Úvodní stránka Saturday, June 25 2016  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Příznaky blížící se "velké války" Tisk E-mail
Úterý, 23 únor 2016

Prezident Akademie geopolitických problémů v Moskvě, generál plukovník Leonid G. Ivašov odpovídá na otázky hlavního redaktora deníku "Sovětské Rusko" V. V. Čikina 18. 2. 2016

1. Nedávno KLDR vyslala na orbitu umělou družici Země, což vyvolalo negativní reakci nejen Japonska, Jižní Koreje, západních států, ale i Ruska a ČLR. Jde opravdu o hrozbu míru a bezpečnosti těchto zemí, včetně Ruska?

Odpověď:

Sám jsem se podivil tomuto postoji. Přirozeně, že z vyslání satelitu žádné ohrožení nevzniká, tím více pro Jižní Koreu, poněvadž balistické rakety nelétají po vertikální dráze a sebemenší odklonění od plánované dráhy by způsobilo, že raketa upadne na území KLDR. Propagandistický pokřik doprovázející tuto událost je výhodný pouze pro USA, Tokio a NATO. Japonsko postupně navyšuje svůj vojenský potenciál a sní o tom, že se stane jadernou mocností. Potřebuje zdůvodnit tyto své záměry světové veřejnosti. USA okamžitě publikovaly své záměry o dislokaci dodatečných sil v regionu, včetně strategického letectva a systému protiraketové obrany.

Moskva a Peking musely povinně odmítnout nukleární pokus i vypuštění satelitu, protože v Radě bezpečnosti OSN podpořily rezoluci, která tyto kroky KLDR odsoudila. Důvodem pro tento postup byla zřejmě naděje na zkvalitnění ekonomické spolupráce s Japonskem, Jižní Koreou a Západem.


2. Jaký je Váš názor na situaci na Středním Východě a zejména na vývoj v Sýrii?

Odpověď:

Středovýchodní geopolitický uzel se stále více utahuje, může hrozit vznikem velkého, ne-li světového konfliktu, z jehož vzniku bude zákonitě obviněno Rusko, které se stane hlavním objektem této války. Přitom zejména Rusko, které se zapojilo do hry na Středním Východě v závěrečném dějství syrského dramatu, je jediným hráčem, který sleduje ušlechtilé humanitární cíle a nemá žádné materiální zájmy. Prostě přispěchalo na pomoc spřátelenému syrskému lidu v kritickém okamžiku - několik dní před pádem Damašku a svržením vlády Bašára Asada cizími žoldnéři mnoha národností a státních příslušností.

Ruská vláda při tom vycházela ze své odpovědnosti stálého člena RB OSN za mezinárodní bezpečnost a z pocitu spravedlnosti. Rusko již dále nemohlo trpět globální bezpráví americké oligarchie a militarismu - jehož programem je likvidace jednoho suverénního státu za druhým na základě lživých tvrzení o nutnosti šíření demokracie a notoricky zneužívaných hesel o lidských právech.

Je potřeba si uvědomit, že "americká elita" přistupuje k likvidaci jednotlivých suverénních států naprosto racionálně.

Pokud Jugoslávii a Irák tyto "elity" likvidovaly vlastními ozbrojenými sílami, což vyžadovalo i značné finanční náklady, pak v dalších konfliktech, které vyvolaly, Spojené státy začaly postupovat při "obnově popíraných práv" lidu těch zemí, které chtěly zlikvidovat, mnohem ekonomičtěji, i když ve válkách proti Jugoslávii i Iráku hrály ekonomické principy určitou úlohu. Americké ozbrojené síly bombardovaly Bělehrad, Kosovo i Irák bombami, které byly již na konci použitelné záruční doby a války byly využity i k výcviku záloh "Národní Gardy", jejíž piloti bombardovali neopevněná, bezbranná města, což je vyšlo levněji, než výcvik ve výcvikových prostorech v USA.

