Úvodní stránka Monday, September 26 2016  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
O parlamentních volbách v Rusku Tisk E-mail
Středa, 28 prosinec 2011

Z referátu předsedy KS RF Gennadie Zjuganova na 14. sjezdu strany ze 17. 12. 2011.

Poučení vyplývající z parlamentních voleb:

1. Vládnoucí moc ztrácí kontrolu politických procesů ve společnosti. Došlo k zúžení její sociální základny. Za této situace nestačilo k opakování předcházejícího volebního vítězství vytvoření "Lidové fronty", mobilizace administrativních zdrojů, ba ani demonstrace jednoty mezi Medveděvem a Putinem. Pokus o zvýšení popularity Putina, který uskutečnila strana "Jednotné Rusko" na zvláštním sjezdu, týden před volbami do Státní Dumy, nepřinesl očekávané výsledky. Přidělování nejvyšších funkcí na základě principu "my jsme již o všem rozhodli" nedemoralizoval společnost. Naopak se stal začátkem konce monopolu strany "Jednotné Rusko".

2. Lid je unaven manipulacemi a demagogií. Vykonávat prezidentskou funkci s programem "naděje" je možné pouze 3 - 4 roky. Pak nastupuje doba, kdy je potřeba skládat účty. Příživnictví moci, likvidace výrobního potenciálu a odmítání vlády věnovat se řízení ekonomiky, přivedly stát i celou společnost do katastrofální situace. Zatímco oligarchové bohatli, lid chudnul. V Rusku se zvýšilo volání po spravedlnosti, které vyústilo v požadavek obnovy moci.

3. Ztrácejíc autoritu, se strana "Jednotné Rusko" musela  bránit nařčení, že jde o stranu podvodníků a zlodějů. Na vrcholu předvolební kampaně se strana pokusila zaštítit Putinem. Hlasování proti "straně zla" se stalo důležitým motivem pro voliče. "Jednotné Rusko" nezachránila ani televizní kampaň. Počet uživatelů Internetu v Rusku dosáhl 40 milionů. Vliv Internetu a sociálních sítí vytváří novou realitu.

4. Nečestné parlamentní volby urychlily proces ztráty legitimity moci. Demontáž politického režimu začíná vždy jeho morálně - politickým poklesem a pokračuje zvyšujícím se politickým protestem.

V ruské společnosti vznikla rozsáhlá škála nálad nepřátelských vládnoucímu táboru, které nyní ovlivňují dvě třetiny ruské společnosti. Část společnosti přechází od pasivního k aktivnímu odporu. Kdykoliv může dojít k urychlení vývoje událostí.

5. Ve společnosti dochází ke zvyšování politické konfrontace. Společnost se blíží k otevřenému konfliktu. Mocenský systém přechází od "upřesňování" výsledků voleb k jejich hlubší a otevřenější falsifikaci.

Ve společnosti se zvyšuje připravenost k odporu. Je potřeba si uvědomit: drzosti a agresivitě nekontrolovaných činovníků je možné čelit pouze dobře organizovaným tlakem mas. Za této situace se boj KS RF v ulicích stává stále důležitějším faktorem obhajoby lidové volby. Je proto povinností vedení strany propracovat komplex konkrétních opatření. Mnohem aktuálnější se stala úloha vytváření operativních skupin. Rovněž je nevyhnutelná ještě těsnější spolupráce všech národně - patriotických sil.

Země se ocitla na prahu velkých změn. Povinností KS RF je přizpůsobit činnost strany požadavkům současného okamžiku.

Bezodkladná mobilizace

Strana "Jednotné Rusko" sice  získala poměrnou většinu ve Státní Dumě, ale za jakou cenu? Zrada, popření vůle milionů občanů, ponížení jejich důstojnosti a cti zákonitě vyvolaly hněv lidových mas. Odpor se hromadil po dlouhá léta a  drzost  manipulátorů pouze posílila vlnu vzrušení.

