Úvodní stránka arrow Zločiny kapitálu arrow "Oběti komunismu"-Landstoff Wednesday, April 25 2018  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
"Oběti komunismu"-Landstoff Tisk E-mail
Neděle, 02 září 2007

Na seznamu údajně nespravedlivě odsouzených komunisty se vyskytují i jména Antonína Landstoffa a Josefa Kubelky. Jaký byl vlastně jejich příběh? Anna Kvašová se narodila 24. dubna 1908 ve Stříbrné Skalici v okrese Kolín. Byla prvním dítětem chalupníků Alžběty a Josefa Hermanových. Po ukončení školy Anička a její dva bratři osiřeli. O mladší sourozence se postarali příbuzní, Aničku čekala služba u cizích lidí. Nejdříve v Mukařové, později v Městečku na Benešovsku. Po sňatku s Karlem Kvašem z Tamberka z okresu Kutná Hora žila určitý čas v Praze. Starala se o domácnost a manžel pracoval jato truhlář u firmy Prokopec-Výtahy.

V době světové hospodářské se jim narodil chlapec Karel, dva roky poté ztratil jeho táta práci. Obživu našla rodina v Osečanech na Sedlčansku, tady také Karlovi přibyla sestřička Helenka. Za pomoci dědečka koupili Kvašoví později domek v osadě Chrástná. Patřily k němu i polnosti o výměře 2,8 hektaru. Malé hospodářství nemohlo rodinu uživit a tak Anna chodila opět sloužit. Tentokrát k řezníkovi Josefu Poláčkovi. V roce 1942 však nacisté rodinu Poláčkových pro její židovský původ internovali do Terezína. Žádný z členů rodiny Poláčkových se nedočkal svobody. Krátce před osvobozením Rudou armádou zemřela Kvasovým jedenáctiletá Helenka. V květnu 1945 pomáhá Anna při potravinové pomoci pro Pražany. Později při řešení těžkostí osvobozené republiky. Syn Karel se v Praze učí na kovosoustružníka, v hlavním městě v podniku Potrubí pracuje jako údržbář i otec Karel. Doma v Chrástné zůstává Anna s druhou dcerkou Janou.

Vybrali oběť pro vraždu
Poprvé se setkali 18. prosince 1951 v pražském bytě Anny a Josefa Kubelkových. Antonín Landstoff, vedoucí protistátní skupiny, Josef Pták, šmelinář z Chrástné, Josef Koupil, obchodník a majitel fordu SPZ P-981. Do skupiny patří také majitelka činžovního domu, architekt a bývalý protektorátní policista,
Tvrdost a suverenitu předvedl vedoucí Landstoff gestem hodným mstitele, položí na stůl pistoli. Jeho řeč nikoho nenechala na pochybách o poslání skupiny, -Nestačí letáky, anonymy, pomáhání k útěkům na Západ. Je třeba udeřit!- Jako příklad Landstoff uvádí Babice, to je vzor. A pak jsou vyslovována první jména: Komberec z Krůt, tajemník Národního výboru v Radlicích Sychra. Závažným nedostatkem je, že každý z jmenovaných je nějak spojen s některým z členů skupiny. Onoho chytl při Smetně, dalšímu některý z "mstitelů" veřejně vyhrožoval.
Až Josef Pták jmenuje Annu Kvašovou. Je komunistka, dohlíží na dodávky a nekompromisně pranýřuje šmelinu. Sedláky dráždí s agitací k zakládání jednotných zemědělských družstev, V domku žije prakticky sama, jen s dvanáctiletou dcerkou. Je rozhodnuto: První protistátní akcí skupiny bude soud nad Annou Kvašovou z osady Chrástná na Kutnohorsku.
Druhá schůzka je 9. ledna 1952 v bytě Kubelkových. Landstoff oznamuje, že akce v Chrástné bude již příští večer. Tedy 10. ledna 1952. Mstitelé mají k dispozici dvě pistole a 40 nábojů. Také útočný nůž. Josef Pták dokonce navštívil Annu v Chrástné, ubezpečil se, že přes týden je v domku sama jen s dcerkou. Landstoffovi odevzdal nákres domku ve vsi i plánek jeho místností. Jsou určeny časy, místo, Pod vedením Landstoffa se »akce« zúčastní Kubelka, Koupil a Pták. Každý je povinen si zajistit perfektní alibi. Dohodnou i taktiku. Protože je Kvašová normální vesnická ženská, chodí i večer nakolik kilometrů na schůze sama. Představí se jí jako pracovníci ústředí, kteří ji mají odvézt na rychle svolanou schůzi do Prahy. Pro věrohodnost jmenují dva, tři známé funkcionáře z okolí, pro které se cestou zastaví.

