Úvodní stránka Thursday, December 12 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Antikomunistická genocida v Indonésii VI. Tisk E-mail
Pondělí, 14 září 2009

Dny a roky, které následovaly po události z 30. září 1965, umož­ňují z pohledu historie určit společenské, politické i ekonomické síly, které z uchopení moci generálem Suhartou a Indonéskou fa­šistickou armádou, měly prospěch. A zde "Černá kniha kapitalis­mu" přispívá k odhalení nepopiratelným způsobem tragické tíhy zločinů spáchaných za daného režimu. Ukázalo se, že v momentě tohoto státního převratu se měla konat mezinárodní konference, kterou inicioval Sukarno, a to právě v Djakartě. A tak zahraniční delegáti pozvaní při této příležitosti, se naráz stali nedobrovolnými svědky teroru rozpoutaného armádou.

Dva Francouzi přijeli do Djakarty právě v den fašistického puče. aby se zúčastnili konference svolané prezidentem Sukarnem. Régis Bergeron byl žurnalistou známým jako spolupracovník týdeníku ?Les Lettres francaises" jako tajemník redakce a který převzal od­povědnost za kulturní stránku deníku l'Hurnanité, než odjel do li­dové Číny jako profesor francouzštiny a korektor časopisu Littérature chinopise. Christian Maillet, angažovaný umělecký malíř, kte­rý působil zamlada v Komunistické straně Maroka. Následně bojo­val v odboji ve Francii v rámci F. T. P., až do roku 1964 byl členem Komunistické strany Francie. V té době zaujal stanovisko ve pro­spěch čínských tezí proti sovětským tezím. Jaké svědectví o Suhartovč fašistickém státním převratu podává jeden z těchto ostřílených francouzských komunistu.

Christian Maillet vzpomíná: ?Soudruh Régis Bergeron a já jsme přiletěli, 1. října 1965 v deset hodin ráno, na letiště v Djakartě. Byli jsme delegováni organizací MCF(ml), abychom ji zastupovali na ?Mezinárodní konferenci za likvidaci imperialistických základen ve světě (KIAPMA)" svolanou do Djakarty.

Již při příletu jsme zjistili, že pučistická armáda měla situaci dob­ře v rukou. Rozjezdová dráha byla zcela zablokována tanky, obrně­nými auty a jinými vojenskými vozidly náležitě obsazenými muži a válečným materiálem.

Armáda se nás ihned ujala a odvezli nás do hotelu nacházejícího se na severovýchodě Djakarty. Během dne jsme měli právo chodit po městě. Ulice byly téměř liduprázdné, obchody vcelku otevřené, ale prakticky bez kupujících. Armáda obsadila všechna strategická místa a správní budovy. Večer bránil jakémukoliv opouštění budov, zákaz vycházení. Tak jsme výtahem vyjeli na terasu, odkud jsme měli panoramatický výhled na celé město. Mohli jsme vidět vojen­ská vozidla s rozsvícenými světly i když ulice byly osvětleny jako za bílého dne, která se pomalu otáčela jedno za druhým v odstupech pouze dvaceti metru. Pravidelně a na všech místech ve města se ozývaly salvy automatických zbraní a červenající se požáry v růz­ných čtvrtích Djakarty.

Mohli jsme slyšet kulometnou střelbu a vidět po tři noci požáry. Načež jsme byli odvedeni armádou do hotelu ?Indonesia". Ohrom­ného luxusního hotelu umístěného uprostřed Djakarty, kde byli sou­středěni všichni delegáti konference KIAPMA. Vojáci nám sdělili, že z důvodů ?naší bezpečnosti!", nesmíme opouštět hotel. Dál jsme již neměli možnost dovědět se, co se ve městě děje.

Několikrát za den kamiony armády naplněné Indonésany v civilu s hlavami ovázanými bílými páskami, na nichž byla napsána pro nás nečitelná hesla, parkovaly po dlouhou dobu před hotelem. In-donésané nacpaní v kamionech skandovali neúnavně ?Communistes gantoung!", což znamenalo podle personálu hotelu ?Komunisté musí viset!" To mělo udělat dojem na delegáty.

Hotel měl vnitřní dvůr, kde jsme se shromažďovali, abychom po­někud unikli omezené atmosféře podmíněné hotelem a volněji po­hovořili mezi sebou, protože bylo zřejmé, že jsme obklopeni nediskrétníma ušima. Nepřátelští lidé na nás házeli prázdné lahve od piva z oken horních podlaží. Mohli jsme přesně určit okna, odkud vy­cházely výstřely. Když jsme rozhodně protestovali u zodpovědných pracovníků hotelu, tyto útoky přestaly. Dosvědčili nám, že pochá­zely z pokojů obsazených Američany!

V tomto momentě byl terč vojáků zaměřen jen na jediné - na ko­munisty. Mezinárodní konference se mohla konat později, jakmile by byli komunisté a prokomunisté odstraněni.

Aby se delegáti uklidnili, odvezlo je nákladní letadlo vojenského letectva na ostrov Báli. Byli jsme vřele přivítáni guvernérem a ob­klopeni představiteli ostrova. V paláci guvernéra byla uspořádána oficiální recepce. Za několik dní jsme se v Pekingu dověděli, že povstalečtí vojáci zavřeli všechny tyto představitele místní správy a politiky i jejich rodiny do paláce, a ten zapálili! Všichni byli obviněni, že jsou komunisté a tak byli všichni zničeni."

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.