Úvodní stránka Sunday, April 05 2020  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Libyjské ženy Tisk E-mail
Úterý, 16 srpen 2011

Nejde o žádná lidská práva, tím méně práva žen. Světové banky zabavily libyjská zahraniční aktiva ve výší asi 200 miliard USD, ropné nadnárodní monopoly se nemohou dočkat přísunu kvalitní a levné ropy. K dosažení svých cílů se dopouštějí válečných zločinů. Ničí civilní infrastrukturu, bombardují zdroje pitné vody, elektrárny, státní televizi a vraždí libyjské občany, včetně těhotných žen a dětí.

Po porážce Kaddáfího a likvidaci socialistické Džamahirie by čekal nejhorší osud libyjské ženy. Byly by zbaveny možnosti rozhodovat o svém osudu a své vlastní identitě.

Dostaly by se do stejné situace, v jaké žijí ženy ve všech reakčních muslimských státech.

Hillary Clintonova a prezident Sarkozy se odpovědi vyhýbají jak čert kříži, ale žoldnéři NATO v Benghází považují obrat ženských práv o 180° za jeden ze svých hlavních cílů.

Islamisté, bojující proti Kaddáfímu mají v úmyslu po svém vítězství podřídit celý společenský život islámské doktríně, jejím fundamentalistickým zásadám sahajícím do raného středověku. Nástup Muammara Kaddáfího do čela libyjské vlády v roce 1969 znamenal i počátek boje s některými zrůdnými náboženskými tradicemi, mezi které je třeba na prvním místě jmenovat odstranění povinnosti pro libyjské ženy nosit ponižující oděv "abaya", jako symbol ženské poníženosti. "Abaya" neznamená pouze ženský oděv, je to základ konzervativní doktríny vylučující práva žen na výběr manžela a na rozvod, rozhodnutí o tom, kdy počít dítě a právu na jeho výchovu, právo na vzdělávání žen a na výběr zaměstnání - všechny faktory, které určují status nezávislosti žen. "Human right watch" a další nevládní organizace s celosvětovou působností, které si vytvořil kapitalismus pro ochranu svých přestupků, o této tak důležité skutečnosti mlčí. Mlčí o nich i české poslankyně včetně komunistek a sociálních demokratek.

Jsou to tedy libyjské ženy, které si nemohou dovolit prohrát válku proti válečným zločincům z NATO, podporovaným všemi členskými státy, včetně českého. Z humanitárního hlediska by bylo největším Kaddáfího zločinem, kdyby dobrovolně předal moc směsce banditů, působících pod hlavičkou "Národní přechodná rada", složené z evropských a arabských vrahů a teroristů včetně Al Kájdy, financovaných vedením EU a NATO z prostředků, uloupených z účtů ve světových bankách, které jsou vlastnictvím libyjského lidu.

Vzhledem k násilnostem a krutosti, kterých se žoldnéři NATO dopouštějí na libyjském obyvatelstvu, zejména na ženách, (www.obamaslibya.com) je evidentní, že jejich programem je komplexní obnovení reakčního islámského práva "šaria" a likvidace všech práv žen, které získaly za Kaddáfího vlády.

Úloha žen v libyjské společnosti je natolik významná, že si váleční zločinci z velení NATO a vedení EU ani nemohou dovolit, v případě úspěšného završení svého masakru, realizovat předání moci svým libyjským komplicům prostřednictvím tolik opěvovaných "demokratických" voleb. Pokud by nebyly zfalšované, zvítězily by v nich ženy, podporující režim, prosazený Kaddáfím. V modernizaci islámské společnosti mělo zrušení zvyklostí, spojených s "abayou", které uskutečnil Kaddáfí již v prvních létech své vlády základní význam. Postupně po něm následoval celý soubor reforem podporujících práva žen, který nakonec přivedl Libyi do čela všech arabských i muslimských zemí.

Obavy, že by libyjský příklad mohl ovlivnit boj žen za svá práva v celém islámském světě, donutily Ajatolláha Chomejního vydat "fatwu" (poselství) odsuzující postup libyjské vlády jako rouhání se islámským tradicím.

