Úvodní stránka arrow Přehled článků arrow Ze zahraničí arrow Fidel předal Chávezovi cenu UNESCO Saturday, July 04 2020  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Fidel předal Chávezovi cenu UNESCO Tisk E-mail
Čtvrtek, 16 březen 2006

Uveřejňujeme projev prezidenta Kubánské republiky Fidela Castra Ruz přednesený při příležitostí předávání Mezinárodní ceny UNESCO nesoucí jméno velkého kubánského bojovníka za nezávislost José Martího prezidentovi Bolívarovské republiky Venezuela, Hugovi Chávezovi Fríasovi 3. února 2006.

Toto je historický den s mimořádným významem ? den předání Mezinárodní ceny José Martího udělené Organizací spojených národů prezidentovi Venezuely. Co mi přichází na mysl v tento pohnutý okamžik. Dnes je to sedm let a jeden den, kdy se mi 2. února 1999 dostalo té výsady, že jsem mohl být přítomen nástupu nového prezidenta Venezuely Huga Cháveze Frías de funkce. Seznámil jsem se s ním přibližně o pět let dříve, v prosinci 1994, kdy nás navštívil těsně poté, co opustil vězení. Hodně jsme se poznali a hovořili spolu o tématech, v nichž jsme se mnohdy shodovali a nad nimiž jsme se hodně rozohňovali. Hovořili jsme o budoucnosti, avšak bylo těžké si představit že bude Hugo Chávez v historicky tak krátké době přebírat úřad prezidenta slavné Venezuely, země Simona Bolívara.

Tehdy odvážně vyslovil větu, která vešla do historie: ?Přísahám na tuto mrtvou ústavu?.

Doslovné úryvky z toho dne:

?Údaje o nezaměstnanosti se blíží k 20 %. Polozaměstnanost postihuje 50 % ekonomicky činných pracovních sil, téměř milion dětí je na hranici přežití, děti jako je má dcera Rosinés, rok a čtyři měsíce, na hranici přežití, 27, téměř 28 promile, taková je dětská úmrtnost ve Venezuele, jedna z nejvyšších na celém kontinentu. Podíl podvýživy na dětské úmrtnosti se blíží 15 % z dětí, které umírají, a příčina jejich smrti ? podvýživa.

(...) Je kruté vědět, že jen jedno z pěti dětí, které nastoupí do předškolního zařízení, jen jedno z pěti dokončí základní školu, je to kruté, protože to je budoucnost země.

(...) 45 % teenagerů nechodí na druhý stupeň, toulají se, přežívají a mnozí z nich páchají trestnou činnost, aby přežili, protože člověk není přirozeně špatný, jsme děti Boží, nejsme děti ďáblovy. (Potlesk). Takový je stav, který zde přebírám, mám to zde ve svých rukou, jsou to všechny nahromaděné krize, o nichž jsem hovořil před několika minutami?.

Jeho slova onoho 2. února na mne udělala hluboký dojem. 48 hodin nato jsem měl vystoupit na Venezuelské ústřední univerzitě, kde jsem ke studentům hovořil před 40 lety a 10 dny, 24. ledna 1959.

Čísla a údaje, které jsem jako host znal ve chvíli onoho setkání po letech, vedla k závěru, že ve chvílích nového svítání bude lid Venezuely muset statečně a moudře čelit vážným obtížím vyplývajícím z ekonomické a sociální situace, do níž tento hrdinný národ upadl.

Uváděl jsem pasáže a údaje, které dnes doslova cituji ze svého tehdejšího projevu předneseného 3.února před sedmi lety. ?Export zboží podle zprávy Venezuelské centrální banky: V roce 1997: 23,4 miliard dolarů?, export.

?V roce 1998: 17,32 miliard. Hodnota exportu poklesla za jediný rok o 6,08 miliard dolarů. Ropa (hlavní vývozní artikl). Ceny: 1996 - 20 USD/barel, 1997 - 16,50 USD, 1998 - 9 USD?. V předvečer převzetí moci.

?Hlavní rudy: železo, hliník, zlato a deriváty, jako je ocel. Ceny všech větší či menší, ale významnou měrou poklesly. Jde o dvě hlavní položky exportu, tedy ropu a rudy, které tvoří 77% vývozu.

Obhodní bilance:

1996 ? 13,6 miliardy dolarů, 1998 ? 3,4 miliardy.

To byly příjmy v jednom roce a pak to, co obdrželi v tom dalším - prakticky třetinu. Rozdíl: 10,2 miliardy v rozmezí pouhých dvou let.

Platební bilance?, další kapitola:

?1996 ? 7 miliard ve prospěch Venezuely, 1998 ? 3,4 miliardy v její neprospěch.

Mezinárodní rezervy:

V roce 1997: 17,8 miliard, v roce 1998: 14,4 miliard?.

Rezervy šly dolů, jako k tomu měly nebezpečně blízko po ropném převratu a následujícím vojenském převratu 11. dubna 2002. Ano, k obrovskému poklesu dochází v následujícím roce 2003, v prvním pololetí toho roku. Během pár měsíců by nepochybně došlo k poklesu na nulu. Někdo už z Venezuely vyvezl 300 miliard dolarů, jejich dnešní hodnota by se rovnala 2 bilionům dolarů, částce více než dostatečné pro urychlený rozvoj celé polokoule, zvláště pokud je to rozvoj racionální, nikoli konzumní, plýtvající.

