Úvodní stránka arrow Zločiny kapitálu arrow Kapitalistická kolonizace Asie Sunday, November 23 2014  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Kapitalistická kolonizace Asie Tisk E-mail
Úterý, 07 prosinec 2010

pastarchives.jpgPočátkem XVI. století s rozvojem vědy, techniky a obchodního kapitalismu začala se Evropa ekonomicky rozvíjet. Když během tisíciletí Asie Evropu předběhla, zůstala ve středověku se svými tradičními říšemi a královstvími ustrnulým feudalismem a stagnujícím způsobem myšlení. Na začátku II. tisíciletí našeho letopočtu čínské lodě, svou velikostí v Evropě neznámé, běžně proplouvaly do Indie a Indonésie. V jeho druhé části to byly evropské koráby, jež přistávaly u břehů Asie ? převážně to byla obchodní plavidla. V roce 1507 byl ustaven portugalský monopol na úkor arabsko-benátského obchodu. Zakrátko Portugalci dosáhli Malaccu, v roce 1514 Čínu a v roce 1542 přistáli v Japonsku. Španělé se v témže roce usadili na Filipínách. K první anglické výpravě do Východní Indie došlo v roce 1591, Holanďané se vylodili v Japonsku v roce 1599, znovu v roce 1609.

V témže roce se vytvořila Amsterodamská banka, která uzavřela smlouvu s Indickou společností. Angličané se usadili v Madrasu v roce 1639 a v Bombaji v roce 1662. Francouzi založili Compagnie des Indes v roce 1664 a usadili se v Suratě v roce 1668. Vytvoření anglické banky (1694) následuje po založení Kalkaty (1690). V roce 1723 byla zřízena Francouzská indická společnost a v roce 1724 pařížská burza. Pařížská smlouva z roku 1763 uvolnila místo Anglii, aby konsolidovala Indii. Zákon o Indii byl vydán v roce 1784. Číňané se utkali s ještě značně předkapitalistickým Ruskem a dosáhli jeho kapitulace v Albasinu (1685) ? snažili se tak udržet Evropany daleko od svých břehů. Japonsko (1638) zakázalo cizincům přístup na jeho půdu. Záměrem západního kapitalismu však byl všestranný přístup ke zdrojům surovin a otevření trhů s cílem zkolonizovat celou Asii. V době Vídeňského kongresu (1915) Anglie kontrolovala celou Indii a výjimkou Assanu, Pandžábu a Sindhu. Východněji obsadila Malacu a Penang. Holandsko si podrželo Jávu a opěrná stanoviště v holandské Indii. Španělsko ovládlo Filipíny. Portugalsko mělo v držbě Goa, Timor a Makao v Číně.

V první polovině XIX. století Anglie dobyla v Indii Sindh, Beludžistan, vyvolala válku Sikhů v Pandžábu v roce 1845 a 1848. Usadila se v Singapuru (1819) a v roce 1825 obsadila pobřeží Barmy. Dolní Barmu obsadila v roce 1852. Španělsko dokončilo dobytí jihu Filipín v roce 1840. Sice všude teče domorodá krev, ale Teskové dřevem, cínem, uhlím a rýží zásobují Evropu ? nové trhy se otvírají. Francie zabrala území obklopující Annám v letech 1862-1867 a zmocnila se Kočinčíny, v roce 1863 prosadila protektorát v Kambodži. V tomto období čínská vláda odmítala otevřít své přístavy zahraničnímu obchodu. A tak existoval podloudný obchod provozovaný anglickými obchodníky, kteří směňovali opium pěstované v Bengálsku Indickou společností za čínský čaj. Zabavení nákladu opia posloužilo za záminku k první opiové válce, která skončila v roce 1842 smlouvou v Nankingu a která otevřela pět přístavů na jihovýchodě Číny zahraničnímu obchodu a postoupila Angličanům Hongkong. Druhá (1856) a třetí (1858) opiové války skončily postoupením dalších jedenácti přístavů. Kapitalistické mocnosti se chovaly jako gangsteři ? mimo tisíců zabitých v bojích, hladem (1857) zemřelo osm milionů Číňanů. Evropský kapitalismus se usadil v Asii. Anglická indická společnost ovládla (1853) celou Indii. V roce 1857 vypukla vzpoura sipáhů ? Londýn byl otřesen, bylo popraveno 320 tisíc Indů. Nástup liberalismu vytvořil podmínky pro předávání pozemků anglickým osadníkům. V Holandské Indii se praktikoval prioritně určitý druh státního kapitalismu ? pilíři byly Holandská obchodní společnost a Jávská banka (1825 a 1828). Pětina pozemků byla předána Holanďanům. Nastolení asijského kapitalismu paradoxně započalo restaurací monarchie, zatímco v Anglii, Americe a Francii přes revoluce.