Vrátím se brzy, jdi spát
Večer 10. ledna se černá fordka, opatřená pro tuto cestu falešnou poznávací značkou kutnohorského okresu, rozjela z Prahy do Chrástné. Jeli za ženou, které nesli smrt: Za Annou Kvašovou, předsedkyní místní organizace KSC a členkou rady MNV v obci Smrk. Pták čekal na pokraji Chrástné. Domluvený čas byl pryč, mrzlo a sněžilo. Pak se konečně objevila fordka.
- Tak jak to vypadá?
- Dobře. Je doma sama, jenom s holkou. A ve vsi je klid. Dohodli se, kdo k ní půjde a dostane ji do vozu. Bylo to jasné
od počátku: Josef Pták nemohl, Anna Kvašová ho znala, i Kubelku mohla znát, pocházel přece ze sousední vesnice a Koupil musel zůstat u volantu.
Zastavili ve tmě u hráze rybníka. - Je to odtud vidět, šeptal Pták. - Ten osvětlený štít. V oknech se taky svítí. Naproti bydlel Poláček. Je doma jenom s malou holkou. Takže se nemůže nic stát.
Josef Pták ukázal na štít stavení a zmizel ve tmě. Bydlel u sestry. Sundal si kabát a šel do hospody U Hromasů pro alibi. Další den pojede ke Kubelkovým zjistit, jak to dopadlo. I na tu cestu má alibi: poveze sestře do Prahy husu.
Vůz zastavil na úzké vesnické cestě, k tehdejší budově národního výboru měli pár kroků. Svítilo se a bylo slyšet mužské hlasy. Všechno bylo v pořádku. Právě tak přijíždívala auta pro Annu Kvašovou a odvážela ji na schůze. Bylo sice trochu pozdě, ale i pro to měli vysvětlení, je to náhlá a důležitá věc.
(Svědectví Antonína Vedrala: Dne 10. ledna 1952 jsem šel kolem 30. hodiny do sběrny mléka pro konev. Když jsem docházel ke Sběrně, tak jsem si všiml, že před stodolou a domkem Anny Kvašové stojí osobní auto. Ze zvědavosti jsem se šel podívat, co je to za vůz a když jsem přicházel do blízkosti auta, tak jsem viděl, že u nízkou čepici auta stojí nějaký neznámý muž vyšší postavy, štíhlý, oblečený v tmavý kabát a na hlavě měl rádiovku nebo nějakou.)
Večer byl tmavý. V neviditelných mracích visel sníh. Vůz byl připraven k odjezdu.
Tehdy vystoupil z auta Antonín Landstoff.
Domek Anny Kvašové - malý, takřka nouzový domek venkovské chudiny - stál dál od silnice, pár kroků za stodolou. Landstoff obešel její roh. I stodola byla maličká, ale teď útočníka bezpečně kryla, mohl za ni dvěma, třemi skoky uniknout.
Vzal za kliku.
Domovní dveře byly zamčeny. Došel k oknu a zaklepal na ně.
- Bydlí tu soudružka Kvašová? zeptal se.
- Ano, ozvalo se zevnitř, byl to ženský hlas, a za pár vteřin slyšel. jak se něčí kroky blíží předsíňkou k domovním dveřím. Anna Kvašová, s šátkem na hlavě, právě si ho uvazovala, otevřela a nahlédla do tmy.
Před ní stál muž.
(Výpověď Antonína Landstoffa: »Řekni jsem jí, že má jet na schůzi, že jsme pro ni přijeli vozem. Ona projevila nedůvěru a chtěla na mně nějaký doklad. Ukázal jsem jí svůj zbrojní pas. Ona se ptala, kdo ještě pojede a přitom si brala kabát. Řekl jsem jí jména - /zjistil nám je Pták/...«)
Kvasová se převléká a Landstoff si zatím pochutnává na nabídnuté domácí zabijačce. Při loučení posílá Anna dcerku spát, že se určitě brzy vrátí. Landstoff dodává, »že maminku určitě přiveze!"
Zachovalo se svědectví dvanáctiletého děvčátka, Jany Kvašové, jak Landstoff odváděl její matku na smrt:
»Moje matka seděla na posteli a rovnala si kmenové listy MNV Smrk. Po klepáni neznámého si vzata na hlavu šátek a šla otevřít. Matka se vrátila do kuchyně, onen muž zůstal stát v předsíni. Matka ho vyzvala, aby vešel do kuchyně a ohřál se. Řekl, že musí za šoférem, aby obrátil auto. Matka se v jeho nepřítomnosti ustrojila. V ruce měla nylonovou ruční kabelku, do které si dala občanský a stranický průkaz, dále svačinu. Kus chleba a dvě jitrnice. Neznámému muži dala také chleba a jitrnice. Vzpomínám si, že onen muž řekl matce, aby si s sebou nic nebrala, zejména k jídlu, že bude v krátké době zpět a že ji opět autem přiveze.«
Anna Kvašová se však do domku čp. 37 už nikdy nevrátila.

