Úvodní stránka Wednesday, October 23 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Rok úzkostí a prozření Tisk E-mail
Úterý, 22 leden 2019

Úvaha Gennadij Zjuganova, předsedy Komunistické strany Ruské federace (KPRF), ke konci roku 2018 o dopadech kapitalistického řádu na ruskou společnost

Blíží se všemi oblíbené novoroční svátky. V těchto dnech se chce méně než kdy jindy hovořit o problémech a posuzovat poplašná témata.

Pokud se ale chceme přesvědčivě pohybovat kupředu, musíme střízlivě hodnotit události, kterých jsme byli svědky v uplynulém roce, a jasně si uvědomovat, jak mohou ovlivňovat naši budoucnost. Je tedy potřeba vyhodnotit odcházející rok, zdůraznit klíčové tendence naznačující, co nás může očekávat v dalším vývoji. Při tom pochopit, co potřebujeme k důstojnému čelení výzvám doby a k překonání hrozících nebezpečí.

Nebezpečné výsledky a smutná jubilea

Vyhodnotit závěrečné ekonomické, finanční a sociální výsledky končícího roku, vyjádřené v číslech, bude třeba učinit již v prvních měsících roku 2019, kdy budou opublikovány celkové údaje. Již nyní je jasné, že půjde v podstatě o negativní výsledky. Budou ukazovat na to, že Rusko vstoupilo do jednoho z nejsložitějších období v dějinách. Mírové, klidné řešení těch problémů, bez jejichž překonání se země nemůže normálně rozvíjet, je pod velkým otazníkem.

Celkový politický a sociálně ekonomický výsledek roku 2018 spočívá v tom, že na pozadí rozvíjející se krize přívrženci systému kriminálně oligarchického kapitalismu a neoliberální ideologie hlasitě a s konečnou platností odmítli myšlenku vzdání se rozbíječského kurzu, který hrozí Rusku a nám všem národní katastrofou. Nejenže si nepřejí změnu své politiky, ale přecházejí stále otevřeněji k metodám okrádání lidu a jeho zbavování posledních zůstatků sociálních práv. Na krizi a prohlubování nerovnosti ve společnosti odpovídají zrádnými iniciativami, které vedou k tomu, že krizové procesy v ekonomice, sociální napětí a rozdělení společnosti se pouze zhoršují. Zákonitou reakcí je růst protestních nálad, rychlý spád důvěry k vládě a ke všem státním institucím. Přitom je stále jasnější, že ti, kdo stojí za touto provokací, vedou vědomě zemi k sociálnímu výbuchu, k tomu, aby současná situace přerostla v chaos, na kterém si mohou přihřát svou polívčičku zastánci ještě radikálnějších reforem. Jsou to architekti procesů schopných dovést Rusko k plné destabilizaci a k jeho přechodu pod totální kontrolu našich vnějších nepřátel a s nimi spojených zvrácených oligarchických klanů.

Rok 2018 byl rokem dvou smutných jubileí.

Proběhlo 25 let od krvavého antikomunistického převratu provedeného jelcinskou klikou v říjnu 1993. Tehdy došlo k rozstřílení lidem zvoleného parlamentu tankovou palbou. Prezident Jelcin, rychle ztrácející popularitu a společně s ní jakoukoli soudnost, vyprovokoval na moskevských ulicích jatka stovek nevinných lidí.

Již na počátku roku 1993 vláda vnutila lidu, při popření všech zákonných norem, novou ústavu. Nová ústava poskytla prezidentovi Ruska fakticky neomezenou moc, o jaké se nezdálo ani jedinému ruskému carovi. Ústava umožnila faktické zavedení feudálního režimu, ve kterém nyní žijeme. Nemenší význam má fakt, že z této ústavy byla vymazána větší část sociálních garancí a právních norem chránících zájmy lidu, které zaručovala bývalá sovětská ústava. Od počátku bylo jasné, že nová ústava byla napsána v zájmu nových zbohatlíků a těch funkcionářů, kteří plní úlohu ochrany jejich kapitálu. V končícím roce 2018 se stalo naprosto jasným, že současná moc nechce plnit ani ty závazky vůči lidu, které se zachovaly ve zmrzačené ústavě, vzniklé na bázi krve a nezákonnosti. Ani takové zákony politická moc nezahrnuje do své otevřeně antisociální politiky. Zákony přestupuje stejně zrádně jako Jelcin a jeho příznivci v devadesátých letech.

Platné současné ústavě otevřeně protiřečí změny zákonů o důchodovém zabezpečení, které nyní nutí pracující odcházet na zasloužený odpočinek o 5 let později, než byla zákonem garantována doba. Na základě iniciativy KPRF se všechny parlamentní strany, kromě "Jednotného Ruska" obrátily na Ústavní soud s požadavkem, aby vydal právní hodnocení tohoto protilidovému rozhodnutí. Paralelně s důchodovou reformou, která oprávněně pobouřila celou společnost, protože byla provedena v rozporu s platnou ruskou Ústavou, zavedla vláda i bezpočet nových "skrytých" daní a poplatků, zbavující občany až 60 % jejich příjmů. V roce 2018 rostly opravdu lavinovitě.

Minulý rok ukázal, že jediným zákonem pro buržoazní politickou moc je posilující olupování těch, kdo byli již okradení divokým kapitalismem. Vztah k lidu a jeho vlastnictví, stejně jako k těžbě surovin a jejich exportu, ukázal, že se vláda rozhodla, v souvislosti s poklesem cen ropy a zemního plynu, zdvojnásobit jeho okrádání. Politická moc i nadále pokračuje v zabezpečování bohatnutí oligarchie, jejíž zájmy a příjmy, na rozdíl od příjmů pracujících, jsou pro ni nedotknutelné. Společnost stále více chápe nebezpečí vzniklé situace. Pokud nedojde ke změně této tendence, vláda nebude schopna udržet sociální smír. Jeho likvidace skončí sociální bouří, o které sní ta skupina lidí, která zlikvidovala socialismus v roce 1991. Ta by ji chtěla využít k novému uchopení moci a odstranění skupiny byrokracie vedené Putinem.