?Čisté ztráty: cca 3,5 miliardy za rok.

Zahraniční dluh:

Téměř 40 % rozpočtu země se vynakládá?, říkal jsem tehdy, ?na zahraniční dluhovou službu?. To byly mezinárodní údaje.

?Sociální situace podle různých národních a mezinárodních zdrojů.

Nezaměstnanost: Oficiální údaje hovoří o 11-12%. Existují i jiné, podle nichž se blížila 20%?. A po státním plus ropném převratu překročila 20 %, a to v době, kdy už ukazatel nezaměstnanosti začínal klesat na 10 nebo 9 %.

Polozaměstnanost dosahuje 50 %.

Téměř milion dětí na hranici přežití?, jak uvedl prezident. Tak to konstatovaly statistiky z té doby.

?Dětská úmrtnost téměř 28 promile, u 15 % z dětí, které zemřely, byla příčinou podvýživa?. Důvodem byla skutečně podvýživa.

?Jen každé páté dítě dokončí základní školu?, další správný údaj uváděný v den převzetí úřadu, ?45 % teenagerů nechodí na druhý stupeň? V té době jsme již my překročili 90 %. Kdo nám mohl něco vyprávět o těchto problémech? Jak bychom je mohli neznat, když jsme mnoho let usilovali o snížení těchto ukazatelů, od vítězství revoluce až do současnosti, kdy je školní docházka prakticky stoprocentní a kdy tomu tak začíná být i ve Venezuele.

?45% nechodících do školy je skutečně šokující?, říkal jsem a dodával:

?Více než milion dětí je začleněno do trhu práce, více než 2,3 milionu je jich odtrženo od systému vzdělávání, nemá žádnou kvalifikaci.

?V posledních deseti letech?, uváděl jsme podle toho, co jsem četl před cestou do Venezuely, ?více než milion Venezuelců patřících ke středním vrstvám, kategorie ?c?, spadlo do kategorie chudých a nemajetných, do níž dnes v důsledku poklesu příjmů, stavu nezaměstnanosti a dopadů inflace patří 77 % populace.

A to se děje v původní vlasti Bolívara, v národě, který je v Latinské Americe nejbohatší na zdroje, má rozlohu téměř milionu kilometrů čtverečních a více než 22 milionů obyvatel?. Rozlohou a populací to nebyla Brazílie.

?Vyslovuji zde tyto úvahy?, řekl jsem na závěr velice opatrně, aby to nebylo interpretováno jako vměšování do vnitřních záležitostí, ?s plnou a naprostou zodpovědností a v naději, že budou užitečné?.

Kde bychom si pomysleli, že jednoho dne, o sedm let později, je budeme opakovat jako nezvratné argumenty toho, co se odehrává a co se v těchto sedmi letech událo ve Venezuele.

Obrovský důraz, jejž bolívarovský proces položil v první řadě na bolívarovské školy, dobře vybavené, s veškerými prostředky, kam by chodily právě děti odtržené od vzdělávacího systému, je zcela pochopitelný. A školy se dosud rychle staví a zdokonalují. Tato vlna již také zasahuje školství, které na Kubě nazýváme středním ? bolívarovská lycea. Pro ně existují další projekty. Slyšel jsem údaje o vytvoření cca 1000 lycejí, rovněž perfektně vybavených. To je cosi skutečně obdivuhodného.

Tak. To bylo v prvních dobách, ale poté přišly události, které se nedějí všude a které daly podnět ke zcela oprávněnému, nezpochybnitelnému udělení Ceny José Martího.

28.října 2005 byla ukončena alfabetizační kampaň a Venezuela byla po úporné bitvě prohlášena za území zbavené negramotnosti. Od poloviny roku 2003, rok a tři měsíce po státním převratu, 11. dubna, osm měsíců po petrolejářském převratu, byla zahájena alfabetizační kampaň. Bolívarovský proces měl za sebou v té chvíli sotva tři roky u moci ode dne, kdy prezident přísalhal na onu mrtvou ústavu.

Počet alfabetizovaných až k tomuto datu: 1 482 533. Několika málo tisíc jich ještě dokončovalo kurz.

V pátek 27. ledna 2006 dokončilo 6.třídu prvních 423 osob z projektu Mise Robinson 2, zaměřené právě na tento cíl.

Do tohoto projektu se v zemi, kde jíž neexistuje negramotnost, po seriózní a systematické kampani, po zkouškách a testech zapojilo 1 449 292 studentů, z nich 616 833 postoupilo z Mise Robinson 1.

V roce 2006 dokončí tento stupeň vzdělání milion studentů ? studentů, kteří byli negramotní nebo pologramotní, nebo spíše lidí, kteří nebyli studenty a stali se jimi.

Koncem roku 2007 by se k absolventům tohoto stupně vzdělání mělo připojit dalších 500 000 lidí.

V rámci Mise Ribas, která umožňuje získat maturitu, jí dosáhlo již 162 543 dospělých. Všichni víme, že u nás se připravuje nebo již studuje lékařství něco přes 3400 venezuelských studentů z této Mise Ribas.

V těchto chvílích je podle našich údajů do tříd v Misi Ribas zařazeno 602.502 studentů, z nichž ještě letos dokončí studium asi 500 000 nových maturantů.

Do Mise Sucre, pro další, vyšší stupeň vzdělání po Misi Ribas, je zapsáno 513 568 Venezuelců, z toho 416 769 studentů dokončilo Program k přijetí na vysokou školu.

310 192 z těchto studentů již plní svůj vysokoškolský studijní program

Stojí za zmínku, že z Venezuelců, kteří již absolvují vysokoškolské studium jich 15 392 studuje komplexní medicínu v rámci Mise Barrio Adentro.

Již jsem se zmínil, že něco přes 3400 Venezuelců studuje medicínu na Kubě a do konce roku jich bude v rámci nového programu na Kubě 10000. A s úžasnými perspektivami díky metodám, zkušenostem, pedagogům a něčemu absolutně novému, totiž že se program Barrio Adentro stal gigantickou univerzitou po celé Venezuele. To je absolutní novinka v historii lidstva a jediný způsob, jak připravit lékaře, které potřebuje třetí svět s miliardami obyvatel, jejichž počet již překročil úžasné číslo 6,5 miliard příslušníků našeho druhu, v nichž se nahromadily a znásobily kalamity a problémy.

Kdyby ?lepší svět? nebyl dosažitelný, sbohem naděje, že tento druh přežije.

132 014 Venezuelců, kteří se již zmíněnými způsoby vysokoškolsky vzdělávají, je zapojeno do Národního programu přípravy pedagogů ve všech okresech Venezuely.

74 677 je jich zapojeno do čtyř programů, která nabízí ve 308 okresech ve všech státech Venezuelská bolívarovská univerzita (UBV) v oborech společenské řízení místního rozvoje, ochrana životního prostředí, sociální komunikace a práva

84 892 studuje v různých okresech technické, vědecké a administrativní obory

3217 studuje právo na Národní experimentální univerzitě Romula Gallegose.

Člověk je zmožený, než jenom přečte výčet všech aktivit, jež realizovala Venezuela za polovinu z oněch sedmi let na poli vzdělání ? a na dalších polích, ale zde hovoříme o vzdělání ? a přitom bojovala proti imperialistické konspiraci, převratům všeho druhu, zlotřilým útokům na ekonomiku pokoušejím se tento proces rozvrátit.

Dosáhla snad nějaká jiná země světa obdobného pokroku v boji proti negramotnosti, ať úpné či funkční?

Co znamená člověk, který neumí číst ani psát, nebo funkční analfabet, který se stěží dokáže podepsat? A jak se mohou v tomto tak složitém a stále složitějším, globalizovaném a stále globalizovanějším světě, bez toho že by dosáhly (alespoň) 6.třídy, odlišovat nemyslící živé bytosti od živých bytostí, které (sice) mají hlavu myslící nebo schopnou myslet, avšak nikdo je nenaučil číst ani psát, nikdo je nenaučil myslet, jak to žádal v dobách španělské kolonie na Kubě José de la Luz y Caballero.

A jakpak pohlíží impérium na člověka prostého původu, který svými bolívarovskými a martíovskými myšlenkami umožnil otevřít novou kapitolu v historii národů Latinské Ameriky?

Tady máme odpověď:

Rumsfeld, ministr obrany Spojených států, šéf Pentagonu, přirovnává Cháveze k Hitlerovi. Poslouchejte dobře ? k Hitlerovi!

?Washington (AP) ? Ministr obrany Donald H. Rumsfeld přirovnal venezuelského prezidenta Huga Cháveze k Adolfu Hitlerovi.?

Došlo k tomu ve čtvrtek večer při přednášce v Národním tiskovém klubu, když byl dotázán na celkové zhoršení vztahů Washingtonu s některými zeměmi Latinské Ameriky.

?Viděli jsme tam diktatury?, řekl. ?A viděli jsme, že většina z těchto zemí, s výjimkou Kuby?, logicky, ?je na cestě k demokracii?, uvedl. My jsme podle všeho na cestě do pekel, k absolutnímu a totálnímu ignorantství, kde není žádná demokracie možná.

Ministr obrany připustil, že ?jsme viděli některé populistické lídry? - k tomu jen slovíčko: ti, kteří vnímají lid, ti, kteří se starají o lid, kteří se starají o zdraví, vzdělání, zaměstnání, kteří myslí na lid, jsou ?populističní lídři? ? ?kteří v těch zemích přitahují masy lidí?. Jako by lidé byli hloupí, zatímco ve skutečnosti jsou stále chytřejší a stále více naslouchají a více vidí. Skutečně zjevné pravdy již nelze tak snadno skrýt. ?A dochází k volbám, jako v případě Eva Moralese v Bolívii, které jsou zřetelně alarmující?.

Jak by šéfy impéria nealarmovalo to, že prostý Indián je dnes prezidentem Bolívie zvoleným velkou většinou jeho lidu přesto, že milionu Bolívíjců, v převážné většině Evových stoupenců, bylo odepřeno právo volit. Zdálo se téměř nemožné představit si Evovo vítězství s absolutní převahou, když člověk věděl, že milion prostých Bolívíjců nemůže toho dne volit. A co se stane, až Evo svolá Zákonodárné shromáždění? Určitě bude soutěžit s tímto znamenitým počinem Bolívijců.