Vrahy pochválila Svobodná Evropa
Auto jede nocí. Padá sníh. Na cestu není téměř vidět, přesto Anna upozorňuje řidiče, že jede špatným směrem. Landstoff ji však přitlačí do sedadla, začíná chápat, že něco není v pořádku. Auto zastaví a »hrdinové« se dohadují, Anna chce zastávky využít k útěku. Síly jí však na dobře živené muže nestačí, navíc jí do boku míří pistole. Auto se opět rozjelo, projeli Chlum, zatočili k Ratajské oboře, na otázky vystrašené ženě nikdo neodpovídá. Zastavili. Má vystoupit, zdráhá se. Je vyvlečena z auta a tažena za ruce k lesu. Stále se ptá, co chtějí. "Budeme tě soudit!«
-Zakládáš družstvo. Udala jsi Ptáka!« vykřikl Kubelka. Jméno bylo vyzrazeno, úmysl o ostříhání a přivázání provazem ke kůlu, padá.
Annu Kvašovou čeká smrt, ortel vyřkne Landstoff, Kubelka a Koupil souhlasí. Nekřičela. Neprosila, nehájila se, nevolala o pomoc, šla mlčky ke kraji lesa, kde na ni cekala smrt.
Les byl tmavý, před nimi se černala halda klestí. Na ni posadil Landstoff Annu Kvašovou. Dobrodruha, člověka tisíce a jednoho zaměstnání, fanatického antikomunistu, dělily od bezbranné dva kroky. Dva malé kroky. Žena hleděla do ústí zbraně. Věděla, komu padla do rukou, a nic už nečekala.
Je 10. ledna 1952, krátce po půl desáté večer.
Zmáčkl spoušť, zblízka, proti světlejší ploše obličeje. Mezi stromy to znělo hluše, les výstřel utlumil. Anna Kvašová byla ihned mrtva. Rána vypálená ze vzdálenosti deseti až patnácti centimetrů ji zasáhla do levé poloviny čela.
Ti tři se rozběhli k vozu.
Slyšeli jen svůj dech, šeptli několik slov. Krajina kolem byla tichá, nikdo je neslyšel ani neviděl.
Vyměnit číslo!
Falešné kutnohorské číslo už nepotřebovali, chvatně je strhli a nacpali do auta. Koupil nastartoval.
Malá Jana uz dávno vstala, zatopila v kamnech, vyhlíží oknem maminčin návrat. Její tělo nachází místní zemědělec při svážení dřeva z Ratajské obory.
Zpráva o bestiální vraždé se rozšířila z Kutnohorska po celé republice. Lidé přijímají vraždu matky dvou dětí s odporem. S takovou reakcí vrazi nepočítali. Bojí se. Landstoff se jim snaží pozvednout náladu tlumočením chvály ze Svobodné Evropy. Byli prý dáváni za vzor boje proti komunismu!
V den pohřbu Anny Kvašové se v Úžících sjelo na čtyři tisíce lidi.
Všichni se přijeli rozloučit s obyčejnou ženou, matkou, funkcionářkou, komunistkou.

Až po šesti letech se konal soud
Činnost skupiny vrahů Anny Kvasové se rozpadá strachem. Na československých hranicích je zadržen příslušníky Pohraniční stráže Antonín Landstoff, je odsouzen k šesti měsícům odnětí svobody za ilegální přechod hranice. Vše se zdá v pořádku.
V roce 1958 je spolupracovník Josefa Kubelky Stanislav S., pracovník n. p. Radovan Radotín, vyšetřován pro rozkrádáni. Při výslechu uvede, že mu pomáhal Josef Kubelka, přizná, že čistil Kubelkovi rezavé pistole. Bezpečnostní orgány zbraně zadržely a provedené expertizy ukázaly na vrahy Anny Kvašové.
Soud se skupinou vrahů A. Kvašové se konal před senátem krajského soudu, jako veřejné přelíčení v Tylově divadle v Kutné Hoře 25.-27. března 1958. Nejvyšší soud v odvolacím řízení 5.-7. června 1968 potvrdil rozsudky, kterými byli Antonín Landstoff, Josef Pták a Josef Kubelka odsouzení k trestu smrtí. Anna Kubelková a Josef Koupil k 25 letům vězení, Marie Nová a Jaroslav Ledašil k 15 letům a Jindřich Honrych k jedenácti, Jindřich Šedivý k pěti letům a Miroslav Hojer ke čtyřem letům odnětí svobody.
Silnice k Ratajské oboře je zavátá sněhem, žulový pomníček na kraji lesa připomíná nenávist, která vraždila. Kytice komunistů z Kutnohorska nastavuje zrcadlo lžím na stránkách preferovaných deníků. Umlčují pravdu nenávistí stejného kalibru jako vrazi před padesáti lety.

