Úvodní stránka Friday, April 03 2020  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Co Putin? Tisk E-mail
Pondělí, 21 červenec 2014

Má Rusko přispět k likvidaci nacismu na Ukrajině?

Je českým elitám nacismus milý? 

15. listopadu 2013 přijalo VS OSN Rezoluci číslo A/c.3/68/L.65/Rev.1 s názvem:

Glorifikace nacizmu: "Nepřípustnost jistých praktik, které podporují soudobé formy rasizmu, rasovou diskriminaci, xenofobii a podobné intolerance." 

Tato rezoluce je jedinečná, protože pro ni hlasovalo Rusko, Bělorusko, ČLR, Kuba, KLDR, Venezuela, Írán, Sýrie i Izrael. Celkem 123 států světa. Proti rezoluci byly pouze USA, Kanada a Palau. Hlasování se zdrželo 50 států, včetně všech členských států EU tedy i České republiky.

Text rezoluce, s odvoláním na rozsudek Norimberského tribunálu, který prohlásil německou SS, včetně všech jejích složek, které se dopustily ve II. světové válce rozsáhlých zločinů proti lidskosti, za zločinnou organizaci, uvádí, že světové společenství je otřeseno zjištěním, že v mnoha částech světa vznikají extremistické politické strany, hnutí a skupiny, včetně neonacistických.

V článku 10 rezoluce se zdůrazňuje, že výše popsaná praxe je pošpiněním paměti nesčetných obětí zločinů proti lidskosti, ke kterým došlo ve II. světové válce, zejména těch, kterých se dopustili příslušníci SS a ti, kdo bojovali proti antihitlerovské koalici a kolaborovali s nacismem, a je selháním států, které by se měly účinně postavit proti takovým praktikám, které nejsou v souladu s povinnostmi členských států OSN, vyplývajícími z Charty OSN a nejsou kompatibilní s cíli a principy OSN.

Rezoluce byla schválena v předvečer neonacisty realizovaného puče v Kyjevě, podporovaného Spojenými státy a EU, který svrhl zákonně zvoleného prezidenta a vládu, jen proto, že odmítl podepsat asociační dohodu Ukrajiny s EU a usnadnit tak západním nadnárodním korporacím uloupení ukrajinských přírodních zdrojů a zlikvidovat její průmysl.

Je docela dobře možné, že se vlády států EU předem připravily na společný postup proti Ukrajině v případě, že by se prezident Janukovyč vzepřel podepsat asociační dohodu a dohodly se i na odmítnutí rezoluce OSN? Co statisíce obětí německého nacismu v Československu v průběhu okupace? Je směšné na jedné straně společně s německým prezidentem Gauckem prolévat krokodýlí slzy nad vyvražděním Lidic a na druhé podporovat krveprolití v Kyjevě, vyvražďovat Rusy na Jihovýchodě Ukrajiny a štvát ukrajinské extrémisty do války proti Ruské federaci. Jak hluboko musí lidská bytost klesnout, aby nazvala neonacistické masakry v Kyjevě za demokratický proces?

Nicméně genocida Rusů odstranila jakékoliv pochybnosti o ukrajinském nacismu - ukrajinská vláda vytvořila tak zvané "filtrační tábory" - něco jako hitlerovské koncentráky. Samotný název filtrační tábor, filtrace obyvatelstva byl vybrán v duchu nejkrvavější nacistické ideologie v dějinách lidstva.  

Výsledky 2. světové války donutily lidstvo korigovat vestfálský model chápaní absolutní vnitřní suverenity národních států. Nový model vychází z přípustnosti a dokonce i z povinnosti intervence do vnitřních záležitostí národních států, pokud by šlo o zločiny proti lidskosti a ohrožování míru. Ideologie všech prvních rozhodnutí po ukončení 2. světové války vycházela z nutnosti vybudování takového systému mezinárodních vztahů, které by byly založeny na vyšších hodnotách než je pouze deklarována národní suverenita a její zneužívání.

Velmoci se na základě výsledků války dohodly na tom, že mezinárodní společenství musí čelit jevům jako je nacismus (fašismus) ihned v okamžiku jeho zrodu.

 

Z analýzy chování režimu na Ukrajině vyplývá:

1. Jeho nelegitimnost v souladu s mezinárodním právem.

2. Morální právo intervence jiných států s cílem odvrátit další eskalaci nacismu.

 

Aktivity ukrajinské vlády, které potvrzují realizaci "zločinů proti lidskosti": 

1. Násilné přemísťování obyvatelstva.

2. Věznění nebo jiné způsoby zbavování fyzické svobody ukrajinských obyvatel, které je zjevným narušováním zásad mezinárodního práva; do toho spadá pronásledování určitých skupin lidí nebo komunit podle politických, rasových, nacionálních, etnických, kulturních, náboženských společných znaků.

3. Násilné "mizení" lidí (viz Chile) a jiné nelidské aktivity, jejichž cílem je vyvolat strach, zejména pokud se tito lidé znovu objeví na veřejnosti s fyzickými nebo duševními traumaty. (Římský statut Mezinárodního trestního soudu.) 