Mezinárodní delegace zjišťující nyní, v průběhu války fakta o válečných zločinech v Libyi, jejíž členkou byla i spisovatelka a publicistka, autorka tohoto článku Susan Lindauerová se setkala s mnoha představitelkami ženského hnutí, mezi jiným i s Nadžat el Madari, předsedkyní "Libyjské společnosti pro kulturu a vědu" nevládní organizace, založené v roce 1994.

Tomu, kdo nikdy nežil v reakční muslimské společnosti, ve které je žena plně podřízena muži, který s ní někdy zachází hůře, než se zvířetem se mohou zdát vymožeností, kterých dosáhly libyjské ženy při nejmenším zanedbatelné, i když posledních dvacet let od převratu v roce 1989 zažívají ženy v naší zemi ponížení, které se bude s prohlubováním krize jen zvyšovat. Nezaměstnanost, chudoba, která neumožňuje obyčejným lidem založení rodiny, nesmírně nákladná výchova dětí, žádné byty, prostituce, drogy, obchod s bílým masem. Nesmírně drahé hypotéky nahradily státní výstavbu. Jako vymoženost zavedl kapitalismus, vykřikující nesmysly o lidských právech a občanských svobodách pro chudinky, které nejsou schopny si najít v tomto labyrintu represe svou cestu "baby boxy".

Čím se tedy liší práva libyjských žen od ostatních muslimských zemí?

Práva libyjských žen nelze oddělit od celkové sociální politiky libyjské vlády, která pod vedením Muammara Kaddáfího vyřešila problémy, jako jsou nezaměstnanost a bída, které doprovázejí všechny kapitalistické země světa. Od roku 1969, kdy Libye patřila mezi nejchudší země světa, vláda změnila situaci natolik, že do letošního února mělo libyjské obyvatelstvo nejvyšší životní úroveň v Africe. HDP na obyvatele činil 13 000 USD. Pokud jde o oficiální "Index lidského rozvoje", který je průměrem tří indexů: indexu očekávané délky života, indexu vzdělání a indexu HDP (statistiku zpracovává každoročně OSN) a který nejlépe charakterizuje kvalitu života obyvatelstva, byla Libye v roce 2010, jako vedoucí africká země na 53. místě na světě, další byl Tunis až osmdesátý první. Dva britští významní žurnalisté David Bluntly a Andrew Lycett, kteří nejsou v žádném případě příznivci Libyjské revoluce, museli napsat: " Mladí lidé jsou dobře oblečení, živení a vzdělání. Dnes si Libyjci vydělávají v průměru na hlavu více než Britové. Nerovnost ročních příjmů je menší než ve většině států. Libyjské bohatství je rozděleno spravedlivě v celé společnosti. Každý Libyjec má zajištěno bezplatné (a často vynikající) vzdělání, lékařskou a zdravotní péči. Nové školy a nemocnice jsou impozantní podle všech mezinárodních standardů. Všichni Libyjci mají vlastní dům nebo byt, automobil, TV, video a telefon."

V porovnání s většinou zemí třetího světa a dokonce i prvního, se Libyjci mají (měli) opravdu dobře. V celé zemi probíhá rozsáhlá bytová výstavba. Za byty se neplatí nájem. V Kaddáfího (buržoazními ideology vysmívané) "Zelené knize" se dočteme: "Dům je základní potřebou individua a rodiny, proto nesmí být vlastněn někým jiným." Je možné pokračovat nevratnými příspěvky při založení rodiny, přidělováním bytů a dalšími vymoženostmi, o jejichž realizaci se pokoušela vláda před převratem i v naši zemi. Z těchto hledisek jsou práva žen v Libyi daleko širší. Uvedeme pouze některá z nich:

- Žádný mužský doprovod

K pohybu na veřejnosti, nákupům ve městech a návštěvám přátel nemusí mít ženy žádný mužský doprovod, což se zdá být v porovnání se situací ve většině muslimských zemí neuvěřitelné. V mnoha zemích nemohou ženy, bez doprovodu svých manželů nebo mužských příbuzných, vůbec vyjít ze svého domu nebo bytu. Nesrovnatelné se Saudskou Arábií, Kuvajtem, nynějšími Irákem, Afghánistánem a dalšími muslimskými státy.