Za takové situace se zvyšuje počet občanů, kteří vidí jedinou alternativu stávající krize a chaosu, který zřejmě vyvolá, v obratu doleva, v politice obnoveného socializmu. To již přineslo své plody v minulém roce. V mnoha regionálních a místních volbách do zákonodárných orgánů moci KPRF zdvojnásobila a někde i ztrojnásobila své výsledky. Při tom pozice strany "Jednotné Rusko", která je nyní u moci byly znatelně oslabeny. KPRF získala důstojné výsledky i ve volbách gubernátorů v roce 2018. Třicetiletý kandidát Valentin Konovalov, symbolizující socialistickou volbu mladé generace, byl zvolen gubernátorem Chakasie. Podle názoru vedení KPRF zvítězil v gubernátorských volbách v Přímořském kraji komunistický kandidát 36letý Andrej Iščenko. Vláda však přeměnila volby v tomto kraji celou řadou podvodů a manipulací ve špinavý skandál, což umožnilo Ústřední volební komisi volby zrušit a vyhlásit volby nové, současně s tím i zabránit vítězi voleb, aby se opakovaných voleb zúčastnil. Ale žádné manipulace vlády již nemohou zastavit historický přelom, ke kterému dochází ve vědomí lidu a vede ho ke konečnému pochopení, že taková politika nemá právo na pokračování. Po loňských podzimních parlamentních volbách se ujasnilo, že Rusko vstoupilo do nové politické reality, ve které nemá místo vládní politika, vedoucí stát do slepé uličky.

Bezvýchodnost

Jednou z nejdůležitějších událostí roku 2018 se stal "Dekret prezidenta Putina", zveřejněný 7. 5. 2018, nazvaný "O národních cílech a strategických úkolech rozvoje Ruské Federace na období do roku 2024". V dekretu byly uvedeny nejdůležitější ekonomické mezníky. Ruská ekonomika by se podle tohoto dekretu měla v tomto období stát jednou z pěti hlavních světových ekonomik, což by mělo vyžadovat vyšší tempa rozvoje než v ostatních zemích. Je evidentní, že tohoto cíle nemohlo být dosaženo za pouhého půl roku. Ale ty negativní tendence, které se plně potvrdily za období do vydání dekretu, zřetelně hovoří o tom, že při zachování současného tempa rozvoje ekonomiky a provádění ekonomické politiky vládou stanovené úkoly nebudou splněny. Rovněž další procesy, na kterých závisí rozvoj státu, jsou v přímém rozporu s úkoly, které by k dosažení tohoto cíle měly být podle dekretu splněny. Dokonce i oficiální statistika uvádí: "Ve třetím čtvrtletí roku 2018 bylo tempo růstu HDP pouze 1,3 % - o 0,5 % nižší než ve druhém čtvrtletí a o 0,8 % nižší, než prognózovalo Ministerstvo ekonomického rozvoje, které slibovalo urychlení 2,1 %. Vláda předpokládá, že v roce 2019 se rozvoj ekonomiky zvýší pouze o 1,3 %. Současná vláda jen potvrzuje, že její politika není schopna třeba jen přiblížit stát k nutnému tempu rozvoje ekonomiky. Místo orientace na předehnání průměrného světového tempa rozvoje, růst ruské ekonomiky je trojnásobně nižší.

Závislost na těžbě surovin se nesnižuje, ale dále roste. V důsledku snížení světových cen ropy došlo k dalšímu oslabení rublu. Ruští analytici upozorňují na to, že dalšímu pádu ruské měny brání pouze současná surovinová konjunktura. Snížení hodnoty ruské měny ovlivnily i sankce proti Rusku. Po snížení ceny ropy pod 65 USD za barel přestal být surovinový faktor oporou pro národní měnu. Rychlost devalvace se může podstatně zvýšit. Pak nastane nové zvýšení cen zboží, a to nejen importního, ale i domácího, a růst cen za služby. Tyto procesy opět ukazují na nutnost aktivního upevňování rozvoje sektoru průmyslu a zemědělství, ve kterých dochází k trvalému poklesu. Vláda však, stejně jako dříve, nemá program, který by vedl ke změně. Došlo k naprostému selhání plánu výroby zboží, nahrazujícího import. Plán na příští tři roky uvádí růst importu o 21 % a exportu pouze o 1,1 %. Za touto ošklivou předpojatostí je vidět otevřená protilidová politika. Vzniká přímá hrozba pro potravinovou a lékovou bezpečnost. Neodpovědný přístup k jejímu řešení je na pozadí sankcí a rostoucího nepřátelského vnějšího tlaku zločinný.

Ve státním rozpočtu na rok 2019 byly radikálně sníženy výdaje na rozvoj zemědělství a technickou modernizaci agrárního sektoru. Program stabilního rozvoje venkova zůstal zcela bez podpory. V současnosti ovládá ruský potravinářský průmysl z 80 % zahraniční kapitál. Podle současné vlády je to však málo. Vláda prosazuje, aby i zbytek ovládli cizinci.

Uzákoněné rozkradení finančních zdrojů Ruska nelze nazvat jinak než otevřenou svévolí. V listopadu 2018 uvedla Ruská centrální banka, že únik kapitálu z Ruska byl loni nejvyšší od roku 2014. Za prvních 10 měsíců to bylo více než 42 miliard USD, o třetinu více než v roce 2017. Rychlost tohoto nebezpečného procesu se zvyšuje. Pouze v loňském říjnu uniklo celkem 10,3 miliardy USD, dvakrát více než v září. Za rok 2018 mělo uniknout z Ruska asi 66 miliard USD. Při tom na počátku roku 2018 Centrální banka předvídala únik pouze 22 miliard. Realita opět potvrdila neudržitelnost podobných lehkomyslných oficiálních předpovědí. V souvislosti se sankcemi se nepotvrzují sliby vlády, že byznys bude vracet kapitál do Ruska. Naopak vývoz finančních zdrojů se urychluje. Lidé, kteří řídí ekonomiku a finanční oblast, pouze pasivně přihlížejí a opakují zprávy, reflektující růst krizového stavu.

Guvernérka Centrální banky uvedla ve svém vystoupení v listopadu 2018 ve Státní Dumě, že bez ohledu na to, zda bude cena barelu ropy v roce 2019 55 nebo 75 USD, tak růst DPH nebude vyšší než 1,5 - 2 %. Uvedla, že do rozpočtu nejde z jednoho prodaného barelu více než 40 USD. Ostatní zisky zůstávají v zahraničí. Napravit tento stav guvernérka odmítá stejně jako neoliberální ruská vláda. Ta pouze poslušně plní direktivy MMF, které vytrvale napomáhají rozbíjení ruské ekonomiky a finančního systému. Tyto instituce působí stejně jako nepřátelské křídlaté řízené střely a tanky. Rozdíl je pouze v tom, že ekonomická válka je vedena skrytě, ale ruská vláda napomáhá jejímu zaměřování na Rusko. Vláda uměle omezuje doplňování rozpočtu tím, že přesunuje příjmy do zahraničních bank a do rezervního fondu, který je rovněž umístěn v zahraničí. Vláda přitom otevřeně trvá na tom, že finance z tohoto fondu mají být využity na investice do zahraniční ekonomiky.