Likvidace suverénní Libye se americká vojska přímo neúčastnila a předala ji evropským armádám NATO. K tomu jim prodávaly jak křídlaté rakety, tak i "chytrou" munici a to jak rakety, tak i pumy. Ovšem po vítězství si přivlastnily libyjské valutové aktivy, uložené v amerických bankách v hodnotě převyšující 500 miliard USD.

Aby nemohly být v budoucnosti problémy s žalobami a válečnými reparacemi, byl surově zavražděn i Kaddáfí, stejně jako předtím Saddám Husajn.

Jedinou americkou ztrátou v Libyi byl pouze americký velvyslanec.

Egyptský režim zlikvidovalo v žoldu USA "Muslimské Bratrstvo" demokraticko-násilnou cestou.

V turecké rezidentuře CIA byla uspořádaná schůzka uprchlého, bývalého viceprezidenta Sýrie a některých bývalých ministrů, na které jim bylo nařízeno, aby zorganizovali tak zvanou nekompromisní opozici.

Turci dostali úkol, aby pod záminkou táborů pro utečence vybudovali výcviková střediska pro žoldnéře - teroristy. Saudská Arábie a Katar souhlasily s financováním celého záměru odstranění prezidenta Asada.

S cílem kamufláže vnější intervence proti Sýrii vytvořila CIA již v roce 2006 na teritoriu Iráku teroristickou organizaci "Islámský stát" (ISIL) - odnož Al Kájdy a umožnila jí obchodovat se syrskou ropou, syrskými historickými uměleckými předměty uloupenými v muzeích, bílým masem a drogami.

Noví bojovníci za "čistotu islámu" doplnili Korán o dogmata typu: "Každý muslim je povinen bojovat za osvobození islámských území od Evropy po Indii (včetně Ruska). Pokud jsi skutečný muslim, musíš setnout bezvěrci hlavu stejně, jako bys to udělal ovci atd." To je tedy "Neokorán".

CIA našla i vhodného vůdce ISIL, který byl krátce (pro kamufláž) vězněn ve vězení CIA, imama al Bagdadiho.

Bojové akce ISIL plánovali bývalí důstojníci a generálové Saddámovy armády, kteří byli po porážce bez příjmů.

Takovým způsobem, bez velkých výdajů se připravovala likvidace Sýrie. Zisky po vítězství měly být nepředstavitelné. Nadvláda nad nesmírnými přírodními zdroji Středního Východu.


3. Kdo jsou hlavní hráči v konfliktu a jaké jsou jejich cíle?

Odpověď:

Hlavním hráčem s globálními cíli jsou Spojené státy. Cíle spočívají v prosazení světové diktatury a donucení lidstva, aby pracovalo na USA - identické s nadnárodními monopoly a levně jim dodávalo suroviny.

Cíle jsou formulovány ve "Strategii národní bezpečnosti USA - 2015 - Jednopolární světový řád". Metody se v podstatě od vzniku USA nemění - "bránit národní zájmy v libovolném místě na světě použitím síly".

Ovládnutí Středního Východu znamená:

  • kontrolu světových rezerv plynu a ropy, což umožňuje stanovení jejich cen;
  • aktivní účast v rozbíjení islámského světa;
  • ovládání Evropy prostřednictvím regulace dodávek ropy a plynu, cenové politiky a migračních tlaků;
  • konsolidace NATO pod záminkami uměle vytvářených hrozeb;
  • ovládnutí ekonomiky ČLR, Japonska a Indie;
  • vytlačování Ruska na okraj světové politiky.

Evropa, která se změnila v mlčenlivý satelit USA, lépe lokaje světového finančního kapitálu Kochů, Rotschildů, Rockefellerů a Vatikánu nemá podstatný vliv na vývoj v muslimských zemích. Poslušně plní rozkazy a sní o tom, že se na ni dostane byť i jen kousíček z ropných a plynových zdrojů v syrském šelfu a že se jí podaří omezit příliv běženců.