Je ovsem třeba představit činnost celé Landstoffovy a Kubelkovy skupiny. Vražda Anny Kvašové nebyla totiž jejich jediným úietem. Vše začalo obyčejným cyklostylem. Na něm vznikající skupina, jejíž duší byla Anna Kubelková, rozhodla tisknout protistátní letáky. Něco sice stál, ale 'demokracie' přece není zadarmo. První stovku rozhodili z motocyklu. Tedy ona a Josef Pták. I s dalšími směřovali do vesnice, aby varovali před vstupem do družstev a slibovali brzké osvobozeni Američany. Pak tu byla pomoc uprchlému vězni. Nějakou dobu ho museli skrývat, aby pak za spolupráce jednoho příslušníka SNB vyrobili falešné dokumenty a dokonce i propustku do pohraničního pásma. Jenže přechod hranice se nepovedl. Byl totiž připraven dost diletantsky.
Když se do čela skupiny dostal Antonín Landstoff, přece jen činnost dostala jiný směr. Už nešlo o nějaké letáky, ale o akci. Začalo se se shromažďováním zbraní a pak vše šlo ráz na ráz. Josef Pták ve svém okolí vytypoval několik funkcionářů, které bylo třeba 'postrašit', aby se přestali angažovat pro družstva. Na přípravné schůzce se otevřeně hovořilo i o jejich oběšení. Nakonec byla vybrána Anna Kvašová, již Pták znal velmi dobře. On to také byl, kdo Kvašovou předem navštívil, aby zmapoval místnosti jejího domku. Pak sehnali automobil, naplánovali trasu, vzali dvě pistole, čtyřicet nábojů a útočný nůž a vydali se vraždit.
V dalších dnech, kdy se členové skupiny všichni opět sešli, aby zhodnotili výsledek akce, Landstoff všem poděkoval a pochválil přímé účastníky. I to se později ocitlo v zápisu Bezpečnosti.
Františku Vrbeckému, který se v osmdesátých letech pokusil celý příběh zrekonstruovat, tehdejší předseda MNV v Chrástné Václav Hervert řekl: 'Musíme si představit tehdejší dobu. Naše obec o padesáti číslech byla docela bezvýznamná. Lidé se tu živili práci v zemědělství, měli svá pole a hospodářství. Anna v tomto směru nebyla výjimkou - Kvášovi měli přes deset měřic pole. V národním výboru, kterému jsem tenkrát předsedal, měla Anna na starosti zemědělskou otázku. To byla moc ošemetná funkce. Musela na některé lidi tlačit, aby plnili předepsané dodávky. Nic populárního to nebylo. Protože každý každému viděl až do komory, nebylo snadně ji oklamat, Anna vždy jednala přímo, žádné vytáčky. 'Máš obilí, vím, že máš, tak dodej.' Nikdo na ni nemohl. Sama byla pracovitá, prostě normální rolnická ženská. Ale byla členkou strany, jezdila na schůze a aktivy, věděla tedy, co strana chce, a prosazovala to v obci. To víte, že narážela, pro družstevní myšlenku žádné velké nadšení v obci nebylo. Já nikdy ve straně nebyl, komunistů tu bylo pár a neměli to právě lehké. Už v devětačtyřicátém jsme založili strojní družstvo a to byl úspěch..."
A co lidé po vraždě? I na to Františku Vrbeckému Václav Hervert odpověděl:
"Byli šokováni... Lidé nechtěli věřit takové surovosti... Na pohřeb se sjelo přes čtyři tisíce lidi z širokého kraje. Jako kdyby si všichni uvědomili, že jsou to zase jen komunisté, kteří dokáží jít za správnou věcí a pro svoje přesvědčeni nakonec položí i život... Autorita komunistické strany tady vzrostla. Už na podzim toho roku jsme založili družstvo...".

A naše skupina? Její členové dostali strach. Pták byl zatčen, později však propuštěn. Landstoff se pokusil přejít hranice. Byl však zadržen a odsouzen k půlročnímu vězení. Když se z něj vrátil, už zase začal plánovat další akci. Výbušninami měli vyvolat napjaté ovzduší v zemi. Mělo jít o vyhození do vzduchu jednoho vládního úřadu. Naneštěstí pro skupinu jeden z přátel Josefa Kubelky byl v té době zadržen při rozkrádání. Přiznal se, že nejen sháněl nějaké věci pro Kubelku, ale čistil mu i staré pistole. Tak se vyšetřovatelé dostali až k mozku teroristů, k Landstoffovi. Netrvalo dlouho a dozvěděli se i o vraždě Anny Kvašové.

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2018 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.