Úvodní stránka arrow Zločiny kapitálu arrow Počátky kapitalismu V.-Pouštění žilou v důsledku obchodu s otroky Sunday, December 08 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Počátky kapitalismu V.-Pouštění žilou v důsledku obchodu s otroky Tisk E-mail
Středa, 04 červenec 2007

Kolik Afričanů bylo dopraveno přes Atlantik od začátku XVI. století do poloviny XIX. století. (Obchod s otroky pokračoval po několik desetiletí i po jeho zákazu severně od rovníku v roce 1815 a v jižním Atlantiku po roce 1842.). Nejnovější odhady vyčíslují počet přepravených mezi 10 až 15 miliony. Ale k tomuto demografickému pouštění žilou je třeba připočíst všechny lidské oběti vyplývající z honu na otroky a z jejich dopravy.

Hon na otroky se stal pro vedoucí vrstvy afrických států nejvýnosnější činností. Kolik jen mrtvých připadlo na jednoho uvězněného zajatce během razií ve vesnicích? A pak kolik mrtvých přibylo během cesty v konvojích vedoucích zajatce Často stovky kilometrů k pobřeží? Kolik jich zemřelo v pobřežních „shromaždištích" Kolik jich zemřelo během dopravy na moři? Mnoho, zvláště když na palubě vypukla epidemie v důsledku jejich natlačení do malých prostorů, neúnosných hygienických podmínek a stravování během mnohatýdenní plavby.
Přičíst je třeba i důsledky trvalé nejistoty jež existovaly v samotné Africe a vyplývaly z honu na otroky. Kdy obyvatelstvo odsouzené - po zboření jejich vesnic a zničení jejich úrody - do bídy, bylo přinucené prchat do obtížně přístupných oblastí zbavených zdrojů obživy.
K vyhodnocení této situace by bylo třeba násobit počet přepravených koeficientem, který nelze přesně určit. Padesát milionů, sto milionů?
V samotné Americe až do konce XVIII. století byl demografický vývoj populace otroku negativní. Ve francouzské části Santo Dominga (dnes Haiti) bylo za 50 let, do roku 1789, dovlečeno 2,2 milionu otroků. Zbylo z nich 500 000.
Fenclon, guvernér Martiniku, se ve svém dopise ministru z 11. dubna 1764 podivuje nad tímto negativním vývojem a vyzvedává příčiny tohoto vylidnění, které nutí k neustálému dovozu nových otroků - špatná strava, nadměrná práce ukládaná dokonce i těhotným ženám, velmi časté nemoci dětí.
Otrokář Degrandpré citovaný R. P. Dicudonné Rinchonem uznává: „Je třeba přiznat, že jsme spekulovali s nadměrnou prací otroků a neobávali jsme se ani toho, že je necháme zahynout únavou, bude-li se cena, kterou jsme získali z jejich potu, rovnat ceně za jejich nákup.“
Hilliard ďAubertcuií (citovaný Gastonem Martinem), který bydlel dvanáct roků na Santo Domingu, v roce 1776 píše: „Třetina černochů z Guiney umírá obvykle během prvních tří let po svém přesazení a obtížný život černocha prožitý v zemi se dá odhadnout ne na víc než patnáct leť.“
Ve francouzštině přežívá výraz „pracovat jako černoch". Bylo nutno čekat až na konec XVIII. století, aby se otrocké obyvatelstvo stabilizovalo a začalo přirozeně přirůstat. K tomu vedly různé faktory. Zvýšení ceny otroků, přerušení obchodu s otroky během napoleonských válek, velký strach vyvolaný mezi otrokáři povstáním v Santo Domingu (Haiti) Majitelé otroku se začínali zajímat o zachování a reprodukci jejich pracovní síly.
Aby udrželi disciplínu svých otroků, museli vlastníci zavést režim diskriminace a teroru.
„Černý zákoník" vyhlášený pod vládou Ludvíka XIV, byla sbírka pravidel týkajících se vlády, justiční správy, policie, disciplíny a obchodu s černochy ve francouzských koloniích, které (s výjimkou kolonií, kde od roku 1794 až 1802, bylo otroctví zrušeno dekretem Konventu) platily až do roku 1848. K němu stanovil oficiální pravidla. Smrtí se trestá každé vztažení ruky otroka vůči jeho pánovi nebo vůči svobodným osobám, jakož i krádeže koní a hovězího dobytka. Otroku uprchlému po více než jeden mesic byly uřezány uši a byl označen na rameni vypálenou značkou květu lilie. Při recidivě, se mu uřežou nohy až pod koleny a značka se vypálí na druhé rameno. Potřetí bude potrestán smrtí. Mučení (vypalování značek a mrzačení) bylo zrušeno až v roce 1833.
Pán má právo dát spoutat otroka do řetězů a zmrskat, „pokud si myslí, že si to otrok zaslouží." Mimo stanovených případů je v zásadě pánům zakázáno mučit, mrzačit nebo zabíjet své otroky. Ve skutečnosti ale nebyli páni, ať udělali cokoli - trestáni. Soudy byly v rukou osadníků a dbaly zásady, že pán nemohl být odsouzen na základě stížnosti otroka, a to z obavy, že by se narušila vážnost otrokářského zřízení.
Ve své zprávě o Nepokojích v Santo Domingu člen Konventu Garran poznamenává, že neexistuje případ, že by byl pán postaven před soud za to, že zabil nebo zmrzačil otroka. Nařízení z roku 1784, které omezovalo počet ran bičem, které mohl pán uštědřit otroku na 50, bylo „zaregistrováno se značnými obtížemi“, ale neprovádělo se.

Sňatek a sexuální vztahy mezi osadníky a otroky jsou v zásadě zakázány. Ve skutečnosti si osadníci berou otrokyně jako konkubíny a velmi rychle se vytváří vrstva míšencú s hierarchií podle podílu „bílé“ v krvi. V roce 1789 bylo napočítáno ve francouzské části Santo Dominga (dnes Republika Haiti) 35 440 bílých, 509 642 otroků a 26 666 propuštěnců a „barevných". Propuštěnci a svobodní barevní mohli vlastnit plantáže i otroky, ale byli vystaveni přísné diskriminaci. V roce 1789 jim osadníci odmítli politická práva.
V jednom spisku vydaném v roce 1814, Vastey, sekretář krále Kryštofa (Jindřich I. zvěčněný v divadelní hře Aimé Césaireho) vypočítává způsoby mučení, jimž osadníci trestali otroky, zvláště ty, kteří povstali - upálení zaživa nebo nabodnutí na kůly, uřezané údy. jazyk, uši, vyražené zuby, uřezané nebo vyrvané rty, pověšení hlavou dolu, utopení, ukřižovaní na deskách, pohřbení zaživa, uvázaní nad mraveništi, hozeni zaživa do kotlů s cukrem, svržení ze svahu do sudu s naježenými hřebíky uvnitř nebo pohození zaživa k sežrání psům cvičeným k tomuto účelu.
Rochambeau velitel expedičního sboru vyslaného Bonapartem, aby znovu dobyl Santo Domingo a nastolil tam opět otrokářství, dal zakoupit na Kubě psy cvičené speciálně k tomuto účelu.
Je samozřejmé, že uvedený příklad z francouzských kolonií o zacházení s otroky může být rozšířen na všechny ostatní kolonie.

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.