Turecko je silným a aktivním hráčem v regionu. Snem prezidenta Erdogana je učinit Turecko lídrem islámského (sunnitského) světa a obnovit "Osmanskou říší", připojit k ní Sýrii a Irák. Chce s konečnou platností znehybnit kurdský odpor a boj za "nezávislý Kurdistán". Zmocnit se ropných zdrojů v Mosulu i ložisek thoria v Sýrii.

Přitom nelze zapomínat na to, že Erdogan, stejně jako Evropa jsou poslušnými sluhy Spojených států a plánů světového kapitalismu, od kterého dostal slib, že jeho záměry budou podpořeny.

Rovněž saudští monarchové sní o zvýšení svého geopolitického statutu na úroveň lídra arabského světa a o neutralizaci vlivu šíitského Íránu - svého hlavního protivníka.

Stejně tak Katar má své plány, převyšující jeho dosavadní vliv na vývoj mezinárodních vztahů. Jeho vláda předpokládá, že se ji po porážce Asada podaří položit přes syrské území plynovody do přístavů Středozemního moře a vytlačit tak ruský zemní plyn z Evropy. Katarská elita čeká na svůj okamžik, aby mohla získat takový vliv, jako mají mnohé, co do velikosti teritoria i počtu obyvatel, neporovnatelně větší státy.

Není vyloučeno, že katarské elity počítají i s ovládnutím části území některých sousedních států, které podle nich čekají revoluce, občanské války a rozpad.

Poslední kroky Spojených států naznačují, že by mohly postupně odepsat Saudskou Arábií ze seznamu svých nejvěrnějších spojenců.(Ovšem nový americký prezident může všechno změnit.)

Silným hráčem v regionu a islámském světě je opět Írán. Vydržel sankce západního imperialismu, ke kterým se bohužel připojilo i Rusko. V podmínkách sankcí musela íránská vláda vyřešit celou řadu vážných problémů, hlavně udržení nezávislé politické orientace rozvoje. Západní varianta demokratizace ztroskotala.

Íránskému vedení se v průběhu sankcí podařilo nahradit import technologií z kapitalistických států. Nyní Írán neexportuje pouze suroviny, ale i průmyslovou produkci ze zpracované ropy.

Závody Jižního Parsu (provincie Busher) jsou mohutné komplexy produkující zkapalněný zemní plyn a polymery.

Írán rovněž zahájil rozsáhlý vzdělávací a výchovný program práce s mládeží, herny a jiná zábavní centra nahradil univerzitami.

Íránské vedení vyslalo západní spotřebitelské společnosti výzvu, obsahují priority rozvoje duchovně-intelektuálního potenciálu a přes převahu sunnitské větve islámu v muslimském světě se jeho zásluhou šíitská větev islámského náboženství rozvíjí mnohem dynamičtěji.

Je evidentní, že v otázce Sýrie má Írán své vlastní zájmy. Jde mu zejména:

  • o udržení režimu v čele s prezidentem Asadem, který je příznivě nakloněn Íránu;
  • o možnost stát se regionálním lídrem na Blízkém a Středním Východě a postupně i významnou světovou velmocí;
  • o získání přístupu ke Středozemnímu moři po porážce teroristů v Sýrii;
  • o zvýšení tlaku na Izrael ze syrského a libanonského teritoria.


4. Proč ruské letectvo bojuje na straně prezidenta Asada, jaké cíle sleduje Rusko a jaké jsou geopolitické výsledky jejich zásahu.

Odpověď:

Rusko svým vstupem do syrského konfliktu změnilo rovnováhu sil a narušilo plány hlavních hráčů (kromě Íránu, se kterým spolupracuje).

Zásah skupiny ruského letectva zabránil svržení legálně zvoleného prezidenta a dal naději syrskému lidu, jeho elitám a ozbrojeným silám.

