
Článek o současné politické krizi v Itálii od komunistické skupiny Aginform navazující na antiimperialistickou tradici italského hnutí za mír a socialismu a v poslední době nabízející program levicové fronty na obranu pokrokových prvků Ústavy přijaté po antifašistických přeměnách v roce 1947. Jde o další pohled (oproti http://ksm.cz/4891) na perspektivy pádu italské vlády a předčasných voleb po zkušenosti vzestupu Hnutí 5 hvězd a účasti ve vládě.
Draghi padl, ale neměli bychom podceňovat schopnost systému manipulovat v době voleb, kdy ti, kdo drží páky moci, rychle mění své pozice, aby neprohráli. Nejde jen o jeden politický sektor, ale o celý oblouk toho, co se po patřičném očištění jsou považováni za konkurenční síly, které mohou aspirovat na vítězství.
Také tentokrát došlo k rychlým změnám pozic. Pravice, včetně "umírněného" Berlusconiho, využila krize k tomu, aby se pokusila dostat do vlády, zatímco v zóně Demokratické strany (PD) se po rozchodu s Hnutím 5 hvězd (M5S) snaží dát dohromady frontu, která by zabránila vstupu do vlády sestavě vedené Meloniovou. Takto to vypadá na povrchu. Na první pohled to tak vypadá, ale za oponou je konstrukce mnohem složitější. Od chvíle, kdy se Draghiho strana, tedy skutečná systémová strana, dostala rozhodnutím Conteho nehlasovat o důvěře do krize, vyvstala otázka, co dělat? Pravice se cítí pevná a výzvu přijímá, zatímco PD "širokého tábora" vyzývá do zbraně všechny sektory buržoazie, které za něco stojí, aby čelily pravici, a dokonce se odvolává na antifašismus. Nejde však jen o proklamace, ale také o pletichy páté kolony systému, která se snaží kontrolovat a rozkládat dohody, aby bylo dosaženo výsledku jako vždy, ať už hlasování dopadne jakkoli, tedy aby se oslabil a utkal zápletku na upevnění režimu, který by se jinak mohl dostat do krize.
V souvislosti s vyostřením imperialistických provokací USA a NATO v Evropě a ekonomické krize, která dopadá převážně v Evropě, narůstají i krize vlád EU. Jednou z nich je italská vláda pod vedením ministerského předsedy Maria Draghiho, skládající se ze stran Liga, Demokratické strany (PD – výsledek otupění a přizpůsobení se levice), Hnutí 5 hvězd (M5S) a dalších. O perspektivě komunistů a sil ve prospěch míru a pracujících se zamýšlí redaknční článek Marca Pondrelliho v Marx 21. Tyto úvahy jsou poučné i pro českou politickou situaci, kde neoliberální kompradorská vláda zatahuje zemi hlouběji do slepé uličky ožebračování a války ve prospěch upadajícího světového impéria.
Jak jsme psali minulou neděli, legislativní proces skončil. Draghiho vláda skončila a 25. září se budou konat volby. Přiznejme si, že vládní krize se nezrodila v autonomní oblasti politiky, tato krize je důsledkem sociálního napětí, které drtí naši zemi, ale především toho, co nás čeká na podzim.
Je velmi pravděpodobné, že budeme směřovat k zastavení ruských dodávek, Evropská unie se zřejmě vydá cestou přídělového systému. O tomto přídělu se nebude rozhodovat na základě expozice jednotlivých zemí vůči ruským tokům, ale bude se týkat veškeré dovážené energie, což znamená, že plyn, který bude přicházet z Alžírska (prostředkem společnosti, v níž má i Gazprom svůj podíl), bude zahrnut do celkového počtu a Itálie se dočká snížení energie z tohoto zdroje. Nelze popřít, že sankce proti Rusku mají své účinky, bohužel v náš neprospěch.