Po volbách (4. 12. 2011) proběhla v celé zemi protestní shromáždění a manifestace. Protestovali občané Moskvy, Petrohradu, Novosibirska a dalších měst a jak známo z dějin, velká města sehrávají rozhodující úlohu v řešení revoluční situace.

Do života vstupuje nová generace, která se již seznámila se sociálním a politickým pokrytectvím režimu. Tato generace se staví na odpor farizejství a cynismu mocipánů. Stejně jako na počátku 20tého století platí slova: "My - nejsme otroci! Otroci - nejsme my!" Probouzí se vědomí lidových mas. Tento proces nelze zastavit. Jeho probuzení KS RF vítá a bude ho všemi sílami podporovat.

Tak jak se dalo očekávat, nespokojenost mas s režimem se pokouší využívat ke svým cílům tak zvaná "liberální opozice". Co je to za lidi? Jsou to přímí následovníci Čubajse a Gajdara, jejichž kolegové sehrávají právě nyní významnou úlohu v řadách "oranžových" sil.

Jsou to ti, kdo stejně jako Němcov a Kasjanov již byli ve vládě a obsluhovali režimy Jelcina a Putina. Nyní se rozhodli k návratu do Kremlu a do vlády. Jsou to ti, za jejichž zády se schovávají zlověstné síly, snící o rozčlenění Ruské federace a uloupení zbytku jejího bohatství.

Část liberálů si stěžuje, že je nepouštějí k volbám. Jejich spolubojovníci ze stran "Spravedlivá věc" a "Jabloko" získali však pouze drobty hlasů. I to je zákonité. Odkrytím svých záměrů v 90-tých letech dávno ztratili důvěru lidu. Nemají naději dostat se k moci ani klidnou cestou ani cestou skutečně lidové revoluce. Jejich jediná šance spočívá ve vyvolání chaosu a matení mysli občanů. Tyto pány zastrašuje skutečnost, že mladé lidi přitahuje socialistická a vlastenecká ideologie. Svoji jedinou možnost, jak zastavit probíhající proces, vidí v uchopení moci využitím "oranžových technologií" a v potlačení těch, kdo usilují o národní obrození Ruska a jeho návrat na cestu socialismu.

Jádro stávající situace spočívá v tom, že jak současná moc, drze popírající práva občanů, tak i pouliční ultraliberálové, žíznící po využití lidového hněvu k prosazení svých zájmů, dělají jednu a tutéž špinavou práci. Není to otázka náhody, že za výzvou k ruským komunistům, aby se vzdali poslaneckých mandátů, stojí solidárně jak představitel režimu - předseda Ústřední volební komise Čurov, tak i předseda strany "Jabloko?" - Javlinskij. Jejich cíl je nyní společný, oslabit komunisty v boji s vládnoucím režimem.

KS RF upozorňuje ruské občany na aktivizaci destruktivních sil, které rozbily SSSR a účastnily se jelcinských orgií. Mají jediný cíl - uchopit moc. Jejich boj proti tandemu Putin - Medveděv je pouze sporem dvou konkurenčních oligarchických klanů. Jedni dovedli zemi na pokraj katastrofy v době Jelcinovy vlády a druzí realizují absolutně likvidační politiku nyní. Politicky se od sebe liší pouze minimálně. Jejich cíle leží ve stejné rovině - upevnění panství periferního kapitalismu v Rusku. Jak jedni tak i druzí jsou na hony vzdálení skutečné demokracii i prosazování ruských národních zájmů. Jejich skutečným cílem je podrobit Rusko finančnímu imperializmu.

KS RF po příchodu k moci zaručuje, že nad ruským lidem nebudou vládnout ani modří, ani oranžoví bojaři. Všechny změny provede ve prospěch lidu a společně s lidem. Vytvoří čestný a otevřený volební systém, očištěný od informačního teroru, špinavých technologií a všemocnosti peněz. Občané získají právo na referendum. Členové Rady Federace (Senát), představitelé výkonné moci, soudci do úrovně měst a okresů budou voleni občany. Zavede se možnost odvolání poslanců a představitelů všech stupňů, pokud nebudou plnit volební sliby. Státní aparát bude menší a účinnější. Budou rozšířeny všechny formy lidové samosprávy.