Nejen provládní síly jako syrští Kurdové, lidoví partyzáni, ale i část politické opozice získali mohutnou podporu.

Odvahu získala i vláda Iráku, na jehož území vznikl koordinační štáb ozbrojených sil Ruska, Íránu, Iráku a Sýrie. Došlo k posílení součinnosti s Egyptem. Lze říci, že vznikly základy určité koalice.

Výsledky bojových akcí ruského letectva překonaly všechna očekávání. Uskupení teroristů Islámského státu, teroristické organizace an Nusra a další uskupení vytvořená Spojenými státy, Tureckem, Saudskou Arábií a Katarem přešla do obrany, zalezla do jeskyní a mnohá začínají utíkat do Turecka. Do boje proti nim se zapojilo i syrské obyvatelstvo na územích, která dříve teroristé okupovali. Syrská armáda, která byla oslabena dlouhodobými boji, získala materiální a morální podporu a nyní osvobozuje město za městem. Navíc uzavírá trasy pro přísun nových teroristů a jejich zásobování z Turecka.

Za této situace je na Američany zformovanou koalici 63 států (údajně pro boj s terorismem) ubohý pohled. Masky byly strženy. Pro USA představuje tento stav geopolitickou porážku. Pro světový finanční kapitál jde o miliardové ztráty a snížení prestiže amerického dolaru a oslabení světového finančního systému, založeného na dolaru.

Pro světovou veřejnost znamená tento ruský zásah počátek nástupu nové historické etapy vývoje.

Nyní sledujeme návrat "Východu" do světové politiky jako dominantní síly. Jde o počátek formování nového světa, duchovnějšího, rozumnějšího a spravedlivějšího.

A tento nový svět bude budován na principech socialistického humanismu, s využitím zkušeností SSSR a světové socialistické soustavy. Za žádných jiných okolností lidstvo nepřežije.

Západ začlenil do osudu lidstva technokracii, což bylo v určité etapě nevyhnutelné. Nyní však techno - sféra potlačuje přirozený vývoj, mění smysl lidského života a jeho univerzální funkce vede svět k degradaci a ke katastrofě. Spotřebitelská společnost zničila na Západě morálně-mravní priority, zabrzdila intelektuální schopnosti člověka, zaměnila božský smysl existence podřízením dolaru.

"Východ" a Rusko zachránily, byť i jen v deformované formě, duchovně-mravní principy svého historického vývoje. Procesu návratu "Východu" na světovou scénu se Západ snaží systémově zabránit.

Rusko, přestože si snad ani neuvědomuje svou úlohu na úrovni politických elit, přispívá k záchraně islámské civilizace a přiblížení éry "Východu".


5. Jakou lze očekávat reakci Západu na zahraničně-politické chování Ruska v posledních létech a na podporu Sýrie proti vnější agresi? Podle nové americké strategie národní bezpečnosti, přijaté před rokem, je Rusko hlavním nepřítelem USA.

Odpověď:

Strategické záměry jsou plněny, což můžeme sledovat v každodenní politické praxi.

Dokonce, i když se ministři zahraničí Lavrov s Kerrym na něčem domluví, nebo například i Putin s Obamou, když se domluvili na příměří v Sýrii (14. 2. 2016), to ale neznamená, že příměří bude skutečně realizováno. Zdá se, že v západním oligarchickém arsenálu prostředků odrazování "Východu" zůstala pouze "velká válka".

Jejím cílem má být likvidace Ruska, po které bude izolované suverénní státy možné lehce dorazit.

V lednu 2016 prohlásil americký ministr obrany Ashton Carter, že bude nevyhnutelné nasadit do syrské operace americké pozemní síly. Údajně proti Islámskému státu. Okamžitě se postavili do pozoru Turci, Saudové, Katařané a další. Evropští lídři začali skučet, že ruské letectvo bombarduje civilní obyvatelstvo, které musí utíkat do Evropy. Erdogan zazářil radostí a přesunul dva armádní sbory k hranicím Sýrie a zahájil genocidu vlastních i syrských Kurdů. Saudská Arábie chce vyslat do pozemní operace v Sýrii 150 tisíc žoldnéřů. I ostatní státy Ligy arabských států přislíbily účast v konfliktu.