Poznámka KSM: Výrazný antiimperialistický novinář přinesl svůj rozbor posledního jednání v Teheránu mezi Íránem, Ruskou federací a Tureckem. Vzhledem k tomu, že ve svém propagandistickém a proválečném zaujetí česká média přináší zcela deformovaný obraz o světě mimo úzký atlantický obzor, dáváme prostor tomuto pohledu na jednání, kterého se ovšem účastní i jeden z členů NATO. Nová spojenectví mohou přinést i nové konflikty, ale hodí se tyto názory znát i vzhledem k tomu, že ČR bude v následujících dnech hostit "Konferenci svobodných národů Ruska" čímž kopíruje až mrazivě přesně protektorátní vzory. V roce 1944 totiž hostila Praha nacisty podporovaný "Komitet pro osvobození národů Ruska" (KONR - pod vedením zrádného Vlasova), z které vzešel nechvalně známý "Pražský manifest" a kolaborantská armáda, podílející se na nacistických válečných zločinech.
Prezidenti Ruska, Íránu a Turecka se sešli, aby projednali kritické otázky týkající se západní Asie, přičemž klíčovým bodem jednání byla nezákonná americká okupace Sýrie.
Teheránský summit sjednocující Írán-Rusko-Turecko byl fascinující záležitostí hned v několika ohledech. Zdánlivě o mírovém procesu v Sýrii, který byl zahájen v Astaně v roce 2017, ale společné prohlášení na summitu však náležitě poznamenalo, že Írán, Rusko a Turecko budou pokračovat ve „spolupráci na likvidaci teroristů“ v Sýrii a „nebudou přijímat nová fakta o Sýrii ve jménu porážky terorismu." Jde tedy o hromadné odmítnutí výjimečné unipolarity „války proti teroru“, která kdysi ovládala západní Asii.
K dnešnímu výročí útoku na kasárna Moncada, začátku kubánského revolučního procesu 26. července 1953, zveřejňujeme překlad eseje o významu Kubánské revoluce, její specifičnosti i obecnosti podle významného antiimperialistického myslitele Samira Amina (1931-2018 https://cs.wikipedia.org/wiki/Samir_Amin ). Autorem článku pro Monthly Review je Justin Theodra.
K tomuto výročí také Gianni Fresu: Kuba a hegemonistická válka Západu proti "darebáckým státům" http://ksm.cz/4886
Samir Amin byl jedním z největších antiimperialistických marxistických intelektuálů 20. století. Na jiném místě jsem ho nazval "globálním organickým intelektuálem", protože své závěry čerpal z bohatství primárních dat, která mainstreamová akademie málo zohledňuje; konkrétně z upřímných teoreticko-politických úvah radikálních intelektuálů "třetího světa", s nimiž vedl neustálé diskuse, a to na sedmi kontinentech po více než pět desetiletí (Theodra 2019). V předvečer 67. výročí kubánské revoluce se tak stává příhodným projít si Aminovy komentáře ke Kubě. Doufám, že to podnítí diskusi mezi soudruhy s protiimperialistickým a tvůrčím ("bezbřehým") marxistickým povoláním o zásadních otázkách týkajících se dnešní Kuby; konkrétně (1) zda existuje kubánský "model" a užitečnost "modelů" jako takových (zejména ve vztahu k širším postkoloniálním útokům proti univerzalismu obecně), (2) jak vypadá současný politický spor uvnitř Kuby a jak bychom měli číst vývoj ekonomických reforem v této zemi a (3) poučení, které si můžeme vzít od revolučních osobností jako Che Guevara a Fidel Castro.
Zveřejňujeme červencové číslo Mladé pravdy, časopisu Komunistického svazu mládeže. Časopis můžete stáhnout v pdf kliknutím na obrázek
Týdeník KSČM Naše pravda nedávno publikoval reportáž Jiřího Málka (Společnost pro evropský dialog, odnož transform!europe, před listopadem 1989 vedoucí tajemník KSČ na Praze 6) ze sjezdu německé strany die Linke (tedy Levice). Jiří Málek pravidelně vydává die Linke, její sociálně demokratický a liberální vývoj, za vzor pro české prostředí, zejména pro KSČM. Málek tuto inspiraci zdůvodňuje obchodními a kapitálovými vztahy ČR a Německa, přesně těmi vztahy, které poznamenávají polokoloniální charakter ekonomiky i politické scény v ČR. Směrem k deformaci politického levicového prostředí v dalších zemích včetně ČR působí také nadace Rosy Luxemburgové, která ovšem financuje aktivity, na kterých participuje i Jiří Málek.
