Úvodní stránka arrow Zločiny kapitálu arrow Před 50 roky zakázána KS Německa Friday, October 18 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Před 50 roky zakázána KS Německa Tisk E-mail
Středa, 07 červen 2006

Dvaačtyřicetiletý obchodník Willi Nowak z porýnsko-vestfálské Bochumi se kvůli tzv. komunistické činnosti ocitl koncem roku 1961 ve vazbě. V prosinci požadoval zaslání knih o základech marxismu-leninismu a marxistické filozofie a učebnice politické ekonomie. V únoru následujícího roku bochumský soud jeho žádost zamítl. Důvod? Vydání uvedených knih by mohlo ohrozit účely vyšetřovací vazby. Obviněný je na základě dosavadního vyšetřování důvodně podezřelý, že je členem konspirativně působící skupiny vyrábějící a distribuující literaturu ilegální KS Německa, píše se v obsáhlém vyjádření podepsaném přísedícím Prausnerem.

Oč se snažil Hitler, dokončil Adenauer

Dvaačtyřicetiletý obchodník Willi Nowak z porýnsko-vestfálské Bochumi se kvůli tzv. komunistické činnosti ocitl koncem roku 1961 ve vazbě.

V prosinci požadoval zaslání knih o základech marxismu-leninismu a marxistické filozofie a učebnice politické ekonomie. V únoru následujícího roku bochumský soud jeho žádost zamítl.

Důvod? Vydání uvedených knih by mohlo ohrozit účely vyšetřovací vazby. Obviněný je na základě dosavadního vyšetřování důvodně podezřelý, že je členem konspirativně působící skupiny vyrábějící a distribuující literaturu ilegální KS Německa, píše se v obsáhlém vyjádření podepsaném přísedícím Prausnerem.

Kladivo na komunisty

Zda si Willi Nowak vysloužil za své komunistické přesvědčení nejméně šestiměsíční trest, jak to stanovil rozsudek Spolkového ústavního soudu ze 17. srpna 1956, se nepodařilo zjistit. Každopádně první vazba bochumského obchodníka nebyla v 60. letech minulého století, kdy se v západním Německu uplatňoval protikomunistický zákon naplno, poslední. Nowak také nebyl jediný, na koho dopadlo kladivo demokratického zákazu spolkové republiky. Kýžený efekt nepochybně tento zákon přinesl.

Strana, kterou ještě v roce 1932 volilo do Říšského sněmu téměř šest milionů Němců, tedy každý šestý občan (získala 100 křesel), a jež i v dalších volbách, už po Hitlerově nástupu k moci v lednu 1933, obdržela bezmála pět milionů hlasů (každý osmý, celkem 81 mandátů), vyšla z dvanácti let nacistického teroru značně oslabena. O život přišel za fašistického režimu každý druhý její člen, tedy stejně jako v případě ilegální KSČ. Její předseda Ernst Thälmann strávil v různých věznicích a táborech téměř 12 let a jen krátce před Hitlerovým pádem byl zavražděn (viz Haló noviny, 14. 4. 2006).

Ještě v prvních volbách do západoněmeckého Spolkového sněmu jí hlas dalo 1,4 milionu občanů; strana překonala pětiprocentní hranici a získala 15 mandátů. Při dalších parlamentních volbách se od ní už voliči zastrašovaní komunistickým nebezpečím a opatřeními, připravujícími půdu pro zákaz KPD, odklonili. Dali jí po 600 tisících prvních a druhých hlasů, což na získání poslaneckých křesel nestačilo.

Strach z kdysi masové strany, kterou se Hitler snažil vymazat, však nezmizel. Adenauerovo západní Německo, jež z valné části převzalo aparát, zejména v soudnictví, fašistického režimu, se potřebovalo jasně vymezit. Už v roce 1952 zakázal ústavní soud Říšskou socialistickou stranu SRP: Zvláštní postavení politických stran v demokratickém státě neumožňuje vyřadit je z politického života proto, že bojují legálními prostředky proti jednotlivým předpisům nebo dokonce institucím, ale teprve tehdy, pokud chtějí otřást nejvyššími hodnotami svobodného demokratického ústavního státu. Tyto hodnoty tvoří základnu demokratického svobodného řádu, jejž Základní zákon považuje ve své ucelené koncepci státního pořádku jako ústavního řádu za fundamentální.

Tato teorie, které řada právníků vytýká bezobsažnost a neurčitost, se uplatnila i vůči oslabené KS Německa. Pozoruhodné je, že soudní řízení o zákazu neonacistické NPD tentýž Spolkový ústavní soud o 47 let později, 18. března 2003, dva roky po návrhu podaném německou vládou a parlamentem, zastavil.