Ano, dávám jim zapravdu, jejich obavy jsou odůvodněné. Pro ty, kdo skutečně snili jako Hitler o tisícileté říši, je to nové a nečekané.

?Máme Cháveze ve Venezuele?, pokračoval ? a také zde, kde přebírá cenu. ?Je to člověk, který byl zvolen legálně? ? no, ještě že to nezpochybňují ? ?stejně jako byl legálně zvolen Adolf Hitler? ? kdyby trochu znali dějiny, věděli by, proč svého času zvolili Hitlera a jaké důsledky to mělo a kdo ho podporoval a proč ? ?a poté zkonsolidoval svou moc a nyní už evidentně úzce spolupracuje s Fidelem Castrem? ? tím zvrhlíkem ? ?a panem Moralesem?. Co by asi mohli říci o Moralesovi!

To je výborné, jsme šťastni, že jsme sehráli roli ocelového pancíře. Neberte to jako marnivost, prostě mi to tak připadlo. Mluví o Fidelu Castrovi a už 47 let se pokoušejí zničit tuto revoluci, nevím kolik let se pokoušejí zabít mne a fakticky ne mne, ale tento lid, jehož malá část zaplnila toto náměstí, protože se sem nevejde více lidí těšících se z bolívijského svítání a stojících bok po boku s národy toho, co Martí nazýval ?naší Amerikou?.

Jednotlivcům se může dostat privilegia. 0 tom jsem hovořil, když jsem našemu drahému bratrovi Hugovi Chávezovi předával cenu. V tom okamžiku nám úsilí vynaložené ve prospěch lidí dávalo pocit šťěstí. Měli jsme udělat mnohem víc, ale chyběly nám k tomu dostatečné znalosti a v tak krátké době nemohlo v dostatečné výši vyzrát ani vědomí povinnosti a potřeby to udělat ? to říkám já, nehovořím za něho, hovořím za sebe, protože se mi dostalo té výsady. Říkal jsem: Nemáme zásluhy, dostalo se nám té výsady, že jsme se narodili do této mimořádné epochy, kdy jsou změny nejen možné, nýbrž i nezbytné jako elementární podmínka přežití.

Ona účast, účast milionů, kteří ve Venezuele hlasovali v referendu, těch, kteří hlasovali pro Eva, těch kteří v rostoucím počtu odmítají přisluhovače impéria, jež nás chce zničit, jež nás chce ještě více vykořisťovat - prožít to všechno, je skutečným privilegiem.

Kolik lidí padlo, kolik jich zemřelo od Bolívara a Sucreho až po dnešek! I mnoho našich druhů, jako byl ten, jehož postava se tyčí tam, Ernesto Che Guevara, Argentinec, Kubánec, Bolíviec, Venezuelec, mučedník Latinské Ameriky a světa. Ti, kdo dnes bojují za jeho vlast a za tento kontinent, bojují za svět. I jako onen výjimečný myslitel, zobrazený na průčelí Národní knihovny ? na tom nejlepším místě pro něj ? José Martí. Kolik bojů musel ten muž svést a kolik lidí zemřelo, stejně jako on, aniž se dožili toho, co kolem sebe vidíme my, Chávez, Evo, mnozí další i já. A ještě privilegovanější než my, jste vy, tak mladí, tak plní očekávání, vy, kteří zaplavíte tento kontinent vysokoškolskými absolventy, protože Venezuela a Kuba nyní společně připravuje lékaře pro tuto polokouli (aniž by chtěly někoho přehlížet či odsouvat stranou), lékaře, schopné zapojit se do projektu Barrio Adentro, lékaře, schopné jít bez mrknutí oka do míst postižených katastrofami, lékaře, jejichž posláním je vykonávat jednu z nejušlechtilejších profesí ? medicínu. Nebo učitele či další profese, ku prospěchu lidského druhu.

Vy zde nestudujete, abyste si pak otevřeli privátní praxi. Jsem si jist, že o tom neuvažujete, že studujete, abyste sloužili svým národům, abyste byli stejní, jako mladí venezuelští absolventi Latinskoamerické lékařské školy, které prezident Chávez vyslal do Delta Amacuro, které vyslal k Amazonce a z nichž mnohé hodlá vyslat nyní, ve chvílích pohromy, do Bolívie, jak říkal. Nastane den, kdy půjdete takovou cestou po tisících a dokonce desetitisících.

Nedávno jsme hovořili o 100 000 lékařích, které společně připraví Venezuela a Kuba. Dnes vám zde mohu říci, že Venezuela a Kuba společně usilují o to, aby během 10 let společně připravily 150 000 lékařů , nejen z Kuby, nýbrž z Latinské Ameriky. Patří mezi ně i Kubánci, připravení vydat se do jakýchkoli míst.

Máme zde, a je to pro nás čest, nějakých 300 nebo více studentů lékařství z Východního Timoru. (Výkřiky) Pohleďte, tam, tolik entusiasmu, tak hrdinná země, jež byla 500 let kolonií ? pětset let! A za svou nezávislost zaplatila nejvyšší daň krve. Jsme hrdí, že jsou zde. Ještě letos se na Kubu sjede 1000 studentů z Východního Timoru, většina na fakulty lékařských věd. A u nich, v jejich zemi poskytuje své služby 180 kubánských lékařů, na něž v dny, jako je dnešní, myslíme. Timořané byli kolonií státu z Iberského poloostrova. A mocní tam, jako vždy do těchto zemí, posílali vojáky. Nikdy neposílali lékaře, ani učitele, nikdy nealfabetizovali, nikdy nevzdělávali.

