header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

10 bodů proti ultrapravici

V souvislosti s probojováním se ultrapravicové NPD do jednoho německého Landtagu zveřejňujeme starší, ale aktuální stať německé poslankyně Ulla Jelpke:" Ve středu srpna 2000 jsem představila „10-bodový program“ proti pravici. Tehdy vznikla „letní diskuse“ proti pravici po vraždě 39letého Mosambičana neonacisty v Dessau a ručním granátovém atentátu v Düsseldorfu. Krátce potom, 14. září, vyšla v novinách dokumentace o obětech pravicového násilí od roku 1990. V ní byly jmenovany 93 oběti smrti neonacistů, hnědí pachatelé a jejich vraždy bylí popsany podle procesních spisů, tiskového a policejního materiálu.

V listopadu a prosinci rozhodla většina německé vlády (SPD, Zelení a PDS) o zahájení zákazového řízení proti krajně pravicové NPD před ústavním soudem. Všechny žadosti o zákaz byly juristicky formulovany a zaslany ústavnému soudu. Je tedy dost důvodu pro – samozřejmě mezitimní – bilanci.

„Abychom mohli účinně bojovat proti pravicovému extremismu, antisemitismu a xenofobii, musíme ukončit bagatelizaci pravicové scény a jí spáchaného násilí. Přihlížení státu pří pravicovém násilí znamená také vzít obětem tohoto násilí ochranu a podporu“, jsem formulovala 1. bod programu.

Německá policie pracuje už deset let s nesprávnými a příliš nízkými čísly pří počítaní trestních činech pravicových extremistů, bylo uvedeno v tisku. Způsob počitání je prý chaotické, každá spolková země počítá podle vlastních kriterii. Policie kvůli úplné zmatené situaci provedla dodatečné vyšetřování všech připadů zabíjení v posledních 10 létech. Ríziko pravicového extremismu je mnohem větší než uvádějí čísla Úřadu pro ochranu ústavy. Dokonce trestní činy známých neonacistů nejsou uvedeny jako pravicový extremismus, pokud pachatelé pří výslechu nevýpovidají o motivech svých činů. V některých spolkových zemích se nepočítají trestní činy opilých neonacistů, protože opilí „nemůžou mít extrémně pravicový způsob myšlení.“ Lehké ublížení na zdraví, hákové kříže počmárané na zdi, trestní činy dětí a mládeže se neohlášují. Obávám se, že bagatelizace pokračuje i nadále. I když v tisku byli zatím dokumentovany 94 obětí smrtí neonacistů od roku 1990, ministr vnitra a Úřad pro ochranu ústavy tvrzují i nadále, že neonacisty prý zabili jen 37 lidí. Kolik obětí by dnes ještě mohlo žít, nebýt tato bagatelizace? Šíření a rozsah pravicového extremismu se nedá zjistit, když jeho nejhorší zjevy – vražda a zabíjení – nejsou vnímany. Toto nevnímání trvá dodnes.

Také 2. bod mého programu „Oficiální politika nesmí dále být podněcovat pravicové násilí. I velké strany musí odmítat xenofobní hesla“ je i nadále aktuální. Nakolik, ukazuje diskuse CDU/CSU o udajné německé „vůdčí kultuře“ a jejich rasisticka debata o národní hrdosti. Také veřejné hanobení uprchlíků jako „lidé, kteří nás využívají“ pokračuje.

„Sdružení proti pravici a antifašistické organizace nesmějí dále být diskretitovany a vytlačeny na okraj společnosti“, zní 3. bod. Podle mého názoru jsou takové sdružení proti pravici, antifašistické a antirasistické aktivity na místě nezbytné v boji proti pravici. Jenom když posilujeme tyto sdružení a když se nám podaří zatlačovat pravicovou kultura a nacistické organizace, může neofašismus být veřejně izolovan a odsouzen.