Vláda prohlásila, že rezervní fond poroste. Tím zdůvodnila omezení výdajové části rozpočtu. Jaký je však důvod pro vkládání finančních prostředků do této kasičky, jestliže vláda okamžitě nabídne ucpávání děr v rozpočtu zvýšením interních a externích půjček. Vláda se chlubí tím, že vytváří úspory, a přitom se půjčkami snaží získat peníze k ucpání děr v rozpočtu. Vytvořené dluhy okamžitě pohltí všechny úspory. Potřebné doplňující investice domácí ekonomika i tak nezíská.

Ve tříletém plánu rozvoje ekonomiky je uvedeno zvyšování vnitřního i vnějšího státního dluhu. Vláda tak poskytuje dvojnásobnou službu cizím bankám a zahraničním ekonomikám. Nejdříve vytvořením rezervního fondu, který je umístěn v zahraničí, a pak zadlužováním, ze kterého musí platit úroky. Nejde o politiku růstu, ale o politiku národní zrady.

Druhým důležitým ekonomickým úkolem uvedeným v prezidentově dekretu je urychlení technologického rozvoje a zvýšení počtu organizací, které mají provést technologické inovace do 50 %. Prezident potvrdil svůj postoj v tomto směru na nedávném fóru mládeže "Projektor" ve městě Jaroslavl. Ve svém oslovení delegátů fóra uvedl: "Vstupujeme do éry digitálních technologii. Na této bázi dochází k vývoji umělé inteligence, bezpilotní dopravy atd." Ve spojení s tím zdůraznil, že Rusko musí uhájit své světové prvenství v oblasti jaderných a kosmických technologií a usilovat o vedení i v jiných odvětvích vědy a techniky. Mohou se však stát jeho tvrzení realitou, pokud autoři ruského státního rozpočtu demonstrují svou lhostejnost k vědě a k úkolům, které stanovil prezident ve svém dekretu? Výdajová část rozpočtu určuje na inovace pouze 9 %. Program "Rozvoj průmyslu a zvýšení jeho konkurenceschopnosti" bude v roce 2019 financován pouze částkou 300 miliard rublů (1,6 % z celého rozpočtu.) Z této částky je určeno na výzkum a vývoj pouze 2,3 %. Kapitola rozpočtu nazvaná "Národní ekonomika" předpokládá, že se výdaje na tři roky aplikovaného vědeckého výzkumu sníží o 60 miliard rublů! Vláda pokračuje v prosazování oslabování vlivu vědy na domácí průmysl. Růst ekonomiky na základě inovační základny, slibovaný prezidentem, byl prostě zrušen. Podívejme se pro srovnání na vývoj v ČLR. Korporace "Alibaba group", která zaujímá největší obchodní prostor na internetu, investuje do základního výzkumu asi jeden bilion rublů. Založila svou vlastní univerzitu. V Rusku soukromý byznys a stát pouze omezují výdaje na inovace. Vláda nám tvrdí, že usiluje o realizaci programu urychleného rozvoje ekonomiky. Přitom nezvyšuje výdaje na tento rozvoj. V některých důležitých oblastech tyto výdaje dokonce snižuje. Je potřeba připomenout, že těch lidí, kteří věří deklaracím vlády a vidí jejich rozpory s reálnou politikou, je stále méně. Společnost si uvědomuje, že k překonání sociálně ekonomické krize nestačí pouze slova přání. Doposud slyšíme pouze slova. V praxi je vidět, že jde o cestu do slepé uličky, vyvolávající degradaci ekonomiky, masové zbídačování a vymírání Rusů.

Život na úvěr

Současná vládní politika se zničujícím způsobem projevuje nejen v ekonomice státu, průmyslu a ve finančním systému, ale i v sociální sféře, kterou drží na žebrácké úrovni. V průběhu přípravy státního rozpočtu vláda trvale tvrdila, že dojde k podstatnému zlepšení financování sociální politiky. Ve skutečnosti budou výdaje na tuto nejdůležitější oblast za příští tři roky zvýšeny pouze o 2,5 %. V souvislosti s oficiální prognózou inflace na toto období dojde ve skutečnosti ke snížení těchto výdajů. Objem financování programů podpory rodin a dětí zůstane neznatelný. Vláda, stejně jako v minulosti, odmítá zvyšování příplatků rodinám, které, a to bez ohledu na inflaci a trvalé snižování příjmů občanů, nebyly zvýšeny od roku 2015. Na zvýšení platů zaměstnanců škol a sociálních pracovníků bude vydáno pouze 331 milionů rublů. Tato cifra absolutně odporuje "Májovému dekretu" prezidenta z roku 2011, ve kterém byl slíben 150 % nárůst.

V rozpočtu není plánována ani kopějka na organizaci ozdravných pobytů pro děti a na výstavbu nových porodnic v regionech. Stejně tak nejsou plánována žádná nová opatření k sociální ochraně rodin s dětmi.

V novém návrhu státního rozpočtu vláda cynicky ignoruje požadavky komunistů na zvýšení přídavků pro tak zvané "děti války", to je občany, které válka s německým nacismem zbavila dětství a současná vláda je zbavuje důstojného stáří. Stejně tak odmítá splnit svůj slib poskytovat žákům denně sklenici mléka pro upevnění zdraví. Na tyto sliby vláda nevěnuje v rozpočtu nic.

V ruském bytovém fondu narůstá havarijní situace. Pokračuje technologické opotřebovávání. Plánované výdaje, určené na zlepšení v této oblasti, jsou ubohé.