Promiňte mi odbočení od textu. Už to neudělám, neboť v takovýto den všichni netrpělivě očekáváme projev prezidenta Huga Cháveze.

A teď, na prohlášení šéfa Pentagonu okamžitě navazuje další závažné prohlášení šéfa superagentury tvořené 15 tajnými službami včetně CIA a FBI, smutně proslulého Johna Negroponteho, blízkého přítele Posady Carrilese, onoho teroristy, jehož chtějí chránit, ačkoli ho měli vydat Venezuele, aby ho mohla soudit.

No poslyšte, uvést mučení jako záminku kjeho nevydání do Venezuely! Země, kde téměř zavražili prezidenta, kde byl proveden vojenský převrat, naftařský převrat, kde byl prezident ve své nesmírné velkorysosti schopen prominout těm, kteří zradili venezuelskou vlast!

Stejně jako jsme my v určité chvíli prominuli a propustili, poté, co jsme impérium žádali o odškodnění, více než tisícovku žoldáků sloužících cizí mocnosti, kteří přišli v uniformách, s kubánskými symboly namalovaným na trupech amerických letadel a kteří podnikli překvapivý a zrádný útok, invazi do naší země, doprovázeni eskadrou Spojených států a jednotkami, které neměly čas se vylodit, protože cca 48 hodin po vylodění výsadku nezbyl nikdo, kdo by je z pevniny podpořil.

Nepředpokládal jsem, že se o něčem z toho budu zmiňovat, ale jsou věci, které evokují další a další. Když člověk slyší mluvit, nebo mluví o Negropontem usazeném v pracovně, moc mu to třeba neřekne. Ale když pak poslouchá profesora Bonassa, který nám správně připomněl jeho neblahou roli... Však o tom pánovi, společníkovi Posady Carrilese ve špinavé válce proti Nikaragui už byla řeč mnohokrát... muži, který jak uvádí kabelogram: ?Šéf tajných služeb Spojených států? ? zprávou označovaných za ?superagenturu? ? ?vyjádřil ve čtvrtek obavu, že prosincové volební vítězství prezidenta Huga Cháveze posílí to, co nazval zahraniční politikou vměšování do vnitřních záležitostí sousedů a další sbližování s Kubou?, ale tím to nekončí, uvidíte ? ?s Iránem a se Severní Koreou?, dvěma zeměmi, které označují za teroristické a dokonce vyhrožují, že proti nim použijí jaderných taktických zbraní, budou-li vyvíjet- stejně jako to dělají desítky zemí ve světě ? jaderné palivo na výrobu elektřiny, aby nepálily a během krátké doby nespotřebovaly svůj plyn a svou ropu. Sáhnout až k hrozbě jaderným útokem je cosi vpravdě šíleného. Ale od některých lidí se lze nadát všemožných šíleností. Nechci urážet, to nebylo mým úmyslem. Ale nelze nepoukázat na to, že existuje televize, existují projevy, existují poselství, a některým lidem se v tváři odráží opravdová nepříčetnost, abych to vyjádřil jemně.

V čích rukou jsou osudy světa, nebo v čích rukou je bezpečnost národů této planety? Oni nemohou udělat pro lepší svět nic dobrého, avšak jsou schopni ho přivést na pokraj zkázy a dokonce vytvořit situace, které pak nejsou s to kontrolovat, rozpoutat války, jejichž všeobecnému šíření nedokáže nikdo zabránit.

Taková rizika ohrožují lidstvo. Jsou nová, vyskytují se v posledních 100 letech, a ani to ne, v posledních 60 letech ? nebezpečí fyzického zničení silou zbraní hromadného ničení i masívním útokem na přírodní zdroje nezbytné k lidskému životu.

?John Negroponte, ředitel národní tajné služby řekl, že prezident Chávez je připraven zejména dál pronásledovat opozici a omezovat svobodu tisku?.

Jestlipak jste vy, mladí Venezuelci slyšeli, že prezident Chávez je připraven zejména dál pronásledovat opozici a omezovat svobodu tisku? No, zde citujeme, co řekl velevážený Negroponte bez jakýchkoli zábran, a nepochybuji ani v nejmenším, že ke své vlastní hanbě, pokud by autoři tak hrubých a lživých tvrzení vůbec nějaký stud měli.

?V prvním vystoupení od svého jmenování...? První vystoupení není namířeno proti Posadovi Carrilesovi, proti terorismu, proti mučení, proti mimosoudním vraždám páchaným vládou Spojených států, ani proti všeobecnému špehování ve společnosti, jako je americká, v níž se něco namluvili o nezadatelných právech každého občana, ani proti svobodě, bezpečnosti a životu. Ve svém prvním vystoupení nehovoří o ničem z toho, hovoří o Venezuele a hovoří o Chávezovi. On i šéf Pentagonu. Vidělo by se, zda má dost vojáků, aby mohl pokračovat v dobrodružstvích. Má stále méně vojáků, méně lidí ochotných se nechat naverbovat.