Poslední parlamentní volby se staly aktem vystřízlivění, ale ještě ne "volbami záchrany" Je potřeba, aby se jimi staly volby prezidenta v březnu 2012. Země má šanci a komunisté jsou povinní ji využít. 

KS RF je jedinou politickou silou schopnou postavit se bezpráví současné politické moci a avanturismu prozápadních sil liberálního revanšismu. Pouze KS RF předkládá program skutečné obnovy země. Pouze komunisté garantují přechod k obnovenému socialismu - soudobému modelu společenského zřízení.

Nadcházející prezidentské volby - důležitá etapa boje.

Před komunisty stojí úkol zvýšit aktivitu mas, která započala v kampani před parlamentními volbami. V krátkém období je potřeba zvýšit agitační potenciál strany, aby bylo v březnu 2012 dosaženo požadovaného výsledku. K záchraně Ruska je potřebná mobilizace všech národně - patriotických sil.   

Uchránit Rusko před nejhorším

Ruský lid musí znát pravdu. Všechno, co se v Rusku děje, není založeno na shodě náhod. Vládní kasta využívá velmocenskou rétoriku pouze k plnění požadavků finančního kapitalismu. Vláda občas učiní nějaké kroky k obranyschopnosti země. Nepohne však ani prstem k ochraně Ruska před finančními machinacemi. Rusko stojí zcela bezbranné proti útokům finanční mašinérie globálního světového řádu.

Pozorně se podívat na dvacet let reálné činnosti "reformátorů". 

Prvních deset let bylo charakteristických nepředstavitelným rozkrádáním, nekontrolovatelnými půjčkami bez ohledu na vysokou úrokovou míru. Paralelně s tím odpouštěla vláda dluhy, které měly státy vůči SSSR. Druhé desetiletí bylo poznačeno zlatým deštěm petrodolarů.

Nejdříve nová "elita" vyplatila státní dluhy, včetně úroků a pak začala hromadit valutové rezervy. Kde jsou tyto valuty nyní? Všechny zdroje byly přesunuty na Západ a byly za ně zakoupeny státní obligace.

V obou etapách se dostávaly na stůl domácí ekonomiky a ruských občanů pouze drobty. Jinak bylo vše nacpáno do světové finanční pyramidy.

Která orientace vlády byla pro Rusko horší? Jelcinova nebo Putinova? Stalinská odpověď zní: obě jsou zlé. Přesto ze strategického hlediska je současný kurs nejnebezpečnější. K dlužníkům je potřeba se chovat velmi zdvořile, ale ty, kdo poskytují kredity, periodicky stíhá osud Husajna nebo Muammara Kaddáfího. Vše probíhá podle prostého schématu: finance uloupit a manažéra kreditů odstranit.

To je ovšem krajní řešení. Finanční imperializmus nepotřebuje pokaždé okupovat stát nebo používat jiné silové metody. Mnohem prostší je kontrolovat jeho finance a uškrtit ekonomickou samostatnost. Příkladem je ruský letecký průmysl. Před dvaceti léty se přepravovala v sovětských dopravních letounech jedna třetina cestujících světa. Každý rok se však jejich počet zmenšuje a roste počet cizích letounů. Finanční zbraň zapracovala podle schématu: dlouhodobý úvěr, leasing a dotace kupujícím starých Boeingů a Airbusů. Vyrábět doma vlastní letouny se stalo nevýhodným.

Když se koncem 80-tých let připravovala ČLR k obnově svého leteckého parku, nabízely USA Sovětskému svazu podělit se "bratrsky" o čínský trh. A nyní jim není Rusko schopno konkurovat ani na vnitřním trhu. Takový je výsledek použití finanční zbraně za plné podpory ruské "páté kolony".

