Úvodní stránka arrow Zločiny kapitálu arrow Alžírsko 1830 - 1998 III. Tuesday, December 10 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Alžírsko 1830 - 1998 III. Tisk E-mail
Pondělí, 22 únor 2010

Válka vedená proti národu, uvážená politika. 1830-1871. Nástroj výboje ? válka, vedla od začátku ke krutostem. Africká komise o tom věděla, když předtím, než rozhodla o stíhání, podala  následující zprávu: "Poslali jsme na popravu při pouhém podezření a bez procesu lidi, jejichž provinění zůstalo více než pochybné. Zmasakrovali jsme lidi, kteří měli průvodní listy. Vyvraždili jsme při podezření, jež se později ukázaly chybné, celé populace. Soudili jsme muže se svatou pověstí, ale dosti odvážné k tornu, aby intervenovali ve prospěch svých nešťastných spoluobčanů (...). Našli se soudcové, aby odsuzovali, a civilizovaní mužové, kteří se dali popravit."

 "Pohrdání slavnostní kapitulací (...) nejpřirozenějšími právy národů", uznávanými jako takovými v samotném rozhodnutí těch, kteří je porušovali, znamenalo v roce 1833 vůli pokračovat v této válce, aby se rozšířila okupace země. Ku příkladu Voirol v roce 1834 v oblasti Alžíru, pak Trézel v roce 1835 v oblasti Oránu porušili smlouvu Desmichels uzavřenou dne 6. ledna 1834 s Abdelkaderem, aby měli volné ruce proti bejovi v Constantine. Rovněž po obsazení tohoto města záměrné porušení smlouvy z Tafna v roce 1839 uzavřené se stejným cílem, se stejným partnerem dne 30. května 1837, záměrný přechod jednotek přes spornou oblast vzhledem k nejasnosti mezi arabským textem a jeho francouzským překladem, vyvolaly útočnou reakci emíra. V Poslanecké sněmovně dne 8. června 1838 pak Bugeaud řekl: "Smlouvy nikdy nezavazovaly národy, pokud nebyly ve shodě s jejich zájmy."

2. 1. Masakry

  Již v roce 1833 došlo k masakrům. V roce 1832 to byl masakr kmene el-Oufia v Mitidja. 0 něm píše ve svých pamětech jeden důstojník:

  "Jeden vojenský útvar překvapil spící kmen a ubožáky pozabíjel, aniž by se z nich jediný snažil bránit. (...) Nedělal se žádný rozdíl ve věku nebo pohlaví. Při návratu z této hanebné výpravy naši kavalíři nesli hlavy na koncích svých oštěpů. Veškerý jejich dobytek byl prodán. (...) Zbytek kořisti, zakrvácené svršky byl vystaven na trhu. Bab-Azoun (...), náramky žen dosud upevněné na uřezaných zápěstích, náušnice visící na cárech masa byly rozděleny mezi zabijáky. Denní rozkaz z 8. dubna vyhlásil vysoké uspokojení generála".

  Ve své pozdější knize192 geograf expedičního sboru Rozet zvažoval pro kolonizování oblasti Mitidja nutnost "vyhubit všechny berbery z hor Bcni-Menad, Chenoua atd".

  Krátce nato generál Cavaignac, když litoval, že nepotkal Turka, který by "šel vztyčit svůj prapor ke kmenům s 300 nebo 400 Turky, kteří by uřezali 1000 až 2000 hlav, otřese jednou provincií a vrací se zatížený kořistí", hodnotil současně to, že Alžířané museli vidět ve francouzském režimu jen turecké násilí v rukou křest'anů."

  Rovněž Bugeaud soudí, že po porušení smlouvy s Abdelkaderem, jejich předchůdci hřešilí ze slabosti. Dne 14. května 1840 v Poslanecké sněmovně prohlásil, že "...je zapotřebí velké invaze, která by se podobala té, již udělali Frankové, či Gótové".

  Tyto zásady budou systematicky uplatňovány ve válce vedené proti Abdelkadcrovi počínaje rokem 1840. Plukovník de Montagnac 17. ledna 1842 uvádí, že odňal "nepříteli" (sic) v oblasti Mascara "ženy, děti, dobytek, obilí, ječmen" a že 11. února generál Bedeau "násilím odvedl ženy, děti a dobytek? jednomu z kmenů na pobřeží Chelif."

  Předtím, 19. listopadu, chválil svého velitele Lamoriciéra, že "vyslídlil" Araby a že jim odňal "ženy, děti, stáda". V roce 1845 doporučenou technikou Begeaudovou, s níž přišel Cavaignac proti kmenu Sbeha v Ouarsenis, bylo vykuřování. Saint-Arnaud používá stejnou techniku proti obyvatelům Beni-Ma'doun z Tenesu, kde bylo 500 mrtvých. Jako ?kompenzaci? za porážku v Sidi Brahimu Pélissier vykouří 19. června obyvatele Ouled-Riah na západě a zanechá po sobě 760 mrtvých. Přežilo asi jen čtyřicet lidí. Tyto masakry jsou, podle přehledu francouzských držav hodnoceny, jako "nutná opatření".

 To, že se Abdelkader vzdal, nikterak neznamená konec masakrům. Ty se opakovaly pokaždé při výbojích a při každé represi během Druhé republiky i během Druhého císařství.  Jediný výběr daní 27. září 1848 v Achouru tak znamenal 40 zabitých a 29 uvězněných žen u obyvatel Beni-Snous u Tlemcenu.

 Po uplatnění takových metod v oblasti Biban, ve zpustošených vesnicích obyvatel Beni-Abbes a Zouaoua v roce 1847 to byly vyhlazovací nájezdy Saint-Arnauda v Guergouru, Baboru a v Oued elKebiru v roce 1851.

 V roce 1849 v Aurés a Ziban bylo obyvatelstvo Nara a Za'atcha po útoku zmasakrováno. V Nara "všechno, co zde bylo uzavřeno, bylo postříleno nebo rozdrceno pádem teras domů."

 V roce 1857 po obsazení velké Kabylie, měly podle hraběte d'Hérissona uši domorodců, dlouho cenu 10 franků za pár a jejich ženy zůstaly, stejně jako oni, dokonalou lovnou zvěří? stejně jako na Jihu, u jedné kolony, která nevystřelila ani jednu ránu z pušky, jak doznává, jich měli "plný sud".

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.