Před několika hodinami, v den slavné zprávy Kongresu, jsme vyslechli (také) zprávu, že byla zatčena paní Sheehanová. Ještě v této chvíli nevím, zda tato matka, opravdu sladká osoba, jejíž slova na Fóru ve Venezuele zaujala svou jemností, svou uvážlivostí, matka, která ztratila syna a přesto se v její tváři sice zračí to nejhlubší presvědčení o oprávněnosti jejího požadavku, její obžaloby a její výzvy k ukončení války, avšak ani jediná známka nenávisti, byla zadržena v téže zemi, kde se Posada Carriles zdržoval nejméně 70 dnů naprosto volně, přestože vláda Spojených států a supertajná služba věděla, kde se nachází, co dělá a jak přijel, ale nezatkla ho, neboť je privilegovaným komplicem velkých zločinů, komplicem hrůzného teroristického činu podníceného tajnými službami Spojených států na Barbadosu, který stál mnoho životů, vrahem Venezuelců ? zabil více než jednoho ? mučitelem Venezuelců a účastníkem operace Kondor, který páchal zločiny za hranicemi a za mořem, v Evropě, ale i ve Spojených státech, kde odpálili bombu v automobilu bývalého ministra vlády Salvadora Allendeho, Orlanda Leteliera a spolu s ním zavražili americkou občanku.

Člověk je rozhořčen, pomyslí-li nebo ví-li, že zatkli paní Sheehanovou proto, že byla jistým zákonodárcem pozvána na Kongres. Zatkli ji a v této chvíli, přísahám, že nevím, zda je dosud zadržována, či nikoli.

Tento pan Negroponte ?se dostavil do senátního výboru pro tajné služby, spolu s šéfem CIA Porterem Gossem, ředitelem FBI Robertem Muellerem a dalšími šéfy tajné služby Pentagonu a Státního departmentu.

Hitler měl SA a Gestapo, ale nedisponoval tolika agenturami a superagenturami a tolika tajnými službami. Nikdy! S tím, co měl, stačil spáchat velké genocidy a nebyl nebezpečnější než ti, kdo mají desetitisíce taktických a strategických jaderných zbraní.

?Uvedl, že v určitých zemích začínají vystupovat některé radikální populistické osobnosti, které hlásají státně ekonomickou politiku...? Že by někdy poslouchal Haló, prezidente a slyšel o všem, co se odehrává ve Venezuele a zvláště v rámci misí jako projev reálné účasti lidí na všem, co se týká dění v zemi a jejich vlastních životů? ?...a projevují velmi málo respektu?, poslouchejte dobře, mládeži, velmi málo respektu, ?k demokratickým institucím?.

?Negroponte řekl, že vítězství Eva Moralese v Bolívii odráží ztrátu víry veřejnosti v politické strany a tradiční instituce?.

No jistě, jak by mohli lidé dál věřit hloupostem a nesmyslům, kterými je den za dnem krmí a k tomu, aby jim uvěřili, používají propracovaných technik, jež mají člověka proměnit v bytost jednající reflexivně, jako zvíře vystupující v cirkuse. Právě to dělají pomocí onoho bilionu dolarů, který každoročně vynaloží na reklamu namísto na vzdělání, jak by to udělala a jak to dnes dělá například naše země: u nás existuje stále více médií, stále více televizorů, ale přes 60 % vysílacího času je věnováno vzdělávání. A bez komerční reklamy. Proto je pro impérium tak zlé, když se mluví s Kubou, s Kubánci.

Tak, znovu se omlouvám, že jsem se odklonil od textu. Splnil jsem dokonce svůj slib, že budu stručný.

Významná cena, kterou dnes Hugovi Chávezovi předáváme, byla v roce 1994 založena Výkonnou radou UNESCO z podnětu jejího generálního ředitele, význačného vědce a intelektuála Federica Mayora Zaragozy, na návrh Kuby podaný v době, když ještě nikdo v naší zemi Cháveze neznal.

Kdo by si byl pomyslel, to by musel být věštec s křišťálovou koulí, aby to věděl, že jednoho dne bude tato cena ke slávě těch, kdo ji navrhli a podpořili, předávána Hugovi Chávezovi.

Toto vysoké ocenění je udělováno, jak je doslova zapsáno, ?ve jménu vynikajícího myslitele a muže činu, který byl hlavním nástrojem osvobození Kuby, a vrcholné postavy hispanoamerického písemnictví? ? Martího ? ?jako forma podpory a ocenění zvláště záslužných aktivit osob a institucí, jež v souladu s myšlenkami a duchem José Martího a jako zosobnění touhy po svrchovanosti a osvobozeneckého boje národů výrazně přispěly v kterékoli části světa k jednotě a integraci zemí Latinské Ameriky a Karibské oblasti, k jejich sociálnímu pokroku a k uchování jejich identity, jejich kulturních tradic a jejich historických hodnot?.

Tato cena logicky nikdy nebude udělena Pinochetovi, těm, kdo spáchali tisíce zločinů na národech a dopouštěli se mučení v Argentině, Guatemale, Praguayi, či vedli špinavé války např. v Nikaragui (či jinde na naší polokouli), kde mnoho tisíc Nikaragujců nalezlo smrt z rukou biřiců a mučitelů vycvičených v oněch střediscích, s jejichž pomocí imperialismus podporoval a udržoval u moci vlády silné ruky, expertů na mučení, kteří získali ve Spojených státech praxi pro odporné činy spáchané na lidu Vietnamu, kde v nespravedlivé válce připravili o život 4 miliony lidí a dalším milionům způsobili invaliditu.

