 Dne
11. března 1966 se fašista Suharto zmocnil plných mocí, které na sebe vzal de
facto již od prvního dne svého násilného převratu. Ihned
nadekretoval zákaz Indonéské komunistické strany, jejíž téměř všechny živé síly již zničil. Dal zatknout patnáct ministrů obviněných,
že jsou komunisté. Nevíme, zda jimi byli doopravdy a myslíme si, že mohli být jen přáteli prezidenta Sukarna. Pak autoritářsky rozdělil politické strany do dvou
rozdílných sil, ale obě podřízené jeho rozhodnutím. Zorganizoval pro
formu nové volby a nechal se jmenovat v březnu 1968- prezidentem.
Sukarno
nemohl nebo ani nechtěl nic rozhodného učinit na odpor proti cynickým a
násilným manévrům tohoto generála, který jej postupně vzdálil od
veškeré politické činnosti. A tak ?otec Indonéské nezávislosti",
zavřený ve svém domě, nakonec v červnu 1970, umírá.
Fašistický ?Nový
pořádek" byl nastolen. Nová hlava státu měla k dispozici bez nejmenších výhrad politické seskupení Golkar, založené
z jeho iniciativy.
V
lednu 1974 byly krutě potlačeny studentské demonstrace. Opět byly stovky
zatčených a uvězněných. Deset deníků bylo zakázáno. Ke stejným událostem
došlo i v roce 1978.
Vazby mezi americkými
vládci a Suhartem se dále upevnily. Američtí prezidenti Nixon a Ford navštívili
Indonésii v roce 1969 a pak v roce 1975. Budiž mimochodem poznamenáno,
že dvanáct hodin po této poslední návštěvě, Indonéská armáda provedla
jednu z nejkrvavějších agresí proti
nezávislému státu - Východnímu Timoru.
A
v opačném směru si Suharto zajel do Spojených států v letech 1970,1975 a 1982.
Americký
imperialismus si byl už jist svým Indonéským komplicem i agentem zároveň.
Stačí jen vyhledat ony postupné částky vojenské pomoci Spojených
států Indonésii, abychom si to uvědomili. Ku příkladu 34 milionů dolarů poskytnutých v
roce 1979 se již v roce 1983 zvýšilo na 53
milionů dolarů (což je zvýšení o 64 %). Uveďme také i další informaci, podanou v roce 1975 v již citované brožurce zveřejněné Výborem Indonésie - Francie.
Tam se mimo jiné říká: "... Prezident I. G. G. I (Mezinárodní konsorcium na pomoc Indonésii, jehož je Francie členem od založení
v roce 1967), nizozemský .inistr M. Pronk přijel do Indonésie v listopadu
1973. Indonéským vládním úřadům, s nimiž jednal o částce a o způsobech pomoci Indonésii na rok 1974 sdělil znepokojení
jeho vlády ohledně indonéských
politických vězňů. Na konferenci I. G. G. I. v Amsterdamu v květnu 1974 byla
tato otázka dána na pořad dne za velkých rozpaků delegace z Djakarty.
Stejně to nezabránilo, aby Indonésie
dostávala svých 850 milionů dolarů ročně.
Přirozeně
bylo by snadné přidat k těmto takto charakterizovaným prvkům
opravdovou encyklopedii zločinů a jiných barbarských činů Indonéského fašismu,
jehož nastolení se dělo za podpory západních kapitalistů. Ale je již nyní
zřejmé, že generál Suharto podnikl genocidu komunistů své vlastní země. A neušetřil
ostatně ani ty všechny, kteří jako
pokrokáři nebo zcela protiimpenalističtí vlastenci byli rovněž obětmi
jeho krutostí.
S
aktivní podporou amerického imperialismu, západních kapitalistických zemí a
Japonska mohl prosadit svůj ?nový pořádek". Pořádek fašistický, který
vydržel do dnešních dnů.
Golkar,
vládní strana v Indonésii, znovu začátkem ledna 1998 potvrdila, že trvá na svém
rozhodnutí navrhnout tohoto kata svého národa jako kandidáta ve svém vlastním
nástupnictví již po sedmé na mandát
prezidenta Indonéské republiky. Přes ekonomickou krizi, která přivedla tuto
zemi k úpadku a způsobila šest milionů nezaměstnaných, podepsal Mezinárodní měnový fond 15. ledna 1998 dohodu s generálem-prezidentem Suhartem. Ten
neskrýval své plné uspokojení, ani
uspokojení své multimiliardářské rodiny.
A
tak je tady další náležitý důkaz toho, že kapitalismus, pokud jde o jeho zájmy,
neváhá ani na okamžik podporovat válečného zločince proti lidskosti.
Jacques Jurquet
Jacques Jurquet je protikolonialistický spisovatel,
komunistický aktivista již od doby Resistence. Po Suhartovu fašistickém puči se
několikrát v Pekingu i v Evropě setkal s vedoucími
představiteli Indonéské komunistické strany, kteří přežili.
|