Kontakt se Západem vyvolal v Japonsku zvýšení cen, ztrátu jeho zlatých rezerv a vzpoury rolníků. Feudalismus byl svržen, ale japonská vládnoucí třída byla složena z obchodní buržoazie a feudálů. Japonské státní podniky byly předávány os roku 1881 soukromníkům. Kapitalistické Japonsko se rychle rozvíjelo. Kapitalistický sektor a industrializace v Číně započaly v druhé polovině XIX. století. Přístavy tvořily střediska šíření kapitalismu. Kapitál byl však nedostatečný, trhy omezené. Konkurence Západu svým efektivním bankovním sektorem tvořila hlavní překážku rozvoje čínského kapitalismu. Rivalita byla mezi kapitalistickými zeměmi v Asii enormní. Pojmy ?imperium? a ?imperialismus? byly šířeny chvalozpěvným způsobem autory od Disraeliho po Kiplinga, než Hobson, Hilferding a Lenin upřesnili, že imperialismus je spojení průmyslového a bankovního kapitálu k vytvoření finančního kapitálu majícího snahu ovládnout svět. Rozpínavost Japonska vyústila (1894) útokem na Čínu ? smlouvou v Šimonoseki (1895) Japonsko získalo Tchaj-wan a Peskadorské ostrovy. Rusko ale přimělo Japonsko opustit Port-Artur. Anglie, Francie, Německo, Rusko a Japonsko se vrhly do ?bitvy o koncese? (1896-1902). Poprvé pak Japonsko napadlo evropský stát ? porazilo Rusko (1904-1905) a získalo Liadong v Číně a jih Sachalinu. USA vypudily Španělsko z Filipín, které jim postoupila Pařížská smlouva (1898).

Pokrok kapitalismu v Číně podnítil založení "Jednoty pro obnovu Číny" (1894), která spolu s Tong-meng Huiho ligou (1905) podporovala povstalecké akce, jež vyústily v Říjnovou revoluci (1911). Finanční skupiny v Asii (1912) vytvořily "První konsorcium" za účelem dělení zisků, které nemělo dlouhé trvání, neboť vypukla první světová válka. Japonsko (1910) anektovalo Koreu. Na konferenci ve Washingtonu (1921-1922) západní partneři přinutili Japonsko, aby se z Číny stáhlo a neanektovalo část východní Sibiře a Mongolsko. Hnutí občanské neposlušnosti podnícené Gándhím (1932-1933) donutilo Anglii, aby Indii poskytla (1935) omezenou autonomii. USA poskytly Filipínám vnitřní autonomii a Angličané učinili totéž v Barmě, jež byla v roce 1935 oddělena od Indie. Čínští komunisté (1927) vytvořili "Republiku čínských sovětů". Světová krize (1932) hluboce zasáhla Čínu, proto komunisté navrhli jednání s Čankajškem, ale Japonsko rozpoutalo (1937) válku proti Číně. Proti Japonským jednotkám byl uskutečněn partyzánský boj nacionalistů a komunistů. Útok Japonců proti Pearl Harboru na Havaji (1941) se dostal v Pacifiku a v Asii do střetu s USA a Anglií. Japonci obsadili Hongkong, Malajsko, Singapur, Holandskou Indii, Filipíny a Barmu.

Po svržení americké atomové bomby na Hirošimu a na Nagasaki bylo Japonsko přinuceno ke kapitulaci v srpnu 1945. Moci se chopili vlastenci v Barmě a Indonésii. USA poskytly nezávislost Filipínám (1946), Anglie Barmě a Cejlonu (1948). K ozbrojenému boji došlo v Indonésii (1917-1948) a ve Vietnamu (1946-1954). Neuplatnění Ženevských dohod vyvolalo americkou válku ve Vietnamu (1959-1975) a sjednocení země se socialistickým režimem. Japonsko ztratilo své kolonie. Tchaj-wan byl vrácen Číně. Indii a Pákistánu byla udělena nezávislost (1947). Korea se stala nezávislou, ale rozdělenou mezi socialistický sever a kapitalistický jih. Lidová republika Číny byla vyhlášena dne 1. října 1949.