Pro takové nikdy ceny nebudou. Pro zločince, pro vlastizrádce, pro ty, kteří zradili miliony a stamiliony lidí na této polokouli, jež nemá dostatek lékařů, ani dostatek škol, ani dostatek pracovních příležitostí, ani dostatek učitelů a kde miliony lidí přišly například o zrak, nebo jsou poloslepé a dříve či pozdeji přijdou o zbytky zraku.

Jak by mohli, pane Negroponte, nepodporovat plány lidí jako Hugo Chávez, lidí, kteří zpřístupnili lékařskou péči 17 milionům Venezuzelců, kteří předtím žádnou lékařskou péči nedostávali, kteří neměli ani lékárnu, a dnes má těch 17 milionů nejen bezplatnou lékařskou péči, nýbrž i bezplatné léky zajišťované pro ně bolívarovskou vládou.

Je to zásluha bytostně revolučního procesu, který podpořil oční prohlídky a bezplatné vydávání brýlí a stejně bezplatnou péči o chrup, procesu, který dnes rychle rozvíjí dosud nejkomplexnější sociální program a nejen v oblasti školství, nýbrž i na poli zdravotnictví, které bude mít v polovině roku 2006 k dispozici 600 komplexních diagnostických center, poliklinik té nejvyšší kvality, 600 fyzioterapeutických a rehabilitačních pracovišť, jejichž elektromagnetické přístroje pocházejí od nejlepších světových firem, a 35 diagnostických pracovišť se špičkovou technikou, pro něž již bylo zakoupeno nejmodernější technické vybavení. O tom politické špičky impéria nehovoří, protože velmi málo soukromých klinik ve Spojených státech je vybaveno zařízeními nejnovější generace jako ta, jež budou k dispozici na těchto pracovištích.

Jejich služby budou využívat všechny sektory venezuelské společnosti. Tak to žádal prezident Chávez před více než rokem. Proto byl počet pracovišť poptávaných od Kuby navýšen z 824 na 1235.

Nepřeháním, velmi dobře vím, že ve Spojených státech se vše řídí zásadou zisku a že velmi nákladná zařízení jso používána pouze pro několik málo privilegovaných. Ve Venezuele jsem si z vlastní zkušenosti jist, že bude tato zařízení denně využívat 30, 40, 50 lidí.

Ani v nejmenším nepochybuji, že v Bolívarově vlasti budou mít stejně jako na Kubě a daleko rychleji než na Kubě špičkové služby, o něž mi dosud bojujeme, byť jsme se jim velice přiblížili, protože máme přes 70 000 lékařů, z toho kolem 60 000 specialistů připravujících se na získání titulu mgr. a doktor věd. Lidský kapitál, takový, jaký chce vychovat Chávez. Vychovat pedagogy, lékaře, inženýry, vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří budou také mgr. a doktory věd, znamená vytvářet lidský kapitál, který se nevyčerpá, jako k tomu může dojít u niklu, nebo hliníku, nebo ropy a plynu, naopak se násobí, protože mladí z Venezuely a Bolívie, kteří dnes nastupují plni života, naděje a vůle do velmi kvalitních škol, budou znát daleko více a znásobí se, až získají své tituly, dál se znásobí, až ovládnou svou specializaci, znásobí se, až budou mít za sebou jednu, dvě nebo několik internacionálních misí, které jsou potřebné, znásobí se, až budou mgr. či doktory věd, stejně jako jimi budou v nedaleké budoucnosti v masovém měřítku naši lékaři.

S lidským kapitálem se nedá srovnat nic a jednoho dne přiznají budoucí generace bolívarovskému procesu dvě věci: první, důležitější, že rozvíjel venezuelský lidský kapitál, že ho násobil s vědomím, že se nikdy nevyčerpá. Že bránil přírodní zdroje země, proklamoval integraci a spolupráci ve sjednocené Americe, aby bylo možné zajistit palivo na déle než 100 let, 200 let, bude-li se jím šetřit. A mezitím - veškerá potřebná technologie na vytvoření náhrad současného paliva, náhrad ropy a plynu. Ty se objeví, ale vzhledem k tomu, jak vypadá svět, pak nebudeme-li se bouřit a nebudeme-li připraveni bránit se do posledního dechu a bojovat již nejen za spravedlivý materiální blahobyt, ale bojovat za přežití, stanou se výlučným monopolem těch nejbohatších a nejrozvinutějších sloužícím k co možná ještě většímu vykořisťování národů třetího světa! Jsem si jist, že my dosáhneme svého.

Tato mezinárodní cena byla prezidentu Hugovi Chávezovi Fríasovi udělena na návrh šesti latinskoamerických zemí: Panamy, Uruguaye, Brazílie, Argentiny, Dominikánské republiky a Kuby. Hlasování komise tvořené váženými světovými osobnostmi, které se shodly na ocenění jeho zásluh v boji národů za záchranu naší Ameriky, bylo jednomyslné ? opakuji, jednomyslné, pánové Rumsfelde a Negroponte.

Prezident Chávez chtěl tuto cenu převzít v Havaně, v městě, kde se José Martí 28.ledna 1853, přesně před 153 lety a 6 dny narodil. Výročí jeho narození bylo zcela nedávno.