Díry v této oblasti mají být záplatovány cestou dalšího okrádání obyvatelstva, zvyšováním tarifů. Vláda nyní slibuje zavedení tak zvané "sociální normy" na spotřebu elektrické energie. Jde o "barbarskou normu". Vlády v celém světě hledají způsoby, jak snížit cenu elektřiny pro své občany za využití nových technologií. V Rusku vládní sociální politika dovede brzy obyvatelstvo zpět do devatenáctého století. Chci znovu připomenout, že s Dekretem prezidenta ze 7. 5. 2018 není možné nesouhlasit. Jsou v něm formulovány klíčové úkoly pro sociální oblast. Zmíním se o dvou. Především je to zabezpečení trvalého růstu příjmů občanů, a pak je to snížení úrovně chudoby v Ruské Federaci. Realita, kterou provádí současná vláda je zcela odlišná. Ruský statistický úřad (Rosstat) uvádí, že za období červen-září 2018 se oficiální počet chudých občanů zvýšil o 200 tisíc a celkový počet občanů, žijících za hranicí chudoby, dosáhl již 19 milionů. Odborníci z "Ruské akademie národního hospodářství a státní služby" uvedli ve svých výsledcích, že dvě třetiny ruských občanů je možné zařadit mezi chudé nebo žebráky. Pokud se sečtou všechny příjmy ruských obyvatel za leden až září 2018, docházíme k závěru, že si občané uložili stranou pouze 4 % svých příjmů. Všechny ostatní finance šly na základní výdaje. Je to nejhorší ukazatel od roku 2004. Podle státní agentury průzkumu veřejného mínění (VCIOM) nemá každý třetí občan žádné úspory pro případ nouze. 69 % občanů má úspory, ale většinou z minulosti. Pouze 19 % občanů si může dovolit nakoupit spotřební průmyslové zboží za prostředky, které si vydělávají v současnosti, aniž by si k tomu museli brát půjčky. Hlavním rysem současného ruského života se tak stala chudoba pracujících. Mají sice práci, čestně pracují, při tom nemohou uživit v podmínkách dravčího kapitalismu sebe a svou rodinu. Podle průzkumu agentury "RIA - Rating" čtvrtina pracujících vydělává méně než 17 tisíc rublů měsíčně. Pětina méně než 15 tisíc a v regionech je to celá třetina. Více než 100 tisíc rublů mají pouze 4 %. Za 18 - 17 tisíc vyžije dnes pouze stěží jeden člověk. Jak má z toho vyžít rodina s dětmi? Podle průzkumu Ministerstva práce potřebuje rodina s jedním dítětem minimálně 33 tisíc rublů. V roce 2018 již pátý rok za sebou pokračoval spád reálných příjmů. Ve třetím čtvrtletí se podle statistického úřadu snížily opět o 1,5 % ve srovnání se stejným obdobím roku 2017. Vláda při tom zvýšila minimální životní náklady pouze o 1,2 %. Třikrát méně, než je oficiální inflace. Celkové zadlužení občanů v bankách činí 27 % příjmů všech obyvatel Ruska v roce 2018. Každý čtvrtý rubl v kapsách Rusů není vlastní, ale vypůjčený. Není to vina dlužníků. Je to ubohost a hanba vládní politiky, za které miliony mohou žít pouze na úvěr.

Ceny potravin se zvyšují, lidé nakupují méně. Jejich příjmy se snížily. V říjnu 2018 se nákupy snížily v porovnání se zářím 2018 o 3 % a v porovnání s říjnem 2017 o 5 %. Příjmy obchodů, orientovaných na ty nejchudší občany, se v říjnu 2018 snížily ve srovnání se zářím stejného roku o 10 %.

Ekonomové "Alfa Banky" ve své předpovědi růstu cen na rok 2019, který se ještě urychlí díky zvýšení DPH, předpokládají, že se koupěschopnost obyvatelstva sníží o 500 miliard rublů. Výdaje domácností se sníží celkem o 2 %. To negativně ovlivní HDP, jehož růst se dále zpomalí a v roce 2019 nedosáhne více, než 0,8 %.

Z prognózy Ministerstva ekonomického rozvoje vyplývá, že snížení reálných příjmů občanů bude pokračovat. Zvyšování mezd a platů nepřevýší v příštích třech letech roční přírůstek 2-3 %. Bude tedy nižší než oficiální inflace, která bude činit asi 4-5 %. Při tom je zřejmé, že inflace bude vyšší.

Za této situace pokračuje zvyšování příjmů oligarchů. Podle agentury "Bloomberg" majetek 24 ruských oligarchů, zařazených mezi 500 nejbohatších lidí světa, se v roce 2018 zvýšil o 2 miliardy 700 milionů USD. Jde o vyšší částku, než o kolik se zvýší v roce 2019 ruský federální rozpočet v porovnání s předcházejícím rokem. "Bloomberg" rovněž uvádí, že podle rychlosti přírůstku, který činil loni 11 %, ruští oligarchové ve světě vedou. To je tedy oblast, ve které je Rusko za současné vlády na vedoucím místě ve světě. Současně přitom Rusko zaostává v průměrném tempu rozvoje ekonomiky 3-3,5krát.

Zpráva "Credit Suisse" nedávno uvedla: Rusko je velmi blízko tomu, aby poprvé v soudobé historii zaujalo vůdčí místo v sociální nerovnosti. 10 % nejbohatších vlastní 82 % bohatství země.

Je zákonité, že v takém systému lidé nebudou zakládat rodiny a rodit děti. Porodnost se opět snížila. Úmrtnost, jejíž hlavní příčinou je bída a nedostupnost kvalitní medicíny, narostla. V roce 2018 se snížil počet ruského obyvatelstva o 170 tisíc lidí. Rusko začalo opět vymírat. To je nejvýznamnější výsledek roku 2018, důsledek směru rozvoje, kterého se vláda odmítá vzdát.

Zbraň sociálního výbuchu

Ve válce vyhlášené Rusku Západem je nezbytné maximálně konsolidovat společnost a mobilizovat zdroje. Ovšem ekonomická krize, prohlubování třídního rozdělení, které nese sebou sociální pesimismus, jako odpověď na zločinné reformy a neúspěšnou vnitřní politiku kategoricky odporuje záměrům konsolidace a mobilizace.

Paralelně s vnějšími sankcemi zavádí vláda vnitřní sankce proti ruskému obyvatelstvu. Především se to týká zrádné důchodové reformy. Bez ohledu na masové protesty vláda a Státní Duma potvrdily důchodový zákon, proti kterému vystoupilo 82 % Rusů. Zákon byl Rusku vnucen v době, kdy skrytá nezaměstnanost dosahuje až 20 %. Vytvářet za takové situace další tlak na trh práce, přidávajíc mu novou armádu nezaměstnaných ve věku 55 - 60 let, je nejnebezpečnější avantýrou. Ke zvýšení věku odchodu do důchodu dochází v Rusku za situace, ve které podle průzkumu Světové Banky, se nemusí dožít penze každé čtvrté z dětí, kterým je dnes 15 let. Není náhodou, že politologové - kromě těch, kteří přímo plní úkoly vlády - jednohlasně tvrdí: "Lid tuto reformu vedení státu nikdy neodpustí." Vláda již nikdy nemůže získat důvěru občanů. Oprávněnost tohoto závěru potvrzují v plném rozsahu všechny nejvýznamnější průzkumy veřejného mínění, provedené ve druhé polovině roku 2018.

Podle průzkumu již jmenované státní agentury VCIOM došlo ke znatelnému zhoršení sociálního sebevědomí občanů v porovnání s rokem 2017. Největší pesimismus vyvolává ekonomická situace Ruska. 27 % dotázaných osob ji hodnotí jako velmi špatnou. 40 % nevěří ve zlepšení své životní situace. 25 % dotázaných - rekordní počet za posledních 10 let - je přesvědčeno, že se tato situace bude pouze zhoršovat.

