Úvodní stránka Thursday, July 18 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Rosa a Karel - 100. výročí Tisk E-mail
Neděle, 20 leden 2019

Všude rudé vlajky, stovky a stovky, tisíce lidí pochodovaly sychravým počasím a ulicemi plnými louží. Hodně shrbených postav kulhalo o holi, někteří i na pojízdném křesle, vedle mladších, hrdě usazených na ramenou svých otců nebo v kočárku. Potom dorazila další skupina mladých, někteří zpívali nebo skandovali levicové požadavky. Většinou mluvili německy, ale mnozí i turecky, anglicky a tuctem dalších jazyků. (byli mezi nimi i členové KSM - poznámka redakce) Všichni míjeli řady politických i občerstvovacích stánků, většina nesla rudé karafiáty na hřbitov a na cihlový půlkruh uren se jmény, jež v létech 1900-1990 rezonovala i daleko za hranicemi Německa. Část tu mají i i, kteří bojovali a zemřeli ve Španělsku. Ale hromady rudých květů pro Karla Liebknechta, a ještě větší pro Rosu Luxemburgovou, byly větší, než jaké jsem kdy viděl. Oba byli zavražděni před sto lety.

Proč ona dvě jména tolik znamenají pro tolik lidí? Letos jich bylo odhadem 20 000, ale kdo dokáže spočítat jednotlivce a skupiny, valící se celou neděli. Bylo jich mnohem víc než vloni, kdy jich bylo nějakých 10 000. Sledoval jsem rostoucí i klesající počty po celá léta, někdy na oficiálních přehlídkách NDR, potom občas čelící nasazené policii, psům, vrtulníkům, a v jednom roce i zákazu (ale přišli). Poslední roky jich ubývalo, jak vymírali spolehliví veteráni z NDR. Letos jich bylo víc částečně díky 100. výročí, ale nejen proto.    

Tato vzpomínková shromáždění začala brzy po jejich smrti a úplně je zastavili teprve nacisté, kteří pomník velikána Miese von der Roha zničili a zničili i těla nebo to, co zbylo z Rosy po měsících v kanálu, kam vrazi hodili její mrtvolu. Takže hroby jsou prázdné, ale to nemůže snížit nekonečný obdiv a lásku k velkému odvážnému bojovníku Karlovi ani nepopiratelně ještě větší k Rose, jemné a citlivé, od dětství kulhající ženě, milovnici poezie a těch nejmenších projevů přírody: drobného ptáčka, brouka napadeného mravenci, slavíka, ale potom, se svou jasnou, břitkou myslí, převyšující tolik z těch hlasitých mužů, kteří ji obklopovali, pronášela horoucí projevy, jež dojímaly tolik diváků a vzbuzovaly strach u tolika nepřátel.  

Po čem toužili a za co bojovali - a vzbudili takovou lásku a nenávist - bylo nejprve ukončení války a potom socialistické Německo a socialistický svět, s navždy zakázanými válkami. Mnohé z toho se zdálo být na dosah v listopadu 1918, kdy válečné námořnictvo odmítlo vyplout do závěrečného osudového střetu s britskou flotilou. Od svého zatčení a uvěznění v přístavu v Kielu byli podporováni a osvobozeni dokařskými dělníky, a vojáci, vyslaní, aby je zkrotili, obrátili pušky na druhou stranu, aby si vynutili konec I. světové války, sesazení císaře a spustili německou listopadovou revoluci. Vzbouření námořníci táhli na Berlín, přidaly se statisíce dělníků a Karl Liebknecht z opuštěného císařského paláce vyhlásil novou Německou socialistickou republiku.

Ale necelou míli odtud vznikl další stát, známý jako Weimarská republika, protože právě tam byla schválena jeho ústava. Jejím prezidentem byl Friedrich Ebert, šéf Sociálně-demokratické strany, jež podporovala císařskou válku od začátku do konce. Karl Liebknecht byl v roce 1914 jediným sociálním demokratem, jenž odmítal válku i vydání byť jediné marky na ni. Jeho trvalé odmítání, a stejně tak Rosino, jež také trvala na tom, že pracující my se nikdy neměli navzájem masakrovat, znamenalo pro oba uvěznění, dokud je neosvobodila revoluce.

Události se pohybovaly rychle. Příliš rychle. Ebert a jeho skupina se tajně přidali k poraženým generálům, aby ukončili monarchii, ale udrželi vládu bohatých, ochránili ji před hněvem hladovějící země, jež demonstrovala - jen v Berlíně půl milionu lidí - ale brzy toužila po míru, jakémkoli míru. Ebert vyzval svého ministra války Gustava Noskeho, také sociálního demokrata, aby vzpouru potlačil. "Někdo musí být ohařem!", prohlásil a vyslal silně ozbrojenou směsici aristokratů a rváčů, aby zlomili odpor. Karl a Rosa, v úkrytu, kteří o pár týdnů dřív pomáhali založit Komunistickou stranu, byli brzy nalezeni a ve stejnou noc zabiti. Několik desetiletí nato odpovědný důstojník, nikdy nepotrestaný, přiznal, že měl kontakt s vládou.

