Úvodní stránka Thursday, December 12 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Fašistická anexe Východního Timoru III. Tisk E-mail
Úterý, 06 říjen 2009

Již v prvních dnech nechali chladnokrevně v přístavu popravit sto padesát zajatců. Civilisty, muži i ženy, kteří nepatřili ani k Fretilinu, ani k Falintilu. Tyto oběti, po zavraždění, házeli do moře. Obyva­telé jihovýchodního předměstí byli násilně shromážděni na spor­tovním stadionu a tam skoseni salvami automatických zbraní. Zů­stalo jen několik osob, které přežily zranění, a kterým se podařilo ukrýt pod mrtvými těly.

Následně timorské obyvatelstvo a bojovníci přijali taktiku spořá­daného ústupu a opustili některá města, aby pokračovali v boji na venkově a v horách. Indonéský rozhlas sám provokoval nadšení a upevňoval vlasteneckou jednotu tím, že hlásal zastrašující hrozby. Například, že budou zavražděni všichni komunističtí vojáci Fretilinu.

Poslední portugalští vojáci přítomní ještě na ostrově Atauro uprchlí 8. prosince do Darwinu, čímž ukončili definitivně 460 let portugalské koloniální přítomnosti.

Indonéská ofenzíva ale přesto nedovolila generálu Murdanimu provést dobytí celé země. Členům Falintilu, využívajícím své zna­losti terénu, se podařilo uchovat pod svou kontrolou dvě třetiny území.

Proto byla Abri přinucena urychleně vyslat nové posily k dobytí významných měst. Deset tisíc vojáků námořní pěchoty se vylodilo


na posílení oněch deseti tisíc vojáků již na území přítomných. Ti ale stačili jen čelit útokům. Podařilo se jim obsadit největší aglomerace, ale nikterak nevytlačili síly odporu. Ústřední výbor Fretilinu ustou­pil na jihozápad ostrova, do Ainara. Nakonec indonéské jednotky, neschopné rozdrtit timorské partyzánské oddíly, dosáhly na vý­chodním Timoru počtu 32 000 mužů. Dalších 10 000 vojáků se zdr­žovalo na západním Timoru.

Naopak Falintil čítal jen 2 500 Timořanů pocházejících z portu­galské okupační armády, 7 000 pěšáků, kteří v jejích řadách v mi­nulosti odsloužili vojenskou službu a 10 000 dobrovolníků bez od­povídajícího vojenského výcviku.

Ve všech svých sděleních z let 1975 až 1977 Fretilin ujišťoval, že si uchovává kontrolu nad 90 % území a i když připustíme, že je toto tvrzení poněkud přehnané, musím objektivně přiznat, že něko­lik žurnalistů, kteří se mohli dostavit díky Indonéským úřadům do této oblasti, udávalo, že Abri kontrolovala jen 30 % země. Tato si­tuace faktického neúspěchu, přesto nebránila vládě v Djakartě vy­hlásit 17. července 1976 východní Timor 27. provincií Indonésie.

Chování Indonéských vojáků a důstojníků bylo kruté. Masakro-vali bez milosti ženy, děti, starce ve všech vesnicích, kam se jim podařilo proniknout. V roce 1976 byli všichni Číňané města Mau-bary shromážděni na pláži a ubíti. Jejich ženy a dcery byly znásil­něny. Téhož roku Abri použila chemické zbraně současně s napal­movými bombami. Veškeré zde použité zbraně, dodaly téměř výhradně Západní kapitalistické státy a Spojené státy americké. Mimo mnohostranné podpory z USA, vázaly příležitostné smlouvy Indonésii s Nizozemskem, Austrálií, Španělskem, Spolkovou re­publikou Německo. Francie přispěchala na pomoc vojenskými heli­koptérami Alouette a Puma.

Obrovská převaha Abri ve zbraních jí stejně nepomohla (od roku 1975 do konce roku 1977) dosáhnout strategických cílů stanove­ných na začátku invaze. Neustálé útoky Falintilu, nástrahy s násled­nými taktickými ústupy do dosud svobodných oblastí, způsobovaly dobyvatelům těžké ztráty. Jestliže sečteme bilance bojů vyvolaných Fretilinem v průběhu let 1975 až 1979, dosáhneme čísla 17 000 za­bitých okupantů, k nimž je vhodné připočíst i tisíce raněných.

Ztráty, které utrpěl Fretilin i timorské civilní obyvatelstvo, vztáhnou-li se pouze k tomuto období, se dají obtížně odhadnout.

Je ale zřejmé, že značně převyšovaly ztráty agresorů. Ti měli k dispozici nejen pozemní vysoce kvalitní výzbroj, sestávající z moderního těžkého a lehkého dělostřelectva, ale též letectvo k naprostému ovládnutí vzdušného prostoru umožňujícího bom­bardování.

Událost s neblahými následky se stala 7. září 1977. Neshody ve strategii vedení boje, postavily již v průběhu předcházejícího roku předsedu Fretilínu, proti členům jeho politického výboru. Navrhoval zahájit s okupanty jednání. Měl za to, že Ústřední vý­bor by se měl chopit iniciativy a požádat Spojené národy o uspo­řádání referenda o sebeurčení. Xavier do Amaral byl tehdy zba­ven své funkce a ostatními představiteli Fretilinu zatčen. Ti upřednostňovali radikální charakter jak prohlášení tak i praktické činnosti. Amaral byl obviněn ze zrady a brzy se dostal do rukou Abri. Nebyl však popraven, ale byl poslán do jednoho z táborů.

Ve vedení hnutí jej nahradil Nicolau Lobato.
 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.