Anketa agentury "Romir" ukázala: absolutní většina občanů považuje za hlavní problémy zvyšování cen a chudobu. Celkem je o tom přesvědčeno 72 % Rusů a 84 % obyvatel velkých, milionových, měst. O své nespokojenosti s chudobou a snižováním příjmů, hovoří 62 % občanů a u lidí starších než 60 let je to celkem 71 %. Výsledky tohoto průzkumu uvádějí zvyšování počtu lidí, kteří hovoří o slabosti státní moci v Rusku. V roce 2017 jich bylo 13 % a v roce 2018 již 23 %.

"Institut sociální analýzy a prognózování" Ruské akademie věd provedl průzkum na téma "Víra občanů v možnost seberealizace a dosažení takové životní úrovně, kterou by si přáli". 47 % ve věku 55-65 let dotázaných uvedlo, že v současném systému to není možné, stejně tak odpovědělo 42 % ve věku 45-54 let a 23 % ve věku 25-34 let.

V novém vydání "Monitoringu sociálního pocitu", který vydává Vysoká škola ekonomická, se uvádí, že v ruské společnosti dochází k rychlému růstu sociálního pesimismu. 50 % dotázaných si myslí, že Rusko očekávají horší časy. Podobné údaje byly zjištěny v letech 1994-95. Vyšší počet byl zjištěn jen v létech 1991-93. Stejná publikace uvádí, že počet těch, kdo věří, že Rusko překonalo ekonomickou krizi, se snížil na 23 %. Autoři jako příčinu uvádějí, že příčinou je několik události, ke kterým došlo v roce 2018. Především to byly nepopulární reformy, zvýšení daní a změna doby pro přiznání důchodu. V důsledku toho je logické snížení důvěry k současné vládě.

Fond "Společenské míněni" opublikoval výsledky průzkumu nazvaného "Politické indikátory". Výsledky: Rating strany "Jednotné Rusko" se snížil na úroveň roku 2008, kdy vznikla světová finanční krize, a představuje nyní 31 %, proti 51 % v březnu 2018 - před prezidentskými volbami. 37 % vyjadřuje plnou nedůvěru premiérovi Dimitriji Medveděvovi a 26 % uvádí, že mu spíše nedůvěřuje.

Úroveň souhlasu s politikou prezidenta Putina hodnotí sociologické instituce různě. Jedny tvrdí, že pokles upadl na 20 %, druhé na 50 %. Nyní je však naprosto zjevné: prezident i vládní strana ztratili v roce 2018 minimálně 20 % podpory. Neméně důležitý je další závěr sociologů: nyní 55 % Rusů považuje odpovědným za problémy státu a snižování životní úrovně v první řadě prezidenta Putina. Před patnácti léty to bylo pouze 18 %.

Taková bezprecedentní krize systému, ke které došlo za posledních 15 let, je zjevným svědectvím zvýšení pravděpodobnosti sociální exploze. Zdálo by se, že v takové situaci se vláda pokusí zavést rozumný dialog se společností, anebo alespoň se nebude dopouštět prohlášení, která ještě více posilují masovou nespokojenost a zostřují sociální napětí. V roce 2018 to však byly naprosto opačné tendence. Představitelé vládní strany jak na federální, tak i na regionální úrovni stále častěji vystupovali a vystupují i nyní s otevřeně provokativními antisociálními proklamacemi, jakoby chtěli cílevědomě destabilizovat již i tak narušený třídní smír. Za skandál, který dosáhl celonárodního významu, lze považovat vystoupení ředitelky politiky mládeže Sverdlovské oblasti, olympijské šampionky v umělecké gymnastice z roku 2004, Olgy Gladkichové, členky strany "Jednotné Rusko", která na adresu mládeže v Kirovogradu uvedla doslova: "Stát vám vcelku nic nedluží, dlužní vám jsou vaší rodiče, kteří vás přivedli na svět. Stát je o to neprosil." Pokračovala pak výzvou: "Změňte svůj názor ve svých hlavách, vyzvěte k tomu i vaše spolužáky, přátele a známé. Stát vám nic nedluží. Všechno si musíte udělat sami." Většina politiků a politických komentátorů, kteří nejsou spojeni se stranou "Jednotné Rusko" a administrativou prezidenta, zdůrazňují, že její prohlášení odráží reálnou pozici současné vlády, která se s konečnou platností vzdala idejí sociálního státu a orientuje se na odmítání jakýchkoliv závazků ke společnosti. Prostě Gladkichová se stala "ukecanou" a méně opatrnou než ostatní funkcionáři, kteří upřednostňují neříkat lidu nic otevřeně.