- Manželství

V Afghánistánu nejen za vlády Talibánu, ale i nyní za přítomnosti světové vojenské koalice, údajně prosazující svobodu a občanská práva, může být mladá žena uvězněna, pokud odmítne manžela, kterého ji vnutí její otec. O kamenování žen za údajnou nevěru ve všech zemích, jejichž režimy spolupracují s USA, včetně Pákistánu a Saudské Arábie, není potřeba hovořit. Stejně jako v Afghánistánu, tak i po porážce Kaddáfího se okupační vojska budou málo zatěžovat řešením problémů libyjských žen. Právo vybrat si manžela s narušením všech islámských tradic poskytl ženám pouze revoluční libyjský režim. Při tom musel dívkám a ženám dodat odvahu, aby se porvaly s tradicionalistickými předsudky. V souladu s přísným libyjským právem, které nepřipouští výjimky, nikdo nesmí ženu přinutit, aby si vzala muže, kterého nechce. V muslimském světě je to tak významný problém, že v Libyi musí dodnes do problému zasahovat muslimský duchovní "imam", který se s ženou setká před svatbou soukromě a táže se jí, zda nebyla k sňatku donucena.

- Právo ukončit manželství

V muslimském světě je rozvod z iniciativy ženy téměř nemyslitelný. Muž může v souladu s Koránem ženu prostě vyhnat. Stačí, když před dvěma "svědky" třikrát zopakuje: rozvádím se s tebou. Svou ženu může znásilňovat, věznit a jinak týrat. Ne tak v Libyi. Libyjská žena může opustit manželství, když se k tomu rozhodne. Prostě zažádá o rozvod, jako v Evropě. Pokud má před manželstvím majetek, je jí vracen. Společný majetek je většinou přisouzen ženám. Tato práva jsou, podle imperialismem najatých zabijáků, "abnormální" a chtějí je zrušit.

- Vzdělání

Práva na vysokoškolské vzdělání využívalo dosud více libyjských žen než mužů.

Vzdělané ženy pracují ve všech oblastech. Mnoho libyjských žen pracuje ve vědě, jsou univerzitními pedagožkami, advokátkami, lékařkami, státními zaměstnankyněmi, novinářkami a podnikatelkami. Přes dlouhodobý odpor části duchovních a reakční mužské části společnosti si Muammar Kaddáfí dokázal vždy prosadit svobodu žen.

Mnoho žen slouží v ozbrojených silách a jsou ochotny nasadit k obraně vlasti své životy.

Všichni Libyjci, bez rozdílu pohlaví mají stejné právo na vzdělání. Libyjská vláda rovněž platí svým studentům studium v zahraničí.

Likvidace práv žen

Bylo uvedeno pouze několik důvodů, pro které je nazýván Kaddáfí "nevěrným". Strategie kamufláže boje proti pokrokovému režimu, jejímž skutečným cílem je uloupení nesmírného vlastnictví libyjského lidu, byla vypracována tajnými službami Západu ve spolupráci s jejich kolegy z reakčních muslimských zemí, zejména ze Saudské Arábie. Je postavena na lživých principech renesance islámského náboženství. Při tom dokonale zamlčuje obnovení diktatury, vycházející z obnovení islámského práva "šaria". NATO a EU nejsou, zejména po selhání v Afghánistánu, schopny nabídnout libyjskému lidu žádné logické vysvětlení pro společenský systém, který by byl pro Libyjce lepší, než dosavadní. Žvástům o demokracii a svobodě nevěří nikdo.

Podle dostupných údajů je evidentní, že masakry žen, starců a dětí libyjskou společnost spíše sjednotily. Nyní se nikdo nediví, žeKaddáfího největšími stoupenkyněmi jsou ženy. Západ by chtěl, prostřednictvím svých médií vnutil světu, že  Kaddáfí se snaží za každou cenu udržet u moci. Je to právě naopak. V průběhu války se zvýšila jeho podpora na 85%.

Karel Kluz 

Podle článku americké spisovatelky a žurnalistky Susan Lindauerové:

Libya's War for "The Abaya": Women's Rights and NATO's Support of Pro-Islamist Rebels - by Susan Lindauer - 2011-07-27

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2020 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.