěli mládežníci do Havany. Po příletu ihned pocítili nezvyklé vlhko a vysokou teplotu. Aby si mohli po tak dlouhé cestě důkladně odpočinout, dostali třídenní volno. V té době chodili Kubánci v teplejším oblečení, protože pro ně bylo "zimní období" a nechápavě se dívali na mladé hochy z Československa, kteří naopak parné dny trávili u moře.

Pan Sedláček dostal první úkol, kterým byla organizace výdejny nářadí. V tradičně průmyslovém Československu byla tato záležitost triviální. Na Kubě tomu bylo jinak. Bylo třeba zavést systém, vyrovnat se s mísením imperiálních a metrických jednotek.

Přišly i náročnější úkoly. V hutích realizovala anglická firma montáž dálkového ovládání vysokých pecí a vyslala k tomu své největší odborníky. Českoslovenští elektrikáři si od nich vyžádali plány, které jim byly s nedůvěrou anglickými odborníky poskytnuty. O to větší bylo překvapení Angličanů, když mladí Čechoslováci projekt dokončili. Ukázalo se, že na co musí nastoupit anglický specialista, stačí "obyčejný" československý elektrikář.

To, že na Kubu nemířili jen skupiny pracovníků, ale celé investiční celky, komentoval poslední host, pan Milan Rybníkář, bývalý zaměstnanec Pragoinvestu. Pan Rybníkář mluvil o dodávkách dieselových agregátů, kompresorů, ale i o výstavbě celých závodů. Jedním z nich byla cementárna, kterou na Kubě realizovaly Přerovské strojírny. Velkým problémem byly náhradní díly, které z důvodů vysokých nákladů na dopravu bylo nutné začít vyrábět přímo na Kubě.

Pro pokrytí bilance zahraničního obchodu, byly z Kuby dováženy citrusy, cukr a další komodity.

Náročné úkony se neobešly bez problémů, mezi které patřily i delší časové prodlevy při výstavbě a dodávkách. Pan Rybníkář ovšem zdůraznil, že při vzájemném obchodu byl kladen velký důraz na přátelství a dobré politické vztahy a v tomto duchu bylo ke všem problémům přistupováno.

Závěr setkání patřil diskusi. Celou diskusi moderoval Ing. Jozef Štofan, předseda brněnské pobočky. Pan Štofan by sám mohl vyprávět k tomuto tématu mnohé, protože byl také jedním z pracovníků, kteří zanechali na Kubě československou stopu.


Aleš Hubert, Společnost česko-kubánského přátelství

 
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2017 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.