Jakoby se vedení strany snažilo potvrdit její tvrzení, ponechalo funkcionářku dále pracovat. Kolík štafety provokačních prohlášení od ní převzala senátorka za "Jednotné Rusko" Jekatěrina Lachová. Označila oficiální zvýšení hodnoty spotřebního koše za "populismus" a vyjádřila svou nespokojenost s lidmi, kteří si stěžují na chudobu. Poradila jim, aby si vzpomněli na normy spotřeby v době války a přestali kritizovat vládu. Rovněž uvedla, že jíst pouze pohankovou kaši je užitečné pro zdraví. Tento provokační šampionát drzosti a cynismu prodloužil "otec" zločinné privatizace Anatolij Čubajs. Na liberálním všeruském fóru, které se konalo loni v prosinci v Moskvě, pronesl slova, urážející ruský národ a chválící oligarchy. Čubajs označil ruskou společnost za infantilní a nevděčnou. Společnost se za 25 let neodhodlala poděkovat byznysu za to, co v Rusku udělal. Byznys zemi přebudoval, obnovil beznadějně rozpadlé sovětské podniky, vrátil platy a mzdy lidu a naplnil rozpočet financemi. Byznys prý vytvořil zdroje k tomu, aby ruská inteligence dostávala prostředky na obnovu kultury, vědy a školství. To prý udělali ti, koho společnost označuje za oligarchy. Taková charakteristika "zásluh" oligarchie, která za pomoci Čubajse uloupila za směšné ceny státní vlastnictví a dovedla ruskou ekonomiku do hluboké krize, vyvolala skutečný hněv lidu. Ale jednoho z hlavních ideologů to neznepokojuje. Je zjevné, že svými cynickými projevy chtěl jménem ruské oligarchie vyslat demonstrativní signál společnosti: oligarchie se nebude kát a měnit svou politiku, bude přehlížet nadále lid a je i nadále přesvědčena o své beztrestnosti. Podobné signály stále častěji otevřeně vysílají ruské společnosti mnozí další vysocí političtí představitelé. V této řadě stojí i úvahy premiéra Medveděva, zveřejněné v žurnálu "Zákon", věnované 25 výročí současné ruské ústavy. Ve svém článku se ani slovem nezmínil o chaotické, bezprávní situaci, ve které byla ústava schvalována. Medveděv vidí její hlavní přednosti v následujícím tvrzení: "Je možné směle říci, že nezůstala ani jedna významná oblast správy, ve které by staré sovětské zákonodárství zachovalo svou platnost." Tento antisovětský patos je plně v souladu s neoliberální ideologií, naplněnou nenávistí k socialistickým ideálům spravedlnosti a strachem z toho, že se společnost k nim chce stále více navrátit. Vyjadřuje nadšení z likvidace sovětských právních norem, garantujících sociální ochranu absolutní většiny společnosti. Premiér požaduje na společnosti, aby souhlasila s tím, že tento systém je věčný a nemusí již být ani upravován. Dává jasně najevo, že o korekci současné neoliberální sociálně ekonomické ideologie nemůže být ani řeči. Podle tvrzení premiéra, žádná politická nebo ekonomická kataklyzmata nesmí Rusko vytlačit ze společně zvolené cesty před 25 lety jako alternativy totalitarismu, zvůle a potlačování práv a svobod. Mohou se měnit právní a ekonomické nástroje, objevovat se nové technologie, ale ideje, kterými je určena současná cesta našeho rozvoje, musí zůstat neměnné. Každému normálnímu občanovi je jasné, že ideu tržního fundamentalismu a zrádné metody, na jejichž základě vznikla před čtvrtstoletím stávající ústava a byly položeny základy současného politického systému, odmítaly miliony občanů již tehdy. Je ještě jasnější, že většina občanů je odmítá nyní. Nelze tvrdit, že jsme si tento systém zvolili všichni společně, protože byl prosazen na počátku devadesátých let prostřednictvím krvavého převratu, násilím rozpoutaným proti vlastnímu lidu, který protestoval proti rozbití socialismu. Od té doby je tento režim udržován za pomoci volebních podvodů a zběsilé propagandy. Společná cesta rozvoje, jak ji předestírá premiér, je v podstatě opakem pravdivého hodnocení společnosti. Potvrdilo se, že jde o strašlivé třídní rozdělení a nebezpečné vymezení. Vzniklý systém se vytvořil cestou neomezeného obohacení absolutní menšiny na úkor většiny, která byla zbavena jakýchkoliv práv. Trvat nyní na takové politické orientaci a pokračovat v této cestě znamená zahnat stát do propasti, ze které neexistuje civilizované východisko. Premiérovy teze jsou zřetelně orientovány na to, aby sdělily občanům, že nemají právo klást na vládu a oligarchii odpovědnost za bankrotující sociálně ekonomickou politiku a za krizi, která jim přináší zbídačování. Zejména úsilí zakázat lidu, aby volal vládu k odpovědnosti, vyzařuje ze slov premiéra: "Žádný občan nemůže klást odpovědnost za současnou situaci na někoho jiného, protože řešení úkolů politického rozvoje je povinností nás všech." Chce se to tázat, jak vláda, která připustila otevřené selhání ve volbách a je hluchá k masovým protestům proti jejím reformám, může tvrdit, že považuje rozvoj země za povinnost všech občanů. Jde o něco jiného než o otevřenou lež a pokrytectví?

Pravda spočívá v tom, že se vláda stále více obává úsilí občanů o získání reálného vlivu na její orientaci. Proto se snaží o upevnění svého práva na orientaci další cesty rozvoje, která již není cestou rozvoje, ale sociálně ekonomické degradace. Lid má při tom pouze trpět a pokorně mlčet.

Dějiny potvrzují, že takové metody vztahu vlády ke společnosti nevedou k upevnění pokory lidu, ale k jiným výsledkům, které nesou revoluční charakter. Rok 2018 dal lidu ještě více pocítit, že zejména v tom spočívá úkol těch, kdo podstrkují lidu loupeživé reformy, maskované cynickými a provokačními prohlášeními.

Charakter liberálního revanše

Společnost očekávala, že po volbách prezidenta v březnu 2018 přijme Putin konkrétní opatření k výměně zbankrotované orientace vládní politiky a k posílení sociální podpory občanů, že dojde k sanaci řízení státu a vyčistění vlády od představitelů neoliberální lobby. Společnost zůstala zklamána. Ke změně vlády nedošlo. Došlo k další radikalizaci antisociálního kurzu - s velkým počtem již uzákoněných a slibovaných reforem, připomínajících šokovou terapii z počátku devadesátých let. Tato politika dovoluje prosazovat vliv nositelů neoliberální ideologie a prostředníků zájmů oligarchie na politický a sociálně ekonomický program a na formulaci nových zákonů. V posledním období se tento vliv stává stále výraznějším. Ale jaké jsou jejich reálné cíle? Jsou omezeny posílením zásad tržního fundamentalismu, udržením existujícího sociálně ekonomického směru a jeho radikalizací? Je zjevné, že tím to nekončí. Takovými cíli by byla uspokojena pouze politika těch, jejichž zájmy, a to i ty nejpochybnější, leží výlučně uvnitř Ruska a nejsou spojeny s vnějšími vlivy, s nutností udržení svých pozic za hranicemi Ruska, včetně těch států, které vyhlašují zemi skutečnou válku. Ale ti lidé, jejichž finanční kapitál je uložen v zahraničních bankách a investován do cizí ekonomiky a nemovitostí, jsou ve skutečnosti agenty vlivu těchto států a nadnárodního kapitálu, který řídí ruské politické elity. Pokud se tyto státy stávají nejhoršími nepřáteli Ruska, začínají vlastníci tohoto kapitálu, jejichž vlastnictví je snadno zranitelné, bojovat přímo na straně nepřítele. Totéž je možné říci i o vládních funkcionářích, kteří dostávají část "oligarchického koláče" a jsou spojení s vlastníky společnou ideologií. Tak pro oligarchii a její lidi ve vládě jsou rozhodující motivy, spojené s ekonomickou konjunkturou diktovanou ze zahraničí. Vnitřní politika se stává nástrojem realizace scénářů, ve kterých sehrává hlavní úlohu Západ. Ideologie a motivy prozápadní oligarchie a systémových liberálů, kteří s nimi hrají stejnou partii, jsou naprosto zjevné. Těm, kdo dosud pochybují, doporučuji, aby se zamysleli nad závěry mezinárodní výzkumné společnosti "Frank RG". Společnost v listopadu 2018 zveřejnila zprávu o rozmístění finančního kapitálu ruských dolarových miliardářů a milionářů: 70 % prostředků bohatých Rusů, kteří mají na svých účtech více, než jeden milion USD je uloženo v zahraničních bankách. Celkem se jedná o 455 miliard USD, z nichž je 315 miliard v zahraničních bankách.

