Úvodní stránka Tuesday, December 10 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
O původu válek a jedné formě kapitalismu Tisk E-mail
Sobota, 07 únor 2009

Rádo se dnes zapomíná citovat Jeana Jaurése, který tvrdil, že kapitalismus s sebou přináší válku jako mrak přináší bouři.  A bylo by možné dodat, že tato pravda je ještě zjevnější, jakmile kapitalismus vzal na sebe formu fašismu.  Abychom zůstali u druhé světové války a u jejích předzvěsti, je nepopiratelné, že na začátku zde byl - fašistický kapitalismus. Mussolini napadl Etiopii a Albánii. Hitler se zmocnil Rakouska a Československa. militaristické Japonsko se utkalo s Čínou a Sovětským svazem, Franco za pomoci Německa a Itálie nastolil svůj režim proti Republice, V poslední etapě Hitler rozpoutal světovou válku tím, že zaútočil na Polsko.

Nikdy asi bezpochyby nezjistíme matematicky přesné údaje o mrtvých, které způsobilo toto světové zabíjení. Bezpochyby z padesáti milionu mrtvých v Asii, Evropě a Africe je nějakých dvacet milionů patřících civilním i vojenským občanům Sovětského svazu, a ti mohou být sotva přičteni jako klad kapitalistické zodpovědnosti.

 V celkovém rámci této světové války se objevil nejsurovější výraz pro nejničivější kapitalistické vykořisťování. Ten, jehož předmětem byla pracovní síla v nacistických koncentračních táborech, v hitlerovských ..KZ" (koncentrácích). Zpočátku měly za cíl odloučit od zbytku německého obyvatelstva politické odpůrce. S nimi se tak tvrdě zacházelo, že jich velký počet zemřel v letech 1933 -1940.

 Časem začaly jednotky SS, které byly strážci táborů, využívat svých vězňů k tomu, aby vydělávaly nějaké peníze. Nechaly je pracovat v podnicích, které jim patřily, především v kamenolomech

  Počínaje rokem 1942 velké německé trusty válečného průmyslu požadovaly, aby se jim vyrovnala ztráta v důsledku mobilizace jejich tradičních pracovních sil intenzívním využíváním koncentráčnické pracovní síly. Uprostřed samotných táborů se objevily různé zbrojní továrny. Koncentráčnické pracovní síly pracovaly v ?komandech* i mimo lágry, ale kde způsob života a smrti nezaostával v ničem za koncentráky, na nichž závisely. Někdy to bylo ještě horší. Na nich byly závislé podniky všech odvětví velkého průmyslu: letectví, chemikálie, slévárenství, důlní těžba atd. Vězni zde pracovali ve dne v noci. Byli to robotou povinní otroci vydaní na milost a nemilost. Jejich život patřil SS bez omezení ani hranic

 Ale jak to však napsal jeden historik - "... neupadněme do léčky, Nacistické koncentráky a jejich "komanda" nevzkřišovaly antické hospodářství. Výrobci V2, pušek a letadel, kteří zaměstnávali vězně po stovkách tisíc nepatřili světu cizímu pohybu kapitálů, burze cenných papírů a konsolidovaným bilancím."

  Velký mistr v průmyslovém vykořisťování vězňů z koncentráků je přímý pobočník Himlerův, šéf SS a veškeré policie, generál SS Oswald Pohl. Je zároveň šéfem vrcholného úřadu SS pro ekonomickou správu WVHA, který 1 února 1942 vytvořil. Vycházeje z Pohlových směrnic bylo vytvořeno to, co Hitlerův ministr spravedlnosti Otto Thierak nazval "zničení prací". (Vyhubení židů a cikánů v plynových komorách zaznamenává ji­nou logiku. Je však třeba poznamenat, že určitý počet těch. která pocházeli z těchto kategorií, byl využíván jako pracovní síla v Osvětimi a v jiných táborech tohoto druhu, od konce roku 1942)