Jedenáct let příprav

Myšlenka zlikvidovat definitivně KS Německa zrála od chvíle pádu nacistického režimu v květnu 1945. Už o rok později bylo zakázáno její sloučení se sociální demokracií, které mělo překonat mnohaletý rozkol v dělnickém hnutí. Následoval zákaz hnutí za celoněmecký ústavní lidový kongres a zákaz komunistických časopisů na přelomu ledna a února 1948, tedy ještě před definitivním rozdělením Německa.

Bezprostřední přípravy začaly, jak napsal německý měsíčník KAZ, vyhazovem komunistů a dalších demokratů z veřejných služeb na základě Adenauerova Korejského výnosu z 20. září 1950. Zákazy je pak poznamenán především rok 1951. Svobodní mladí Němci (FDJ) - 26. června, Svaz pronásledovaných nacismem (VVN) - 26. července.

V srpnu 1951 přijali poslanci západoněmeckého Spolkového sněmu tzv. první změnu trestního zákona, jímž se zavádějí trestné činy velezrada, vlastizrada a státní ohrožení. Už 23. srpna 1951 podává Adenauerův kabinet podnět ústavnímu soudu ke zjištění ústavnosti KS Německa.

Tisíce politických procesů

Státní aparát pracuje pomalu, ale důkladně. Poslední lednový den roku 1952 prohledala policie řadu komunistických sekretariátů a zabavila jejich dokumenty. Razie pokračovaly. Komunistický program národního znovusjednocení Německa z roku 1952 byl označen za přípravu velezrady. Při essenské demonstraci proti remilitarizaci zastřelila policie (zezadu!) mladého mnichovského dělníka a komunistu Philippa Müllera.

Proces proti KS Německa začal před 1. senátem ústavního soudu 23. listopadu 1954. Útoky proti komunistickému hnutí neustávají. Spolkový soud odsoudil 4. června 1955 dva členy FDJ k vysokým nepodmíněným trestům. V červenci 1955 se jich dočkali čtyři funkcionáři německo-sovětské společnosti přátel; jejího prvního tajemníka zbavil soud na čtyři roky občanských práv (volit, být volen a zastávat funkce ve veřejných službách). Dolnosaské ministerstvo vnitra rozpustilo v dubnu 1956 organizace Národní fronta, Socialistická akce a Výbor pro jednotu a svobodu v německém sportu. Jen v prvním pololetí 1956 bylo zahájeno 3423 politických procesů a ve vězení se ocitlo 1004 osob, uvádí KAZ. A 13. července, měsíc před zákazem KS Německa, vynesl Spolkový soud mnohaleté tresty třem komunistům za velezradu. Po něm bylo uvězněno nebo před zatčením uprchlo do zahraničí sedm z celkem 11 tajemníků Ústředního výboru KS Německa.

Pomohli i Marx a Engels

Politická strana je protiústavní už tím, usiluje-li o jiný sociální a politický charakter svobodné demokracie, než jaký platí v dnešní Spolkové republice, aby ji využila jako přechodné stadium k snazšímu odstranění svobodného demokratického systému, jenž může následovat také teprve v souvislosti se znovusjednocením nebo po něm, uvádí ústavní soud těžko stravitelnou právní řečí ve zdůvodnění zákazu KS Německa. Jednodušeji řečeno: Kdo koná proti režimu, jedná protiústavně.

Ke svým závěrům využil i u nás známých metod. Vybral například citáty z děl Marxe, Engelse, Lenina a Stalina a opatřil je vysvětleními . Pak už není problém použít článek 21 odstavce 2 Základního zákona: Strany, které svými cíli nebo chováním svých stoupenců směřují k tomu, aby poškodily nebo odstranily svobodné demokratické zřízení, nebo ohrozily trvání Spolkové republiky Německo, jsou protiústavní. O otázce protiústavnosti rozhoduje Spolkový ústavní soud.

Západní Německo, řekl by si člověk na základě pouhých několika příkladů tažení proti KS Německa, stálo na prahu komunistického převratu. Byla skutečně tato strana tak silná, aby dokázala svrhnout poválečný režim? Anebo se Adenauerův stát cítil tak slabý? Odpovědí může být povícero, a všechny budou v různé míře správné.

Jen velké oči?

Západní Německo mělo hrát v poválečném uspořádání Evropy podle představ západních okupačních mocností roli pevného valu proti Východu. Stát a jeho půlmilionová armáda (Bundeswehr) měl v zádech ještě až 440 tisíc amerických okupačních vojáků. Zákaz komunistické strany, uplatňovaný s nefalšovanou německou důkladností, tak měl případným nespokojencům spíše naznačit, aby nevybočovali z řady.