Nová vláda se brzy stala místem kompromisu a zrady. Když zasáhla hrozná krize, když se značný počet sociálních demokratů odhodlal k akci, a, což bylo znepokojivější, miliony lidí volily komunisty, tytéž síly, které se později obrátily ke krvežíznivým Hitlerovým výtržníkům - Krupp, Thyssen, Flick, Deutsche Bank a další - odmítly veškeré pozůstatky demokracie. Výsledek: přes padesát milionů mrtvých a většina Evropy v troskách.


Karl and Rosa byli obdivovaní a milovaní coby revolucionáři. Revoluční duch byl i na výroční konferenci, již vždy uspořádal předcházející sobotu deník Junge Welt; dva tisíce křesel v auditoriu bylo zaplněno, vyslechnuty energické projevy hostů ze zahraničí a promítnuta zpráva od vězněného novináře Mumii Abu-Jamala, teď konečně s paprskem naděje na propuštění.  

S vlnami rudých praporů v neděli, často s kladivem a srpem, by si návštěvníci z jiné planety mohli myslet, že nastává nová revoluce!

Mýlili by se. Nenastává žádná socialistická revoluce, násilná ani nenásilná, ani teď, ani v blízké budoucnosti. Velká část pracujících je skutečně nespokojená, často naštvaná, dokonce i mnozí Němci. Ale jen pár z nich zvažuje nějakou takovou revoluci, a symboly kladiva a srpu je pravděpodobněji spíše odrazují, než inspirují. Doba ještě nenazrála.

Stejně jako v létech 1914 a 1919, německá Sociálně-demokratická strana stále slevuje ze zásad, jež hlásala v době, kdy Karel a Rosa byli jejími členy. Teď je součástí vlády s pravicovými Křesťanskými demokraty Angely Merkelové, v níž se znovu a znovu sklání pod tlaky mocných gaunerů, ekologických podvodníků jako Volkswagen, BMW, Daimler, ubožácky vyhlašujíc svou lásku k dělnické řídě, která ji teď opouští a ponechává jí jen zlomek její bývalé velikosti, slabých 15 procent.

To se stalo mnoha evropským stranám nazývaným socialistické, zatímco strany na levici, často roztříštěné a dezorganizované, jen zřídka našly bojového ducha a sílu adekvátně čelit dvěma temným mrakům, které se teď přidaly k CO2 a dalším jedům, od pólu k pólu ničícím Zemi. Jedním je opětovný růst síly stejných druhů štědře financovaných fašistických lumpů, jací zabili Rosu a Karla. Druhým je nárůst manévrování se stále modernějšími zbraněmi podél hranic všech zemí, stojících v cestě těm nejbohatším, kteří usilují o nadvládu nad světem. Tahle klika, ovládaná stále menším počtem mocných miliardářů - v léčivech, chemikáliích, výrobě aut, zemědělství, maloobchodním prodeji a vymývání mozků, ale hlavně ve výrobě stále smrtelnějších válečných zbraní, jež teď hrozí jadernou záhubou ještě mnohem ničivější, než je ekologická katastrofa.  

Zápal některých se zdá být nevyzrálým, ale kvůli chybám minulosti by nemělo být upouštěno od starých tradic. A množství nedělních žlutých vest je symbolem solidarity a nových nadějí. Lidé ve Francii, až ztřeštěně bojující, vycházejí každý týden do ulic. Bouřlivé demonstrace překvapily svět, v Budapešti, ve Vídni, v súdánských městech na Nilu i v Zimbabwe. Horlivé bojovné tváře rozčilují starou stráž v americkém Kapitolu, učitelé v rudých vestách nastoupili v Západní Virginii, Oklahomě, Chicagu a teď i v Los Angeles.

Rosina slova o svobodě pro ty, kteří uvažují jinak, jsou tisíckrát opakovaná - a občas zneužitá. Ne tak často citovaná v jejím varování světa před kapitalismem:

"Buržoazní společnost stojí na křižovatce, buď přechod k socialismu, nebo pád do barbarství."  

Mnozí z těch, kteří se v neděli zúčastnili, také znají Karlův poslední článek, vydaný po jeho smrti:

"Dnes poražení budou zítřejšími vítězi... ať už to zažijeme či ne, náš program zůstane živý; převáží ve světě uzdraveného lidstva, navzdory všemu!" (Pro detailisty: možná znáte tyhle citace jinak, já jsem je přeložil z anglické verze, předložené autorem statě. Pozn. překl.)

Berlin Bulletin č. 157, 17. ledna 2019 Victor Grossman (překlad VS)

*Verze ve vybraných projevech Karla Liebknechta: "A budeme-li potom ještě žít, až ho bude dosaženo - bude žít náš program; bude ovládat svět osvobozeného lidstva. Všemu navzdory!" (Poznámka redakce KSM)

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.