Úvodní stránka arrow Přehled článků arrow Ze zahraničí arrow Hlad ve světě: metla 21. století Tuesday, April 13 2021  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Hlad ve světě: metla 21. století Tisk E-mail
Pátek, 05 únor 2021

Analýza Mezinárodního odborového svazu zemědělství, potravinářství a obchodu

Naše analýza a návrhy demonstrují škodlivost kapitalistického systému ve světě. Krize, jež vyústila z pandemie covidu-19, a smrtící globální katastrofa z jejího šíření ilustrují nelidskost a krutost těch, kteří uvedli řízení tohoto systému v činnost. Proti šíření malárie a návratu tuberkulózy by se dalo úspěšně bojovat. Léky existují - ale jejich míra návratnosti je pro farmaceutické skupiny nedostatečná. Dominující kapitalistické státy této strategii napomáhají. Je to zjevné v cynismu, s nímž se s pandemií vypořádávají Trump ve Spojených státech a Bolsonaro v Brazílii. Velcí bossové, světová buržoazie a vlády v jejich službách svou činností, zaměřenou na zajištění co největšího zisku, konají jako zločinci. Je to zjevně výsledek rozvoje imperialismu na úrovni planety. Zatím se na všech kontinentech ukázalo, že pracovníci v našich zemědělských a potravinářských profesích i v dalších sektorech hrají základní a rozhodující part v záchraně životů a v boji s touto nemocí. Vlády a zaměstnavatelé nesou za následky této nevídané krize plnou zodpovědnost, když nechávají bujet spekulace a sobectví proti kolektivním zájmům. Přesně opak je pravdou u pokrokového dělnického hnutí a u pracujících pěti kontinentů, s jejich třídně založenými odborovými organizacemi, kteří rozvinuli příkladnou solidaritu v každé zemi i mimo ni, na mezinárodní úrovni. Na tomto základě je Mezinárodní odborový svaz součástí boje o všeobecný přístup k vakcínám proti covidu-19, jež musí být uznány za "globální veřejné dobro". K umožnění tohoto cíle vytvořila WHO (Světová zdravotnická organizace; pozn. překl.) platformu k výměně technologií, znalostí a patentů - bojkotovanou předními kapitalistickými zeměmi. To, že Jižní Afrika Nelsona Mandely, Čína a mnohé další země bojují za vyhlášení tohoto uznání, pomáhá rozbít peněžní zeď, ocejchovanou velkofarmaceuty a politickými a oportunistickými strategiemi Trumpa, Macrona a jejich bratříčků.

ro dokreslení, v roce 2019 měla WHO směšný rozpočet přibližně pouhých dvou miliard eur. A jak jsme nedávno, tváří v tvář pandemii, viděli, Spojené státy svůj finanční příspěvek této organizaci zrušily. To je další ukázka fungování strategie Yankeeů, zakotvení jejich zákona k ovládání světa. Ve srovnání s celosvětovými vojenskými výdaji je to zcela bezvýznamných 0,16 procenta. Taková je volba, již učinily velkoburžoazie a imperialismus.

Na úrovni planety liberální dogmata zpochybnila prvořadou úlohu zemědělských a potravinářských profesí, konkrétně výživu populace.

Honba za krátkodobým ziskem, ekonomická zběhnutí pracovníků a venkovské populace, společensky i z hlediska zdraví, ztráta veškeré národní zemědělské a potravinové svrchovanosti, rozvoj finančních spekulací se zemědělskými surovinami a exploze nejistoty demonstrují krutou realitu kapitalistického systému. Zároveň zdravotní krize odkryla, jak je pro obyvatelstvo životně důležitá činnost zemědělských a potravinářských pracovníků, v mnoha případech v extrémně těžkých podmínkách. To vysvětluje tři čtvrtiny těch, kteří ve světě trpí hladem a podvýživou. Toto číslo může narůst o několik set milionů následkem pandemie.

Ukázalo se, že socialistické státy, jako Kuba, Vietnam nebo Čína dokázaly lépe chránit své obyvatelstvo, ať už v pojmech zdraví nebo uspokojení jeho základních potřeb k živobytí a výživě. Je to stále důležitější, protože Trump využil období pandemie k utužení blokády Kuby (článek vznikl v září 2020; pozn. překl.), s úmyslem zasadit úder Kubáncům, zatímco ve stejné době covid-19 zabil přes 350 000 Američanů. To je důkaz, že naše bitvy za zajištění, aby státy kontrolovaly a plánovaly ekonomický a společenský rozvoj v zájmu zaměstnanců, jsou oprávněnější než kdy jindy. Příkladný postoj solidarity, jenž ukázal kubánský lid a vláda, s vysláním četných zdravotnických misí do různých zemí, zobrazuje obrovskou solidaritu, již Kuba může poskytovat.