Možná si také Adenauer vzal příklad z protikomunistického tažení ve Spojených státech. Na základě McCarthyho zákonů o neamerické činnosti tak v 50. letech stanuly v zámoří před soudem - a byly odsouzeny - tisíce lidí obviněných z komunismu a levicového smýšlení.

Nezanedbatelnou roli sehrála též stabilizace východoevropských států usilujících o vybudování jiného, spravedlivějšího řádu. Nákaza z Východu se zřejmě západoněmeckým politikům jevila jako hrozba podstatně větší než momentální síla komunistů - i proto onen bezprecedentní útok. Připomeňme jen, že Willi Nowak se ve vězení ocitl, dost možná jen shodou okolností, pouhých pár týdnů po postavení berlínské zdi, která měla zabránit trvalým útokům na NDR ze západního Německa.

A v neposlední řadě se vládnoucím vrstvám jevil jako velice výhodný systém dvou stran (uskupení), které se pravidelně střídají u moci. Vyřazením KS Německa z tohoto zápasu se tak zbavily případného konkurenta, potenciální třetí síly, která by přicházela v úvahu jako východisko v případě, že programy obou hlavních stran si budou tak podobné, anebo jejich politici svou činností tak znemožnění, že ztratí u voličů věrohodnost.

Devatenáct let zpoždění

Dobová karikatura představuje západoněmeckého soudce s dokumentem Zákaz KS Německa v rukou a hřímajícího do mikrofonů: Omluvte, prosím, malou 19letou přestávku, kterou z technických důvodů vyhlásil můj předchůdce Göring. Budu pokračovat v jeho intencích...

Úder proti KS Německa v 50. letech byl skutečně zničující. Teprve 26. září 1968, 12 let po zákazu a v době, kdy už protikomunistická hysterie zeslábla, se ustavila Německá KS. Má, jak uvádí internetová encyklopedie Wikipedia, 4500 členů a osmnáct poboček ve všech spolkových zemích. O její činnosti referuje podrobně internetová stránka www.dkp.de. V preambuli jejího programu pro 21. století se mj. píše: Žijeme v době, kdy díky další internacionalizaci ekonomických procesů a vědecko-technické revoluci vznikly nesmírné možnosti rozvíjet tvořivé schopnosti lidí a produktivitu jejich práce. Hlad a bída ve světě se dá odstranit a lidé mohou získat právo na zajištěnou, lidské důstojnosti odpovídající práci; pracovní dobu lze zkracovat tak, že vznikne prostor pro účelné využití volného času, rodinu, vzdělávání a kulturu, i pro tvořivost. Na zemi můžeme také vytvořit trvale udržitelný ekologický systém. Rozvíjející se možnosti komunikace otevírají nové perspektivy pro rozvoj kultury a emancipaci lidí.

Překážkou pro dosažení těchto cílů jsou kapitalistické výrobní vztahy. DKP si proto za cíl vytkla socialismus/komunismus. Na základě společenského vlastnictví výrobních prostředků a celospolečenského plánování výroby se dá během delšího historického procesu vybudovat takový řád lidského soužití, při němž, jak napsali Marx a Engels ve svém Manifestu, svobodný rozvoj jednoho každého je podmínkou svobodného rozvoje všech.


--------------

Zákaz KPD ze 17. srpna 1956

Rozsudek 1. senátu Spolkového ústavního soudu

I.

1. Komunistická strana Německa je protiústavní.

2. Komunistická strana Německa se rozpouští.

3. Zakazuje se nahrazovat Komunistickou stranu Německa novými organizacemi nebo pro tento účel přetvářet stávající organizace.

4. Majetek Komunistické strany Německa se zabavuje ve prospěch Spolkové republiky Německo na všeobecně prospěšné účely.

II.

Ve spolkových zemích se realizací bodů 1.-3. pověřují ministři (senátoři) vnitra; v této míře jim náleží rozhodovací právo vůči všem policejním orgánům.

Zabavením majetku je pověřen spolkový ministr vnitra s podporou zemských ministrů (senátorů) vnitra.

III.

Úmyslné jednání v rozporu s tímto rozhodnutím nebo s opatřeními přijatými při realizaci tohoto rozhodnutí se trestá na základě §§ 47, 42 zákona o Spolkovém ústavním soudu nejméně šestiměsíčním vězením.

Pramen: SÚS

z Halo novin kp

{moscomment}

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.