Úvodní stránka Sunday, March 29 2020  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal 27. 6. 2011 zatykač na vůdce revoluce Kaddáfího a další Tisk E-mail
Středa, 20 červenec 2011

Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal 27. 6. 2011 zatykač na vůdce revoluce Mummara Kaddáfího, jeho syna Seifa al-Islama a ředitele rozvědky Abdullaha al-Sanoussiho. ICC tak splnil úkol RB OSN z rezoluce 1970, kterou přijala na svém zasedání 27. 2. 2011 o zavedení sankcí proti Libyi. Na jejím základě zmrazily členské státy OSN v bankách a jiných finančních institucích na svém území  všechny libyjské finanční fondy, zdroje a konta organizací nebo osob uvedených v rezoluci,  zákaz cest pro Muammara Kaddáfího, členy jeho rodiny a příbuzné i členy vlády. Rezoluce zakazuje dodávky zbraní, munice a jakéhokoli vojenského materiálu. Hlavním rozhodnutím RB je však předání situace v Libyi k řešení Mezinárodnímu trestnímu soudu. 

Jako příčinu svého rozhodnutí označila RB OSN "rozsáhlé a systematické útoky proti obyvatelstvu, kterých se dopouští libyjská vláda", což může představovat "zločin proti lidskosti". Důkazy ji však nezajímaly.

Jedním z hlavních rysů rozvoje situace byla její rychlost a cílevědomost, včetně  otázky předání "kauzy Libye" ICC. Ještě 23. 2. 2011 hlavní prokurátor ICC Luis Moreno Ocampo uvedl, že soud nemůže zahájit vyšetřování, poněvadž Libye nikdy neratifikovala statut ICC a nepodléhá jeho jurisdikci. Dodal však, že by se to mohlo změnit, pokud by Rada bezpečnosti OSN sama předala případ ICC. A již za několik dní RB přijala nejen rezoluci, ale i rozhodnutí o předání kauzy ICC. Takovou fantastickou rychlostí RB OSN ještě nevyřešila ani jeden případ. Je to již v dějinách OSN druhý případ, kdy RB předala rozhodnutí o stíhání ICC. První bylo v roce 2005, kdy byl z genocidy obviněn súdánský prezident Bašír. Tehdy však nebylo hlasování jednomyslné, jako nyní. USA a jejich spojenci, kteří obvinění prosazovali, se poučili a prezidenty i premiéry, stálých i nestálých členů RB OSN dlouhodobě zpracovávali.

Zatykač byl vydán na základě obvinění zpracovaného Ocampem a předaného ICC letos v květnu. Zfabrikována obžaloba obviňuje Kaddáfího a jeho dva spolupracovníky ze zločinů proti lidskosti. Svědectví podali představitelé tzv. rebelů - agentů CIA, MI6 a jiných tajných služeb NATO a příslušníci západních bezpečnostních agentur, přímo se účastnících bojů na teritoriu Libye. Bez ohledu na presumpci neviny, kterou by měl soud na takové úrovni ctít, prohlásila  předsedající soudkyně ICC Sanji Monageng (Bostwana), že žaloba poskytuje dostatečné důkazy pro to, že Kaddáfí a jeho syn jsou trestně odpovědní jako nepřímí pachatele za vraždění a represe obyvatel Libye. Podobně se vyjádřila i o  Sanoussim. Podle soudkyně  uvádí žaloba natolik věrohodné důkazy, aby  uvěřila jeho odpovědnosti za zločiny, kterých se dopustil při potlačování opozice v Benghází.

V zatykači se uvádí, že po událostech v Tunisu a Egyptě, jejichž důsledkem byl pád režimů, nastolil  libyjský režim proti demonstrujícím občanům represe které vyvrcholily masakry. Konkrétně se v něm tvrdí, že za méně než dva týdny v únoru 2011 libyjské bezpečnostní síly usmrtily a uvěznily stovky občanů.

Vzhledem k tomu, že podobná obvinění nebyla nikdy vznesena proti americkým přátelům v Bahrajnu, Jemenu, Saudské Arábii, Egyptě  a Tunisu, kde při demonstracích byly zabity stovky občanů,  je naprosto průkazné, že se ICC stal povolným nástrojem prosazování koloniálních záměrů USA a jejich spojenců - bez protestů a spíše se souhlasem ČLR, Ruska, Indie, Jižní Afriky a Brazílie.