Na tomto mimořádném aktu je s námi 38 význačných světových intelektuálů , kteří přijeli speciálně k tomuto účelu, mimo jiné pět ze sedmi členů vážené poroty Mezinárodní ceny José Martího. A nestydí se, že tuto cenu udělili člověku, který si ji tak velice zaslouží jako prezident Hugo Chávez.

Dále je zde s námi stovka významných umělců, spisovatelů, nakladatelů a odborníků z mnoha zemí, kteří se účastní XVI. Mezinárodního knižního veletrhu, věnovaného v letošním roce zcela oprávněně Bolívarovské republice Venezuele, kde vzkvétá školství, zdravotnictví a kultura.

Kdo je přítomen na tomto aktu?

Jako pádná a neoddiskutovatelná odpověď na bezostyšnost těch, kdo si přejí svět plný negramotných, nevědomých, hladových, nemocných a chudých, aby je mohli podrobit tomu nejhanebnějšímu kořistnictví, se na tomto slavném náměstí nachází:

3421 venezuelských studentů zařazených do nového projektu přípravy latinskoamerických lékařů

Zvedněte prapory, aby ve Spojených státech viděli, co dělá Chávez na podporu mladých.

2592 (studentů) z Bolívie.

477 z Hondurasu.

334 z Východního Timoru

200 z Ekvádoru

59 z Paraguaye, v novém ročníku

50 z Guatemaly, ale brzy jich budou 2000

Celkem je jich na Kubě už 7 133.

Dále je na tomto aktu přítomno:

2206 studentů základních věd z Latinskoamerické lékařské školy (ELAM) v Havaně

200 z Mezinárodní školy tělovýchovy a sportu

1100 z programu přípravy kubánských lékařů, techniků a inženýrů elektro se zaměřením na medicínu, pro mezinárodní mise

1224 studentů z kurzu pro přípravu venezuelských sociálních pracovníků

4806 mladých kubánských sociálních pracovníků, zastupujících 28 000 členů této síly

8000 kubánských studentů Univerzity informatických věd

600 mladých kubánských instruktorů umění, členů Brigády José Martího z Havany ? tááám, daleko vzadu

850 členů kubánské delegace na VI. Světovém sociálním fóru v Caracasu

zástupci personálu nemocničních ubytovacích zařízení přijímajících pacienty v rámci Operace Milagro

přes 43 000 kubánských studentů, členů Federace studentů středních škol (FEEM) a Federace vysokoškolských studentů (FEU), kteří jsou zde reprezentováni studenty škol pro instruktory umění, středních technických a odborných škol, výběrové školy pro studium exaktních věd Vladimíra Iljiče Lenina, pomocnými učiteli prvního stupně základních škol, učiteli se všeobecným komplexním zaměřením pro druhé stupně základních škol, zdravotnickými techniky a studenty různých vysokoškolských zařízení z Havany

zástupci různých organizací a institucí zabývajících se studiem díla José Martího

zástupci orgánů, institucí a politických a masových organizací

125 000 spoluobčanů z obvodů Havana-Centrum, Cerro, Stará Havana, Boyeros, Diez de Octubre, Playa a Plaza de la Revolución.

Před několika dny postihla přírodní katastrofa tvrdě zkoušený bolívijský lid, osvobozený Bolívarem a Sucrem. Venezuela a Kuba přispěly této bratrské zemi na pomoc.

Po zveřejnění této zprávy a po Evově výzvě k mezinárodním společenství, odletělo z Kuby letadlo IL-62 s 15,7 tunami léků, pár hodin poté startovalo z letiště Rancho Boyeros v Havaně další letadlo se 140 lékaři specializovanými na likvidaci následků přírodních katastrof na lidech, kompletní brigáda z Kontingentu Henryho Reeva. Do této bratrské země odletí všichni, které si Evo vyžádá.

Venezuela a Kuba se rovněž chystají zahájit alfabetizační kampaň v Bolívii, jakmile Evo určí termín. Alfabetizaci vyššího stupně než všechny předešlé, protože bude probíhat současně ve španělštině a v jazyce aymara nebo kečua, podle okolností. Jde o novou formu masové alfabetizace, obrovskou zkoušku a předpokládám, že této zkušenosti využijí v budoucnosti další země. Obě země, Venezuela i Kuba spolupracují společně s Bolívií, stejně jako to děláme v jiných věcech, avšak ne proto, abych na nějakou zemi svrhli bomby, ani abychom používali teroristických metod, ani abychom užívali síly nebo násilí. Právě naopak, abychom realizovali, řečeno slovy spisovatele Bonassa, absolutně bratrské a humanitární akce. Nebudeme toho litovat, náš lid toho nebude litovat, je na to hrdý. Venezuelci toho nebudou nikdy litovat. Bez ohledu na obrovské překážky, obtíže a rizika, jež nepodceňujeme, jsme vedeni upřímnou touhou po míru a jsme šťastni, že skutečně bojujeme za lepší svět. Nechci hovořit obsáhleji - stálo psáno v mém konspektu, ale myslím, že jsem hovořil příliš zeširoka, proto vás ještě jednou žádám o prominutí. Není třeba dodávat víc, než že nic a nikdo nemůže zastavit zářnou budoucnost národů Latinské Ameriky a Karibské oblasti.

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2020 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.