Úvodní stránka Tuesday, December 10 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Alžírsko 1830 - 1998 II. Tisk E-mail
Pondělí, 15 únor 2010

RODÍCÍ SE KAPITALISMUS A KOLONIÁLNÍ VÝBOJ: 1. Podíl kapitálu na rozhodnutí vyslat výpravu do Alžíru: Je paradoxní, že výprava do Alžíru se ve Francii udála na konci přechodu od merkantilismu k průmyslové revoluci proti přívržencům ekonomického liberalismu a zástupcům manufaktur. Ti se staví proti veřejným výdajům, kde vůbec nevidí perspektivy zisku. Na rozdíl od koloniálních záborů, které budou následovat podobně jako zábor Anglie v Egyptě, zde není otázka nesplacených dluhů země, která má být ovládnuta, ale naopak. Spor má svůj začátek v dodávkách obilí Direktoriu nesplacených za císařství a za restaurace ve výši 7 942 992 zlatých franků, z čehož 350 000 bylo dluženo bejovi, což představovalo v roce 1827 s nahromaděnými úroky nějakých 24 milionů ve zlatě, z toho 1,25 mil. dlužných bejovi.

 

Merkantilistické kruhy marseillského přístavu nejitřily o nic méně konflikty zvláště pochybnou hrou konzula Devala. Ten nepředal Dejovi 478 891 zlatých franků (asi dnešních 6 milionů) uvolněných Ludvíkem XVIII. v roce 1816 a naopak v roce 1825 dal vojensky obsadit kontor La Calle, který byl vzat Alžírem do zástavy a přiměje Karla X., aby požadoval mimo své stávající koncese bezúplatně svrchovanost nad okolní plání, Bónem, až k tuniské hranici. Ve hře je koloniální rivalita. Ministr války Clermont-Tonnerre navrhuje 14. října 1927176 aby se "využilo nesnází, v nichž se nachází Anglie, k dobytí Alžírského státu."

 

  A ekonom Sismondi, nepřátelský vůči volné směně, píše v květnu 1830, tři měsíce před vyloděním: "Toto alžírské království (...) bude kolonií, (...) novou zemí, na níž se může rozmístit přebytek francouzského obyvatelstva i jeho aktivity."

 

  Je zde tedy jasný kořistnický záměr dosud tápajícího kapitalismu i když stoupenci opačných zájmů bojují proti výpravě, zdroji výdajů lidí a bohatství, který se halí do respektování mezinárodního práva. A tak Alexandre de Laborde18 odmítá zábor Alžíru, "...aniž bychom ho mohli udržet a aniž by tyto výdaje přinesly zisky". Je to ve jménu "...oné masy pracovitých lidí (...), kteří uvidí odtékat (...) ohromné sumy, jejichž cíli ani příčině nerozumí" a odsuzuje poslední trhy, opuštěné bez otevřeného úvěru pro válku, kterou se vůbec nebál nazvat nespravedlivou, aspoň dokud se ještě neuskutečnila.

 

 Stejně tornu je u Bignona, poslance z Eure (a textiláků z Evreux), který 10. července 182919 uvádí, že "příčiny přerušení styků si nezasloužily ani desetinu těch obětí, které již stálo."

 

 Obě tendence trvají i po roce 1830 - liberalismus propagující využití kapitálu vynaloženého v Alžírsku na vybavení Francie, a "malý počet monopolistů" spekulujících o pozemcích "zdánlivě odkoupených velmi lacino, aby ji dále prodali mnohem dráže". Tito monopolisté jsou odhaleni 20. května 1835 Desjobertem ze SeineMaritime, což je rovněž textilácká oblast.180 V jeho,očích jsou důvody především zištné.18' "Jediným výsledkem" výboje v roce 1835 je, "že se přemístily do Marseille aféry (...) dříve rozšířené po celé Francii". V roce 1839 nebude moci "poskytnout ani jednoho muže (válce), ani jeden sou."

 

 Hrabě Sade v roce 1835 uvádí, že "pozemky nejsou k dispozici" a odmítá vyhubení domorodců dřív, než ti budou vyvlastněni.

 

 Hippolyte Passy, budoucí ministr Napoleona III, ještě v roce 1837 doporučuje" zakázat nebo aspoň omezit "získávání pozemků", a navrhuje ve stejném smyslu, aby se jednalo ?s danými sílami této země? a aby "ty byly uvedeny do takového stavu, abychom s ní mohli udržovat přátelské vztahy, obchodovat tam bez obav... a odebírat odtud obilí pro zásobování našich jižních provincií."

 

  Ti druzí zde vidí, podobně jako maršál Gérard 12. listopadu 1830, po způsobu Sismondiho "rozsáhlé, vyhlídky pro přebytek našeho obyvatelstva a tok pro výrobky našich manufaktur".

 

  Dne 21. března 1832,185 den poté co maršál Clauzel, sám zainteresovaný v Miridja v několika společnostech (dvě z Paříže s kapitálem 2 a 3 milionů ve zlatě; dvě z Marseille v hodnotě 5 a 6 milionů, a několik anglických), vychvaloval, že dnes "Alžír získává víc staveb, než kdysi za tři roky", marseillský poslanec Reynard zohledňuje úvahu o tvořící se společnosti "pro stavbu parníků pro mořeplavbu?.

 

  ?Dobyvačná válka je u nich válkou spousty spekulantů (...), kteří napadli Alžír a hledají zde nákup za levnou cenu k dalšímu prodeji (...) nemovitosti ve městě i na venkově".186 To zavádí vládu do tichých závazků vůči zemědělcům, průmyslníkům, kapitalistům, které zde nechala usadit.

 

  Převládající tendencí kapitalismu na vzestupu bylo ovšem od začátku podstoupit riziko války, masakrů, riziko připuštěné dne 7. července 1833 Africkou komisí. Ta navrhuje, když zjistila "rozpor v průběhu okupace", aby se kolonializace "rozšířila pod vojenskou ochranou, aby se neznehodnotil plod mnoha úsilí".

  Obsazení Constantine v roce 1837 sjednotí, bez účasti Desjoberta, liberály v ?jediné myšlence? francouzského kapitalismu.

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.