  Princip toho je poměrně jednoduchý. Pracovní síla z koncentráků musí dodat nadhodnotu takovou, které pokryje její údržbu ze strany SS a zajistí největší možné zisky firem, jež ji využívají. Jdou od těch největších (Krupp, Siemens, IG-Farben Industrie, Messerschmidt atd.) až po ty nejmenší - řemeslnického typu Aby se uspokojily požadavky průmyslu, SS mu pronajímá vězně za cenu mzdy, které je značně pod mzdou svobodné pracovní síly. A aby i SS vydělaly, je třeba snížit na maximum náklady na udržování vězňů (potrava, ošacení, ubytování). Pohl dává do práce své experty. Ti odhalují, že práh rentability odpovídá průměrné životnosti vězňů v délce osmi měsíců. Stačí je pak nahradit pod různými záminkami živými, jejichž počet nechybí na dobytých územích.

Je zajímavé srovnat tyto teoretické výpočty s realitou. Zjistíme. že v letech 1942-1945 (což je poměrně krátké období) průměrná ži­votnost vězňů z koncentračních táboru je asi 8 až 9 měsíců.

Nebudeme se zdržovat obecné známou otázkou nacistického zlata ukradeného židům v Evropě a procházejícího zvláště Švýcarskem. aby bylo ?očištěno" a aby posloužilo na nákup válečného materiálu pro Wehrmacht I zde jde o kšeftováni prováděné podle nejpřísněj­ších kapitalistických pravidel.

Méně je znám podíl firem pro německou ekonomiku během vál­ky, které byly povazovány za počestné.

Britský deník The Guardian zveřejnil v prosinci 1997 studii věd­ce. specializovaného na studii židovské genocidy. Jmenuje se David Cesarani. Když studoval, co se stalo v Maďarsku během války, do­spěl až ke jménu Wallenberg. Je známo, že Raoulu Wallenbergovi se podařilo zachránit četné maďarské židy před smrti a že záhadně po válce zmizel. Zřejmě v SSSR.

Cesarani se odvolává na práce skupiny nizozemských výzkumní­ků, kteří se zaměřili na Wallenbergův případ Učinili zajímavé ob­jevy. Bratři Wallenbergovi byli Švédští bankéři a průmyslníci, kteří vytvořili mezi oběma válkami s německými průmyslníky kartel. Ten kontroloval evropský trh s kuličkovými ložisky dodávanými firmou SKF. Banka bratru Jakoba a Marcuse Wallenbergových. ENSKILDA BANK ve Stockholmu, pracovala v úzkém spojení s SKF. Ta. po celou dobu války, nadále obchodovala s nacistickým Německem. V roce 1943 SKF dokonce zvýšila o 300 % svůj export do Německa V roce 1944 dodávala 70 % všech ložisek potřebných pro válečný průmysl Říše. Generál Spaatz, americký odpovědný či­nitel za bombardováni, si stěžoval, že veškeré letecké akce (proti německým továrnám) se staly neúčinnými.

Švédské banky v téže době měly "očistit" zlato uloupené nacisty v hodnotě 26 milion dolarů. Banka ENSKILDA měla nakoupit v Německu 5 až 10 % z celkové sumy 350 až 500 milionů guldenů z cenných papíru uloupených nizozemským židům. Tato kolaborace s hitlerovským Německem byla ozřejměna hned po válce a jmění Wallenbergů bylo zmraženo ve Spojených státech. SKF mající stále vazbu na Wallenbergy se obrátila na SSSR, který velmi potřeboval kuličková ložiska a poskytla mu značné úvěry. Jelikož se rozvíjela ?studená válka", USA zastavily Sovětům jakoukoliv pomoc a pohrozily zveřejněním spolupráce švédských bank a průmyslu s nacisty.

  Cesarani z toho učiní závěr, že Raoul Wallenberg byl bezpochyby oběti těchto temných intrik, které tím, že umožnily dodávky strategického materiálu Hitlerovi, nechaly téci, v letech 1939 až 1945, krev.

 

Pierre Durand

  Pierre Durand, bývalý odbojář deportovaný do Buchenwaldu, je specialistou na deportace. Je autorem zvláště Résistance des Francois, Buchnwald et, Dora, 2. vydání, 1991, v prodeji u Temps des Cerises.

 

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.