Málek vyzdvihuje v die Linke přilákání mladé generace, ovšem také lavírování s principy - postupné opuštění zaměření proti imperialismu NATO a kapitalismu. Taková "široká politika" má být pro nás inspirativní. Letos ovšem poněkud onen vzorový charakter die Linke Málek zmírnil, protože strana nedávno zaznamenala obdobný volební debakl jako KSČM. Přestože se strana dostala do parlamentu, nedosáhla ani důležitých 5%. Málek přesto ve své reportáži zdůrazňuje převálcování marxisticky orientované části delegátů, stejně jako odmítnutí odsoudit spoluzodpovědnosti NATO a USA na ukrajinské válce.
Uvádíme překlad pohledu podle nás povolanějšího - Victor Grossman je americký komunista, novinář žijící desetiletí v Berlíně a zahrnující v sobě jak dlouholetou perspektivu internacionalismu a antiimperialismu, socialistickou zkušenost, i trpkou zkušenost kontrarevoluce a kolonizace německým kapitalismem. Grossman správně ukazuje vnucení jednostranného pohledu na válku ze strany vládnoucí moci i úpadek v politice die Linke na posledním sjezdu.
K nadcházejícímu kubánskému revolučnímu svátku, 69. výročí útoku na kasárna Moncada 26. července 1953 a zahájení Kubánské revoluce, věnujeme překlad úvahy italského filozofa Gianniho Fresu.
Návrat demokratů do Bílého domu se časově shoduje s novou tvrdou ofenzívou proti Číně, Rusku a celé složené frontě takzvaných "darebáckých států", jejichž cílem je přehradit cestu k jakékoli možnosti multipolárního vývoje mezinárodní politiky a obnovit bez zpochybňování nadvládu Spojených států nad světem, a napravit tak hlubokou krizi image a vztahů, kterou Washington v posledních letech prožívá. V tomto smyslu je třeba číst obavy EU a USA, které se objevily na nedávných setkáních vedoucích představitelů jejich institucí: riziko, že značná část prostředků plánu obnovy by mohla skončit v rozpočtech čínských společností vzhledem k tomu, že, jak jsme se dočetli v novinách, "na evropském trhu prakticky neexistují technologické kapacity a velikosti podniků", které by byly vhodné pro projekty ekologické přeměny v rámci tohoto plánu. Z těchto obav vyplývají dvě obecná hodnocení, která jsou užitečná pro rozvíjení našeho diskurzu: 1) Čína vítězí v technologické soutěži se Západem, kterou svého času prohrál SSSR; 2) EU a USA zakládají své instituce na ideologické mystice nadřazenosti trhu, ale v praxi je ekonomicky liberální "laissez faire" posvátné pouze tehdy, když to zrovna vyhovuje našim zájmům. Pokud ovšem jim to nevyhovuje, jsou všechny prostředky protekcionistických protiopatření považovány za přípustné, a to navzdory mnoha řečem o schopnosti samoregulace trhu. To vše poukazuje na relativismus hodnot a nikdy nevyřešený nárok na koloniální nadřazenost západních liberálně demokratických společností nad zbytkem světa.
"To nejmenší, co Ukrajině dlužíme, je plná podpora, a k tomu potřebujeme silnější NATO [...] Dnes nelze být levičákem, pokud se jednoznačně nepostavíme za Ukrajinu." (The Guardian, 21. června 2022). (1)
Kdo je autorem výše uvedených slov? Je jím tajemník NATO Jens Stoltenberg? Nebo německý kancléř Olaf Scholz? Nebo snad španělský premiér Pedro Sanchez? Ani jeden z nich. Výrok patří celebritě současné levicové inteligence. Tomu tolik propagovanému "hegelovskému marxistovi", filozofovi Slavoji Žižkovi.
Žižkův názor na Ukrajinu by byl zcela bezvýznamný, kdyby se tomuto slovinskému mysliteli a kulturnímu teoretikovi nedostalo tolik publicity v západních médiích, která ho etablovala jako jednoho z "nejvýznamnějších žijících intelektuálů". Již více než dvě desetiletí má Žižek prominentní postavení nejen v buržoazním tisku, ale také v nejprestižnějších akademických institucích a „think tancích“ v Evropě a Spojených státech.
