Úvodní stránka Tuesday, December 10 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Irák oběť ropy VIII. Tisk E-mail
Čtvrtek, 10 prosinec 2009

Kontrola zbrojení je komedie, která již nikoho neoklame. Nikdo nám nenabulíkuje, že za osm roků experti OSN a obzvlášť Američané, se všemi svými ultra zdokonalenými prostředky detekce, jimiž disponují, telekomunikacemi, radary, satelity atd. si nemohli prověřit jeho existenci nebo nepřítomnost. Před embargem v roce 1990 Irák vyhovoval kritériím Světové zdravotnické organizace. Věnoval 30 dolarů měsíčně na jednoho jedince, zatímco dnes nevynakládá víc než 2 dolary, což je pokles 0 93 %.

 Nejtragičtější důsledky embarga se dotýkají obzvlášt' křehkých vrstev obyvatelstva, především dětí.

 V roce 1977 předpovídali francouzští vědci, vyslaní tehdy do Iráku, že počet obyvatel Iráku na konci století bude 25 milionu.

 Budou to stěží 22 miliony. Unicef, FAU, komise pro sociální a ekonomická práva při Spojených národech odhadují, že asi 1 milion 300 tisíc dětí ve věku do pěti let, umírá v důsledku embarga. Jeden milion dětí nechodí vůbec do školy. Ze současných 5 milionu dětí ve věku do pěti let nedosáhne jeden milion nikdy, vzhledem k nedostatku proteinů a mléka tak potřebných pro vývoj mozku, normálních duševních schopností. A tak čtvrtina obyvatelstva je podle odhadu ztracena.

 Tak se obětuje, z čistě ekonomických hledisek, celý národ jako obětní dar bohu - ropě.

 Zatímco dříve bylo v Iráku několik milionu přistěhovalců ze sousedních zemí, jsme dnes svědky emigrace intelektuálů, nejschopnějších lidí do zahraničí. Dochází ke ztrátě podstaty irácké společnosti. Mnoho rodin je rozděleno cmigracl. Mnoho žen je osamělých. Rodiny se rozkládají, roste zločinnost. Zeny musejí zvládnout bídu v rodině, rozdělit potravu mezi své děti, jeden den jí ten, druhý pak onen. Otec musí ujít dvacet kilometru pěšky, aby donesl své nemocné dítě do nemocnice, kde je ale stejně nelze ošetřit, protože chybějí léky.

 Nelze dovážet léky ani potraviny. A ani náhradní díly na lékařské přístroje, nářadí, vozidla. Chybí sešity, tužky, knihy pro školní děti. Již osm let nemůže Irák dovážet vědecké publikace. Včdci nemohou odjet do zahraničí, ani se zúčastňovat mezinárodních konferencí. Nelze se vybavit informatikou, ani mít přístup do Internetu, ke znalostem, které pomáhají jiné země rozvíjet. Odhaduje se, že v důsledku snižování možností vstupovat ve spojení s novou světovou kulturou, bude to znamenat zpoždění 30 až 40 let. Postiženy jsou všechny sektory. Je to záměrná snaha zatlačit Irák do řady Třetího světa. Dohoda ropa za potraviny nic nevyřešila. Slouží hlavně ke splácení válečného dluhu. Země se to dotýká jen z 20 %. Co se týká výdajů na zdraví, je to stejné. A dovozní dohody nejsou rovněž dodržovány. Co se týká zmrazených iráckých vkladů v zahraničí, jc to zjevná krádež.

 Jc to zřejmě vůle mocných, která ovládá Radu bezpečnosti, uvalit bezpříkladnou blokádu, aby se zabránilo rozvoji země, aby se zničila její budoucnost, země, která měla dokonce prostředky na pomoc Třetímu světu. Po odporné válce je embargo stále, bez ohledu na záminku, koloniální válkou ekonomického charakteru. 1 když ho uložilo mezinárodní právo.

 Přesto všechno, tento lid dokázal svoji vůli odolávat a přežít, zachovat svoji důstojnost. Ale nelze žádat po národu. aby obětoval svou čest. Je zatlačen do slepé uličky a musí zajistit své přežití. Na rozdíl od toho, co se očekávalo při vyhlášení embarga, neshody s režimem jsou ztlumeny, ne-li zapomenuty. Vyhladovělé obyvatelstvo se snaží uživit se, nedělá revoluci. Iráčané si jsou vědomi, že to co musejí snášet, je činěno proto, aby se zabránilo jejich zemi ve vývoji. Odolávají, ale nebudou moci odolávat ještě 10 let. Tento národ je v nebezpečí. Pokud by v Iráku vypukla občanská válka, nikdo by ji nezvládl, byla by postižena celá oblast. Američané si hrají na čarodějnické učně, ale nebudou již schopni zvládnout obsah Pandořiny skříňky, jakmile ta se otevře.

 Bez ohledu na politický režim, záleží na národu, jak se rozhodne. Embargo je válka vedená proti všem pokrokovým režimům, nebo těm, které jsou neposlušné vůči Spojeným státům. Solidarita s iráckým lidem by měla povzbudit všechny pokrokové síly světa.

 

Subhi Tomor je sociolog iráckého původu, který emigroval v roce 1971 do Francie. Byl generálním tajemníkem iráckých studentů stojících proti režimu v Bagdádu. Je spoluzakladatelem mezinárodní koordinace proti embargům, vedl několik misí pozorovatelíi v Iráku od války v roce 1991.

 

 

Poznámky.

 

Před embargem:

 

30 000 nemocničních lůžek vybudovaných po znárodnění ropy.

 

 Rozpočet: 500 milionů dolarů. Sklady léčiv představovaly hodnotu čtvrt miliardy dolarů.

 

Dětská úmrtnost:  24 na 1000,

do 5 let    - 540 měsíčně

nad 5 let   - 650 měsíčně

 

 

Po embargu:

 

Rozpočet: 37 miliard dolarů, sklady žádné

 

Dětská úmrtnost:  92 na 1000,

do 5 let    - 7500 měsíčně

nad 5 let   - 9000 měsíčně

 

Podvýživa:  1100 kalorií na osobu místo 2500. Váha dětí se snížila o 22 %.

 

Subhi Tomor

 

(UNICEF; pozorovatelna zdraví)

 

 

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.