Zatykač byl s nadšením přivítán Americkou administrativou a evropskými vládami členských států NATO, protože ho považují za jediné ospravedlnění přes tři měsíce trvajícího vraždění v Libyi a současně jako prostředek k přerušení pokusů o mírové uspořádání konfliktu jednáním libyjské vlády s opozicí v Benghází. Generální tajemník NATO A.F.Rasmussen ihned prohlásil, že zatykač posiluje důvody, které mise NATO sleduje při ochraně libyjských občanů před Kaddáfím. Ihned po jeho vystoupení následoval letecký nálet na Tripolis s mnoha ztrátami libyjských žen a dětí. Téhož dne jen při náletu na přístav - ropný terminál Braga zahynulo 15 a bylo zraněno 20 Libyjců.

Předstírání, že agrese slouží k ochraně Libyjců před diktátorem vyvrátily pravdivé důkazy předané pokrokovému tisku mírovými aktivisty z celého světa, fyzicky přítomnými v Libyi, ve kterých potvrzují, že pod bombami agresorů zahynuly stovky dětí, žen a mužů. Bojové letouny NATO provedly již přes 5000 bojových startů. Denně napadají 50 civilních cílů.

Americký admirál, vrchní velitel Spojeného operačního velení NATO Samuel Locklear nedávno ve svém svědectví před vojenským výborem Kongresu potvrdil, že hlavním cílem agrese NATO proti Libyi je zavraždění Kaddáfího, po kterém bude následovat změna režimu. Svědčil tak v rozporu s prezidentem Obamou, který tvrdí, že NATO jedná striktně s rezolucí RB OSN číslo 1973 - to je prosazení bezletové zóny, ochrana civilistů a nikoli změna režimu. Locklear rovněž uvedl, že teprve po smrti Kaddáfího bude možné zahájit pozemní operaci - tedy v době, kdy po smrti vůdce revoluce nastane chaos.

Bílý dům a ministerstvo zahraničí jsou vydáním zatykače nadšení. Mluvčí Bílého domu Jay Carney k tomu referoval: "Jde o další důkaz, že Kaddáfí ztratil svou legitimitu a další krok v procesu, na jehož konci bude vzat k odpovědnosti."

Mluvčí ministerstva zahraničí Victoria Nulandová uvedla: "Rozhodnutí soudu poukázalo na serióznost situace, které jsme v Libyi svědky. USA věří, že předání případu ICC bylo správné a zdůrazňuje potřebu spravedlnosti a pohnání k odpovědnosti za spáchané zločiny."

Dokonalé pokrytectví: USA nikdy neuznaly jurisdikci ICC, nikdy ani neuvažovaly o podpisu "Římského statutu",  zakládajícího dokumentu ICC. Nejvyšší funkcionáři americké administrativy i Kongresu vždy označovali ICC za soudní maškarádu, ohrožující suverenitu USA.

Přes to všechno je vidět, že ICC jim vyhovuje jako zbraň k prosazování jejich strategických zájmů. Je to jednosečná zbraň, která může být využitá pouze proti americkým nepřátelům.

Římský statut nepodepsala ani Libye. Nicméně Libye nemá v RB OSN právo veta a Kaddáfí může být proto Radou bezpečnosti soudu vydán. Je paradoxem, že ani další permanentní členové RB OSN ČLR a Ruská federace nepodepsaly Římský statut. Hlavní prokurátor ICC Argentinec  Moreno Ocampo převzal funkci v roce 2003. Z Wikileaks se můžeme dovědět, že američtí diplomaté o něm ve svých telegramech uváděli: "V soukromých rozhovorech se Ocampo vyjádřil, že by si přál vyřídit iráckou otázku."   To podle nich  znamenalo, že Ocampo souhlasil s tím, že zlikviduje stovky žalob, týkajících se nezákonné americké agrese do Iráku.

Od té doby vedly USA války v Iráku, Afghánistánu, Pákistánu a nyní Libyi a způsobily smrt více než milionu nevinných lidí, včetně žen a nemluvňat. ICC však od jeho nástupu do funkce nenašel ani jeden důvod proto, aby obžaloval ze zločinů americkou administrativu a její spojence. Nevydal zatykače ani na Bushe, Cheneyho, Obamu nebo Gatese.

Rovněž Izrael, který nikdy nepodepsal "Římský statut" nebyl nikdy žalován ze zločinů proti lidskosti, ani po operaci "Lité olovo" v prosinci 2009 a lednu 2010, jehož obětmi se staly tisíce obyvatel nezákonně okupované Gazy.


Karel Kluz

 

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2020 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.