Skutečnost je taková, že Slavoj Žižek je ztělesněním pseudomarxistického šarlatánství, které se prostřednictvím velkohubých analýz, nesouvislého a často protichůdného filozofického blábolu a nabubřelých výrazů snaží " očistit" samotný vykořisťovatelský systém.
Ve dnech 14. - 17. července proběhl již 22. Antikapitalistický kemp, který se konal v podhůří Orlických hor a spoluorganizoval ho Komunistický svaz mládeže společně s Levou perspektivou. Kempu se aktivně účastnily desítky převážně mladých a politicky aktivních lidí a zástupců dalších organizací i jednotlivců. Hlavním obsahem kempu byla řada přednášek a diskuzí, například o boji proti možnosti umístění vojenské základny USA v ČR, diskuze o situaci v současném výtvarném umění a pokrokových východiscích, o moderní energetice, o situaci na Donbase, i o dopadech zdražování na lid naší země. Hodnotíme politický obsah jako vysoce přínosný právě dnes v současné kapitalistické krizi dopadající na lidové vrstvy, kdy je potřeba posílit komunistické a antiimperialistické hnutí větší než kdy jindy. KSM přispívá svým dílem k činnosti Kempu a aktivně ho propaguje. Chceme tímto také poděkovat všem, kdo přispěl k úspěšnému průběhu Kempu.
Musíme ovšem konstatovat, že účast některých přítomných není v moci Komunistického svazu mládeže. Především přítomný člen Levé perspektivy, který vystupuje pod pseudonymem Leo Vejr, dlouhodobě a opakovaně poškozuje Antikapitalistický kemp, organizátory i účastníky svými vyjádřeními, antikomunistickými akty a fotografiemi na sociálních sítích i jinde. Vejr byl již aktivním přispívatelem k útokům na Komunistický svaz mládeže v době jeho zákazu v rámci tak zvaného „Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ)“ před více než deseti lety. Nedávno opustil i KSČM. Veřejně prezentuje nepřípustné postoje, které jsou extrémní formou imperialistické a profašistické propagandy NATO a USA v naší zemi, zejména pokud se týká zatahování do konfliktu na Ukrajině, vyzbrojování a podpory neonacistických jednotek v ní. Jeho veřejná vystoupení (i pod svým pravým jménem) a prezentace Kempu se hluboce rozcházejí s jeho průběhem i míněním většiny organizátorů i účastníků a někdy na ně i veřejně útočí. V posledním z řady takových případů například užil týdeník KSČM "Naše pravda" jako materiál na podpal, vyfotografoval se u toho, a vydával to na svém profilu na sociálních sítích za politický čin Kempu. To je v rozporu se skutečností. Sám přitom k politickému obsahu kempu nepřispíval a držel se stranou.
KSM se vůči podobným antikomunistickým aktivitám tohoto účastníka důrazně ohrazuje a vyvodí z nich závěry.
Předsednictvo Ústřední rady Komunistického svazu mládeže
Evropská měna zažívá těžké časy. Euro kleslo na hodnoty před dvaceti lety – jedna ku jedné s dolarem a ještě níže. Proč se euro takto chová, co to znamená pro ekonomiku Západu a Evropy především – a co má společného cena ruského plynu s tím, co se děje?
Evropská měna vstoupila do nového historického období. Vůči dolaru už rok oslabuje, ale v úterý 12. 7. konečně došlo k dlouho nevídané události. Euro kleslo pod jeden dolar. Stalo se tak poprvé od prosince 2002, podle údajů globální burzy Forex. Poměr euro-dolar byl v poledne na 0,9999, ale brzy toto číslo vzrostlo na 1,0008. To znamená, že euro dosáhlo parity s dolarem. Na moskevské burze euro také všechny překvapilo: v rublech se evropská měna téměř vyrovnala dolaru asi kolem 59,3. Navíc během obchodní seance 11. července kurz dolaru vůči rublu několikrát překonal euro, vyplývá z údajů obchodní platformy.
© Komunistický svaz mládeže

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2026 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.