Úvodní stránka Tuesday, September 02 2014  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Železná vůle - zamyšlení Fidela Castra (17. 10. 2011) Tisk E-mail
Sobota, 05 listopad 2011

zamyšlení Fidela Castra (17. 10. 2011)14. října otiskla Granma a Juventud Rebelde, tiskové orgány strany a mládeže, statečné a energické poselství lidu Kuby od hrdiny Kubánské republiky e, jemuž vypršel hanebný a nespravedlivý třináctiletý trest v odloučení, stejně jako si ostatní čtyři hrdinové odpykávají delší tresty ve věznicích navzájem vzdálených tisíce mil. Nezdolná pevnost žádného z nich ani na okamžik nepolevila, přestože byli bez zločinu a jakéhokoli důkazu, z rozhodnutí "americké justice" opakovaně umísťováni na samotky, skutečné hrobky bez prostoru pro pohyb. Jestli se tato takzvaná "justice" v něčem nemýlila, pak v druhu mužů, které trestá.

Renému navíc zakázali na další tři roky odcestovat do vlasti k rodině a svému lidu. Musí zůstat na území země, jež mu vyměřila tak nespravedlivý trest.

Reného slova všechny, a zvláště nás, kdo jsme prožívali kritické roky historie naší vlasti, hluboce zasáhla.

"Fakt, že jsem teď z vězení venku", řekl, "znamená jen tolik, že skončila vlna nespravedlností, jež dopadaly na mne (...) máme ještě čtyři druhy, které musíme zachránit, a které potřebujeme mít mezi sebou, u jejich rodin. Aby byli mezi Vámi a dávali Vám ze sebe to nejlepší ..."

Reného upřímná, pevná a energická slova, nezaměnitelný tón hlasu bojovníka, který snášel 13 nekonečných let brutální a nespravedlivý trest, aniž na vteřinu zaváhal, jsou skutečně působivá.

Imperiální tyranie nedokáže obhájit své hrubé lži týkající se nespravedlnosti spáchané na pěti kubánských hrdinech, bojovnících proti terorismu. Nezáleží na tom, jak věrolomně se impériem ovládané sdělovací prostředky snaží prezentovat je jako agenty a špióny, kteří ohrožovali bezpečnost Spojených států. Předseda národního shromáždění a vážený právník José Pertierra se ujali úkolu rozmetat hrubé americké pomluvy kolem hrdinných kubánských bojovníků proti terorismu.

Vybavila se mi vzpomínka na vítěznou bitvu našeho lidu za návrat malého Eliána Gonzáleze k rodině a do vlasti. S ohledem na obludný postup kubánské kontrarevoluční mafie v Miami a její neposlušnost vůči úřadům této země byl i prezident Spojených států, v té době Bill Clinton, nucen vyslat bezpečnostní síly, aby přiměli k dodržení amerických zákonů fašistické skupiny, jež to odmítaly a pálily symboly a vlajky této země a v jejichž čele stála mimo jiné "lítá vlčice" Ileana Ros, která dnes není ničím menším než předsedkyní zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů Spojených států a která vytyčuje mezníky zahraniční politiky této země.

Poselství Reného Gonzáleze zaslané lidu Kuby z jeho vlastní iniciativy i s odhodlaným vědomím veškerého rizika, posiluje naše hluboké přesvědčení, že postoj vlády Spojených států k 5 hrdinům je již stejně neudržitelný jako její ospravedlňování zločinné ekonomické blokády proti naší vlasti a sankčním opatřením uplatňovaným vůči zahraničním podnikům, které obchodují s naší zemí.

Tato brutální a neslýchaná politika byla mocným impériem transformována v normu s mezinárodním dosahem, bez ohledu na prakticky jednomyslný názor všech členů Spojených národů s výjimkou Spojených států a Izraele.

Fakta dokazují nesporným způsobem, že v dnešním globalizovaném světě pod záštitou amerického impéria neexistuje pro žádnou jinou zemi záruka bezpečnosti. V Organizaci spojených národů se může po tisící a první opakovat jednomyslné odmítnutí ekonomické blokády Kuby, nebo jakékoli jiné opatření, jako je právo palestinského lidu na samostatný stát, avšak toto ani žádné jiné právo nemá žádnou váhu, pokud se neshoduje se zájmy impéria.

Aniž to revoluce záměrně zamýšlela, stala se naše země příkladem toho, co může dokázat malý stát, pokud pevně prosazuje principiální politiku, přestože vědecký a technologický pokrok, patenty s ním související a rozdělování bohatství planety jsou v rukou vyspělejších a bohatších národů, někdejších koloniálních mocností šířících v našich zemích rabování a chudobu.

Během svého dlouhého boje s impériem se bojovníci z naší země téměř stali terčem nukleárních zbraní ve službách této mocnosti: poprvé v říjnu 1962, podruhé v polovině roku 1988. Při žádné z obou příležitostí se naše vlast nesklonila před americkým vydíráním. V roce 1962 nepovolila žádnou inspekci na svém území a v roce 1988, po bitvě v Cuito Cuanavale a postupu 50 tisíc kubánských a angolských vojáků proti západem vyzbrojenými jihoafrickým silám disponujícím nukleárními střelami, bylo rozhodnuto jednat o samostatnosti Namíbie a konci apartheidu.