Zdá se proto, že Putin by mohl mít plné morální právo rozhodnout o zásahu ruské armády, kdyby Rusko a jeho elity neměly v západních bankách veškerý kapitál naloupený v privatizaci a získaný exportem ruských surovin.

Toto právo lze zdůvodnit zvláštním postavením Ruska jako státu, nesoucího hlavní břímě obětí při porážce hitlerovského nacismu, které ho zavazují garantovat uspořádání světa vzniklé po 2. světové válce.

Zejména v souladu s tímto principem vznikla RB OSN - zastoupení pěti velmocí jejich stálých členů s právem veta.

Z ideologie nacismu vyplývá, že po násilném "vyřízení" vnitřní opozice musí započít fáze vnější expanse a v případě Ukrajiny jako nástroje světového imperialismu (USA a EU) je její orientace jednoznačně nastavena proti Rusku. Pokud by se (bez ruského zásahu) Spojeným státům a EU nacistickou vládu podařilo konsolidovat ve smyslu vyzbrojení její armády nejmodernějšími zbraněmi a bojovou technikou, je světový imperialismus schopen rozpoutat (podobně jako v Sýrii a Libyi) teroristické útoky v ruských oblastech hraničících s Ukrajinou: Kurské, Voroněžské, Rostovské, Stavropolské a na Kubáni.  

Vůdce nacistické organizace Pravý sektor Dmitrij Jaroš formuloval postoje ukrajinského nacionalismu naprosto otevřeně. "Budeme pokračovat v osvobozování naší země. Voroněžská, Kurská, Rostovská, Stavropolská oblast i Kubáň jsou historickými ukrajinskými teritorii." Kromě toho uvedl: "Pokud existuje moskevské impérium, jsou Ukrajina, Bělorusko, Pobaltské státy i státy východní Evropy odsouzeny k trvalému napětí. Jedinou zárukou mírového, civilizovaného rozvoje národů, které sousedí s Ruskem, je úplná likvidace impéria a jeho nahrazení národními státy." 

Vyprovokovat válku s Ruskem, do které by se zapojila kromě Ukrajiny celá Evropa, Spojené státy a Japonsko je skutečným cílem světového imperialismu, jehož prodlouženou rukou je nyní ukrajinský nacismus. Již dlouhou dobu je ruské území ostřelováno z raketometů a děl, jejichž střely nejen rozbíjejí infrastrukturu, ale zabíjejí i ruské občany.

Ruská vláda stále rozhodněji odmítá přímou intervenci a to i přesto, že síly domobrany v Luganské i Doněcké lidové republice čelí naprosté převaze nacistických sil kombinovaných útvarů a svazků Ukrajinské armády, Národní gardy a teroristických uskupení soukromých vojenských agentur z USA i Evropy. Přes dílčí úspěchy v partyzánské válce jsou síly domobrany odsouzeny k porážce a vyvraždění. Zatím Rusko tvrdí, že osvobozenecký boj je záležitostí domobrany. Mohli by se však Bulhaři a jižní Slované osvobodit z tureckého jha bez zásahu ruské armády? A co statisíce chlapců z Rudé armády, kteří padli při osvobozování východní Evropy a likvidaci německého hitlerizmu? Často si klademe otázku: "Co je to za lidi, kteří rozpoutali nenávist nejdříve vůči Sovětskému svazu a nyní Rusku?" Jsou to potomci těch, kdo vraždili v SSSR, v Polsku, českých zemích, na Slovensku v Jugoslávii a všude, kde měli možnost.  

Když vidím pana Jana Krause, jehož otec byl osvětimským vězněm, dštít oheň a síru proti komunistům, musím se zasmát. Kde by ti lidé byli, kdyby se Stalin rozhodl, že ponechá Evropu svému osudu a nebude mrhat životy ruských jinochů a zastavil se na Visle? Stalin byl příliš lidský, aby na něco podobného přistoupil, přestože dobře věděl, jak se budou ti lidé, kteří za desetiletí po válce přijdou k moci, chovat.

Samotná revoluce proti nacismu na Jihovýchodě Ukrajiny by nebyla možná, pokud by její vůdci nespoléhali na ruskou pomoc. Putinovo, tehdy rozhodné - naše nezradíme - v nich vyvolalo naději. Porážka revoluce bude znamenat i morální porážku Ruska.  

Dějiny se budou bohužel opakovat. V gorbačovském období byly obětovány všechny světové levicové síly, které věřily v SSSR a sovětský projekt. Mnozí vůdci byli kapitalistickými soudy stíháni. Někteří, jako afghánský vůdce Nadžibullah, byli zavraždění. Za Jelciniády a jeho následovníků Putina a Medveděva byli zrazeni a zavražděni například Miloševič a Kaddáfí. Doufejme, že k potlačení revoluce na Jihovýchodní Ukrajině nedojde společnými silami Ruska a Ukrajiny za jásotu světové plutokracie.

K. K.

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2020 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.