Nyní si položme otázku, co je výhodnější pro tyto pány a jejich spojence ve vládě - nezávislý rozvoj Ruska přes okřikování a hrozby ze zahraničí, nebo jejich udržení v roli poslušného ekonomického a surovinového přívěsku Západu? Odpověď je nasnadě, stejně jako domněnky o skutečných motivech vysokých funkcionářů, kteří modelují reformy a navrhují opatření provokující masovou nespokojenost a destabilizaci, posilující pravděpodobnost sociálního výbuchu. Selhání systému liberální ideologie se neuskutečnilo pouze v Rusku. Zasáhlo zájmy Západu a globálních finančních a politických struktur. Příčinou je fakt, že tato ideologie a její realizátoři ve vládách a v podnikání jsou nástrojem neokoloniálního řízení ovládaných teritorií, mezi které lze zahrnout i Rusko s jeho obrovskými surovinovými zdroji. Když se tyto způsoby prosazování zájmů oslabily, musel nastoupit plán jejich modernizace a bojeschopnosti.

Jak ale obnovit přímý politický vliv, jestliže politika skupiny lidí, která uchopila moc po vítězství kontrarevoluce v roce 1991, zcela zbankrotovala? Jediným způsobem je udržení vlivu na ekonomiku a sociální sféru a postupné rozpoutání chaosu podle scénářů "barevných revolucí". Realizace takového obnovení moci politických elit, které by probíhalo pod kamufláží "změny vládního kurzu", by přivedlo k návratu k ideologii devadesátých let. Rusko by se pak vzdalo jakékoli zahraničně politické i ekonomické samostatnosti. Při tom již dávno zdiskreditování představitelé liberální elity mohou zůstat za scénou a neúčastnit se přímo dělení politické moci a postoupit místo mladým politikům. Stát je ovšem potřeba k realizaci takového scénáře dovést do stavu, aby byť i jen na krátkou dobu společnost uvěřila v oprávněnost "nové liberální administrativy". Nebylo by to tak složité, poněvadž v současnosti již existuje celé pokolení občanů, kteří nezažili dobu kontrarevoluce devadesátých let. Toto pokolení není schopné rozlišit shodu mezi starou liberální elitou a jejím obnoveným dvojníkem. Tento vývoj podrobně analyzuji ve své knize "Rusko na mušce globalizace". Vydání této knihy, na které jsem pracoval mnoho let a ve které jsou zobecněny klíčové procesy posledního století, se pro mě stalo důležitým milníkem roku 2018. Zejména rok 2018 ukázal, jak se jasně a rychle realizuje mnohé z toho, co se zdálo být pouhým předpokladem a varováním v době, kdy jsem tuto knihu psal. Pokud pozorně prostudujete politickou analýzu, kterou kniha obsahuje, pak budete mnohem přesněji hodnotit činnost a projevy příznivců neoliberalismu v současné ruské vládě, včetně výzev bývalého ministra financí a nynějšího prezidenta "Účetního dvora" Kudrina, který byl hlavním ideologem důchodové reformy, která zásadním způsobem narušila politickou stabilitu v Rusku. Navíc na podzim roku 2018 Kudrin vyzval ruské vedení a vedoucí oligarchy, aby kapitulovali pod tlakem Západu a souhlasili s jeho podmínkami kvůli "normalizaci" vnitropolitické situace. Stejně tak získáte jiný názor na loňské říjnové prohlášení ministra financí Siluanova, který demonstrativně odmítl již dávno dozrálou nutnost zvýšení daní pro ruské zbohatlíky. Dal tak přímo najevo, že vláda nemá zájem o spravedlivé dělení příjmů, které si přisvojují. Ukázal, že vláda je bezmocná před korupcí, kterou zbohatlíci využívají k tomu, aby se očesání svých příjmů vyhnuli. Různá prohlášení, která následovala po vystoupení Siluanova, naznačují, že ani někteří přívrženci liberálních, sociálně ekonomických koncepcí nejsou ochotní se smiřovat s dobrodružnou a cynickou pozicí finančně ekonomického bloku vlády. Na příklad prezident "Institutu soudobého rozvoje" a viceprezident "Ruského svazu průmyslníků" Igor Jurgens uvedl, že otázka paušální sazby daně se stejně stane klíčovou. Rozhodující množství občanů Ruska nebude do nekonečna snášet katastrofální vlastnické rozčlenění. Ve zmínce o činnosti vlády dodal: "Neměli by čekat na sociální výbuch, ale realizovat zdravou a plánovanou politiku." Ovšem představitelé strany liberálního revanše mají jiné názory. Sociální výbuch neodporuje dosažení jejich konečného cíle, pokud může napomoci jeho dosažení. Současná situace ukazuje, že prozápadní neoliberální lobby, působící uvnitř ruské vlády, se stále více aktivizuje a usiluje o návrat k ideologii devadesátých let. Přímo provokuje vyvolání chaosu a protestů, výhodných pro následníky Jelcina a Gajdara. Jejich politika nemá usilovat o upevnění ekonomiky a bezpečnosti Ruska, ale jejich degradaci. Další prohloubení systémové krize a její přerůstání v politickou krizi má vytvořit úrodnou půdu pro barevnou revoluci. Liberální revanš je scénářem, který je výhodný pro vnější protivníky Ruska. Prozápadní lobby uvnitř Ruska je přímo zainteresována na kapitulaci před Západem. Nejvyšší představitelé Ruska tím, že odmítají představitelé této lobby vyhnat z koridorů vlády a pokračují ve schvalování jejich sociálně ekonomických programů, vlastně posilují perspektivy "páté kolony".

Na prosincovém sjezdu strany "Jednotné Rusko" prezident Putin pronesl projev, který byl v jasném rozporu se všeobecnou blaženou atmosférou panující na sjezdu a obsahoval obavy z budoucnosti. Prezident uvedl: "Celý svět se nyní v období transformace, která je mohutná a dynamicky se rozvíjející. Pokud se v ní včas nezorientujeme a včas nepochopíme, co a jak máme dělat, můžeme se opozdit navždy. Jde o velmi dramatickou situaci v dějinách naší země. Dramatická situace se rozvíjí jak ve světě, tak i v našem osudu." Jde o pravdivá slova. V jaké korelaci je však s nimi realizována politika? Na kom, pokud ne na prezidentovi, závisí volba směru rozvoje, dovolující důstojně odpovědět na alarmující výzvy dějin? Na kom musí záviset kádrová rozhodování, která umožňují nedopuštění vzniku situace, za které by se tyto výzvy staly pro Rusko zničujícími?