V takových souvislostech, víc než kdy předtím, svět potřebuje, aby vzešla nová a vzájemně prospěšná mezinárodní spolupráce. Je to otázka zásadního významu k rozvoji zemí proti imperialistickému používání potravinových zbraní, především Spojenými státy, a hegemonií nadnárodních společností.

Odborové svazy po celém světě hrají rozhodující úlohu v organizování boje a solidarity na všech úrovních. Jsou účinným nástrojem na obranu zájmů zaměstnanců v každém ohledu.

Potraviny: veřejné dobro

Přístup ke zdravé a vyvážené stravě je skutečně záležitostí veřejného zdraví. Vědecké studie ukazují, že společenské nerovnosti procházejí stravou a na lidské zdraví mají vážné dopady. Manuální dělníci, nezaměstnaní a mnozí penzisté si kupují jídlo za nejnižší ceny a v nižší kvalitě, zatímco vedoucí pracovníci a odborníci nakupují potraviny dražší - natož potom akcionáři a vlastníci kapitálu. Nedostatečná kupní síla omezuje zaměstnance na nevyváženou stravu s přemírou tuku a cukru a s nedostatkem čerstvých produktů. Vysocepříjmové společenské skupiny jsou očividně takových břemen ušetřeny. To agresivně vznáší otázku strategické povahy zemědělsko-potravinářského průmyslu.

Jídlo musí být považováno za veřejné dobro. Veřejné dobro kvůli přístupu ke zdravé a rozmanité stravě je jedním ze základů veřejného a společenského zdraví obyvatel, národně i celosvětově.

Zachování veřejného zdraví zaručením všeobecného přístupu k vysoce kvalitním, především veřejným zdravotním službám, ale také zavedením výživové politiky, spadá do svrchované úlohy státu. Následně potraviny nemohou být předmětem soukromých zájmů, jejichž cílem je vytvářet zisky s pohrdáním vůči jakémukoli dalšímu zájmu, například výrobní kvality a všeobecnému přístupu. To musí být založeno na produktivním zemědělství, jež bere ohledy na přírodní zdroje, půdu, biodiverzitu a ekosystémy.

Tudíž potravinářství a všechna s ním spojená odvětví musí být na zodpovědnosti národa a lidu. Výživová politika musí obsahovat obranu národních jídelních tradic. Definování a zavádění takové politiky vyžaduje plnou a neomezenou spoluúčast zaměstnanců a jejich odborových organizací. Stát lidu a pracujících musí být ručitelem odezvy na potravinové potřeby, v kvantitě i kvalitě, a zahrnout do své koncepce národní zemědělské a potravinové politiky výživové a zdravotní rozměry.

Potravinová svrchovanost: vysoké sázky pro obyvatelstvo i pro pracující

Vymýtit hlad a podvýživu je především věcí politické volby. Je to volba, před niž jsou postaveny všechny populace, včetně těch v rozvinutých kapitalistických zemích. Směrnice vydané v evropské Společné zemědělské politice (CAP, Common Agriculture Policy; trochu zavádějící údaj autora, neboť CAP je směrnice a instituce EU, nikoli Evropy; pozn. překl.) stále víc zatahují zemědělskou Evropu do kapitalistické a imperialistické nadvlády vytvářením zóny volného obchodu, údajně podřízené "volné a nedeformované soutěže", ale ve skutečnosti zákonům kapitalistického trhu a sílícím finančním a pozemkovým spekulacím. Tyto nové směrnice uvedly do pohybu nevídané přeorganizování zemědělství všech zemí, znehodnocující zemědělské a potravinové kapacity a hubící jejich potravinovou svrchovanost (nebo, chcete-li, soběstačnost; pozn. překl.).

Chudoba, strádání a nedostatečné příjmy mají dopad na fyzické i psychické zdraví obyvatel. Je to jeden ze základních problémů, jenž nelze dlouhodobě vyřešit potravinovou pomocí, ať už národní nebo mezinárodní. Myšlenka potravinové svrchovanosti, nezávislosti národů a jejich emancipace je stanovena. Kapitalismus na ni reagovat nedokáže.