Pohled na zemědělství

I při jednoletém výrobním cyklu potřebuje zemědělec úvěr na budoucí sklizeň. Jestliže chce chovat krávy na mléko, pak se tento cyklus rozšiřuje na několik let. Bez kreditu muselo zákonitě dojít k vybíjení stád. Na počátku liberálové řvali, že farmáři nakrmí všechny. Ale neúvěrovali ani farmáře. Finanční zbraň spustila. Nyní živoří v každé gubernii pouze několik farmářů, aby bylo co ukazovat návštěvníkům z Kremlu.

Je proto potřeba říci čestně: kurz KS RF na industrializaci není možný bez nových podmínek úvěrování výroby. Obnova velkých kolektivních hospodářství na venkově je neuskutečnitelná bez dlouhodobých a levných úvěrů. Komunistické heslo obnovy průmyslové a zemědělské výroby nelze uskutečnit bez změny podmínek financování. Proto strana tak usilovně zdůrazňuje, že stát musí znovu začít řídit financovaní.

To vše znamená: program KS RF je realizovatelný pouze jako komplexní systém opatření. Pokusy ostatních stran navrhnout pouze dílčí, populistická opaření jsou čistý podvod. Rusko může zachránit pouze ta síla, která ochrání zemi před finančním imperializmem.

Je potřeba mít rovněž na mysli, že současný světový finanční systém se pohybuje na okraji propasti. Snižování kreditního rejtingu USA a Německa je signálem pro svět: manažerům dolaru a eura není možné dávat na dluh. Západní svět žije na dluh již celá desetiletí. Pokud dojde ke globálnímu bankrotu, co učiní finanční imperializmus? Nejenže bude hledat východiska, ale bude chtít na vzniklé situaci ještě vydělat. Stejně tak se pokusí chránit jen sebe a skupinu států, ve kterých vládne. Za hlavní nebezpečí bude považovat státy, které při krachu budou moci přežít. Patří k nim ČLR, Indie, Írán, Jižní Afrika a řada států Latinské Ameriky. Finanční imperializmus bude chtít s nimi zacházet jako s konzervou: otevřít, vyjíst a odhodit. Proč? Tyto státy jsou schopny ve vrcholící globální krizi se do sebe uzavřít. Jejich území a zdroje i jejich rozsáhlý vnitřní trh jim umožní vymknout se z vnější finanční diktatury. 

Tyto země se mohou spojovat v ekonomicky nezávislé skupiny, s vlastním systémem oběhu zboží. To je ovšem pro globální imperializmus nejstrašnější scénář. Aby k tomu nedošlo, pokusí se využít všechny způsoby finančních a možná i jiných zbraní.

Úloha Ruska by se s jeho teritoriem a bohatstvím mohla stát rozhodující. Pokud se nic nezmění, Rusko se s konečnou platností stane kolonií a zbaví se budoucnosti. Finanční imperializmus vyjde z krize obohacen a upevněn. Jeho moc a kontrola světa bude absolutní. Pouze přimknutím ke druhé skupině států by se Rusko mohlo vyhnout osudu, který se pro něj plánuje a najít tak spojence k záchraně. Alternativa globalizaci by se mohla stát zcela reálnou. Proč pouze "mohla by"? Protože zdroje samy o sobě nejsou východiskem z krize. K tomu je potřeba ještě i národně orientovanou politickou moc.

Je potřeba se podívat pravdě do očí. Za současného režimu Rusko není schopno aktivního odporu finančnímu imperializmu. Ruské vládnoucí kruhy se budou podřizovat všem jeho požadavkům, přáním a rozmarům. Západ má nyní příliš mnoho možností, jak zatlačit na nynější mocenskou "elitu". Země potřebuje novou vládu, která nebude ovládána ze zahraničí.

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2016 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.