Národy třetího světa uznávají a jsou vděčny za nezištnou solidaritu Kuby v tak významných oblastech jako zdravotnictví a školství.

Kdo může věřit nehorázné lži, že Kuba podporuje terorismus?

Tak tupý a hloupý nesmysl přichází ze strany mocné země ležící 90 mil od našich břehů, která na nás nejen uvalila zločinnou blokádu, ale podněcovala i ty nejgrotesknější teroristické činy. Požáry školních, rekreačních a obchodních zařízení, bílý fosfor na třtinových plantážích, kladení výbušnin v továrnách, pirátské útoky na přístavní zařízení a rybářské a nákladní lodi, organizování kontrarevolučních band, infiltrování agentů a dodávky zbraní bandám žoldáků započaly již od roku 1959, od vydání prvního Zákona a agrární reformě a zanechaly v naší vlasti stopy smrti a zkázy.

Bombardování našich leteckých základen a vylodění žoldnéřských jednotek doprovázených letadlovými loděmi a americkými válečnými loděmi na pláži Girón stály náš mladý revoluční proces nesčetné oběti. Mohou Spojené státy tato fakta popřít?

Nespočet plánů na vraždy představitelů revoluce organizované tajnými službami Spojených států. Avšak jejich agresívní akce se neomezovaly jen na ně. Do naší země byly zavlečeny viry a bakterie, aby sabotovaly produkci rostlin a zvířat, a co hůř, na Kubě byly proti obyvatelstvu nasazeny choroby, které na naší polokouli jinak téměř neexistovaly. Krvácivá dengue postihla statisíce lidí a kolem 150, většinou dětí, připravila o život. Tato choroba páchá na této polokouli škody dodnes.

Výčet činů spáchaných Spojenými státy proti našemu lidu by neměl konce.

Když se v roce 1976 odehrály nejtěžší teroristické činy proti Kubě a zvláště když bylo za letu zničeno kubánské letadlo, které odstartovalo z Barbadosu se 73 osobami na palubě, včetně pilotů, letušek a pomocného personálu, kteří na lince poskytovali služby, kompletního juniorského šermířského družstva, jež získalo na Mistrovství Střední Ameriky a Karibiku všechny medaile, pasažérů z Kuby i dalších zemí cestujících s důvěrou v onen let, vzbudily tyto činy takové rozhořčení, že se při smutečním shromáždění na náměstí Revoluce sešlo tak mimořádné a početné společenství lidí, jaké jsem nikdy neviděl a o němž zůstala obrazová dokumentace. Bolestné scény byly a stále jsou nesmazatelné. Snad žádný představitel Spojených států a mnozí ve světě neměli možnost je vidět. Bylo by poučné, kdyby byly tyto záběry šířeny masmédii k lepšímu pochopení motivace našich hrdinných bojovníků proti terorismu.

Bush sr. byl už významným důstojníkem tajných služeb Spojených států, když dostaly za úkol organizovat kontrarevoluci na Kubě. CIA založila na Floridě svou největší operační základnu na západní polokouli. Převzala zodpovědnost za všechny rozvratné akce na Kubě, včetně pokusů o zavraždění představitelů revoluce, a zodpovídala za plány a kalkulace, které, kdyby byly úspěšné, znamenaly by obrovské ztráty na životech na obou stranách, vzhledem k odhodlání našeho lidu bojovat až do poslední kapky krve, jak osvědčil na Girónu. Bush nikdy nepochopil, že vítězství Kuby zachránilo mnohé životy, jak kubánské, tak americké.

Ke spáchání obludného zločinu u Barbadosu došlo v době, kdy již byl náčelníkem CIA a měl téměř takovou autoritu jako prezident Ford.

V červnu téhož roku svolal do Bonaa v Dominikánské republice schůzku, jejímž cílem bylo vytvořit Koordinační centrum sjednocených revolučních organizací za osobního dohledu Vernona Walterse, tehdejšího zástupce ředitele CIA. Povšimněte si dobře: "Sjednocených revolučních organizací".

Do čela této organizace byli jmenováni aktivní agenti zmíněné instituce, Orlando Bosh a Posada Carriles. Tak začíná nová etapa teroristických činů proti Kubě. 6. října 1976 řídí Orlando Bosh a Posada Carriles osobně sabotáž, která má ve vzduchu odpálit kubánské letadlo.

Úřady pachatele zatkly a odeslaly do Venezuely.

Skandál byl tak veliký, že její vládě, jež byla v té době spojencem USA a komplicem jejich zločinů ve Venezuele i mimo ni, nezbylo, než je postavit před venezuelský soud.

V červenci 1979 zvítězila sandinovská revoluce. V zemi vypukla krvavá špinavá válka podporovaná Spojenými státy. Prezidentem Spojených států byl již Reagan.