Japonsko v důsledku druhé světové války ztratilo dva miliony lidí a jeho ekonomika byla v troskách. Vypuknutí války v Koreji (1950) přivodilo mírovou smlouvu v San Francisku mezi USA, spojenci a Japonskem (1951) a znovuoživení zárodku japonské armády. Japonsko (1979) bylo třetí ekonomicky vyspělou zemí světa za USA a SSSR. Enormní ekonomický růst Japonska skončil cca (1986-1990). Po druhé světové válce se anglická vláda stala velkým zákazníkem oceláren a textilního průmyslu Indie. Néhrú dal odhlasovat tři pětileté plány (1951-1966). Zemědělská revoluce se uskutečnila v Indii (1961-1970), kdy zemědělská produkce rostla rychleji než obyvatelstvo. V roce 1971 zprivatizovala Indíra Gándhíová načas indické banky. Světová banka přinutila Indii, aby devalvovala rupii v roce 1966 o 50 %. Téhož roku byl v Taškentu urovnán konflikt s Pákistánem, ale vypukl znovu v roce 1971. Toto povstání podnítilo vznik Bangladéše. Indický kapitalismus však nezabránil generální stávce (1982) ? zahynulo 700 lidí. Za vlády Indíry Gándhíové (zavražděné v roce 1984) provedla Indie jadernou zkoušku. Pákistán uskutečnil v roce 1971 pokrokové reformy (nacionalizační, agrární reformu), v roce 1992 přiznal možnost výroby jaderných zbraní. Z druhé světové války byly ekonomiky Asie oslabeny, proto měly ve svých programech ekonomický rozvoj ? vybavovaly se centrálními bankami a plánováním. V Indonésii (1969) byl zpracován pětiletý plán, malajský plán (1970), dvacetiletý plán v Barmě (1972) a tři pětiletky v Thajsku. Účast státu v ekonomice v těchto i v dalších zemích byla značná ? zajišťoval 10 až 40 % hrubého národního produktu. Některé státy se chtěly nacházet mezi kapitalismem a socialismem.

Kapitalismus ve východní Asii po americké porážce ve Vietnamu (1975) prioritně rozvíjel průmysl, obchod a finanční aktivity. Nové zprůmyslněné země respektovaly pravidla neoliberalismu prosazovaná MMF a Světovou bankou. Doposud jsou dáváni za vzor "asijští tygři", jakými byly Tchaj-wan, Hongkong a Jižní Korea. Jakmile se ale (1977) objevily krizové problémy, začal zahraniční kapitál, představující spekulativní investice, z uvedených zemí prchat. Krize začala v Thajsku, pak se rozšířila do Filipín, Malajsie a do Indonésie. Měny byly devalvovány (o 15 až 55 %) a byla požadována pomoc MMF i Japonska. Hongkong byl připojen v červenci k Číně. Finanční krize však neskončila v roce 1988.

V požadavcích národů na nezávislost po druhé světové válce hrála podstatnou roli Asie. V Bandungu (1955) požadovalo právo nových států na nezávislost 29 asijských a afrických zemí. Rovněž hnutí nezúčastněných států, které významné asijské osobnosti ? jako byl Néhrú ? značně usměrnily. Bylo potvrzeno právo každého národa, aby si zvolil cestu ? buď kapitalistickou, nebo socialistickou, a aby disponoval se svým přírodním bohatstvím v rámci Nového mezinárodního ekonomického řádu (Alžír 1973). I když cesta kapitalismu nebyla osudovou, přesto ji realizovaly četné asijské země, což bylo v zájmu místních vládnoucích tříd podporovaných USA. Ale i USA měly v Asii oponenturu ? v roce 1954 chtěly vytvořit organizaci SEATO ? získaly pouze Filipíny, Thajsko a Pákistán. USA podporovaly Tchaj-wan a poté uznaly i Čínskou lidovou republiku v roce 1979.

Naše Pravda, František FRKAL

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2014 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.