Británie začala realizovat vojenské manévry. Pentagon se znepokojil zvyšováním stavu ruských vojsk v Arktidě, posilováním vojsk na ruské západní hranici, ale hlavně projevil obavy o osud "nešťastných" Syřanů, trpících pod údery ruského letectva. Američtí generálové pak s těžkým srdcem rozhodli, že se pozemní operace v Sýrii zúčastní 1800 výsadkářů ze 101. výsadkové divize. Nejspíš pro podporu saudských vojsk.

Podle zásad vedení soudobých konfliktů je vedena v první etapě informačně-psychologická operace.

Obsah operace je dlouhodobě stejný: čistá lež, démonizace Ruska, Putina, Asada a činnosti syrských a ruských vojsk.

Angela Merkelová vnucuje svým občanům názor, že miliony běženců v Evropě jsou důsledkem ruského bombardování v Sýrii. Finský prezident vyjádřil rovněž své obavy o osud běženců, a pokud prý Turecko uzavře hranice s EU, budou se běženci přesunovat do Evropy přes Murmansk. Turecko denně hlásí narušení svého území ruským bojovými letouny.

V další fází bude pak stupňována válečná hysterie.

Vojenské struktury NATO již třetí rok stupňují propagandu o ruské hrozbě, nejdříve motivovanou Krymem a Ukrajinou, nyní k ní připojily zásah ruského letectva v Sýrii.

Senátor John McCain prohlásil, že Moskva změnila Sýrii ve střelnici pro ověření svých nových zbraní. Zapomněl, že USA mají ve světě takových střelnic přes 700, při tom některé na Blízkém a Středním Východě.

Stupňováním mýtů o ruské vojenské hrozbě dosáhl Pentagon zvýšení financování sil NATO v Evropě a rozvinování nových vojenských základen a objektů u hranic Ruska.

Vzhledem k finančně-ekonomické negramotnosti vlády Medveděva a Centrální banky může Západ spekulovat opravdu o "velké válce", zaměřené především proti Rusku.

V Sýrii je Rusko zatahováno do dlouhodobého konfliktu.

Turecko vede ze svého území dělostřeleckou palbu nejen proti Kurdům v Sýrii, ale i proti syrské armádě a vytváří na hranicích Sýrie úderné uskupení svých vojsk.

Došlo k zintenzivnění ostřelování Donbasu. Ukrajinská vláda realizuje i další teroristické provokace. Smyčka kolem Ruska se zatahuje. Jeden neopatrný krok, jediná provokace může mít katastrofální důsledky.

Zda vydržíme? Ano. Ozbrojené síly po příchodu nového ministra obrany Sergeje Šojgu obnovují svou bojeschopnost. Ale 25 let rozbíjení obranného systému, zejména vojenského průmyslu, vědy, likvidace profesionálních kádrů nelze napravit za pár let. A to navíc v situaci ekonomického kolapsu, komplexní korupce a ztráty stabilního řízení země.

V. V. Putin nedávno konstatoval, že ruské ozbrojené síly jsou pouze ze 30% vyzbrojeny soudobou bojovou technikou. Stanovil úkol, že v roce 2020 má dosáhnout 70%. Plyne z toho, že armáda musí bojovat většinou sovětskými zbraněmi, nebo tím, co z výzbroje zůstalo.

Opět bude potřeba vyzývat k hrdinství, sebeobětování a pevnosti lidových mas.

Poznámka překladatele: vzhledem k tomu, že vývoj v Ruské federaci poměrně dobře znám, zdá se mi hodnocení stávající situace velmi reálné.


Karel Kluz

 

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2016 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.