Oproti tomu jsou ve Zprávě ochrany ústavy takové aktivity i nadále hanobeny. Ve Zprávě za rok 2000 je napsano: „Sdružení v oblasti levicového extremismu se zaměřili ještě víc na `antifašismus´. Přítom konečným cílem `antifašistického boje´ levicových extremistů je odstranění svobodně ústanovené demokracie, hanobenou jako `kapitalistický systém´ – a tím i udajných kořenů fašismu.“ Jako důkaz pro udajnou protiústavnost Sdružení pronásledovaných nacistického režímů je citovana pasáž z jedné žádosti: „Jsme proti každému žtotožnění antifašistů s neonacisty a pravicovými extremisty. Každé ztotožnění levice a pravice bagatelizuje pravicové násilí, oslabuje síly odboje a podporuje neonacismus...“ Je to prý proti „antitotalitnímu konsensu základního zákona“, je uvedeno ve Zprávě. To je nehoráznost. Vždyť stejnou pozici – žádné ztotožnění levice a pravice – vládní strany SPD a Zelení jakož i FDP a PDS formulovaly ve své žádosti proti pravicovému extremismu. Jenom frakce CDU/CSU ještě požaduje takové ztotožnění. Asi ministr vnitra nechal nejen tuto pasáž Zpravy napsat nějakého funkcionáře CSU/CDU. Dokonce PDS je kritizovana za svou rezoluci k antifašismu. Úřad, který předkládá takovéto zprávy, nepřispívá k řešení problémů. Je sám problémem.

Další dva body programu se zabývaly se zákazem NPD. Frakce PDS podporuje žadost o zákaz NPD. Boj proti pravici pro mě znamená také, že organizace neonacistů se musí zakázat a rozbít. Ale samotná žádost o zákaz NPD ještě není účinným bojem proti pravicému extremismu. Pravicový extremismus, xenofobie a antisemitismus musí být izolovany a odsouzeny v široké společenské diskusi a odboji. Obávám se, že dostaneme nanejvýš zákaz NPD, ale že nic se neudělá s příčinami. PDS v říjnu 2000 předložila několik žádosti k boji proti pravicovému extremismu. Vláda SPD a Zelených všechny tyto žádosti odmítla, protože se „nehodí do celkového rámce státního rozpočtu.“ Jen pří ochraně oběti byla vláda ochotná ke zlepšení. Krajně pravicové spolky odsunutých Němců však dostávají stále ještě víc než dvakrát tolik peněž jako oběti pravicového násilí.

7. bod zní: „Nesmíme připouštět, že pravicoví extremisté můžou svobodně získat knihy jako Mein Kampf, že se u stánků veřejně nabízejí nacistické noviny. Také hospodářství musí ukončit trpění a prodej pravicové propagandy.“ Také v této věci se mnoho nezměnilo. Kvůli tlaku veřejnosti a odborů některé banky a spořitelny zatím výpověděli konta NPD. Ale obchodování s neofašistickou hubou, literaturou a novinami dále pokračuje.

Poslední tři body programu žádají doplnění mezer v trestním právu (hesla jako „Čest a sláva Waffen-SS“ dodnes nejsou trestně stíhany, PDS proto předložila návrh zákona, který ma v budoucnu potrestat velebení zakazaných nacistických organizací), další reformy v právu státního občanství atd.

Oproti tomu chtějí SPD a CDU/CSU „boj proti pravicovému extremismu“ používat k realizaci svých plánů o omezení základních práv. Ministr vnítra nejdřív stejně nejchtěl zakázat NPD, ale pak se nechal přesvědčit kvůli udajné ohrožené pověsti Německa ve světě. Teď může dále posílit stát na úkor občanských práv, hrát si na obhájce zákona a pořádku, který postupuje proti extremistům všech druhů stejně. Známe to od „zákona na ochranu republiky“ z Výmarské republiky. Ten měl také být ochranou „proti pravici“. Ve skutečnosti byl používan skoro jenom proti levici.

Kdyby ministr vnítra uskutečnil své plány, dostali bychom snad nakonec zákaz NPD. Ale zato by občanská práva byla ještě víc omezena. Pozice ministra vnítra vede k nedemokratickému státu. Autoritářský stát, odbourání základních práv by nebylo úspěchem v boji proti pravici, ale porážkou. Jenom rozšíření občanských práv, osobní odvaha a široký antirasistický a antifašistický odboj umožňují úspěchy proti pravicovému extremismu."

Ulla Jelpke, MdB, přeložila A.G. (zkráceno)

z časopisu komunistické platformy PDS AUFRUF č. 5/2001

 

 

 

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .