Úvodní stránka arrow Přehled článků arrow Ze zahraničí arrow Ilja Romašin: Kyjevský svátek pohrdání Tuesday, December 01 2020  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Ilja Romašin: Kyjevský svátek pohrdání Tisk E-mail
Úterý, 19 květen 2015

Čest a svědomí nezlomily ani lež a represívní kordóny

Kyjev, anektovaný z vůle "Fuck the EU!", už zakázal i pojem "Velká vlastenecká válka". Vox populi mu to vrátil stylem, který si za rámeček nedá. Rovnou v metropoli. A na Den vítězství. S očitým svědectvím přichází Ilja Romašin.

V Kyjevě žije od narození. Dnů vítězství tu zažil desítky. Masu, jaká se u Hrobu neznámého vojína sešla letos - ne "organizovaně", ale "navzdory zastrašování" - tu však nezažil. "Proud všech generací se k obelisku Slávy valil několik hodin."

"Už časně ráno, kdy jsou ulice v centru a u metra 'Arsenalnaja' ještě poloprázdné, bilo do očí až neuvěřitelné kvantum policie, svezené zřejmě z celé Ukrajiny. V kordónu stáli i důstojníci, majoři i plukovníci. Personál Ozbrojených sil Ukrajiny v maskáčích zablokoval spolu s policií i přístup k Věčnému ohni a uzavřel celý dopravní koridor. Květy se pokládat nesměly. Mladí dobrovolníci rozdávali nový emblém, který si vymyslela vrchnost - rudý mák s černou dírou uprostřed. Místní vtipálkové ten symbol překřtili na 'proktologův sen'" ("proktologie" léčí hemoroidy i jiné řitní neduhy).

"Přepisování" dějin vězí rovnou v žumpě. Až po uši. "V posledních měsících se lidem vtloukají do hlav i zhovadilosti, volající do nebe." Až po verzi, že "Moskva Ukrajince zmátla" - a oni tak "bojovali na straně nepřítele - Sovětského svazu."

Spousta Kyjevanů však na sprosťárny nedá. Romašin míjel i "skupiny lidí s portréty blízkých, kteří se zúčastnili války" - a "na nich s 'georgijevskými' páskami" (řeč je o oranžově-černé dekoraci, připomínající starší ruskou tradici, dnes ovšem symbolizující právě Den vítězství před 70 lety).

"Armáda v maskáčích se na ty pásky mračila. Mračila, ale mlčela. A když jsem se policejního plukovníka solidního zevnějšku zeptal, proč se nesmí k Věčnému ohni, pokynul hlavou k černým vozům SBU a prohodil: 'Tady jsou garantem tamhleti.'"

Kyjevská "'přehlídka' nabídla ubohou podívanou". "Řízný marš ukrajinské armádní hudby" - a "tří orchestrů, pozvaných z Polska, Litvy a Estonska". Po "nich napochodoval i orchestr z Jordánska". "Kde se vzal, je ve hvězdách." Ti všichni "zvládali pochod pod psa". "Za zlámanou grešli nestála ani hudba."

"Jen co se z parku Slávy kradmo vytratili papaláši, unavený kordón si radostně oddechl." Svátek, o němž je 9. květen doopravdy, začal až teď. "Ze tváří zněla jasná zpráva: 'Vy nás nutíte slavit, jak je libo vám, my si to ale oslavíme po svém.'"

Letošní "Den vítězství byl demonstrací pohrdání". "Pohrdání těmi u koryt." Těmi, "kdo zastrašují a vlezle se cpou až do duše i rodinné památky". Kdo "chtějí minulost zneuctít stoj co stůj". A právě "těm u koryt vyslala lidská masa i jiný vzkaz: 'My se vás nebojíme!'"

K Věčnému ohni směla, až když se policejní kordón rozešel. Tím rychleji přibývalo - nehledě na harašení "postihem" - i "georgijevských pásek". Hroby skutečných hrdinů - maršála Rybalka, legendu partyzánského hnutí Kovpaka i všechny ostatní - jich míjely stovky.

"Každý z těch památníků zasypaly květy. Tisíce květů. U Věčného ohně se jich nakupilo tolik, že utvořily živou zeď. Právě tu, u Věčného ohně, zavlály i rudé zástavy dvou gardových útvarů Velké vlastenecké války. Zazněly písně válečných let. Lidé se valili nekonečným proudem..."

"Oficiální projevy na pořadu nebyly. Několik řečníků promluvilo jménem socialistů a komunistů. Hesla 'Sláva sovětskému lidu - vítězi!' a 'Ať žije sovětská Ukrajina!' našla vřelou podporu. To vše se, budu se opakovat, odehrálo spontánně, rovnou od srdce."

"Bez křiklounů a hysterických fistulí se to přirozeně neobešlo." Pokaždé se však "v mžiku ztráceli ve sborovém 'Sláva velkému vítězství!'. Sváteční náladě, což jsem nečekal ani sám, dominovaly optimismus, kuráž a radost."

Pak nastoupilo i "kyjevské duchovenstvo, vedené vrchním metropolitou Onufrijem. A s nimi i věřící s ikonami Sv. Georgije Vítěze, Sv. Vladimíra, vítězného Serafima Sarovského. Leckomu dodal odvahy už neohrožený postoj Onufrije a jeho nejbližších na zasedání Verchovné rady 8. května. Metropolita i jeho dva biskupové - Antonín (Pakanič) a Iona (Čerepanov) - tu odsoudili válku a demonstrativně ani nepovstali, když četl Porošenko jména 'hrdinů protiteroristické operace'. Věřícím šla tak příkladem odvahy i sama církev."

"Ve třináct hodin kyjevského času zaznělo: 'Kristus vstal z mrtvých!' Začala mše za padlé ve Velké válce." Za to, aby se jejich světlá památka uchovala do skonání věků, orodovaly stovky duchovních a tisíce Kyjevanů.

"Kyjevské televize" - "ta Kolomojského a Pinčukova práčata" - "to jistě vylíčí úplně jinak". "Já ovšem viděl Kyjev právě tak - nevylekaný a sešikovaný v opozici proti moci." "Nabitý protestem proti jedovaté slině, třísnící památku 'svaté války'."

"Můj zesnulý otec se Velké vlastenecké zúčastnil prvně v bojích u Kyjeva. Občas mi před ním bývalo hanba - za naši lhostejnost a zbabělost. Dnes ale, na Den vítězství, už mi hanba není."

 

Napsal Ilja Romašin z Kyjeva. Už 9. května.


Zdroj:
Střípky ze světa

 

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2020 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.