Odbory usilují o vytvoření alternativní politiky, jež zahrne statkové a rodinné zemědělství, družstevní a znárodněnou produkci, posílené veřejné služby a financování kontrolované lidmi a státem. Musí být celonárodní, nezávislé, svrchované a založené na solidaritě. Tyto pojmy dokonale vyjadřují naše iniciativy vůči emancipaci, lidovým a demokratickým zemědělským reformám, posíleným vznikem samosprávných systémů společenské ochrany, získáním rovných práv pro ženy, kolektivizací a rozvojem půdy proti soukromé monopolizaci bankami, velkými firmami a agropodnikateli, a s bezplatnou vodou, dědictvím lidstva.

Každá země musí mít právo chránit své zemědělství a potraviny pomocí ekonomické a společenské podpory, vytvořením hraniční ochrany k zachování místní a národní produkce, pomocí procesů všelidové a pokrokové zemědělské reformy a znárodněním základních bankovních, průmyslových a obchodních sektorů proti i po proudu zemědělství.

Výstavba nového ekonomického řádu, umožňujícího vzájemně prospěšnou spolupráci mezi zeměmi i kontinenty, zavedenou s respektem, nezávislostí, svobodou a důstojností každého obyvatelstva je základní složkou ekonomického a společenského pokroku každé země. Potravinová svrchovanost neznamená autokracii, samovládu. Rozvoj nových mezinárodních forem spolupráce je problémem klíčového významu k rozvoji každé země i mezinárodních vztahů. Tyto formy spolupráce musí být podepřeny solidární a rovnostářskou koncepcí mezinárodních vztahů, plně respektovat realitu každé země a být vzájemně prospěšné. Musí být zaměřeny na umožnění trvale spolupracovních vztahů mezi zeměmi a prospívat všem obyvatelům.

Ačkoli je světské, nezávislé na víře, zemědělství stále zůstává ojedinělou činností. Zemědělské záležitosti musí být na každé úrovni přijímány zřetelně, a na globální úrovni mimo průmyslové nebo obchodní problémy. Plně rozvinutý vstup zemědělství do WTO (Světová obchodní organizace) před více než dvaceti lety nezlepšil globální potravinovou situaci, zcela naopak. Zemědělství a potraviny musí být z jednání WTO odstraněny.

V roce 2016 žily víc než dvě miliardy lidí v zemích zakoušejících konflikty a násilí, což přineslo křehkost života, společnosti i ekonomiky. Nejvíce jsou tím zasaženi nejchudší a nezranitelnější lidé, hroutí se tím jejich životní úroveň i jejich vlastní těla. Z miliardy mužů, žen a dětí, kteří dnes žijí v zemích zasažených těmito imperialistickými a nekoloniálními válkami, jich téměř 500 milionů podlehlo hladu a podvýživě. U dětí jsou následky ještě mnohem dramatičtější. Kolem 122 milionů dětí, což je téměř 75 % dětí mladších pěti let trpících zakrnělým růstem, žije v zemích zasažených válkou.

Zemědělství proto musí být těžištěm zvlášť hlubokého a promyšleného přístupu a sledování. FAO (potravinová a zemědělská organizace OSN; pozn. překl.) na čas tuto potřebu naplňovala. Drží si výrazné postavení mezi orgány OSN. Některé národy, vedené Spojenými státy, ve jménu rozpočtové vyváženosti, liberální ekonomické strategie a cílů imperialistické nadvlády její schopnost analyzovat a poučovat olamují. Koncepce, jež převládají ve FAO i na úrovni OSN, musí být zcela změněny. Fungování FAO musí být demokratičtější a otevřenější vůči zemědělcům a odborovým organizacím, jež zastupují zemědělské pracovníky a pěstitele. Je třeba předefinovat jeho pravomoci, především ve vztahu k právu na potravinovou svrchovanost národů, místo a úlohu skutečných zemědělských reforem, doporučení solidarity a národní (nebo skupin zemí) zemědělské a potravinové politiky, regulaci globálních zemědělských trhů, vyjednávání mezinárodních smluv na zemědělské produkty, spolupráci s dalšími mezinárodními orgány ve věcech životního prostředí, zdraví, vodohospodářské správy, obrany míru atd.

Deklarace TUI pracovníků zemědělství, potravinářství, obchodu a přidružených provozů

Překlad VS

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2021 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.