Podporujíce současný zahraničně politický kurz ruského vedení se však nemůžeme smířit s jeho sociálně ekonomickou orientací, která konec konců vede k oslabení Ruska vůči vnějšímu nepříteli.

Obavy vedoucí k prozření

Musíme si přiznat, že jsme na velmi nebezpečné linii. Poslední vládní iniciativy nás k ní posunuly ještě blíže. Pouze šílenci mohou odmítat, že je nezbytné změnit situaci. Odmítnutí neoliberálních experimentů a změna orientace nejsou pouze otázkou ekonomického rozvoje. Jde o otázku záchrany Ruska. Pokud to bude vedení státu i nadále odmítat, bude potřeba na konci příštího roku přijmout ještě více alarmující závěry, které se mohou stát i pro toto vedení Ruska katastrofálními. Ale obrat, ke kterému nyní dochází ve vědomí lidu, nese naději, že země zažije takové změny, které budou odpovídat zájmům většiny a zajistí návrat na cestu plnohodnotného rozvoje. Minulý rok nebyl pouze rokem obav, ale i rokem prozření, které je garantem rychlého uzdravení. Ukázal, že počet přívrženců našich idejí roste a potvrzuje tak jejich sílu a historickou pravdu. Sociologové z Institutu Ruské akademie věd, kteří prováděli v roce 2018 průzkum společenských nálad, předložili občanům dotaz: "Co se musí stát rozhodující hodnotou pro Rusko?" Dvě třetiny dotázaných odpověděly: sociální spravedlnost. Já nepochybuji o tom, že ve společnosti, ve které převládají takové názory, může počítat s podporou obyvatelstva pouze taková vláda, která nebude slovy, ale činy dodržovat zásady spravedlnosti a ochrany sociálních práv lidu. Politické síly, které tyto zásady odmítají, anebo pouze předstírají jejich dodržování, jsou historicky odsouzeny k zániku bez ohledu na jejich politické ambice. Oprávněnost nesmiřitelné kritiky kapitalismu a nevyhnutelnost obratu doleva jsou dnes nuceni uznávat dokonce i včerejší neústupní protivnicí naší ideologie. Jednou z hlavních politických senzací roku 2018 se stalo prohlášení proslulého amerického filozofa, politologa a ekonoma Fancise Fukuyamy. V roce 1992 ve své knize "Konec historie a poslední člověk" slavnostně oznámil konečné vítězství liberální demokracie na celé planetě. Nyní, o čtvrt století později, vyhlásil selhání neoliberální ekonomické teorie a uvedl, že je nezbytný obrat k marxismu a socialistickým zásadám. Interview s Fukuyamou bylo publikováno v americkém vydání britského magazínu "New Statesman" pod názvem "Socialismus se musí vrátit". Fukuyama se zříká svých liberálních tezí, které zveřejnil na počátku devadesátých let, a prohlásil: "Dlouhé období nadvlády idejí tvrdících, že převahu ve světě má neregulovaný trh, negativně ovlivnilo naši společnost. Přivedlo k oslabení odborových organizací, přeměnilo obyčejné dělníky v drobné mince, přivedlo ke vzniku mocné oligarchie, která získala neoprávněnou politickou moc." Fukuyama vyzývá k realizaci programů, které budou prosazovat spravedlivé přerozdělování zisků a odstraňovat vlastnickou nerovnováhu ve společnosti. Svoje úvahy shrnul takto: "Zdá se mi, že myšlenky vyslovené Karlem Marxem se nyní realizují. Marx pravdivě předpovídal krizi z nadvýroby, zbídačování dělnické třídy a nedostatek spotřebitelské poptávky." Americký profesor činí takové závěry, vycházeje z toho, co neoliberální krize kapitalismu přinesla západním zemím. Tyto závěry jsou mnohem aktuálnější pro Rusko, ve kterém se tato destruktivní ideologie projevila skutečným rozpadem ekonomiky, vědy, sociální sféry a masovým zbídačováním lidu. Vláda to odmítá přiznávat. Pokud se však její politika bude i nadále budovat na těch samých rozbíječských zásadách, povede to nevyhnutelně k rychlému zhoršení situace a sociálním bouřím. Nemáme právo připustit, aby k tomu došlo. Nesmíme dovolit, aby se realizovaly plány liberálních revanšistů, usilujících o konečné rozbití Ruska.

Proti ideologii, která je nepřátelská společnosti, stavíme svůj program "10 kroků k důstojnému životu". V současnosti pouze realizace tohoto programu může vrátit Rusko na cestu stabilního, samostatného rozvoje, napomáhat vytvoření plně hodnotného rozpočtu a urychlit ekonomický růst. Aby bylo možné čelit vnitřním i vnějším hrozbám, je potřeba zásadně změnit sociálně ekonomickou orientaci. Především učinit následující opatření:

Vrátit pod kontrolu státu a společnosti surovinovou základnu. Vyloučit z řízení ekonomiky a financí oligarchické polobojary, kteří neinvestují v Rusku, ale pouze ho olupují;

  • Zrušit "rozpočtové směrnice". To umožní doplnit ročně rozpočet o nejméně 2 biliony rublů;
  • Zavést progresivní daň na superpříjmy oligarchů. To zajistí pro státní pokladnu další příjem, minimálně ve výši 4 biliony rublů;
  • Zrušit daň z přidané hodnoty, vyvolávající růst maloobchodních cen. Růst objemu produkce se první rok po zavedení takového opatření zvýší o 6 % a další roky ještě více;
  • Snížit klíčový úrok Centrální banky na úvěry pro podniky. To učiní bankovní kredity dostupné pro domácí podnikatele v rozsahu nezbytném pro plánovaný ekonomický skok;
  • Zavést státní monopol na vodku a tabák. V SSSR tento monopol tvořil kolosální část státního rozpočtu. V současnosti by měl přínos činit 2 biliony rublů.

Změnu orientace kurzu vlády požaduje absolutní většina občanů. Požaduje ho i doba, jejímž požadavkům politika současné vlády absolutně neodpovídá. Dávno již dozrála doba pro změny, odpovídající požadavkům záchrany a upevnění Ruska. Tyto změny jsou historicky nevyhnutelné. Je mimořádně důležité, aby byly uskutečněny nekrvavou cestou.

Přeji vám všem šťastný Nový rok, a to bez ohledu na rozčarování a obavy, které přinesl rok 2018. Loučím se s ním s přesvědčením, že podpora našich idejí a našeho úsilí trvale poroste. Věřím, že nová dekáda, do které vstoupíme za rok, se stane desetiletím našeho vítězství a obnovy naší milované vlasti.

Gennadij Zjuganov

Sovětskaja Rossija, 25. 12. 2018

 

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.