Když Nixona nahradil Gerald Ford, byl skandál vyvolaný pokusy o atentáty na zahraniční představitele tak velký, že Ford zakázal účast amerických funkcionářů na podobných akcích. Kongres odmítl přidělit fondy na špinavou válku v Nicaragui. Bylo zapotřebí Posady Carrilese. Prostřednictvím tzv. Kubánsko-americké národní nadace podplatila CIA nemalými částkami příslušné žalářníky a terorista opustil vězení jako jeden z návštěvníků. Byl spěšně převezen do Ilopanga v Salvadoru, kde nejen řídil dodávky zbraní, které zabily a zmrzačily tisíce nikaragujských vlastenců, ale také ve spolupráci se CIA nakupoval drogy ve Střední Americe, vozil je do USA a kupoval americké zbraně pro nikaragujské kontrarevolucionáře.

S ohledem na omezený prostor přeskakuji množství údajů o této brutální historii.

Je nepochopitelné, proč se vážený nositel Nobelovy ceny předsedající vládě Spojených států baví opakováním hloupé myšlenky, že Kuba je teroristická země, proč v izolovaných věznicích drží v nelidských podmínkách čtyři kubánské bojovníky proti terorismu s tresty, jaké si dnes neodpykává žádný občan z jiné země stojící v opozici proti Spojeným státům, tím méně když žádná americká vojenská síla neuvádí, že by ji někdo z nich býval jakkoli ohrožoval, a proč zakazuje Renému, vrátit se do vlasti a k rodině.

Hned 9. října, kdy René zaslal své statečné poselství lidu Kuby, nahrál a natočil bratrské "Poselství Fidelovi a Raulovi". Na radu předsedy Národního shromáždění Ricarda Alarcóna nebylo žádné z nich publikováno, dokud probační úředník Floridského federálního soudu nepřečetl Renému formálně podmínky, které mu na tři roky stanoví pobyt "na svobodě pod dohledem".

Nyní, kdy již byl tento požadavek splněn, tlumočím s potěšením našemu lidu doslovný obsah zprávy, která našim hrdinům dělá velikou čest a odráží jejich příkladné chování a železnou vůli:

Drahý Comandante,

René Gonzáleznejdříve ze všeho přijměte objetí, mé poděkování, vděčnost nejen za veškerou podporu, kterou jste na nás soustředil, za způsob, jímž jste zmobilizoval celý národ a pozvedl mezinárodní solidaritu pro naši kauzu, ale na prvním místě za to, že jste nám sloužil jako inspirace, že jste byl vzorem, který jsme po těchto 13 let následovali, že jste pro nás byl praporem, za nímž jsme nikdy nepřestali kráčet.

Tato mise pro nás nebyla ničím jiným, než pokračováním všeho, co jste udělali vy, co učinila Vaše generace pro kubánský lid a pro zbytek lidstva.

S velikým potěšením Vám zasílám toto poselství, zasílám Vám touto cestou prozatímní objeti, neboť vím, že se nakonec obejmeme, že si toto objetí dopřejeme, ať by se naší protivníci sebevíc snažili nám v tom zabránit. Vím, že se naše Pětice vrátí, protože jste to slíbil a protože jste zmobilizoval energii, to nejlepší z lidstva, vůli celého světa, aby se tak stalo.

Pro nás je ctí sloužit dílu, které jste vdechl lidu Kuby, být Vašimi následovníky, pokračovateli na cestě, kterou jste Vy a Raúl zahájili, a my nikdy nepřestaneme být hodni důvěry, kterou v nás vkládáte.

Vám oběma, Vám, Fidele, Raule, který nás nyní vedete v této nové, obtížné, složité, avšak slavné etapě, v níž usilujeme o rozbití ekonomické závislosti, jež nás dosud poutá a brání nám, abychom vybudovali takovou společnost, jakou si přejeme, posílám objetí od naší Pětice a říkám, že jsme Vám vždycky důvěřovali. Když jsme byli sami v díře, když jsme byli odříznuti, když jsme nedostávali zprávy, když moji čtyři bratři nevěděli nic o své rodině, protože nebylo, jak jim to sdělit, vždycky jsme ve Vás měli důvěru, vždy jsme věděli, že své syny neopustíte, protože jsme věděli, že Revoluce nikdy neopouští ty, kteří ji brání. Proto zaslouží být ochraňována a proto to vždycky budeme dělat.

A třebaže si nejsem jist, že si zasloužíme všechny pocty, kterých se nám dostalo, mohu Vám s jistotou říci, že zbytek života vynaložíme na to, abychom si je zasloužili, protože Vy nás inspirujete, protože jste naším praporem, který nás učil, jak se máme chovat, a do konce svých dní se budeme snažit, být hodni důvěry, kterou jste v nás vložili.

Toto vše je dnes pro mne zákop, kde budu pokračovat v boji, do něhož jste mne povolali, a až do konce, dokud nebude zjednána spravedlnost, budu plnit Vaše rozkazy a dělat to, co je třeba udělat.

A říkám oběma, Fidelovi a Raulovi: Podle rozkazu, Comandantes!

 

Zdroj: kubadnes.cz

Další informace o propuštění Reného:

René z Miami5 "svobodný", přesto i nadále rukojmím vlády USA 
Poselství Reného Gonzáleze lidu Kuby  

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2014 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.